Zdravotnický výbor ve schůzi, konané dne 18. září 1946, usnesl se jednomyslně na těchto změnách vládního návrhu:

1. § 1, č. 4 se mění a zní takto:

4. po kterou magistr farmacie nebo sustentant nemohl po 29. září 1938 pro účast na národním boji za osvobození (zákon ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození) nebo z jiných národních, politických nebo rasových důvodů vykonávati odbornou činnost.

2. § 1, č. 5 se vypouští.

3. V §u 2 druhá věta se vynechává citace "a 5".

4. § 3, v první řádce místo "aspirantské" má státi "asistentské".

5. § 3, písmena b) se mění a zní takto:

b) po kterou magistr farmacie nebo asistent nemohl po 29. září 1938 pro účast na národním boji za osvobození (zákon č. 136/1946 Sb.) nebo z jiných národních, politických nebo rasových důvodů vykonávati odbornou činnost, avšak nejvyšší výměrou dvou roků.

6. § 3 písmena c) se vypouští.

Tyto změny navrhl zdravotnický výbor z toho důvodu, aby do okruhu osob, požívajících výhod tohoto zákona, byly pojaty skutečně všechny osoby, které nemohly vykonávati odbornou činnost lékárnickou pro účast na národním boji za osvobození, tak jak byla vymezena zákonem ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb.

Změna v první řádce §u 3 je oprava tiskové chyby.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Do doby odborné činnosti podle § 3, odst. 4 zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z roku 1907, kterým se upravuje lékárnictví, se započítává doba,

1. kterou za vojenské presenční služby nebo výjimečné činné služby podle § 27 branného zákona, konané v československé armádě, anebo za služby v československé zahraniční armádě nebo v některé ze spojeneckých armád ztrávil magistr farmacie po dosažení diplomu ve škole na důstojníky zdravotnictva a lékárnictva v záloze, ve vojenské lékárně nebo ve vojenském zdravotnickém skladě;

2. po kterou farmaceut po vykonané aspirantské zkoušce (§§ 2 a 14 nařízení ze dne 5. března 1912, č. 47 ř. z., o zaměstnání pomocných osob při provozování lékáren) konal odbornou činnost ve veřejné nebo ústavní lékárně jako t. zv. sustentant, poněvadž pro uzavření českých vysokých škol nemohl započíti universitní studium, potřebné k dosažení diplomu magistra farmacie, nebo v něm pokračovati;

3. po kterou magistr farmacie nebo sustentant byl za doby nesvobody přikázán:

a) k odborné činnosti v cizozemských lékárnách nebo

b) k práci jiného druhu mimo veřejné nebo ústavní lékárny;

4. po kterou magistr farmacie nebo sustentant nemohl po 29. září 1938 pro účast na národním boji za osvobození (zákon ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození) nebo z jiných národních, politických nebo rasových důvodů vykonávati odbornou činnost.

Doba uvedená v § 1, č. 1, 2 a č. 3, písm. a) se započítává bez další podmínky. Doba uvedená v § 1, č. 3, písm, b), č. 4 se započítává jen tehdy, byl-li magistr farmacie nebo sustentant zaměstnán nejméně jeden rok ve veřejné nebo ústavní lékárně nebo byl-li nejméně po tuto dobu odborně činný způsobem uvedeným v § 1, č. 1.

Do tříleté asistentské služby předepsané na Slovensku nařízením č. 105,598/1912 K. V. M, (uh. m. kultu a vyučování), o pravidlech pro výcvik aspirantů farmacie a o asistentské době, se započítává pro dosažení práva na vedení lékárny doba:

a) kterou za vojenské presenční služby nebo výjimečné činné služby podle § 27 branného zákona, konané v československé armádě, anebo za služby v československé zahraniční armádě nebo v některé ze spojeneckých armád ztrávil magistr farmacie po dosažení diplomu ve škole na důstojníky zdravotnictva a lékárnictva v záloze, ve vojenské lékárně nebo ve vojenském zdravotnickém skladě;

b) po kterou magistr farmacie nebo asistent nemohl po 20. září 1938 pro účast na národním boji za osvobození (zákon č. 136/1946 Sb.) nebo z jiných národních, politických nebo rasových důvodů vykonávati odbornou činnost, avšak nejvyšší výměrou dvou roků.

(¹) Výhody podle tohoto zákona se přiznávají lékárnickým osobám na jejich žádost.

(²) Žádost musí býti doložena věrohodnými doklady o všech rozhodných okolnostech. O žádosti rozhoduje ministerstvo zdravotnictví po slyšení zastupitelstva lékárnického stavu, na Slovensku také po slyšení pověřenectva pro zdravotnictví.

Ustanovení § 3, odst. 2 druhé věty zák. č. 5/1907 ř. z. se zrušuje.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví.