Při rozhodování o zestátnění cukrovarnického průmyslu v Československu bylo čs. vládou usneseno, že část cukrovarů, mezi nimi i t. zv. Cukrovarnický Stoupalův koncern na Moravě, mají býti ze zestátnění vyjmuty a združstevněny. Toto rozhodnutí vlády republiky Československé vycházelo ze snahy, aby cukrovary t. zv. porolničené, na nichž byli z větší části podílníky rolníci pod 50 ha, zůstaly i nadále v jejich rukou, aby tedy rolníci se necítili zestátněním poškozeni. Podepsaní interpelanti mají za to, že tehdy nebyl ještě dostatečně znám skutečný stav celého Stoupalova koncernu.

Tento stav po bedlivějším prozkoumání jeví se takto:

Stoupalův koncern ovládal největší počet hospodářských podniků a zdrojů na větší části Moravy. Jsou to vedle cukrovarů podniky:

1. průmyslové (lihovary, pivovary, sklárny a j.),

2. zemědělské (pozemky polní a lesní, velkostatky, zemědělská a lesní družstva, mlékárny, drožďárny a j.),

3. peněžní (záložny, peněžní ústavy, banky a j.).

Před fusí koncernových cukrovarů, o kterou v zájmu akcionářů-řepařů v Akc. společnosti bylo usilováno už před okupací a která byla uskutečněna až v roce 1942, byly v roce 1938 tyto společnosti:

1. Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický (cukrovary Hodonín, Bzenec, nájem stát. cukrovaru Židlochovice, ekonomie vlastní a najaté),

2. Rolnické cukrovarské podniky a. s. (dř. Kuffnerův břeclavský cukrovar),

3. Rolnický akciový cukrovar, Sokolnice,

4. Rolnický akciový cukrovar, Tovačov,

5. Středomoravská akciová společnost cukrovarská a zemědělská (cukrovar Hrušovany n. Jev.),

6. Cukrovary M. Krumlov-Oslavany a. s. (cukrovar Mor. Krumlov),

7. Cukrovary Uherské Hradiště a. s.,

8. Cukrovar Pohořelice.

V těchto společnostech vlastnila jedna společnost akcie společnosti druhé, takže akcie, s nimi příslušný úvěr a jeho úročení, byly přenášeny na konta jednotlivých koncernových společností. Všechny akcie těchto společností byly v rukou nerolnických. Pouze akcie Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický a cukrovarů Hodonín, Bzenec a nájem stát. cukrovaru v Pohořelicích včetně ekonomií, z jejichž počtu 75.000 kusů akcií bylo v rukou rolníků jen asi 27%. Po fusích těchto společností v r. 1942 v nový útvar v nynější Akciovou společnost pro průmysl cukrovarnický v Brně dosáhla tato společnost 112.500 akcií, které byly rozděleny takto:

53.550 kusů Syndikát řepařů akcionářů t. j. 46.7%, z nichž mezi rolníky umístěno asi 20.000 akcií, tedy asi 18%, 2.000 kusů v Zemědělské (dříve agrární) bance, 3.000 kusů Státní lesy a statky, 54.550 kusů německá skupina (Deutsche Rentenbank) nyní konfiskát, 400 kusů neznámých majitelů, celkem 113.500 kusů.

Je tedy v rukou rolníků méně než 50% akcií, a to i tehdy, kdyby se počítaly všechny akcie v držení Syndikátu řepařů-akcionářů za akcie rolnické, což ovšem, jak vidno výše, počítati nelze. Tato skutečnost je velmi významná a rozhodující pro určení formy budoucí cukerní výroby v těchto koncernových cukrovarech ve smyslu § 1, odst. 1, bod 1, § 8, odst. 1, bod a, § 18. odst. 1 dekretu ze dne 24. října 1945 o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského č. 101 Sb. z. a n.

