Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Ustanovení § 1, odst. 1 zákona ze dne 3. července 1936, č. 189 Sb., o pracovním poměru redaktorů, se mění a zní:

"(1) Ustanovení tohoto zákona platí pro pracovní poměr zaměstnanců časopiseckého nebo zpravodajského podniku nebo zařízení, kteří jako hlavní povolání vykonávají duševní činnost za tím účelem, aby myšlenky, vyjádřené slovem nebo obrazem, buď jejich vlastní nebo cizí, vyšly tiskem v redakční části tiskopisu nebo byly projeveny zvukovou reprodukcí. Tyto osoby se v dalších ustanoveních nazývají redaktory."

(2) Pojem redaktora stanovený v odstavci 1 platí i pro obor tohoto zákona bez rozdílu, zda jde o redaktory ve službě soukromé nebo veřejné. Na tyto se však nevztahují předpisy o disciplinárním stíhání podle tohoto zákona, pokud se týče výkonu jejich veřejné služby a jsou-li v pragmatikálním nebo regulovaném poměru, ani ustanovení odstavců 3 až 6 tohoto paragrafu.

(3) Redaktorem podle odstavce 1 může býti, kdo:

a) je československým státním občanem, dosáhl 21 roků věku a není zbaven svéprávnosti;

b) byl činný po dobu nejméně šesti měsíců jako redaktorský čekatel (odstavec 4), ač-li příslušný Svaz (§§ 4 a násl.) neuzná, že čekatelská doba byla nahrazena dopisovatelstvím nebo externím spolupracovnictvím;

c) nebyl odsouzen podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., nebo podle ustanovení § 4 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 17 Sb., o Národním soudu, nebo kdo nebyl pravoplatně odsouzen podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, doplněného zákonem ze dne 16. května 1946, č. 123 Sb., nebo podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č, 33 Sb. n. SNR o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících o doplňujících;

d) nebyl pravoplatně odsouzen soudem pro trestný čin, spáchaný z pohnutky nízké nebo nečestné nebo ke ztrátě čestných práv občanských.

(4) Do pracovního poměru jako redaktorští čekatelé mohou vstoupiti osoby starší 18 let jen za podmínek, které stanoví Ústřední svaz československých novinářů se schválením ministerstva informací a ministerstva sociální péče. Po platové stránce posuzují se čekatelé jako začátečníci.

(5) Pro osoby, které v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, jsou již redaktory, neplatí podmínka dosaženého 21. roku a šestiměsíční činnosti jako redaktorský čekatel.

(6) Nevyhovuje-li osoba, která je v pracovním poměru redaktorském, podmínkám v zákoně stanoveným, je to důvodem pro předčasné zrušení pracovního poměru.

(7) Pokud se na osoby uvedené v odstavcích 1 až 3 nevztahují předpisy o pensijním zaopatření veřejných zaměstnanců, platí pro ně ustanovení § 124 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění předpisů jej doplňujících a pozměňujících.

(1) Pokud nejde o označení při výkonu redakční činnosti, smí se nazývati "redaktorem" jen ten, kdo je redaktor podle ustanovení § 1, odst. 1 a 2 tohoto zákona.

(2) Osoby, které-v platných právních předpisech jsou označovány jako "odpovědný redaktor", nazývají se nyní "odpovědný správce".

(3) Odpovědným správcem může býti, kdo:

a) vyhovuje podmínkám uvedeným v § 1, odst. 3, písm. a), c) a d) tohoto zákona;

b) bydlí v místě, kde tiskopis je vydáván.

(4) V periodických tiskopisech musí býti odpovědným správcem redaktor podle § 1, odst. 1 nebo 2. Výjimky povoluje ministerstvo informací, na Slovensku pověřenectvo informací.

(1) Pro celé území republiky Československé zřizuje se Ústřední svaz československých novinářů (dále jen Ústřední svaz) se sídlem v Praze jako samosprávná korporace. Jeho členy jsou: Svaz českých novinářů a Svaz slovenských novinářů (Sväz slovenských novinárov) (§ 4).

(2) Ústřední svaz jedná o společných věcech, týkajících se redaktorů a čekatelů vůbec, zlaďuje činnost Svazu českých novinářů a Svazu slovenských novinářů (§ 4) a zastupuje tyto Svazy, zejména vůči cizině.

