Posl. Kobylka: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Ujímaje se slova jménem klubu poslanců čs. strany socialistické chci před námi a před nejširší světovou veřejností potvrdit upřímnou radost z uzavření smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mezi naší lidově demokratickou republikou a bratrskou lidově demokratickou republikou Bulharskou, jíž je postaven další sloup, o který se bude opírat slovanský svět ve své další budovatelské prácí. Poslanci čs. strany socialistické proto smlouvu vítají a budou pro ni hlasovat.

Přátelství mezi československým a bulharským lidem je tradiční a proto dnešní akt je vpravdě historickým vyvrcholením v dějinách obou našich národů. Vždyť duchovní pobratimství, vytvářené po staletí obětavými a vynikajícími jednotlivci z našich národů, je konkretně ztvárněno a po vnější stránce slavnostně vtěleno ve smlouvu, která stmeluje všechny dosavadní vztahy v nerozborný svazek slovanských národů.

Slované se až do nedávné minulosti vzájemně stýkali a uvědomovali si své společné osudy spíše na základě své příbuznosti a svých společných tužeb. Teprve dosažením státní samostatnosti vznikly předpoklady k plodné slovanské spolupráci. Slovanská vzájemnost, která byla v minulosti jen jiskrou naděje porobených a utlačovaných, stala se dnes vyjádřením skutečného bratrství a jednoty všech, kdož si přejí spolupracovat na výstavbě světového míru.

Slovanské země neznají vůbec rozpínavosti, ale trvají na právu svobodně si určovat svůj vlastní život, navázaný na opravdu skutečné světové společenství, v němž chtějí pracovat pro uskutečnění míru. Ve válce se ukázalo, že Slované jsou inspirováni pokrokovými myšlenkami a že jejich boj byl vlastně také zápolením o budoucí mír mezi všemi mírumilovnými národy světa.

Proto dnes, kdy německá agrese bohužel nepřestává a naopak je ještě stále posilována a oživována, jsme šťastní, že máme po spojenecké a přátelské smlouvě s SSSR také úmluvu s bratrskou Jugoslavií, bratrským Polskem a bratrským Bulharskem. Tím je postavena nerozborná hráz o niž by se musely rozbít všechny záměrné útoky. Není proto náhodou, že je naším lidem tak spontánně přijímáno podepsání dohody československo-bulharské, opřené o vůli našeho i bulharského lidu, souhlasně s vůlí všech bratrských slovanských národů, a opřené jen o touhu, aby dědictví druhé světové války, vykoupené krví také našich bratří Slovanů, jím bylo zachováno, t. j. že Slované se svými právy budou při vývoji a řízení dalších osudů světa brání jako rovnocenní partneři a nestanou se jenom loutkou či masou, jíž by mohl kdokoliv a kdykoliv zneužít.

To je smysl také dnes potvrzované smlouvy mezi námi a bratřími Bulhary, to je smysl celého našeho národního života, jemuž chceme poctivě a bezvýhradně sloužit, poněvadž jen v tom vidíme budoucnost svého národa a svého státu.

Proto nechť žije slovanské společenství, republika Československá a republika Bulharská! (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalej je ku slovu prihlásená pi posl. Švermová. Udeľujem jej slovo.

Posl. Švermová (uvítána potleskem): Slavná sněmovno, paní a pánové!

Naše Ústavodárné Národní shromáždění má dnes schváliti smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi republikou Československou a Lidovou republikou Bulharskou. Smlouvu, která byla podepsána 23. dubna 1948 v Praze. Zajisté, že mohu prohlásiti nejen jménem našeho shromáždění, ale i jménem všeho československého lidu, že tuto smlouvu upřímně vítáme a plně schvalujeme. Smlouva je posledním článkem řetězu smluv, spojujících slovanské národy, aby vzájemně chránily svoji bezpečnost proti možnostem nového útoku se strany Německa nebo jeho společníků. Smlouva s Bulharskem je nadto zároveň pevnou základnou k pevné a svorné spolupráci při hospodářském a kulturním budování našich zemí.

