Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé souhlasí s konečným
usnesením londýnské konference o německých
patentech ze dne 27. července 1946 a s dohodou v příloze
tohoto konečného usnesení navrženou.
Podle pařížské reparační
dohody z 15. ledna 1946, čl. 6 o německém
majetku v cizině má býti hodnota německých
patentů v Československu započtena do hodnoty
československých reparací.
Podle navržené dohody mají býti k patentům
Němců ve spojeneckých zemích udíleny
navzájem licence. Při tom Československo
má právo učinit vhodné opatření
k ochraně a zachování práv vlastnických,
licenčních a jiných nebo účastí
na takových patentech, které byly pravoplatně
uděleny nebo získány ne Němcem před
1. srpnem 1946.
Přijetím dohody získá Československo
možnost nabývati ve spojeneckých zemích
licencí k německým patentům, samo
však nebude platiti do reparační podstaty částku,
odpovídající hodnotě německých
patentů u nás, udělených bezplatně
československým příslušníkům;
ohledně licencí, udělených již
za poplatek, má být v IARA učiněno
rozhodnutí dodatečně, není však
důvodů, aby i tyto licence byly proměněny
v bezplatné.
Pro Československo jest výhodou, že navzájem
mají býti spojeneckými státy poskytovány
informace o technických vědomostech, získaných
o německých patentních způsobech a
výrobních metodách v Německu.
Vzhledem k plánované průmyslové výrobě
není pro Československo nebezpečí,
že jeho průmysl by mohl býti ohrožen udělením
bezplatné licence jinému spojeneckému příslušníku.
Navrhuje se proto, aby Československo k této dohodě
přistoupilo.
Vláda předkládadajíc tento návrh
sněmovně ústavodárného Národního
shromáždění, projevuje po stránce
formální
aby tato předloha byla projednána v sněmovně
výborem zahraničním, průmyslovým,
ústavně-právním a rozpočtovým.
Text konečného usnesení, jakož i schválené
dohody v anglickém znění a českém
překladě jsou připojeny.
Konečné usnesení (Final Act) londýnské
konference za účasti zástupců určitých
členských států J. A. R. A, za účelem
prozkoumání otázek spojených se zacházením
s něm, patenty.
Konference svolaná na pozvání vlád
republiky francouzské, Spojeného království
a Spojených států amerických, konala
schůze v Londýně od 15. do 27. července
1946.
Konference se zúčastnily tyto delegace:
Vláda australská | p. H. F. E. Whitlam
p. L. B. Davies | |
Vláda belgická | p. J. Hamels Baron de Lettenhove | |
Vláda kanadská | Dr. E. H. Coleman | p. K. J. Burbrodge p. P. H. Russell |
Vláda československá | P. Celestin Šimr P. František Kafka | p. V. Sedláček p. B. Stuchlý p. J. Rieger p. F. Vohryzek p. J. Vojáček |
Vláda dánská | p. Ehrenreich-Hansen pí Jansen Simonsen | sl Julie Olsen |
Vláda republiky francouzské | p. R. Monmayou p. E. Mathon | p. P. Dreyfus p. O. Pichot |
Vláda lucemburská | p. A. de Muyser | |
Vláda holandská | Dr. H. Gelissen p. J. Dyckmeester | p. J. Al Dr. J. M. Fehmers Dr. a. Koerts Dr. H. Jonker |
Vláda norská | p. Bredo Stabell dr. Harald Aarflot | P. Jacques Raeder P. Johan Helgeland |
Vláda Jihoafrická | p. G. D. Louw | |
Unie | p. E. Swart nebo p. D. B. Sole |
Sir Harold Sanders (Spojené Království) byl
zvolen za presidenta konference a pp. H. W. Clarke a T. H. Mobbs
za sekretáře.
Konference vypracovala dohodu, jejíž text je uveden
v příloze k tomuto konečnému usnesení
(Final Act). Tato dohoda byla podepsána jménem vlád
republiky francouzské, Nizozemí, Spojeného
království a Spojených států
amerických. Všechny ostatní vlády zastoupené
na konferenci mohou přistoupiti k dohodě podepsáním
do 31. prosince 1946. Ostatní členské státy
Spojených národů a neutrální
státy rovněž se mohou státi smluvními
stranami v této dohodě. Delegace Australie, Kanady,
Československa a Jihoafrické unie doporučí
svým příslušným vládám,
aby dohoda byla podepsána jejich jménem.
Na konferenci byly přijaty tyto resoluce:
Aby bylo zajištěno splnění dohody navržené
v příloze, všechny vlády, jejichž
delegace podepsaly tento Final Act, se zavazují, že
počínaje 1. srpnem 1946, až do jejich rozhodnutí
o podepsání této dohody, ani neprodají,
ani nepřevedou, ani nezatíží, ani neomezí
svých práv při udělování
licencí k patentům spadajícím pod
uvedenou dohodu, ani nepodniknou jiných kroků, které
by měly rušivý vliv na jejich schopnost splnit
podmínky dohody.
