Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození, se mění a doplňuje takto:

1. V ustanovení § 1, odst. 1 se na začátku za slovy "spolehlivá osoba", škrtají slova "s výjimkou osob, na něž se vztahuje odstavec 2".

2. Ustanovení § 1, odst. 1, písm. b) zní:

"b) konala vojenskou službu ve spojenecké armádě,".

3. Ustanovení § 1, odst. 1, písm. d) zní:

"d) byla československým partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem "československého partyzána"); stal-li se československým partyzánem někdo tím, že sloužil v cizozemské partyzánské jednotce, je účastníkem národního boje za osvobození jen, nemohl-li sloužit v československé armádě v zahraničí z důvodů na jeho vůli nezávislých, nebo projevily-li příslušné československé orgány souhlas s jeho vstupem do cizozemské partyzánské jednotky,".

4. Ustanovení § 1, odst. 3, písm. a) zní:

"a) konal dobrovolně službu v nepřátelské armádě či jinak se zúčastnil válečného podnikání proti spojencům nebo sloužil po 29. srpnu 1944 v armádě t. zv. Slovenského státu, leč že tak učinil na příkaz vedoucích činitelů národního odboje, nebo".

5. Ustanovení § 1, odst. 3, písm. b) zní:

"b) stal se, nejsa k tomu donucen nátlakem nebo okolnostmi zvláštního zřetele hodnými, členem národních skupin nebo útvarů nebo politických stran fašistické povahy, sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti, nebo ucházel se o udělení německého či maďarského státního občanství, nebo".

6. Ustanovení § 1, odst. 3, písm. d) zní:

"d) byl okupanty nebo jejich pomahači pověřen vedoucím místem ve veřejných službách, pokud se tak nestalo se souhlasem vedoucích činitelů národního odboje nebo pokud nešlo o funkce zastávané v armádě t. zv. Slovenského státu do 29. srpna 1944, nebo kdo zaujal vedoucí místo ve válečném průmyslu pracujícím pro německou či maďarskou armádu, nebo prováděl opevňovací práce pro Němce či Maďary, aniž byl k uvedeným činnostem donucen nebo nemohl se jim vyhnouti, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry v době nesvobody, nebo".

7. Za § 1 se vkládá nový § 2 tohoto znění:

Pro účel tohoto zákona považuje se

1. za příslušníka československé armády v zahraničí: kdo byl do této armády zařazen nejpozději dne 6. října 1944,

a) vstoupil-li do ní do 30. září 1941, nebo sice později, ale při první možnosti, kterou k tomu měl, leč že se zúčastnil bojů v polním útvaru nebo byl-li v souvislosti s výkonem vojenské služby usmrcen nebo těžce raněn a

b) nebyl-li z činné služby propuštěn, leč následkem demobilisace nebo po superarbitračním řízení nebo podle rozhodnutí orgánů československého státního zřízení v zahraničí uvolněním pro některý jiný jeho obor, v tomto případě však jen tehdy, konal-li činnou službu alespoň 6 měsíců nebo zúčastnil-li se bojů v polním útvaru,

2. za osobu postavenou příslušníku československé armády v zahraničí na roveň: kdo byl do československé armády v zahraničí zařazen po 6. říjnu 1944, vstoupil-li do ní při první možnosti, kterou k tomu měl, zúčastnil-li se mimo to bojů v polním útvaru nebo byl-li v souvislosti s výkonem vojenské služby usmrcen nebo těžce raněn, a nebyl-li z činné služby propuštěn, leč následkem superarbitračního řízení nebo podle rozhodnutí orgánů československého státního zřízení v zahraničí,

3. za osobu, která konala vojenskou službu ve spojenecké armádě: kdo konal před 5. květnem 1945 uvedenou službu v některé ze spojeneckých armád, nemohl-li sloužit v československé armádě v zahraničí z důvodů na jeho vůli nezávislých, nebo projevily-li příslušné československé orgány souhlas s jeho vstupem do spojenecké armády, a jsou-li u něho splněny - vyjímajíc příslušnost k československé armádě v zahraničí - obdobně podmínky uvedené pod č. 1, písm. a) a b),