Náš národ měl s Bulharskem vždycky dobré a více než přátelské styky; bylo zde o tom již mnoho hovořeno. Jak mnoho vykonali Češi v Bulharsku, připomenul předseda bulharské vlády Jiří Dimitrov, sotvaže vkročil na pražskou půdu, v odpovědi na uvítací proslov Klementa Gottwalda. S bulharským národem nás mnoho spojuje. Bulhaři poznali právě tak jako my v plném rozsahu, co znamená národní poroba, a proto dnes tak žárlivě střeží svou národní svobodu i státní nezávislost. Společně nás spojuje i láska k ruskému národu, k Sovětskému svazu. Dvakrát osvobodili Rusové Bulharsko. A nebylo náhodou, že ani v době největšího útlaku, v době války, se nemohli Němci odvážit hnát bulharský národ proti Rusům. Společná je nám s bulharským lidem i nenávist k fašismu, který tak hrůzně postihl obě naše země. Vzpomeňme jen, že bulharský národ byl první, který poznal, co znamená krvavý fašistický teror, když v roce 1923 se Cankov, dodnes proklínaný všemi Bulhary, zmocnil vlády. Vzpomeňte jen, že pouze první dvě léta boje proti porobě stála bulharský lid 30.000 životů. Ale ani po této krvavé lázni neustal boj bulharského národa za svobodu. Od 9. června 1923 trval bez přestání až do 9. září 1944. Ke konci války byla celá partizánská armáda znovu v pohotovosti, aby osvobozovala Bulharsko, a nedlouho po 9. září 1944 se utvořila bulharská armáda, která šla bojovat proti Němcům na pomoc Jugoslavii. Bulharský národ si plně zasloužil, aby byl vzat mezi národy, které chrání mír a chtějí svobodu. Jestliže bulharský národ po osvobození spravedlivě potrestal cizáky a zrádce, pak to bylo jeho svaté právo i povinnost. Dvakrát v jednom čtvrtstoletí vehnali Koburkové bulharský národ do války proti Slovanům a po každé Bulharsko těžce doplatilo na tuto hru. Po každé pomáhali cizácké dynastii zrádci vlastního národa a pomáhali nejenom tím, že celé hospodářství země spojili s Německem, že potlačovali průmyslový rozvoj země a vydělávali na zaostalosti svého vlastního státu. Pomáhali nejenom tím, že posílali mládež na studium do Německa, aby se odcizila svému národu, ale sami vlastníma rukama rdousili úsilí bulharských vlastenců, posílali je na šibenice, do žalářů, dávali je zákeřně vraždit a vypláceli odměny za sťaté hlavy bojovníků za svobodu. A oni to byli, kteří dokazovali bulharskému národu, že vlastně nepatří mezi Slovany, že mu jsou cizí slovanské zájmy. Chtěli tím utlumit lásku Bulharů především k Rusům, protože tyto city byly vždy spojeny s bojem za svobodu, ale chtěli utlumit i city k nám Čechům, poněvadž věděli, že podněcujeme demokratické tužby Bulharů, poněvadž věděli, že ti studenti, kteří se vracejí z Prahy a Brna, jsou nositeli demokratických myšlenek.

Nikdy nezapomenu na svůj pobyt v Bulharsku na začátku jara r. 1945. Byla jsem tam jako delegátka na prvním slovanském sjezdu v Sofii. Jak nás Čechy Bulhaři vítali, jak nám chtěli dokázat, že ani staleté turecké panství, ani koburkovská dynastie je nemohla odcizit Slovanstvu. Nikdy nezapomenu, jak prostí sedláci se shromažďovali kolem nás, kolem ruské delegace, jak nám tiskli ruce a jak nás ujišťovali, že zůstali věrni Slovanstvu, jak nás žádali, abychom jejich pozdravy tlumočili v našich zemích, jak nám vyjadřovali svým pohostinstvím a prostými projevy své skutečně upřímné vztahy k ostatním slovanským národům. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.) Tehdy jsem v Bulharsku také po prvé poznala, co znamená myšlenka Vlastenecké fronty, jednota národa pevně stmelená. Tenkrát jsem také viděla a na vlastní oči se přesvědčila, co v Bulharsku znamená Jiří Dimitrov. On to byl, který dal podnět k založení Vlastenecké fronty, k sjednocení Bulharska. A tato jednota se osvědčila nejen v boji za osvobození až do 9. září, ale pak po osvobození, když bylo třeba budovat, když bylo třeba tvůrčí práce všech Bulharů, kdy jsme viděli, jak Bulharsko po staletích vlastně po prvé svobodně začíná vytvářet svůj vlastní pořádek ve své zemi.

Uzavřít smlouvu s tímto Bulharskem je pro nás radostným aktem i velkým zadostiučiněním. My jsme nikdy o Bulharsku nepochybovali a nepochybujeme ani dnes o velikých tvůrčích silách bulharského národa a o jeho obětavosti, jeho houževnatosti. Tak jako je náš lid pracovitý, čestný a věrný, je takovým i lid bulharský; je dobrý, pohostinský, a čeho si nejvíce vážím, jsou jeho hluboké vlastenecké city. Poznala jsem, jak touží po vzdělání, jak rolníci třeba v oděvu tkaném po domáckém způsobu, v botech doma zhotovených se zajímají o mezinárodní záležitosti, jak sledují, co se děje v jejich vlastní zemi, jak chápou ten veliký přerod, který se v Bulharsku odehrává, a jak také chápou, co pro ně znamená výstavba průmyslu, elektrifikace, co znamenají vodní přehrady a meliorace, a jak jasně vidí těsnou souvislost mezi průmyslovou výstavbou a povznesením země.

Význam naší smlouvy spočívá také v tom, že naše hospodářská spolupráce dostává širokou a pevnou základnu. Pomůžeme Bulharsku při jeho průmyslové výstavbě, pří výstavbě vodních přehrad, při elektrifikaci; pomůžeme jim tím, že jim dodáme průmyslové zařízení, aby mohli těžit z nesmírného nerostného bohatství, které potřebujeme znovu pro svůj průmysl. My si zajistíme železné rudy i barevné kovy z Bulharska tím, že budeme pomáhat při vybavení bulharských dolů. Zajistíme si i dodávky zemědělských výrobků, které zejména z Bulharska potřebujeme - ať už jsou to olejnatá semena, konopí, len, tabák nebo maso a drůbež - tím, že budeme pomáhat při mechanisaci zemědělství, tím, že my zcela plánovitě budeme určovat, co chceme od Bulharska, aby oni zase mohli plánovat v zemědělství. A právě naše plánovité hospodářství nám pomáhá k tomu, abychom mohli s pocitem jistoty uzavírat dlouhodobé hospodářské smlouvy, které tak velkou měrou přispívají k upevnění naší nezávislosti a státní svrchovanosti.

Vždyť význam smluv uzavřených se všemi slovanskými zeměmi spočívá v tom, že si vzájemně pomáháme k rozkvětu svých zemí, k upevnění našeho vpravdě demokratického zřízení i k upevnění státní samostatnosti. To právě je to nové na našich smlouvách. Čím více smluv nás spojuje se slovanskými zeměmi, čím jsou pevnější a rozsáhlejší, tím větší je záruka naší vlastní svrchovanosti i bezpečnosti navenek, tím větší je tato záruka i pro ostatní slovanské země.

