Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Povinnost odevzdati povinné výtisky se vztahuje
na:
a) tiskoviny vytištěné nebo vydané v
Československé republice,
b) tiskoviny, s výjimkou časopisů, vytištěné
nebo vydané v cizině, má-li nakladatel (vydavatel)
nebo původce bydliště (sídlo) v Československé
republice.
(1) Tiskovinou podle tohoto zákona jsou spisy,
vyobrazení nebo hudebniny, rozmnožené tiskem,
nebo jiným mechanickým nebo chemickým způsobem,
vyjímajíc díla kinematografická, fonografická,
plastická a snímky fotografické.
(2) Časopisem jsou tiskoviny, které vycházejí
v obdobích, třeba nepravidelných, nejsou
jimi však díla vydávaná v sešitech
nebo ve svazcích, třeba v pravidelných obdobích,
tvoří-li svým obsahem celek o sobě.
(3) Nakladatelem (vydavatelem) jest i spolunakladatel,
původcem i spolupůvodce.
Pokud není v dalším (§ 4) ustanoveno jinak,
nevztahuje se povinnost odevzdati povinné výtisky
na:
a) tiskoviny, které slouží jen potřebám
domácím nebo společenským nebo které
se vydávají pouze pro potřebu ústavů,
podniků, obchodů a živností jako: navštívenky,
pozvánky, rodinná oznámení, vstupenky,
formuláře, blankety, vzorníky, prospekty,
nálepky, oběžníky, pohlednice s vyobrazením
nebo textem omezujícím se na blahopřání
nebo upomínky na určité krajiny, kalendáře
omezující se na údaje astronomické,
církevní, reklamní a programy (pořadí)
nebo programové knížky zábavních
podniků, filmové scénáře, ceníky
a pod.;
b) tiskoviny určené jen k účelům
volebním, jako voličské seznamy, kandidátní
listiny, hlasovací lístky, volební provolání,
obsahující pouze údaje o času a místě
volby, označení strany, jména, stav a bydliště
kandidátů a výzvu k volbě, jakož
i tiskoviny omezující se na pouhé sdělení
výsledku voleb;
c) tiskoviny (s výjimkou časopisů) rozmnožené
strojem nebo jiným rozmnožovacím přístrojem
nebo pomocí hektografu, autokopistu, šablony nebo
protisku a pod., jsou-li určeny k tomu, aby byly dodány
toliko určitě omezenému kruhu osob;
d) cenné papíry a cenné známky všeho
druhu;
e) tiskoviny vydané státními úřady
v oboru jejich působnosti.
(1) Po jednom povinném výtisku všech
tiskovin uvedených v § 1 a tiskovin uvedených
v § 3, písm. a) a b) jest odevzdati k účelům
trvalé úschovy (konservace) Národní
a universitní knihovně v Praze a Universitní
knihovně v Bratislavě. Dále jest odevzdati
tiskoviny uvedené v § 1, písm. a) a to po jednom
výtisku Zemské a universitní knihovně
v Brně a universitě Palackého v Olomouci;
k účelům evidenčním ministerstvu
informací dva výtisky a pověřenectvu
informací jeden výtisk těchto tiskovin, jakož
i Národnímu shromáždění
na požádání jeden výtisk tiskovin
uvedených v § 1 a v § 3, písm. b).
(2) Vláda určí nařízením,
kterým úřadům a knihovnám jest
odevzdati po povinném výtisku všech nebo některých
tiskovin uvedených v § 1 a na žádost i
tiskovin uvedených v § 3, písm. a) a b) k účelům
úředním nebo studijním, Počet
povinných výtisků k těmto účelům
nesmí činiti pro úřady více
než pět, pro knihovny více než dvacet.
Povinnost odevzdati povinné výtisky k těmto
účelům se nevztahuje na tiskoviny, které
nejsou určeny k prodeji a vydávají se nákladem
nepřevyšujícím sto výtisků.