4. za příslušníka první československé armády na Slovensku: kdo v ní nastoupil činnou službu nejpozději dne 28. října 1944; nekonal-li po 29. srpnu 1944 službu v armádě t. zv. Slovenského státu, leč že tak učinil na příkaz vedoucích činitelů národního boje za osvobození, a jsou-li u něho splněny - vyjímajíc příslušnost k československé armádě v zahraničí - obdobně podmínky uvedené pod č. 1, písm. a) a b); při uvolnění pro jiný obor má rozhodnutí orgánů Slovenské národní rady stejný význam jako rozhodnutí orgánů československého státního zřízení v zahraničí."

8. Dosavadní §§ 2 až 7 se přečíslují na §§ 3 až 8.

9. Za nový § 8 se vkládá § 9 tohoto znění:

(¹) Kdo sebe nebo jiného vědomě neprávem vydává za účastníka národního boje za osvobození (§ 1, odst. 1 až 4), bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty.

(²) Stejně se potrestá, kdo v podáních (žádostech, jejich přílohách, návrzích, oznámeních a jiných sděleních) nebo v zápisech během řízení o vydání osvědčení podle § 8 vědomě uvede nebo potvrdí nepravdivé okolnosti.

(³) Byla-li uložena pokuta, vyměří se zároveň pro případ její nedobytnosti náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě.

(⁴) Pokuty připadají státu."

10. Dosavadní § 8 se přečísluje na § 10 a vypouští se v něm odstavec 5.

11. Dosavadní §§ 9 až 13 se přečíslují na §§ 11 až 15.

12. Za nový § 15 se vkládá § 16 tohoto znění:

(¹) Vojenská služba a jiná činnost ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození se započítává veřejným zaměstnancům v novém služebním poměru jako služební doba skutečně strávená ve veřejných službách, jak pro zvýšení služného, tak pro určení služebního stáří (pořadí) a pro délku doby, potřebné pro povýšení nebo pro postup do vyššího služebního poměru, jakož i pro nárok na výslužné a jeho výměru v rozsahu započitatelném podle platných předpisů. Veřejnou službou se rozumí služba u subjektů uvedených v odst. 4, písm. a) až c). U zaměstnanců v soukromoprávním poměru jest postupovat obdobně, pokud jde o stanovení platového zařazení, nároku na plat (mzdu) v době nemoci, výměry dovolené a výpovědní lhůty.

(²) Služební doba podle odstavce 1

1. počíná

a) v československé armádě v zahraničí: jde-li o osoby, které připravovaly nebo prováděly organisaci československé armády v zahraničí, prvním dnem měsíce, v němž přípravné práce započaly; u ostatních osob, které odešly do ciziny, aby bojovaly se zbraní proti nacistickým (fašistickým) okupantům nebo jejich pomahačům, prvním dnem měsíce, v němž překročily hranice republiky Československé, nastoupily-li vojenskou službu do dvou měsíců po tomto dni nebo sice později, ale z důvodů na jejich vůli nezávislých; jinak byla-li podána dobrovolná přihláška do československé armády v zahraničí, dnem přihlášky, nastoupila-li osoba, o kterou jde, službu do dvou měsíců po tomto dni nebo sice později, ale z důvodů na její vůli nezávislých; jinak dnem skutečného nastoupení služby,

b) v první československé armádě na Slovensku: jde-li o osoby, které připravovaly Slovenské národní povstání, prvním dnem měsíce, v němž přípravné práce započaly; jinak dnem skutečného nastoupení činné služby,

c) ve spojenecké armádě: obdobně podle zásad uvedených pod písm. a),

d) v partyzánské jednotce: podle § 4, odst. 1 zákona č. 34/1946 Sb., ve všech případech [písm. a) až d)] však nejdříve dnem 30. září 1938;