Vláda, která se rozhodne, že dohodu nepodepíše,
okamžitě oznámí toto rozhodnutí
vládě Spojeného království,
která sdělí tuto informaci všem ostatním
vládám zastoupeným na konferenci.
Australská delegace si přeje, aby byl zaznamenán
její naprosto kladný postoj k resoluci, že
však není s to vázati australskou vládu.
Každá delegace doporučí své vládě,
aby přikázala svým delegátům
u IARA, aby podporovali návrhy:
a) aby reparační podíly vlád přistoupivších
k dohodě uvedené v příloze nebyly
zatíženy ve smyslu Pařížské
reparační dohody hodnotou něm. práv
k patentům nebo podílu na nich, udělených
takovou vládou, a k nimž možno získat
bezplatně licence podle čl. 1 a 2 dohody a
b) aby IARA uvážila, zda-li reparační
podíl vlády přistoupivší k dohodě
má býti zatížen nějakou částkou,
resp. jakou, v případech, kdy licenční
poplatky nebo jiné platby byly nebo budou přijaty
takovou vládou za německá práva k
těmto patentům nebo za podíly na nich.
Belgická, dánská, lucemburská a norská
delegace si přály zaznamenat, že podle jejich
mínění tato resoluce je tak úzce spjata
s dohodou, že názor jejich vlád na tuto resoluci
bude záviseti na otázce, zda-li tyto budou ochotny
podepsat dohodu.
Konference rovněž rozhodla, aby byly zaznamenány
tyto body:
1. S výhradou stanovisek delegací francouzské
a Spojeného království dole uvedených,
podle názoru všech delegací vyslaných
na tuto konferenci nyní prováděný
program směřující k získávání
rozboru a veřejnému rozšiřování
německé technologie a "know-how" se osvědčil
neobyčejně prospěšným a mělo
by býti v něm pokračováno. K podnětu
ostatních delegací, delegáti Francie a Spojených
států budou naléhati na své vlády,
aby tyto požádaly vojenské okupační
úřady v Německu, aby co nejdříve
podle vlastní úvahy a v mezích možnosti
použily při provádění tohoto
programu školeného technického personálu
a výzbroje (Physical equipment), které jim ostatní
země zastoupené na konferenci jsou s to dodat.
2. Delegace Spojeného království, ačkoliv
je názoru, že program nyní uskutečňovaný
se osvědčil ve veliké míře
všeobecně prospěšným, a prohlašuje,
že vláda Spojeného království
bude pokračovat v uveřejňování
všech informací tohoto druhu získaných
v Německu, nemohla se však zúčastnit
žádného doporučení v této
věci, poněvadž neměla dostatek času,
aby se poradila s okupačními úřady
v Německu, což považovala vláda Spojeného
království za nezbytné.
3. Francouzská delegace, ačkoliv se plně
ztotožňuje se vším, co je uvedeno v odst.
1 shora, dodala, že by v této věci měly
býti vzaty v úvahu otázky reciprocity.
Na důkaz dole uvedení podepsali toto konečné
usnesení (Final Act).
Vyhotoveno v Londýně 27. července 1946 v
jazyce anglickém a francouzském, při čemž
oba texty jsou autentické, v jednom exempláři,
který zůstane uložen v archivu Spojeného
království.
Vláda Spojeného království odevzdá
všem vládám zastoupeným na konferenci
ověřené opisy tohoto konečného
usnesení. (Final Act).
Za vládu australskou. | Za vládu luxemburskou. |
Za vládu belgickou. | Za vládu nizozemskou. |
Za vládu kanadskou. | Za vládu norskou. |
Za vládu československou. | Za vládu Jihoafrické unie. |
Za vládu dánskou. | Za vládu Spojeného království. |
Za vládu republiky francouzské. | Za vládu Spojených států amerických. |
Příloha.
Vlády, které přistoupily k této dohodě,
přejíce si uspořádati bývalé
německé patenty, nacházející
se v jejich držení nebo kontrole, souhlasily s následujícím:
S výhradou ustanovení dalších článků,
všechny vlády přistoupivší k této
dohodě se zavazují, že všechny jimi udělené
a v jejich držbě nebo kontrole se nalézající
bývalé německé patenty podle všeobecného
zákona a ustanovení upravujících německý
majetek, které nezanikly nebo se nestaly veřejným
majetkem, mají býti věnovány veřejnosti
nebo prohlášeny za veřejný majetek,
nebo nepřetržitě umožněno státním
příslušníkům všech vlád
přistoupivších k dohodě získávat
k nim bezplatné licence.