(3) Správu Ústředního svazu a jeho hospodářství vede a jeho rozpočet schvaluje devítičlenný výbor, který se ustavuje z delegací, vyslaných výbory obou Svazů (§ 4). Výbor volí ze svého středu předsedu a dva místopředsedy, kteří tvoří předsednictvo. Předsednictvo svolává výbor, připravuje pro výbor rozpočet a vyřizuje neodkladné záležitosti. Za Ústřední svaz podpisuje předseda (místopředseda) a jeden člen výboru.

(4) Výbor Ústředního svazu se ustavuje po zvolení správních orgánů a delegátů do Ústředního svazu oběma Svazy (§ 4) na valných hromadách a jeho funkční období trvá až do jeho nového ustavení.

(5) Výlohy Ústředního svazu hradí se z příspěvků obou Svazů; příspěvky stanoví výbor.

(6) Jednací řád Ústředního svazu vydá výbor se schválením ministra informací.

(7) Dozor nad Ústředním svazem přísluší ministerstvu informací, které dbá toho, aby se činnost tohoto svazu co nejúčinněji rozvíjela, jak to vyžaduje státní zájem.

(1) Svaz českých novinářů se sídlem v Praze a Svaz slovenských novinářů se sídlem v Bratislavě (v dalším jen Svazy), se zřizují jako samosprávné korporace, Svazy mohou ve větších místech zřizovati odbočky.

(2) Úkolem obou Svazů je zastupovati a hájiti ideové a věcné zájmy tisku a ideové zájmy svého členstva a bdíti nad tím, aby jejich členové plnili řádně povinnosti, plynoucí z jejich poslání a odpovědnosti vůči veřejnosti.

(3) Redaktoři (§ 1, odst. 1 a 2) a čekatelé (§ 1, odst. 4) jsou buď členy Svazu českých novinářů se sídlem v Praze nebo Svaku slovenských novinářů se sídlem v Bratislavě, V pochybných případech a o organisační příslušnosti redaktorů a čekatelů zaměstnaných u ústředních úřadů a celostátních organisací a institucí rozhoduje výbor Ústředního svazu.

(1) Orgány Svazů, případně odboček, jsou:

a) předseda;

b) předsednictvo;

c) výbor;

d) valná hromada;

e) disciplinární rada;

f) revisoři účtů.

(2) Předsedy Svazů, členy výborů (náhradníky), revisory účtů (jejich náhradníky) a členy disciplinárních rad volí valné hromady Svazů na jeden rok. Členy předsednictev Svazů, s výjimkou předsedů, volí výbory Svazů. Stejný postup zachovají při volbách také odbočky. Při všech volbách se přihlíží k poměrnému zastoupení všech redakcí. Volby schvaluje ministr informací; volby orgánů Svazu slovenských novinářů pověřenec informací.

(3) Svazy (§ 4) se řídí organisačními řády, které určí pravomoc jednotlivých orgánů. jejich složení, jakož i práva a povinnosti členů a poměr odboček ke Svazům. Organisační řády, které projednají valné hromady Svazů, schvaluje po dohodě výborů obou Svazů ministerstvo informací.

(4) Pokud Svazy obstarávají úkoly jim svěřené svými zaměstnanci, jsou tito zaměstnanci ve smluvním poměru.

(5) Dozor nad Svazem českých novinářů přísluší ministerstvu informací, dozor nad Svazem slovenských novinářů pověřenectvu informací; jinak platí přiměřeně ustanovení § 3, odst. 7.

(1) Předpokladem výkonu povolání podle § 1 je členství v příslušném Svazu. Zatímní výkon povolání je možný již od podání přihlášky podle odstavce 2 až do případného rozhodnutí ministerstva informací (odstavec 3). Členství ve Svazu se zachovává po skončení pracovního poměru do sjednání nového pracovního poměru, nejdéle však po dobu jednoho roku.

(2) Kdo poprvé vstoupí do pracovního poměru (§ 1, odst. 1, 2 a 4) nebo kdo obnoví pracovní poměr redaktorský po uplynutí roční lhůty (odstavec 1), je povinen se přihlásiti do příslušného Svazu do osmi dnů. Povinnost oznámiti příslušnému Svazu přijetí nového redaktora nebo čekatele má v téže lhůtě i zaměstnavatel.

(3) Předsednictvo příslušného Svazu prozkoumá, zda u přihlášeného jsou splněny podmínky v tomto zákoně stanovené. Nejsou-li tyto podmínky řádně prokázány, vrátí přihlášku k doplnění. Neshledá-li předsednictvo ani pak podmínky členství za splněné, přihlášku písemně zamítne. Z rozhodnutí předsednictva může se přihlášený odvolati do 15 dnů k výboru Svazu a z rozhodnutí výboru Svazu českých novinářů do 15 dnů k ministerstvu informací, rozhodnutí výboru Svazu slovenských novinářů v téže lhůtě k pověřenectvu informací.

(1) Redaktor (čekatel) u vědomí svého poslání a odpovědnosti vůči veřejnosti je povinen vykonávati své povolání svědomitě, slušně, věcně a pravdivě a dbáti své cti. Orgány Svazů pečují o čest a vážnost odborně zájmového celku, jejž zastupují, jakož i členů Svazů, nad nimiž jim přísluší moc disciplinární. Tuto moc vykonávají ukládáním pořádkových nebo disciplinárních trestů.

(2) Pořádkové tresty, které ukládají předsednictva Svazů, jsou:

a) napomenutí;

b) výstraha.

(3) Disciplinární tresty, které ukládají disciplinární rady Svazů, jsou:

a) důtka;

b) pokuta do 10.000 Kčs;

c) zákaz vykonávati činnost podle § 1, odst. 1, 2 a 4, a to na určitou dobu nebo navždy. Zákaz činnosti navždy má za následek zánik členství ve Svazu. Tento zákaz může býti vysloven též u redaktora, který byl z trestu propuštěn z veřejné služby. Při provádění disciplinárního řízení jsou okresní soudy a národní výbory povinny na požádání Svazů poskytnouti jim právní moc.

(4) Z nálezu předsednictva (odstavec 2) lze se odvolati do 15 dnů k disciplinární radě. Z trestního nálezu disciplinární rady (odstavec 3) lze se odvolati do 15 dnů k výboru Ústředního svazu a z jeho rozhodnutí do 15 dnů k ministerstvu informací, které rozhoduje o odvolání v dohodě s ministerstvem školství a osvěty. Útraty disciplinárního řízení hradí odsouzený, pokud nejde o útraty z průtahů řízení jím nezaviněných.

(5) Pro disciplinární řízení platí přiměřeně ustanovení §§ 30 až 56 zákona ze dne 28. června 1929, č. 113 Sb., o lékařských komorách.

Svazy mohou vymáhati politickou exekucí pokuty a útraty disciplinárního řízení při odsouzení, jakož i členské příspěvky na základě výkazu nedoplatků, podepsaného předsedou příslušného Svazu. Pokut použije příslušný Svaz k podpoře svých sociálních zařízení.

"Národní svaz novinářů" se sídlem v Praze a "Tlačová komora" v Bratislavě zanikají dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti. Jejich majetek převezmou příslušné Svazy i se závazky k němu náležejícími.

Jednání a opominutí příčící se tomuto zákonu nebo předpisům vydaným podle něho, trestají, nejde-li o čin přísněji trestný, okresní národní výbory jako správní přestupek pokutou do 100.000 Kčs nebo vězením do jednoho roku. Pro případ nedobytnosti pokuty jest zároveň uložiti podle míry zavinění náhradní trest vězení do jednoho roku.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři informací a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Morální škody, které byly napáchány pomahačstvím okupantům napravují se jednak očistnou akcí, kterou provedl Svaz novinářů, jednak novou úpravou postavení redaktorů vůbec. Zvýšená odpovědnost, která nastala po zrušení předběžné censury a nová organisace tisku, která sleduje vymýcení soukromopodnikatelského zisku z novinářského podnikání, jsou postuláty, jež se zatím udržují jenom dobrovolnou kázní zúčastněných.

Tomuto faktickému stavu, který se osvědčuje, je nutno dáti právní podklad, Podzemní hnutí českých novinářů připravilo návrhy již za okupace a vycházelo ze zásad, že organisace novinářů má býti veřejnoprávní korporací a že postavení redaktorů má býti postaveno na novou basi. Při jednání zástupců českých novinářů se zástupci slovenských novinárov dospělo se dne 19. prosince 1945 a 16. října 1946 k dohodě, jejímž výsledkem je tento návrh.

Poněvadž v definici redaktora v zákoně redaktorském nebylo pamatováno na technický rozvoj, bylo nutno novelisací § 1, odst. 1 zákona č. 189/36 Sb. doplniti definici o projev myšlenek zvukovou reprodukcí a tak zahrnouti mezi redaktory ty osoby, které připravují rozhlasové zpravodajství (rozhlasové noviny).