2. končí: dnem faktického ukončení činné služby, vždy však nejpozději dnem 5. května 1945; za službu se pokládá i doba prokázaně nutného léčení následkem nezaviněného zranění (onemocnění), k němuž došlo při výkonu služby, pokud toto léčení bránilo výkonu zaměstnání, doba zajetí, které nezakládá skutkovou podstatu trestného činu podle ustanovení II. dílu vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., po případě které by takovou skutkovou podstatu nezakládalo, kdyby šlo o osoby, na něž by bylo lze užít těchto ustanovení, jakož i doba strávená v koncentračních táborech, došlo-li k věznění pro službu v některém útvaru uvedeném v předchozím odstavci nebo pro pokus nastoupit službu v takovém útvaru.

(³) Služební doba ve španělské republikánské armádě trvá ode dne nastoupení činné služby do dne jejího faktického ukončení; doba léčení a zajetí se do ní včítá podle zásad předchozího odstavce.

(⁴) Veřejnými zaměstnanci podle odstavce 1 jsou:

a) zaměstnanci státu,

b) zaměstnanci svazků územní a zájmové samosprávy, jakož i jiných veřejnoprávních korporací a nadací,

c) zaměstnanci ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům uvedeným pod písm. a) a b) nebo jsou jimi spravovány, jejichž služební a platové poměry jsou upraveny platovými zákony nebo předpisy vydanými podle § 210, odst. 1 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon),

d) zaměstnanci, pro něž platí zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelský zákon),

e) poživatelé odpočivných (zaopatřovacích) platů a čekatelného, kteří jsou v pensijním zaopatření některého ze subjektů uvedených pod písm. a) až c)."

13. Za nový § 16 se vkládají nové §§ 17 a 18 tohoto znění:

(¹) Pro osoby uvedené v § 1, odst. 1, písm. a) až d) a v § 1, odst. 4, druhé větě platí tato ustanovení:

1. Příslušníci ročníků narození 1920 a starších, kteří nesplnili svou presenční služební povinnost buď vůbec anebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned, a přeloží se do zálohy dnem následujícím po dni jejich propuštění z této činné služby (demobilisace) nebo ze služby u partyzánské jednotky.

2. Příslušníci ročníků narození 1921 a 1922, kteří nesplnili svou presenční služební povinnost buď vůbec anebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z. činné služby ihned, konali-li službu v poli alespoň tři měsíce nebo bylo-li jim za chrabrost uděleno vyznamenání československé nebo spojenecké. Do zálohy se přeloží dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby (demobilisace) nebo ze služby u partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat až tato dosáhne délky 6 měsíců, načež se přeloží do zálohy.

3. Příslušníci ročníků narození 1923 a mladších, kteří nesplnili svou presenční služební povinnost buď vůbec nebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned, konali-li službu v poli alespoň šest měsíců nebo bylo-li jim za chrabrost uděleno vyznamenání československé nebo spojenecké. Do zálohy se přeloží dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby (demobilisace) nebo ze služby u partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až tato dosáhne délky zákonité presenční služby, načež se přeloží do zálohy.

(²) Přesahuje-li služební doba podle § 16, odst. 2 a 3 u osob uvedených v odstavci 1 délku zákonité presenční služby, započítá se do služební povinnosti v záloze, a to tak, že se za prvých a druhých šest měsíců přesahujících délku zákonité presenční služby promine po jednom cvičení v záloze. Podle tohoto ustanovení nelze však prominout mimořádná a výjimečná cvičení v záloze nařízená podle § 22, odst. 4 branného zákona republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb., ve znění pozdějších zákonů (§§ 179 a 180 branných předpisů vydaných vládním nařízením ze dne 16. září 1927, č. 141 Sb., jímž se vydávají nové branné předpisy).