(3) Vláda může nařízením
přiznati úřadům nebo knihovnám,
které budou míti podle nařízení
vydaného podle odstavce 2 nárok jen na povinné
výtisky některých tiskovin, právo
požadovati, aby se jim odevzdávalo po jednom povinném
výtisku ostatních tiskovin uvedených v §
1 za polovinu krámské ceny. Toto právo může
vláda přiznati nařízením též
dalším veřejným knihovnám. Toto
požadovací právo nelze však přiznati
stran neprodejných tiskovin, vydaných nákladem
nepřevyšujícím sto výtisků
(odstavec 2), a tiskovin nákladně vypravených
(§ 6, odst. 3).
(1) Odevzdati povinné výtisky tiskovin
vytištěných v Československé
republice na účet nakladatelův je povinen
tiskař, byla-li celá tiskovina u něho vytištěna,
jinak nakladatel. Neodevzdá-li tiskař povinný
výtisk ve stanovené lhůtě (§
7), přechází povinnost odevzdání
na nakladatele bez újmy trestní odpovědnosti
tiskařovy. Odevzdati povinné výtisky tiskovin
vytištěných v cizině je povinen nakladatel
(vydavatel) nebo původce (§ 1, písm. b).
(2) Neodevzdají-li osoby uvedené v odstavci
1 povinné výtisky, má úřad
nebo knihovna právo zakoupiti výtisky na účet
osoby povinné. Použijí-li tohoto práva,
nastupuje na místo povinnosti odevzdati povinný
výtisk, povinnost zaplatiti náklad vzniklý
zakoupením tohoto výtisku.
(1) Pokud není v dalším stanoveno
jinak, jest odevzdati povinné výtisky bez předchozí
žádosti bezplatně. Byla-li tiskovina vytištěna
na papírech různé jakosti, jest odevzdati
povinný výtisk na papíru co možná
trvanlivém. Je-li celý náklad tiskoviny rozšiřován
brožovaný, jest odevzdati výtisk brožovaný,
je-li třeba jen část nákladu vázána,
jest odevzdati výtisk vázaný.
(2) Vláda může nařízením
učiniti povinnost odevzdati povinné výtisky
i mimo případy uvedené v § 4 závislou
na požádání úřadu nebo
knihovny. Bylo-li požádáno za zasílání
časopisů bez omezení na určité
číslo, platí taková žádost
pro všechna čísla, která vyjdou po požádání.
(3) Za nákladně vypravené výtisky,
odevzdané k jiným účelům než
trvalé úschovy (§ 4, odst. 1), jest zaplatiti
polovinu krámské ceny, nebyl-li povinný výtisk
do jednoho měsíce vrácen. Za nákladně
vypravené pokládají se výtisky, jichž
výroba, hledíc k použitému materiálu,
umělecké výpravě nebo způsobu
reprodukce vyžaduje nákladu převyšujícího
značně obvyklé meze; ve sporných případech
rozhodne o tom, jde-li o výtisk nákladně
vypravený nebo vadný, ministerstvo informací
po dohodě s ministerstvem školství a osvěty.
(4) Byl-li zaslán výtisk vadný
nebo výtisk, který nevyhovuje ustanovení
druhé a třetí věty odstavce 1, jest
zaslati správný výtisk do osmi dnů
od požádání.
(1) Povinné výtisky časopisů
jest odevzdati ihned po vytištění, ostatní
tiskoviny, jakmile se počne s jejich rozšiřováním.
(2) Je-li odevzdání povinného
výtisku závislé na požádání
úřadu nebo knihovny, jest povinný výtisk
zaslati do osmi dnů ode dne, kdy žádost za
odevzdání došla.
(1) Tuzemský tiskař je povinen v prvých
pěti dnech každého měsíce zaslati
ministerstvu informací, na Slovensku též pověřenci
informací, dále Národní a universitní
knihovně v Praze, Universitní knihovně v
Bratislavě, Zemské a universitní knihovně
v Brně a universitě Palackého v Olomouci
výkaz všech tiskovin, které v předcházejícím
měsíci vytiskl, s výjimkou periodických
tiskopisů (ve smyslu zákonů o tisku) a tiskovin
uvedených v § 3, nebo zprávu, že v předcházejícím
měsíci žádných takových
tiskovin nevytiskl. Tiskne-li se určité dílo
ve více tiskárnách, podá mimo to nakladatel
(vydavatel) příslušný souhrnný
výkaz. Ve výkazu jest uvésti:
a) název tiskoviny, a jde-li o vyobrazení, označení
jeho předmětu,
b) jméno nebo pseudonym původce,
c) jméno a adresu nakladatele (vydavatele),
d) místo tisku a datum dokončení tisku,
e) počet stran tiskoviny,
f) výši nákladů včetně
výtisků uvedených v § 11 zákona
ze dne 11. května 1923, č. 106 Sb., o nakladatelské
smlouvě,
g) krámskou cenu, pokud tiskovina je na prodej a cena je
tiskaři známa.