Z vývoje Stoupalova koncernu je jasné, že jednotlivé společnosti cukrovarů, jakož i sdružení jejich v Akc. společnosti pro průmysl cukrovarnický byly vždy podnikem ryze kapitalistickým a že nikdy neměly a nemají charakter podniku rolnického, až snad na cukrovar v Sokolnicích a to jen před jeho fusí s Akc. spol. pro průmysl cukrovarnický, kterážto fuse byla provedena už v roce 1935.

Není tedy v žádném směru podle cit. dekretu dán předpoklad pro združstevnění těchto koncernových cukrovarů, nehledě ani k dále uvedeným skutečnostem, které jejich združstevnění činí neuskutečnitelným, ba i protizákonným.

Dlužno upozorniti, že Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický je zadlužena asi 160 miliony Kčs, nehledě ani ke škodám válečným ve výši asi 320,000.000 Kčs a k dalšímu zatížení ve vrácení tržní ceny Fondu národní obnovy 40 - 50,000.000 Kčs za 4 cukrovary prodané Němcům a event. i za akcie prodané Němcům v částce 60 70,000.000 Kčs, které jsou v držení Zemědělské banky, bude-li se Akciová společnost domáhat restituce.

Skutečný hospodářský stav bude zjištěn nezbytnou hospodářskou, finanční a daňovou revisí, kterou bude prokázáno, že jedině forma zestátnění dle cit. dekretu je uskutečnitelná, neboť částku okrouhle ¹/₂ miliardy Kčs nebude lze ani z poloviny v družstevních podílech za žádných okolností zajistiti. Jako příklad uvádíme cukrovar v Pohořelicích.

Tento cukrovar je jako německý majetek pro stát konfiskátem. Cukrovar byl prodán v r. 1941 Němcům a koncern obdržel za stroje, budovy a pozemky podle prodejní smlouvy: Kč 12,824.051,- (za kontingent a jiné hodnoty nic). Němci dle knih investovali k zlepšení výkonnosti cukrovaru částku Kč 4,947.950,80, tedy skutečná jeho hodnota je Kč 17,771.991,80.

K tomu nutno připočítat cenu za inventář, zásoby cukru, melasy a materiálu, které po odchodu Němců v cukrovaru zůstaly a které měly být zajištěny a zabezpečeny pro stát národní správou. Národní správa však do tohoto cukrovaru uvedena nebyla a zdali a do jaké míry národní správa Akc. společnosti pro průmysl cukrovarnický tak učinila samovolným a nepovoleným rozšířením své kompetence prostě jen proto, že tento cukrovar byl kdysi ve sdružení společností koncernu Stoupalova, to bude třeba vyšetřiti, zjistiti a samo volné národní správě uložiti vyúčtování.

Zkonfiskovaný majetek cukrovaru Pohořelice obnáší při nejmenším hodnotu asi Kčs 22 - 25,000.000. Měl-li by býti tento cukrovar na př. združstevněn, jest zapotřebí utvořit kapitálově tak silné družstvo, aby mohlo z vlastních prostředků (z podílů) objekt od státu převzíti. Bude-li činiti podíl na př. Kčs 600.-, jak svého času činila hodonínská akcie, je třeba hlavně mezi rolníky a dělníky umístit asi 40.000 kusů podílů a Kčs 600.-. Jelikož však celkový počet řepařů, kteří dodávají řepu do Pohořelic, včetně všech stálých zaměstnanců činí okrouhle jen 3.000, znamená to prakticky:

a) že každý podílník by musel upsati a zaplatiti hotově 13 podílů a 600.- Kčs, tedy Kčs 7.800.-, neboť upíší-li pouze po jednom podílu, mají

b) rolníci a dělníci dohromady jen 14% účasti kapitálové na cukrovaru.

V případě ad a) zůstává otázkou, bude-li moci splnit rolník svou povinnou dodávku řepy na 13 podílů (to by se týkalo bez rozdílu každého rolníka) a může-li stálý dělník (týká se zase každého dělníka bez rozdílu) hotově zaplatiti 7.800.- Kčs za 13 podílů.