(³) Osobám, uvedeným v odstavci 1 pod č. 2 a 3, které jsou povinny v činné službě pokračovat, může být podle obdoby ustanovení o odkladu presenční služby na žádost odloženo toto pokračování v činné službě, chtějí-li dokončit studia nebo jinou přípravu k budoucímu povolání nebo pro jiné důvody zvláštního zřetele hodné; takovým osobám se udělí trvalá dovolená až do doby, kdy činnou službu znovu nastoupí.

(⁴) Na osoby uvedené v odstavci 1 se nevztahují ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 30. září 1945, č. 84 Sb., o přechodné úpravě délky presenční služby.

(⁵) O dobrovolnících na dobu války, kteří vstoupili do československé armády v zahraničí, platí ustanovení § 73 branných předpisů.

(¹) Služební doba uvedená v § 16, odst. 2 a 3 se započte dvojnásobně, a jde-li o výkonné letce v československé armádě v zahraničí, nebo ve spojenecké armádě, trojnásobně pro zvýšení služného (platu mu odpovídajícího), jakož i pro nárok a výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů; pokud se služební doba uvedená v § 16, odst. 2 a 3 kryje se služební dobou strávenou v poměru veřejného zaměstnance (§ 16, odst. 4), připočte se k ní služební doba prve uvedená, a pokud jde o letce, její dvojnásobek. Služební dobu nutno počítat podle kalendářních měsíců, při čemž se neúplný měsíc počítá za celý.

(²) Pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů se mimo to započte ještě jeden rok za každý kalendářní rok, v němž dotčená osoba

a) konala alespoň tři měsíce činnou službu v československé armádě v zahraničí, v československé armádě na Slovensku, ve spojenecké armádě, v partyzánské jednotce, nebo ve španělské republikánské armádě, nebo

b) utrpěla v souvislosti s činnou službou poruchu (poškození) zdraví před nepřítelem nebo se stala nezpůsobilou k službě následkem válečných útrap, zejména i epidemických nemocí.

(³) Za kalendářní léta, za něž byl podle předchozího odstavce započítán ještě jeden rok, započítává se pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů jen jednoduše činná služba letecká, která

a) v roce vstupu do československé armády v zahraničí nebo do spojenecké armády byla předtím konána v československé branné moci na domácí půdě,

b) v roce 1945 byla ještě konána po 31. květnu.

(⁴) Započtení pro zvýšení služného (platu mu odpovídajícího) se provede v té platové stupnici nebo v tom platovém stupni, kterého dosáhla dotčená osoba jako veřejný zaměstnanec před počátkem služební doby uvedené v § 16, odst. 2 a 3. U těch osob, které nebyly před touto dobou veřejnými zaměstnanci, nebo jimi byly, avšak v poměru, v němž započtení podle předcházející věty není možné, provede se započtení v nejnižší platové stupnici nebo nejnižším platovém stupni, které jsou stanoveny pro služební kategorii, v níž se staly nebo stanou veřejnými zaměstnanci.

(⁵) Započtení podle ustanovení tohoto zákona provede na přihlášku doloženou osvědčením podle § 8 příslušný osobní úřad. Veřejní zaměstnanci ve výslužbě podají přihlášku u svého posledního osobního úřadu (jeho nástupce), a není-li tohoto úřadu, u úřadu jehož likvidující orgán zařizuje nebo zařizoval výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů (úřad vyplácející).

(⁶) Účastníkům národního boje za osvobození uvedeným v § 1, odst. 1, písm. a) až d), kteří se stali službou v této vlastnosti neschopnými vojenské služby a zároveň pozbyli nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, přísluší, jsou-li důstojníky nebo rotmistry, i když nejde o vojenské gážisty z povolání, odpočivné (zaopatřovací) platy podle ustanovení platných pro vojenské osoby z povolání. Obdobně se posuzují dobrovolníci ze španělské republikánské armády (§ 1, odst. 4).

(⁷) Ministr národní obrany může v dohodě s ministrem financí z důvodů zvláštního zřetele hodných povolit výplatu odpočivných platu v případech uvedených v předchozím odstavci i těm vojenským gážistům, kteří nejsou československými státními občany; totéž platí o zaopatřovacích platech pozůstalých po uvedených osobách.

