Ministerstvo sociální péče delší
dobu se zabývá otázkou sociálního
zabezpečení osob, které, nemajíce
dostatečného majetku nebo příjmu,
nemohou si bez vlastní viny pro sebe a rodinné příslušníky
zabezpečiti obživu vlastní prací a nemají
též nikoho, kdo by byl schopen poskytovati jim, čeho
k zachování života a zdraví nezbytně
potřebují.
Pomoc podle předpisů t. zv. chudinského zaopatření
svojí povahou i způsobem, jakou se poskytuje, po
většině již neodpovídá požadavkům
a duchu této doby. Ministerstvo sociální
péče v rozpočtu sice pamatovalo na nejnaléhavější
případy toho druhu a za součinnosti institucí
dobrovolné sociální péče chudinskou
péči doplňuje. Všechna tato opatření
však nestačí odstraniti vzniklé potíže.
Proto vypracovalo osnovu zákona o všeobecné
veřejné a dobrovolné sociální
péči, podle níž se také přestárlým
a jinak existenčně nezajištěným
osobám dostane přiměřeného
zabezpečení ze státních prostředků,
tak, jak je to v intencích podané interpelace.

