Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Předpisy, jimiž jsou upraveny platové a služební
poměry literních učitelů veřejných
obecných a měšťanských (občanských)
škol, se vztahují i na učitelky ručních
prací (domácích nauk), ustanovené
při veřejných školách obecných,
měšťanských a pomocných.
Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost
ustanovení § 2, odst. 3, § 3, odst. 2 a 8, §
7, odst. 1 a 4, § 8, odst. 1 a §§ 12 a 34 zákona
ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě
platových a služebních poměrů
učitelstva obecných a občanských škol,
ve znění vládního nařízení
ze dne 24. srpna 1939, č. 271 Sb., a vládního
nařízení ze dne 12. ledna 1944, č.
16 Sb., pokud se vztahují na učitelky ručních
prací (domácích nauk). Platnost, po případě
použivatelnost těchto ustanovení zůstává
však nedotčena, pokud se vztahují na jiné
učitelské osoby.
Učitelkám ručních prací (domácích
nauk) se vyměří dnem 1. července 1946
služební plat (adjutum, odměna) literních
učitelů obecných a měšťanských
škol se stejnou služební dobou a způsobilostí.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. července 1946; provede jej ministr školství
a osvěty.
Předběžné vzdělání
učitelek ručních prací (domácích
nauk) se v posledních třech desítiletích
značně změnilo. Za Rakouska nabývaly
tyto učitelky zpravidla předběžné
vzdělání na měšťanské
škole a jednoročním kurse; kromě toho
požadovalo se od nich, aby vykonaly zkoušku způsobilosti
vyučovati ženským ručním pracím
na obecných školách. Pro vyučování
na školách měšťanských byla
předepsána ještě zvláštní
zkouška způsobilosti pro tyto školy; přípravu
k ní obstarávaly různé soukromé
kursy.
Poněvadž toto předběžné
vzdělání vzhledem k rostoucímu významu
dívčích ručních prací
nestačilo, byl vydán roku 1919 nový organisační
statut, kterým byly založeny dvouleté ústavy
k vzdělávání učitelek domácích
nauk. Statut stanoví, že do ústavu se přijímají
absolventky školy měšťanské a nejméně
dvouleté školy rodinné. Velká většina
kandidátek měla však předběžné
vzdělání větší (většinou
i III. ročník rodinné školy), takže
délkou studia byly tyto učitelky postaveny nejméně
na roveň literním učitelům, kteří
se po škole měšťanské vzdělávali
na čtyřletých učitelských ústavech.
Ústavy k vzdělání učitelek
domácích nauk byly zřizovány při
učitelských ústavech jako zvláštní
odborné ústavy a byly zařazeny k ostatním
středním školám. Přesto však
nekončily zkouškou dospělosti, nýbrž
zkouškou závěrečnou, která byla
zaměřena pro jejich budoucí odborné
školní působení na národních
školách. Název "závěrečná
zkouška" byl stanoven z důvodů rozlišení
od zkoušky dospělosti na jiných středních
školách pro speciální odborné
zaměření, ačkoliv kandidátky
při této závěrečné zkoušce
byly zkoušeny ze všeobecně vzdělávacích
předmětů jako na učitelském
ústavě pro literní učitele. V době
nesvobody byly pak dvouleté ústavy pro vzdělání
učitelek domácích nauk přeměněny
dokonce v tříleté.
Na základě starého předběžného
vzdělání z doby rakouské a na základě
dřívějšího oceňování
výkonu práce byly zákonem ze dne 23. května
1919, čís. 274 Sb. (t. zv. paritní zákon)
zařaděny učitelky ženských ručních
prací na obecných školách do skupiny
B jako absolventi nižší střední
školy se zvláštní odbornou zkouškou
a učitelky ženských ručních prací
na měšťanských školách do
skupiny C jako absolventi středních škol. Zákon
č. 251/1922 Sb., zejména však vlád.
nař. č. 16/1944 Sb. jejich postavení hmotné
v poměru k liternímu učitelstvu velmi zhoršilo.
Již v zákoně č. 104/1926 Sb. nebylo
náležitě zhodnoceno jejich nové předběžné
vzdělání, i když se již tehdy uznávalo,
že výkon jejich služby je rovnocenný s
výkonem služby literního učitele. Stalo
se tak proto, že tehdy bylo ještě málo
učitelek domácích nauk, které měly
předběžné vzdělání
podle nových předpisů. Od té doby
domáhají se tyto učitelky, aby na základě
svého předběžného vzdělání
a na základě své práce dosáhly
stejného služebního platu jako literní
učitelé.
Dnes jsou již poměry podstatně jiné
než byly v roce 1926. Zbývá totiž už
jen malý zlomek učitelek domácích
nauk (ani ne 10%), které mají způsobilost
ještě podle starých předpisů,
a i ty si ostatně svou způsobilost v četných
kursech doplňují. Po roce 1919 byla jim totiž
předepsána povinná návštěva
kursů, které trvaly průměrně
600 - 900 hodin. Velká většina nynějších
učitelek domácích nauk absolvovala již
dvouletý učitelský ústav (před
tím povinně nejméně dvouletou rodinnou
školu), takže mají při nejmenším
předběžné vzdělání
stejného trvání jako literní učitelé,
i když po stránce obsahové rozdílné.
Nyní dokonce z tříletých ústavů
vycházejí absolventky, které po absolvování
měšťanské školy připravovaly
se 6 let na učitelství, zatím co literní
učitelé vzdělávají se dosud
po měšťanské škole jen na čtyřletých
učitelských ústavech.