(2) Výkazy a zprávy se podávají
na vzorcích, které k tomu účelu vydá
ministerstvo informací.
(3) Tiskaři, nakladateli (vydavateli), původci
nebo jejich zmocněncům a právním nástupcům
vydá ministerstvo informací z výkazů
u něho uložených úřední
výpis o tiskovině, kterou vytiskli, vydali, nebo
jejímiž jsou původci. Žádá-li
za výpis původce díla anonymního nebo
pseudonymního, musí osvědčiti právní
zájem nakladatelskou smlouvou nebo jiným hodnověrným
dokladem pocházejícím od nakladatele (vydavatele).
(1) Jednání nebo opominutí odporující
ustanovením tohoto zákona nebo předpisům
vydaným podle něho, trestá, nejde-li o čin
trestný soudně, okresní národní
výbor jako správní přestupek pokutou
do 50 000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty
vyměří se zároveň náhradní
trest vězení (uzamčení) do tří
měsíců. Pokuty plynou do státní
pokladny.
(2) Vykonaný trest podle odstavce 1 nemá
za následek zánik povinnosti odevzdati povinný
výtisk dodatečně nebo zaslati povinné
výkazy a zprávy.
(3) Neodevzdá-li tiskař povinné
výkazy (§ 8, odst. 1) buď vůbec nebo odevzdá-li
povinné výkazy s údaji nesprávnými,
může okresní národní výbor
vysloviti trestním nálezem ztrátu živnostenského
oprávnění, odsuzuje-li tiskaře po
třetí pro takový přestupek, spáchaný
v době jednoho roku.
(1) Všechna v jiných předpisech
obsažená ustanovení o věcech upravených
tímto zákonem se zrušují. Zejména
se zrušuje vládní nařízení
ze dne 28. května 1935, č. 118 Sb., o povinných
výtiscích.
(2) Ustanovení tiskových zákonů
o povinnosti odevzdávati povinné výtisky
státním zastupitelstvím a státním
bezpečnostním úřadům nejsou
tímto zákonem dotčena. Ministerstvo informací
učiní v dohodě s ministerstvy vnitra, školství
a osvěty a spravedlnosti opatření, aby se
tyto výtisky, nebude-li jich třeba k dalšímu
úřednímu jednání, pokud se
k tomu hodí, odevzdávaly do knihoven veřejných,
do knihoven věznic, výchoven a podobných
ústavů.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministr informací
v dohodě s ministry vnitra, školství a osvěty
a spravedlnosti.
Od roku 1935, kdy odvádění povinných
výtisků bylo nově upraveno, nastaly podstatné
změny, které odůvodňují novelisaci
dosud platných předpisů.
Za okupace bylo odvádění povinných
výtisků změněno, po okupaci pak vzniklo
několik vysokých škol, na něž nutno
s přiznáním povinných výtisků
pamatovati. Mimo to je tu určitá mezera, která
vznikla dočasným odloučením českých
zemí od Slovenska, kdy ustalo zasílání
povinných výtisků ze zemí českých
na Slovensko a ze Slovenska do zemí českých.
Koncem roku 1945 jednalo se v Bratislavě o vydání
vládního nařízení o odvádění
povinných výtisků, avšak dospělo
se k tomu, že jde o věc celostátní,
která má býti upravena normou, platnou pro
celou republiku. Z podnětu pověřenectva informací
ujalo se věci ministerstvo informací.
Osnova se přidržuje předchozí úpravy
a stanoví celkový nejvyšší počet
povinných výtisků, jež mají býti
rozděleny na úřady a knihovny vládním
nařízením. Tato úprava jeví
se účelná, neboť organisace vysokých
škol a správních úřadů
není dosud skončena a forma vládního
nařízení je k provedení eventuálních
změn pružnější.