V případech, kdy vláda přistoupivší
k této dohodě, umožní svým vlastním
státním příslušníkům
udělení licencí nebo jinak nabytí
práv k patentům, na nichž byla dříve
německá účast (jiné než
ony patenty stanovené v čl. 1), získání
takových práv má býti umožněno
státním příslušníkům
všech vlád přistoupivších k dohodě
za těchže podmínek jako příslušníkům
vlastním.
S výhradou ustanovení čl. 4, veškeré
licence poskytnuté podle čl. 1 a veškeré
licence poskytnuté podle čl. 2, pokud vládě
není bráněno podmínkami nabytého
patentu, licence nebo jiného práva, mají
zahrnovat právo vykonávati a prováděti
vynálezy podle patentů a právo vyrábět,
užívat a prodávat výrobky podle vynálezů,
bez zřetele na místo výroby těchto
výrobků.
Ustanovení článků 1 a 2 platí
s tou výhradou, že všechny vlády mají
právo učiniti vhodná opatření
k ochraně a zachování práv vlastnických,
licenčních a jiných nebo účastí
na takových patentech, které byly právoplatně
uděleny nebo získány ne Němcem před
1. srpnem 1946. Výlučnou licenci udělenou
před 1. srpnem 1946 je dovoleno chránit tím,
že po dobu trvání takové výlučné
licence nebudou uděleny žádné další
licence a nevýlučnou licenci je dovoleno chránit
tím, že osobám nově oprávněným
z licencí budou uloženy stejné podmínky,
které byly uloženy existujícím oprávněným
z licencí.
Pro účely této dohody všechny vlády
mohou považovat za Němcům nepatřící
patenty nebo dílčí práva k patentům,
náležející osobám zvlášť,
kategorií (na př. Němcům, sídlícím
mimo Německo, něm. uprchlíkům atd.),
jejichž majetek tyto vlády vyňaly nebo v budoucnosti
vyjmou z dosahu platnosti svých všeobecných
ustanovení o něm. majetku.
Za účelem provedení této dohody a
zajištění výměny informací
prostřednictvím ústřední kanceláře,
vláda francouzské republiky učiní
potřebná opatření, aby zprávy
vlád přistoupivších k této dohodě
byly přijímány a rozšiřovány,
a aby tyto vlády byly uvědomovány o věcech,
které by je mohly zajímat se zřetelem k této
dohodě.
Všechny vlády přistoupivší k této
dohodě dodají v nejkratší době
ústřední kanceláři, zmíněné
v článku 6, za účelem rozeslání
ostatním vládám přistoupivším
k této dohodě seznam všech patentů,
které byly dříve německým majetkem
zcela nebo zčásti a které nepřicházejí
v úvahu pro zevšeobecnění nebo udělování
bezplatných licencí příslušníkům
těchto států, spolu se seznamem licencí
a německých účastí existujících
k těmto patentům. Mimo to ony vlády, které
tak mohou učiniti bez obtíží, dodají
seznam všech dosud platných patentů, k nimž
je možno získat bezplatné licence, jakož
i všech patentů, které zanikly nebo byly zevšeobecněny.
Vlády zastoupené na londýnské konferenci
mohou přistoupiti k této dohodě podpisem
v Londýně do 31. prosince 1946. Vláda Spojeného
království oznámí všem ostatním
vládám, zastoupeným na konferenci, jména
oněch vlád, které podepsaly tuto dohodu.
Ostatní členské vlády Spojených
národů nebo zemí, které zůstaly
neutrální během druhé světové
války, mohou přistoupiti k této dohodě
tím, že oznámí vládě Spojeného
království své přijetí této
dohody před 1. lednem 1947. Vláda Spojeného
království oznámí všem vládám
zastoupeným na londýnské konferenci o německých
patentech, nebo které přistoupily k této
dohodě podle tohoto článku. Všechny
přístupy takto oznámené.
Vláda přistoupivší k této dohodě
může rozšířiti působnost
této dohody na kteroukoliv ze svých kolonií,
zámořských území, nebo na území
pod jejím protektorátem nebo pravomocí nebo
které spravuje podle mandátu, oznámením
zaslaným vládě Spojeného království.
Vláda Spojeného království sdělí
všem ostatním vládám přistoupivším
k této dohodě oznámení, které
obdržela podle tohoto článku.
Tato dohoda nabude účinnosti, jakmile bude podepsána
nebo přijata vládami republiky francouzské,
Spojeného království, Spojených států
amerických a čtyřmi dalšími zeměmi.
Na důkaz dole uvedení, náležitě
zmocnění podepsali tuto dohodu.
Vyhotoveno v Londýně 27, července 1946, v
jazyce anglickém a francouzském, při čemž
oba texty jsou stejně autentické, v jediném
exempláři, který zůstane uložen
v archivu vlády Spojeného království.
Vláda Spojeného království zašle
ověřené kopie této dohody všem
vládám zastoupeným na londýnské
konferenci o německých patentech a všem vládám,
oprávněným přistoupiti k této
dohodě podle ustanovení čl. 9.