(⁸) U veřejných zaměstnanců v soukromoprávním služebním poměru, podléhajících veřejnoprávnímu sociálnímu pojištění, započte se služební doba uvedená v § 16, odst. 2 a 3 v rozsahu stanoveném v odstavci 1 podle zásad stanovených zákonem ze dne 5. března 1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění, jako doba povinného pojištění.

(⁹) Vyšší náklady, kterých si v roce 1946 vyžádá provádění ustanovení tohoto paragrafu, uhradí se úsporami ve státním rozpočtu.

14. Dosavadní § 14 se přečísluje na § 19 a za slovem "legionářům," se v něm vkládají slova "a § 81 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích,".

15. Dosavadní § 15 se přečísluje na § 20 a zní takto:

Právní listiny a jiné písemnosti, jichž je třeba k uplatňování nároků podle tohoto zákona nebo k jeho provádění, jsou osvobozeny od kolků a poplatků, pokud slouží výhradně tomuto účelu. Příslušné úřední úkony jsou osvobozeny od dávek za úřední úkony ve věcech správních."

16. Dosavadní §. 16 s přečísluje na § 21 a zní takto:

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ustanovení § 3 o vyhrazení služebních míst a § 4 o přednostním právu pozbývají platnosti dnem 18. června 1949. To však neplatí pro účastníky národního boje za osvobození, kteří dokončují studia. Tito účastníci mohou uplatnit práva podle tohoto zákona do 6 měsíců po skončení svého studia, po případě presenční služby vojenské, třeba shora uvedená lhůta již uplynula. Tento zákon provede ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády."

Ministr národní obrany se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil v nepřetržitém sledu paragrafů plné znění zákona č. 136/1946 Sb., jak vyplývá ze změn a doplňků provedených tímto zákonem.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 18. června 1946; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Materie, upravená zákonem ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, byla při nynější úpravě poměrů účastníků národního boje za osvobození rozštěpena: část její přešla do zákona ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umísťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození. Otázka zvýhodněného započítávání vojenské služby pro zvýšení služného a pro nárok a výměru odpočivných platů po způsobu cit. zákona č. 462/1919 Sb. se však nestala tak brzy zralou pro zákonné vyřešení; posléze uvedeným předmětem se obírala původně osnova zákona o příslušnících československé armády v zahraničí a osobách jim postavených na roveň, obsahující mimo to vymezení pojmu příslušníka jmenované armády, příslušníka první československé armády na Slovensku, osoby, která konala službu v některé spojenecké armádě atd., jakož i úpravu jejich branné povinnosti. Posléze uvedená osnova byla po vyhlášení zákona č. 136/1946 Sb. přepracována na osnovu zákona o některých účastnících národního boje za osvobození, čímž se zjevně vyjádřila souvislost uvedeného zákona s připravovanou normou. Toto opatření se však ukázalo jako nepostačující, takže bylo nutno přikročit k úplnému sloučení obou dotčených norem. Novelisací, která se nyní provádí, docílí se tedy toho, že látka spolu souvisící bude materielně i formálně normována jednotně.

K jednotlivým ustanovením čl. I.:

K bodu 1: Toto opatření odstraňuje pochybnosti, k nimž zavdává podnět nynější textace úvodu § 1, odst. 1.

K bodu 3: Dotčená změna je odůvodněna požadavkem, aby osoby, o které jde, nebyly posuzovány mírněji, nežli osoby, které konaly službu ve spojenecké armádě. Toto ustanovení se mimo to uvádí v soulad se zákonem ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem "československého partyzána".

K bodu 4: Zmínka o službě v armádě t. zv. Slovenského státu po 29. srpnu 1944 byla klausulována podobně jako je tomu při vymezení pojmu příslušníka první československé armády na Slovensku, - viz čl. I, § 2, č. 4 osnovy (požadavek jednotného postupu vůči všem účastníkům národního odboje).