Zde se stanoví rozsah platnosti zákona, který
je v § 1 vymezen positivně a v § 3 negativně.
Poněvadž pojmy nakladatel a vydavatel jsou ve vědě
i v literatuře sporné, uvádí se pro
zjasnění za slovem nakladatel v závorce vydavatel.
Tiskovina je širší pojem nežli tiskopis
a má význam jen pro obor tohoto zákona.
Pojem časopisu určují zákony o tisku;
zde se určuje jen všeobecně, jaké dílo
časopisem není.
Aby nebylo pochybností při účasti
jen částečné, stanoví se positivně
povinnost i pro spoluúčastníka.
V tomto paragrafu se jednak vymezuje pojem tiskoviny negativně,
jednak se dělí tiskoviny na druhy, z nichž
některé se odvádějí povinně
(§ 4, odst. 1), některé mohou býti požadovány
(§ 4, odst. 2). Výpočet tiskovin není
vyčerpávající a mohou býti
požadovány i jiné tiskoviny, má-li o
ně knihovna zájem. Tiskoviny, které vyloučeny
nejsou, na př. exlibris, spadají pod povinnost podle
§ 1.
V odstavci 1 ukládá se povinnost odváděti
výtisky přímo zákonem.
Nejvyšší počet výtisků v
odstavci 2 uvedený nemusí býti rozdělen
již prvním prováděcím nařízením,
které patrně ponechá některé
výtisky pro pozdější úpravu.
V prvé větě odstavce 3 týče
se zmocnění v rámci nejvyššího
počtu v odstavci 2 uvedených. Naproti tomu zmocnění
ve větě druhé má na mysli veřejné
knihovny, které nejsou v počtu zahrnuty.
Oproti dřívější úpravě,
kdy povinnost odevzdati výtisky stíhala vždy
tiskaře, nastává změna potud, že
tiskař je povinen odevzdati výtisky jen tehdy, když
je celá tiskovina u něho vytištěna.
Tiskne-li se tiskovina ve více tiskárnách
(na př. obálka jinde a přílohy také
jinde), je povinen odevzdati výtisky nakladatel (vydavatel),
na něhož také přechází
povinnost v případě, když tiskař
svojí povinnosti ve lhůtě (§ 7) nevyhoví.
Odeslání jde vždy na účet nakladatelův
(vydavatelův). V obou případech, nejsou-li
výtisky ve lhůtě (§ 7) odevzdány,
může si úřad či knihovna výtisky
koupiti a požadovati od povinného jich zaplacení.
Lhůty k odeslání povinných výtisků
jsou dvojí: u časopisů po vytištění,
u ostatních tiskovin současně s počátkem
rozšiřování. Rozšiřováním
se tu převádění tiskovin na osoby,
které nejsou ve výrobě přímo
zúčastněny a to tiskovin hotových
(brožovaných nebo vázaných).
Výkazy a zprávy mají dvojí funkci.
Především zhotovují z nich knihovny
bibliografický katalog, který slouží
knihovnám jako pomůcka o vyšlých publikacích,
aby mohly býti reklamovány nebo zakoupeny, dále
se podle nich vede rejstřík v ministerstvu informací,
z něhož si mohou autoři požádati
o výpis za účelem kontroly nákladu.
Trestní sankce váže na povinnosti uvedené
v § 5, kde je blíže rozvedeno rozložení
povinností. Horní hranice pokuty musela býti
stanovena dosti vysoko, neboť zfalšování
těchto výkazů může poškoditi
autora o desítky tisíc Kčs. Zfalšování
výkazů může býti stíháno
jako podvod soudem. I když byl někdo odsouzen k pokutě,
není zbaven povinnosti odevzdati výtisk dodatečně.
Na resistenci při odvádění povinných
výkazů nebo jejich zfalšování
váže se při třetím odsouzení
pro takový přestupek, spáchaný v době
jednoho roku, možnost odnětí živnostenského
oprávnění. Této možnosti dovolávají
se zejména úřady ze Slovenska, kde v tomto
směru byla ledabylost.