Dříve to bylo tak, že zejména v jihovýchodní Evropě se Německo snažilo spoutat jak Jugoslavii, tak Bulharsko, ale i Rumunsko a Maďarsko svou hospodářskou převahou. Jen si povšimněte čísel německého dovozu a vývozu v r. 1937 a uvidíte, jak hospodářské pronikání německého dovozu a vývozu, které bylo spojeno s politickým ovlivňováním, působilo na tyto země. Ze všeho dovozu do Bulharska bylo z Německa v r. 1937 58,2% a bulharský vývoz do Německa činil 41,1%. V tu dobu činil náš dovoz do Bulharska 1% a vývoz nebyl o nic větší. Po uzavření smlouvy zůstává československý podíl - pokud jde o vývoz naších kovoprůmyslových výrobků, textilu, minerálních olejů a chemikálií - největší po sovětském svazu a bulharský vývoz k nám dnes činí 25 % všeho bulharského vývozu. Naše čtyřletá smlouva s Bulharskem ve výši 3,5 miliardy přispívá k tomu, že můžeme plánovat vývoz v nejdůležitějších odvětvích, jako v kovoprůmyslu a strojírenství, a že tím současně umožňujeme, aby se bulharský průmysl mohl rovněž plánovitě rozvíjet, aby se zvyšovala jeho hospodářská úroveň. Je přece známo, že čím větší hospodářská úroveň toho kterého státu, tím rozsáhlejší jsou hospodářské styky, tím větší je dovoz i vývoz. Naše spolupráce i hospodářské plánování obou států prospívá jak bulharskému, tak i československému lidu a upevňuje tím i základnu naší smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Jsme rádi, že můžeme přispěti bulharskému národu, aby mohl uskutečnit své velkolepé budovatelské plány; plně si toho zasluhuje. Uvažte jen, jak vyrabované zůstalo Bulharsko po vyhnání Němců, jak koburkovská dynastie zatížila Bulharsko vnitřním i zahraničním dluhem, který ve zlatě činil 12 miliard leva, a mimo to 105 miliard leva. Vzpomeňte, jak rozbitá byla bulharská města po bombardování a připočtěte k tomu 3 roky sucha a teprve potom poznáte, jak houževnatě musel bulharský lid pracovat na zvelebení své země, když průmyslová výroba v r. 1947 překročila o 3 miliardy 800 milionů leva výrobu z r. 1937. Bylo to možné pouze za nadšené dobrovolné práce, bylo to možno jenom proto, poněvadž pomáhaly brigády mládeže, poněvadž pomáhali dělníci a rolníci. Proto mohly býti budovány současně v tak velkém rozsahu silnice, vodní přehrady, celá soustava průplavů, proto také bylo možno současně budovati nové školy, nemocnice, university, ozdravovny. Bulharský lid si opravdu počínal jako dobrý a rozvážný hospodář, který ví, co chce, a neplánuje jenom s dneška na zítřek, ale na celá desetiletí kupředu.

A to také činí naše smlouvy, tak pevné a prospěšné pro obě strany. Vycházejí z potřeb státu, ve kterém opravdu vládne lid a vládnouti může lid jedině sjednocený. Tuto jednotu představuje v Bulharsku Vlastenecká fronta, jejímž předsedou je Jiří Dimitrov. (Potlesk.) Sjednocený lid je spolehlivým a dobrým garantem smluv, neboť jedině on zná nejlépe zájmy své vlastní a tudíž i zájmy celé své země. Dovede míti také v úctě a chápat zájmy ostatních národů. Neboť co chce lid? Chce klid, aby mohl pracovat, aby mohl vychovávat své děti pro lepší časy, chce býti spokojeně živ, čerpat z bohatých pramenů poznání svého vlastního i druhých národů. Chce pokoj a mír a nechce, aby se mu někdo pletl do jeho vlastních záležitostí. A tam, kde v čele státu stojí vlády, které opravdu vyjadřují tuto vůli, všude tam znamenají smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci upevnění míru, demokracie a svobody.