K bodu 5: Dosavadní formulace byla příliš tvrdá, proto se zavádí určité zmírnění podle obdoby zásad ústavního dekretu č. 33/1945 Sb. (§ 1, odst. 4).

K bodu 6: Změna provedena, aby se dosáhlo zpřesnění výrazu, neboť služba v armádě t. zv. Slovenského státu byla nepochybně službou veřejnou.

K bodu 7: Československou armádou v zahraničí byly čs. vojenské jednotky zřízené v letech 1939 - 1945 mimo území republiky Československé. Z osob, které konaly v uvedené armádě službu, přiznává se charakter příslušníka čs. armády v zahraničí jen těm, které do ní vstoupily před 6. říjnem 1944. Uvedený časový mezník byl zvolen hledíc k jeho symbolickému významu: tohoto dne překročily části čs. armády v zahraničí (I. čs. armádního sboru) hranice našeho státu u Dukly. Mimo tyto příslušníky existuje ještě zvláštní skupina osob postavených jim na roveň (§ 2, č. 2), jakož i skupina osob, o nichž nelze říci více, než, že v této armádě konaly činnou službu vojenskou (ani tato okolnost není ovšem bez právního významu, viz na př. § 1 dekretu č. 83/1945 Sb.). Nedostatek kteréhokoliv v pojmových znaků vytýčených v definici příslušníka čs. armády v zahraničí, osoby postavené mu na roveň, osoby, která konala službu ve spojenecké armádě a pod. brání vzniku charakteru příslušníka čs. armády v zahraničí atd. Ustanovení §§ 17 a 18 mají prakticky význam jen pro čs. státní občany, ač jinak se zpravidla u účastníků národního boje za osvobození čs. státní občanství výslovně nežádá. Výjimka platí jen u čs. partyzánů (§ 1, zák. č. 34/1946 Sb.) a účastníků národního boje za osvobození národnosti německé nebo maďarské (§ 1, odst. 2 zák. č. 136/1946 Sb.). Osoby, které měly možnost vstoupit do čs. armády v zahraničí a se svým vstupem do ní otálely, stávají se příslušníky jen za předpokladů uvedených pod č. 1, písm. a). Do tohoto ustanovení bylo vsunuto datum 30. září 1941, a to ve prospěch osob, které z politických důvodů vstupovaly do čs. zahraničního vojska až po vstupu SSSR do války. Osoby, uvedené pod č. 2, nejsou hledíc k svému pozdnímu zařazení do čs. armády v zahraničí jejími příslušníky: po právní stránce není však žádného rozdílu mezi "příslušníky" a "osobami jim postavenými na roveň", slovem "příslušník" se chce naznačit jen jejich časově faktické prvenství. K osobám, které konaly službu ve spojenecké armádě, přihlíží se v tomto zákoně jen za podmínky, že neměly možnost sloužit v čs. armádě v zahraničí. Třeba vycházet ze stanoviska, že měl-li někdo možnost vstoupit do čs. vojska a neučinil-li tak, zeslaboval tím československou věc.

K bodu 9: Jde o sankce, jimiž se má čelit klamání úřadů a jimiž se zabezpečuje čistota řízení při vydávání osvědčení podle § 8. Správní přestupky zde zaváděné se vyřizují u osob podrobených vojenské kázeňské pravomoci kázeňsky [§ 2, písm. b) zák. č. 154/1923 Sb. ve znění vyhlášky č. 65/1935 Sb.]. Formulace tohoto ustanovení je shodná s § 6 zák. č. 34/1946 Sb.

K bodu 12: Podle § 8, odst. 5 zákona č. 136/1946 Sb. (nyní § 10) se započítává vojenská a jiná služba účastníků národního boje za osvobození v novém služebním poměru ve veřejných službách jak pro zvýšení služného, tak pro určení služebního stáří (pořadí) a pro délku doby potřebné pro zvýšení nebo pro postup do vyššího služebního poměru, jakož i pro narok na výslužné a jeho výměru v rozsahu započitatelném podle platných předpisů.