Výsledky revise budou sloužiti současně za podklad rozvrhu veškerých majetkových hodnot Akc. společnosti pro jejich zařazení a určení dle potřeb v jednotlivých úsecích hospodářského výrobního procesu vůbec, a to v těchto skupinách:

1. Zpracování řepné produkce v cukrovarech,

2. Ekonomie jako příslušenství cukrovaru,

3. Ekonomie pro průmyslový provoz cukrovarů bezvýznamné a nepotřebné,

4. Všechny ostatní hodnoty.

Průmyslové podniky (cukrovary) Stoupalova koncernu nutno rozděliti na tyto tři skupiny:

1. Cukrovary, na nichž mají řepaři-akcionáři účast: Hodonín II, Bzenec, Židlochovice (pouze strojní zařízení, jelikož cukrovar je státním majetkem). Na majetku této skupiny mají řepaři sdružení ve spolku "Syndikát řepařů-akcionářů" účast asi 27%, neboť koupili za emisní kurs Kčs 600.- akcie asi 20.000 kusů, jež umístili mezi sebe. Řepaři později ani neupisovali, ani nezaplatili více dalších akcií, takže společnost nikdy neměla charakteru rolnického cukrovaru, nýbrž měla charakter kapitalistický.

2. Cukrovary, na nichž řepaři nemají žádnou, ani minoritní kapitálovou účast: Uh. Hradiště, Slavkov, Kojetín, Sokolnice, Tovačov. Akc. společnost pro průmysl cukrovarnický koupila tyto cukrovary, nebo správněji vyjádřeno, koupila kapitalistické akcie těchto cukrovarů výhradně na dluh (na bankovní úvěr proti zástavě koupených akcií). Řepaři neupsali ani koruny na tyto obchody a neumístili ani jediné další akcie, aby se získal nebo zvětšil základní kapitál. Proto tedy nelze mluvit o jakékoliv kapitálové účasti rolnické - zemědělců-řepařů - na těchto cukrovarech.

3. Cukrovary Břeclav, Hrušovany n. Jev., Pohořelice, M. Krumlov jsou vlastně konfiskáty po Němcích, které dříve náležely k systému Stoupalova koncernu. Tyto cukrovary byly prodány proto, že posunem hranic bylo nadále znemožněno odčerpávání potřebných ročních částek k úhradě velkých nákladů, povstalých spekulativním výkupem těchto objektů na dluh. Nebyl to tedy prodej pod nátlakem okupantů, jak se snaží reakce uplatnit pro zrušení prodejní smlouvy. O tom svědčí též písemné poznámky samého Stoupala, které se nalézají mezi doklady v šetření proti kolaborantům, jež vedli hospodářství v Akc. společnosti. Knihovní vlastnictví k těmto cukrovarům patří "Landwirtschaftliche Zuckerfabriks A.G. Wien-Lundenburg" a proto jako majetek Němců připadá státu.

Do cukrovarů sub 3. investovali Němci milionové částky do provozního zařízení (jmenujeme zde zejména sušárnu řepy v Břeclavi) a do jiných staveb na př. řepních vah, do koupě pozemků a do bohatého provozního materiálu.

Do těchto cukrovarů nebyla dosud zavedena národní správa. Národní správa, zavedená dle výměru ministerstva výživy z 11. září 1945 čl. 2253/VIII/45 do Akc. společnosti pro průmysl cukrovarnický v Brně, ujala se samovolně též správy konfiskátů cukrovarů sub 3. zmíněných a bude na ní, aby majetkové hodnoty, které se tam nalézaly, včetně zásob cukru a provozních potřeb, vyúčtovala buď národní správě, která pro tento konfiskát dodatečně bude zavedena, anebo budoucímu "národnímu podniku".

Uvedené skutečnosti, které jen ve velmi hrubých obrysech podávají obraz o čistě kapitalistickém a bankovním vedení cukrovarů koncernovaného kolosu Stoupalova, považujeme za důkaz naléhavé nezbytnosti zestátnění cukrovarů Akc. společnosti pro průmysl cukrovarnický včetně konfiskátů zmíněných 4 německých cukrovarů a jsou též přesvědčivým odůvodněním návrhu jak po stránce právní, tak i po stránce národohospodářské.