Proto je naše smlouva, uzavřená s vládou Lidové republiky Bulharské, závažným příspěvkem k upevnění míru, jako jím byly předchozí smlouvy, uzavřené s Polskem, Jugoslavií a zejména se Sovětským svazem. Proto bude také tato smlouva uvítána v celém světě všemi přáteli míru. Víme ovšem, že narazí na odpor u všech podněcovatelů války, oněch válečných štváčů v Americe i v Anglii, kteří by si chtěli hrozbou války podmanit svět. Tito váleční štváči záměrně zasévají nenávist mezi národy a jejich největším zločinem je, že pomáhají a povzbuzují nacisty a že v Německu živí touhu po odvetě. Záměrně chtějí z Německa znovu udělat hrozivou pěst vůči všem slovanským národům, vůči všem demokraciím. Jak má Německo přijmutí svou tvrdou a zaslouženou porážku jako spravedlivý trest za nesmírné zločiny, spáchané v celé Evropě, když je v něm přímo živena nenávist proti Sovětskému svazu, proti Polsku, Československu, Jugoslavii, Bulharsku, vůči státům, které nejvíce trpěly německou útočností? A jak může být zneškodněno Německo, když americká reakce zde záměrně udržuje ohniska války, když svým hysterickým tažením "proti komunismu" přímo vyvolává nenávist proti Sovětskému svazu a všem zemím lidové demokracie?

Světová reakce podporuje nepřátele demokracie, podporuje reakční hnutí v každé demokratické zemi. Podněcuje hnutí, které je namířeno proti státu, podněcuje nenávist těchto lidí proti vlastnímu národu a nabádá je k tomu, aby spekulovali s válkou, s válkou proti vlastní zemi, proti vlastnímu lidu.

Marné jsou však naděje reakce na zvrat poměrů v zemích opravdové demokracie. Marné jsou spekulace na válku. Válka nebude, poněvadž tábor míru je příliš silný a poučený z poslední války. Obránci míru dnes vědí, že nelze ustupovat útočníkům, že nesmíme přeceňovat moc a sílu válečných štváčů. Mír bude zachován pro celý svět zásluhou zemí nově demokracie a především slovanských států. Mír bude zachován proto, poněvadž se opírá o tak mohutnou sílu jako je Sovětský svaz (potlesk), který se zasloužil o to, že se Anglie nestala obětí německé útočnosti a že Amerika nepoznala, co je to válka.

Ano, mír bude zachován. Bylo zde již řečeno, že státníci kdysi považovali za největší moudrost, když se řídili heslem: "Chceš-li mír, připravuj válku." Já bych chtěla říci, že dnes státníci, kteří vyšli z lidu a mluví jeho jménem, změnili toto rčení na jiné: "Chceš-li mír, připravuj mír a braň mír!" Naše smlouvy, uzavřené mezi slovanskými zeměmi, brání a upevňují mír. (Potlesk.) S válkou spekulují pouze zoufalci a ztroskotanci, ti kdož nemají co říci dnešku ani zítřku. Avšak národy, které mají před sebou budoucnost, chtějí mír, a to mír spravedlivý, demokratický a trvalý; takový mír může být vybudován pouze na základě vzájemné úcty a spolupráce. A takový mír budujeme my! Jsme hrdí na to, že naše země jsou uspořádané, že v nich vládne klid, jednota, že práce se stává ctí, že národní majetek slouží opravdu národu. Jedině takové země mohou bránit mír. (Potlesk.)

Budeme hlasovati pro smlouvu, uzavřenou mezi republikou Československou a Lidovou republikou Bulharskou s vědomím, že byl vykonán kus poctivé práce pro oba naše národy i pro upevnění míru v celém světě.

Zdravíme s této tribuny bulharský lid. (Potlesk.) Ať vzkvétá Lidová republika Bulharská, nechť dlouho žije předseda vlády Jiří Dimitrov! (Potlesk.) Nechť je věčné naše přátelství! (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. Vodičkovi.