Toto započtení není však postačující pro účastníky národního odboje, kteří konali službu v čs. armádě v zahraničí, ve spojeneckých armádách, v první československé armádě na Slovensku, v partyzánských oddílech a ve španělské republikánské armádě, tedy pro osoby, které vystoupily proti fašismu se zbraní. Podobně jako u legionářů z první světové války je zapotřebí, aby i zde bylo přiznáno určité zvýhodnění při zápočtu služební doby. To je účelem § 18, který po té strance aplikuje v podstatě zásady pojaté do legionářského zákona č. 462/1919 Sb. a do vládního nařízení č. 151/1921 Sb., které tento zákon provádí.

K bodu 13: A) Dotčené osoby zasluhují určitých úlev též při plnění branné povinnosti. O tom nemůže být pochyb, když uvážíme, že jde vesměs o příslušníky vojenských (vojensky organisovaných) útvarů, které byly zasazeny proti nepříteli za války, a z nichž převážná většina byla přímo účastna bojových operací. Je to tedy materiál s vojenskými (bojovými) zkušenostmi.

Bojovníci ve španělské republikánské armádě byli prvními bojovníky proti fašismu, který nastupoval výbojnou cestu do světa proti všem demokratickým institucím a řádům. Jejich boj byl tedy nepřímo i bojem za naši svobodu, proto jej třeba hodnotit stejně jako u ostatních osob, uvedených v § 1, písm. a) až d).

V § 17 se upravuje především branná povinnost pokud jde o osoby, které nesplnily svou presenční služební povinnost buď vůbec, anebo ji vykonaly jen z části (odstavec 1). Namnoze jde o to, aby se opatřením, která již byla v praxi provedena, dostalo zákonné sankce.

V odstavci 2 se upravuje služební povinnost v záloze osob, jichž služební doba převyšuje délku zákonité presenční služby, a to s přihlédnutím k ustanovením obsaženým v § 164, odst. 4 branných předpisů, vydaných vládním nařízením č. 141/1927 Sb.

Ježto pak okamžité přidržení k pokračování v činné službě - zvláště pokud by šlo o osoby narozené v roce 1923 nebo později, povinné pokračovat v činné službě potud, až tato služba dosáhne délky zákonité presenční služby - mohlo by být pro dotčenou osobu, připravující se studiem na své budoucí povolání, anebo mající jiné důvody zvláštního zřetele hodné, zvláště tíživé, připouští odstavec 3, aby jim bylo na žádost odsunuto pokračování v činné službě; to může být praktické zejména u partyzánů nejmladších ročníků.

Odstavec 5 pak jedná o branné povinnosti osob, které vstoupily do československé armády v zahraničí jen jako dobrovolníci na dobu války a po té stránce odkazuje na ustanovení § 73 branných předpisů.

Pokud jde o osoby, které dosud nesplnily svou presenční služební povinnost buď vůbec anebo ji vykonaly jen zčásti, stanoví § 17 délku povinnosti k činné službě s přihlédnutím k zásadám v dekretu presidenta republiky č. 84/1945 Sb. o přechodné úpravě délky presenční služby.

B) K § 18 nového znění: Tu se stanoví proti legionářskému započtení let určité odchylky. Tak především služební doba strávená v čs. armádě v zahraničí, v první československé armádě a ve španělské republikánské armádě, a v partyzánských oddílech zhodnotí se vždy jen dvojnásobně, kdežto u legionářů se počítala legionářská služba trojnásobně za určitých podmínek. Výjimku činí služební doba výkonných letců z čs. armády v zahraničí a ze spojeneckých armád, jimž se - vzhledem k povaze jejich služby, velkému nebezpečí a tendenci obsažené v platném zákonodárství (viz na př. § 84 voj. zaop. zák. č. 76/1922 Sb.) - započte trojnásobně.

K odstavci 3: Účelem je zamezit event. neodůvodněné dvojí zhodnocení téže doby služební.