Zvyšování předběžného
vzdělání učitelek domácích
nauk souvisí úzce s novým pojetím
tohoto předmětu na národních školách,
původně stačilo, měla-li taková
učitelka pouze technickou způsobilost, neboť
dívčí ruční práce měly
ráz čistě utilitaristický. V nové
škole zdůrazňuje se však stále
více výchovný moment ručních
prací, takže tento předmět stal se pedagogicky
jedním z nejúčinnějších
předmětů. Malým školským
zákonem z roku 1922 změnil se podstatně jeho
obsah tím, že na národních školách
byla zavedena též nauka o domácím hospodářství
jako povinný předmět. V nových učebních
osnovách dostává se tomuto předmětu
mnohem většího zhodnocení než bývalo
dříve. Národohospodářský
význam tohoto předmětu se nijak nezmenšuje,
i když v době racionalisace výroby strojová
výroba stále více nahrazuje práci
ruční.
Vyučování ručním pracím
(domácím naukám) v novém svém
uspořádání připravuje žákyně
pro úkoly a povinnosti, jež má žena v
rodinné domácnosti. Poskytuje jim všeobecné
základy odborného vzdělání
domácí hospodyně a vychovatelky a učí
je mysliti o způsobech hygienického i úsporného
vaření, o zařízení domácnosti,
o udržování čistoty, čímž
vnáší do nejširších lidových
vrstev hygienické i úsporné pracovní
způsoby při vedení domácnosti a opatřování
lidové výživy. Toto vyučování
nepozbylo významu ani dnes, i když se sociální
a hospodářská struktura mění,
poněvadž i ženě výdělečně
činné prospěje, když rozumí domácímu
hospodářství a umí konati základní
domácí práce.
Při velkém nedostatku učitelstva, který
patrně potrvá delší dobu, bude třeba,
aby učitelky domácích nauk vyučovaly
i některým jiným předmětům
na př. kreslení (rýsování),
tělesné výchově, zpěvu a pod.
Na obecných školách bude se také stále
více dbáti toho, aby literní učitelky
vyučovaly též ženským ručním
pracím (viz čl. V. zákona č. 251/1922
Sb.).
Lze proto očekávati, že na příští
obecné škole nebude zvláštních
odborných učitelek pro tento předmět
a že při úpravě učitelského
vzdělání, o níž se právě
jedná, bude vyučování ručním
pracím a domácím naukám na obecných
školách vřaděno do řádného
úkolu literních učitelek. Na měšťanské
škole je třeba již větší specialisace,
ale i tam učitelská způsobilost ručních
prací a domácích nauk bude doplněna
a bude tvořiti nový odbor, který bude zcela
rovnocenný ostatním odborům. Té potřebě
snaží se předložená osnova vyhověti.
V důsledku tohoto nového pojetí pedagogického
významu vyučování ženským
ručním pracím a domácím naukám
ministerstvo školství a osvěty hodnotí
nově vzdělání učitelek domácích
nauk a výnosem ze dne 14. června 1946, č.
A-133 147/1946-III/1, prohlásilo jejich vzdělání
za rovnocenné s nynějším vzděláním
literních učitelů a mohou napříště
studovati též na pedagogické fakultě.
Tímto ustanovením se zrovnopravňují
učitelky ručních prací (domácích
nauk) s literními učiteli. Učitelky ručních
prací mají tytéž povinnosti, zodpovědnost,
služební úvazek i rovnocenné vzdělání
s literními učiteli, a proto je nejvýš
spravedlivé, aby s nimi měly též stejné
služební a platové postavení.
Toto ustanovení vyslovuje neplatnost dosavadních
předpisů, jimiž jsou upraveny služební
a platové poměry učitelek ručních
prací (domácích nauk) pro tyto učitelky.
Zachovává však nadále platnost těchto
předpisů pro učitelky mateřských
škol (opatrovatelky) a vedlejší učitelstvo,
kterážto kategorie se též likviduje. Po
ústavním projednání unifikační
normy budou míti učitelky mateřských
škol nynější plat učitelek ručních
prací.
Ustanovení toto jest směrnicí pro převod
učitelek ručních prací (domácích
nauk) do příslušných platových
stupňů stupnic služného (adjuta, odměny)
literních učitelů obecných a měšťanských
škol.
"Stejnou způsobilostí" rozumí se
obecná způsobilost v širším smyslu,
to znamená, že výpomocným učitelkám
ručních prací se vyměří
odměna ve výši I. adjuta literních učitelů,
čekatelkám do 18 měsíců služby
I. adjutum, nad 18 měsíců služby II.
adjutum literních učitelů.
Definitivním učitelkám ručních
prací se propočítá doba rozhodná
pro platový postup tak, jako by pro ně od počátku
jejich služby platila tříletá čekatelská
doba.
Nynější čekatelky budou ustanoveny definitivními
učitelkami po skončené tříleté
čekatelské době.
Podle statistiky zařadění učitelek
ručních prací do platových stupňů
na obecných a měšťanských školách
v zemích České a Moravskoslezské se
jeví finanční náklad takto:
| ve výši I. adjuta svobodných ve skupině míst A | 212.400 |
| 4,228.800 |
| 6,526.440 |
| 1,967.400 | ||||
| Roční náklad | 12,935.040 | |||
Celkové zvýšení služebního
platu do konce roku 1946 činí 6,467.520 Kčs
a bude uhrazeno z rozpočtu na rok 1946.
| Roční náklad | ||||
Celkové zvýšení služebního
platu do konce roku 1946 činí Kčs 268.308.