Tento rozšířený pojem bude platit i pro obor tohoto zákona, který se vztahuje nyní také na redaktory ve službě veřejné. Zákon redaktorský č. 189/36 Sb. platí jen pro redaktory ve službě soukromé a redaktoři ve veřejné službě požívají jen některých výhod zákona redaktorského. Na tomto rozsahu platnosti redaktorského zákona se ničeho nemění. Naproti tomu tento zákon vztahuje se na redaktory ve veřejné službě celý s výjimkou ustanovení o disciplinárním stíhání za výkon jejich veřejné služby; jde-li o redaktory v pragmatikálním nebo regulovaném poměru, s další výjimkou ustanovení § 1, odst. 3 až 6, jakož i předpisů o novinářském pojištění.

Se zřetelem k tomu, že byla zřízena Vysoká škola politická, která bude míti také fakultu novinářskou, bylo nutno vyřešiti otázku, aby absolventi této odborné školy nebyli na tom hůře nežli ti, kdož vstupují do redakcí již po absolvování střední školy, Proto se zavádí čekatelská doba, která trvá do 21. roku věku a u osob starších 21 let šest měsíců; zkušební doba šestiměsíční může býti nahrazena předchozím dopisovatelstvím nebo externím spolupracovnictvím. Aby bylo jasno, že tato ustanovení platí jen pro budoucnost, vyslovuje se, že platové zařazení redaktorů se tím nemění. Poněvadž platová úprava rozeznává jen začátečníky a redaktory, bylo nutno stanoviti platové zařazení čekatelů. Pensijní pojištění novinářů se rozšiřuje jak na nové redaktory rozhlasové, tak na čekatele.

Ochrana titulu "redaktor" je dávným požadavkem redaktorů a je odůvodněna také zájmem veřejným, neboť veřejného postavení se často zneužívá k páchání podvodů, vydírání inserce a pod. Tato ochrana titulu se omezuje jen na skutečné redaktory a nepožívají ji čekatelé; čekatelé, u nichž byla zkušební prakse prohlášena za nahraženou, jsou již redaktory. Aby tato ochrana byla možna, musel býti z právního řádu odstraněn název "odpovědný redaktor" a nahražen názvem "odpovědný správce", neboť každý odpovědný správce nemusí být redaktorem z povolání. Nově se zavádí povinnost ustanovovati odpovědnými správci redaktory z povolání. Pro drobné časopisy může býti povolena výjimka. Podmínky pro funkci odpovědného správce byly zpřísněny spolehlivostí.

Obnovení republiky je spojeno s jiným uspořádáním mezi Čechy a Slováky. Dohodou zástupců novinářů českých a slovenských mají býti zřízeny dva svazy novinářů (český a slovenský) se stejnou kompetencí a Ústřední svaz pro celou republiku, složený ze zástupců obou svazů. Poněvadž oba svazy musí býti v zájmu veřejném veřejnoprávními korporacemi, je také Ústřední svaz, jako organisace vrcholná, korporací veřejného práva.

Svazy jsou povinnými organisacemi pro redaktory a čekatele. Působnost jednotlivých svazů bude se členiti především podle území. Zpravidla budou organisováni redaktoři ze zemí českých ve Svazu českých novinářů, redaktoři ze Slovenska ve Sväzu slovenských novinárov. Pokud pak pracují Češi na Slovensku a Slováci v českých zemích, rozhodná bude práce pro ten který časopis. V pochybných případech rozhodne o příslušnosti k jednotlivým svazům Ústřední svaz.

Zde jsou vytčeny orgány Svazů. Podrobnosti upraví organisační řády, které projednají valné hromady a po dohodě výborů obou Svazů schválí je ministerstvo informací.

Přihláška do Svazu má ten účel, aby z ní bylo možno zjistiti, zda jsou splněny podmínky členství do Svazu. Povinnost zaměstnavatele je opatřením podpůrným a má význam evidenční.

Zvýšená odpovědnost osobní, které po zrušení preventivní censury je třeba, nezbytně vyžaduje, aby tu byl orgán, vybavený náležitou pravomocí, který by dbal toho, aby redaktorskou činnost vykonávali lidé bezúhonní a spolehliví. Tresty pořádkové a disciplinární takovou možnost orgánům Svazů dávají.

Ustanovení, že Svazy převezmou majetek i se závazky dřívějších korporací, bylo nutné také z důvodů, že ve stanovách bylo jiné majetkové uspořádání v případě zániku. Převzetí jmění a závazků vychází z předpokladu, že jmění není předluženo, což vzhledem k okupaci nelze dobře zjistiti.