K odstavci 4: Započtení podle § 18 se provede v platných stupnicích po případě stupních, uvedených v odstavci 4 tohoto paragrafu. Tam, kde dotčené osoby byly mezitím povýšeny, se vyšší započtení let, pokud jde o platové zařazení, prakticky nijak zvláště neprojeví. Započtení se provede jen v platové stupnici (stupni), uvedené v odstavci 4, t. j. zpravidla v platové stupnici nízké, pokud se týče nejnižší. V této platové stupnici se provede zařazení do příslušného stupně služného, po případě náslužného přídavku; toto zařazení bude mít význam pro další platové stupnice, jichž dotčená osoba dosáhne pozdějším jmenováním, podle zásad platných při povýšení (§ 17 platového zákona).

K odstavci 6: Je to obdoba ustanovení § 81, odst. 4 zák. č. 76/1922 Sb.

K odstavci 7: Srovnej §§ 4 a 5 zák. č. 164/1946 Sb.

K odstavci 8 se poznamenává, že podle zákona č. 47/1946 Sb. se započítává jako doba povinného pojištění doba útisku a činnost v odboji, při čemž pojistné uhradí stát. Ježto navržený zákon se má vztahovat i na veřejné zaměstnance, kteří jsou v poměru smluvním, je třeba pamatovat na to, aby zvýhodněné započtení služební doby uvedené v novém § 14 přišlo uvedeným zaměstnancům k dobru též pro obor veřejnoprávního sociálního pojištění. Uvedená služební doba (v dvojnásobku, resp. u výkonných letců v trojnásobku) se proto započte jako doba povinného pojištění podle zákona č. 47/1946 Sb.; i zde pojistné za započtenou dobu uhradí stát.

K odstavci 9: Na vyšší náklady, kterých bude v roce 1946 vyžadovat provádění navrženého zákona, nebylo v rozpočtu na rok 1946 pamatováno. Bude proto třeba tento vyšší náklad uhradit úsporami ve státním rozpočtu; pokud by to nestačilo, opatří se nedostávající částka úvěrovými operacemi, resp. jinak.

V rozpočtech na příští rozpočtová léta bude na vyšší náklady pamatováno.

Pokud jde o výši nových nákladů, jichž si provádění zákona vyžádá, nelze ji zatím pevnou částkou určit.

K povšechné informaci lze tu jen uvést, že v čs. armádě v zahraničí a v první čs. armádě na Slovensku konalo na konci války činnou službu 102.615 osob; čs. partyzánů bylo asi 40.000.

Z těchto osob přijdou po finanční stránce v úvahu jen osoby, které jsou veřejnými zaměstnanci v pojmovém vymezení § 16, odst. 4, nebo se jimi stanou později. Z úhrnného počtu příslušníků čs. armády v zahraničí a osob jim postavených na roveň bude veřejných zaměstnanců počet poměrně malý.

Ostatně třeba ještě poznamenat, že se u převážného počtu veřejných zaměstnanců poskytnutí výhod podle § 18 prakticky finančně vůbec neprojeví, ježto se tito zaměstnanci dostali mezitím povýšením do vyšších platových stupnic, v nichž se započtení neprovádí a v nichž se nanejvýš určitým způsobem jen odrazí stupeň služného, po případě náslužného přídavku, jehož dosáhli v platové stupnici, v níž se započtení provádí podle zásad platných při povýšení podle § 17 platového zákona.

Nelze také přesně uvést, jakého nákladu si vyžádá zvýšení pensijního břemene, zvláště pak u poživatelů odpočivných (zaopatřovacích) platů.

Čl. II. Jde o normu, která úzce souvisí se zákonem č. 136/1946 Sb. Proto je záhodno, aby se účinnost osnovaného zákona kryla s účinností citov. zákona, který byl vyhlášen a nabyl účinnosti 18. června 1946. Je to tím více žádoucí, že osnovaný zákon dává vlastně některým ustanovením zák. č. 136/1946 Sb. obsahovou náplň - viz čl. I, § 2.