Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Účastníkem národního boje za osvobození podle tohoto zákona jest československý státní občan, který v letech 1939 až 1945

a) byl příslušníkem československé armády v zahraničí nebo

b) konal vojenskou službu v některé spojenecké armádě, neměl-li možnost konati vojenskou službu v československé zahraniční armádě, nebo

c) byl příslušníkem první československé armády na Slovensku nebo

d) byl partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem "československého partyzána",) nebo

e) byl vězněn nebo internován (zajištěn) v koncentračních a podobných táborech z politických důvodů, jejichž účelem bylo znemožnění nebo potlačení národního hnutí českého nebo slovenského, směřujícího přímo k osvobození Československé republiky odstraněním nacistické okupační moci, nebo

f) zúčastnil se soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí směřujícího přímo k osvobození Československé republiky nebo

g) zúčastnil se činně českého nebo slovenského povstání.

(²) Obětmi nepřátelské persekuce jsou českoslovenští státní občané, kteří byli v době po 29. září 1938 vězněni nebo internováni (zajištěni) v koncentračních a podobných táborech z jiných politických důvodů než uvedených v odstavci 1, písm. e) nebo z důvodů národních nebo rasových, nebo na nichž se nepřítel nebo jeho pomahači dopustili jiného násilí z týchž důvodů.

(³) Za oběti války se považují českoslovenští státní občané jiné než německé nebo maďarské národnosti, kteří byli postiženi v době branné pohotovosti státu leteckými útoky nebo jinou vojenskou činností.

(¹) Pro pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození nebo po obětech nepřátelské persekuce nebo války poskytují se úlevy uvedené v § 3 tohoto zákona, jestliže zůstavitel

1. padl v boji nebo

2. zemřel na přímý následek zranění, které utrpěl při výkonu vojenské služby v letech 1939 až 1945 nebo za činnosti v národním boji za osvobození nebo na nemoc, která vznikla v této službě nebo za této činnosti, nebo

3. byl popraven nebo zahynul v koncentračním táboře nebo podobném táboře nebo ve vězení nebo

4. zemřel na následky útrap, které vytrpěl v koncentračním nebo podobném táboře nebo ve vězení, nebo

5. přišel o život jiným nepřátelským násilím, nebo

6. byl usmrcen vojenskou činností nepřátel nebo Spojenců nebo zemřel na přímý následek této činnosti.

(²) V případech uvedených v odstavci 1, č. 2, 4, 5 a 6 přísluší úleva jen tehdy, zemřel-li zůstavitel před 1. lednem 1947.

(³) Nárok na úlevu přísluší československému státnímu občanu, který se v době zvýšeného ohrožení republiky neprovinil proti Československé republice nebo proti národní cti ani nedopustil trestného činu proti osobám nebo majetku československých státních občanů.

(¹) Nabytí následkem úmrtí nebo pro případ smrti z pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození nebo po obětech nepřátelské persekuce (§ 1, odst. 1 a 2 tohoto zákona) příbuznými v přímé linii, manželem, jakož i ostatními nabyvateli první a druhé třídy sazby zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb., o dani z obohacení, jsou od dědické daně osvobozena, nepřevyšuje-li jejich čistá hodnota 50.000 Kčs. Při čisté hodnotě nabytí více než 50.000 Kčs do 100.000 Kčs sníží se dědická daň na jednu čtvrtinu, při čisté hodnotě nabytí více než 100.000 Kčs do 1,000.000 Kčs na jednu polovinu.

(²) U nabytí po obětech války (§ 1, odst. 3 tohoto zákona) snižuje se hranice pro osvobození od dědické daně na 25.000 Kčs. Při čisté hodnotě nabytí více než 25.000 Kčs do 50.000 Kčs sníží se dědická daň na jednu čtvrtinu, do 100.000 Kčs na polovinu a do 1,000.000 Kčs na tři čtvrtiny.

(³) Úlevy podle odstavců 1 a 2 tohoto paragrafu přísluší také pro nabytí

a) sourozenci zůstavitelovými, pokud jsou odkázáni svým zaopatřením na něho, a u nabytí zemědělských usedlostí také tehdy, nemají-li nabývající sourozenci vlastního zemědělského majetku přesahujícího 10 ha a budou-li sami se svými rodinami na zděděné usedlosti hospodařiti, dále

b) schovanci zůstavitelovými, pokud schovanecký poměr v den úmrtí trval buď nejméně 5 let nebo aspoň 2 léta, avšak v tom případě jen začal-li nejpozději od 3. roku jejich věku. Přerušení zaopatření nebo schovaneckého poměru z důvodu účasti na národním boji za osvobození nebo z důvodu nepřátelské persekuce není úlevám na překážku.

(⁴) Je-li předmětem nabytí, pro které platí úlevy podle předchozích odstavců, nemovitost, nevyměří se, po případě sníží se stejnou měrou jako dědická daň též příslušný poplatek nemovitostní.

(⁵) Při srovnávání pozůstalostních dávek podle dědické dohody s pozůstalostními dávkami, jež by beze zřetele na tuto dohodu měly býti vyměřeny (§ 14, odst. 4 cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z., o poplatcích z bezúplatných majetkových převodů) je přihlížeti k úlevám podle předchozích odstavců.

(⁶) Částky, pro něž přísluší úleva na dani dědické podle předcházejících odstavců, odečtou se od zakladu paušálního poplatku za projednání pozůstalostí (§ 31 cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 279 ř. z., o soudních poplatcích).

(¹) Věnování právnickým osobám veřejného práva, dále právnickým osobám a zařízením, jež podle svých stanov (zřizovacích a jiných listin) sledují výhradně a trvale účely dobročinné nebo lidumilné, poskytnutá k podpoře osob uvedených v § 1 tohoto zákona, které utrpěly škodu na zdraví nebo na majetku jako účastníci národního boje za osvobození nebo oběti nepřátelské persekuce nebo války, nebo k podpoře pozůstalých po těchto osobách, jsou osvobozena od daně z obohacení a od poplatku nemovitostního.

(²) Stejné osvobození přísluší pro podpory, které takové právnické osoby a zařízení poskytnou osobám zmíněným v odstavci 1.

(¹) Ministerstvo financí, na Slovensku pověřenectvo financí, může k zamezení nesrovnalostí, které by v důsledku tohoto zákona mohly vzniknouti, povoliti

a) úlevy uvedené v § 3 zcela nebo zčásti pro pozůstalosti po osobách, které se staly obětmi nepřátelského násilí, persekuce nebo války nebo jejich přímých důsledků i v jiných případech, než které jsou uvedeny v §§ 1 a 2 tohoto zákona,

b) úlevy uvedené v § 3 zcela nebo zčásti pro pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození nebo po obětech nepřátelské persekuce nebo války v případech uvedených v § 2 i tehdy, jestliže daň z obohacení nebo poplatky byly pravoplatně vyměřeny a zaplaceny v zemích České a Moravskoslezské před 5. květnem 1945, na Slovensku před 1. zářím 1944, a to na žádost podanou do 31. prosince 1946,

c) úplné nebo částečné osvobození od daně z obohacení a od poplatku nemovitostního pro jiná než v § 4 uvedená věnování k podpoře osob jmenovaných v § 1 tohoto zákona, pokud utrpěly škodu na zdraví nebo na majetku nebo k podpoře příslušníků jejich rodin nebo pozůstalých.

(²) Vznikne-li přiznáním úlev podle odstavce 1 z platby učiněné před 31. říjnem 1945 přeplatek, podléhá tento přeplatek ustanovení § 7 dekretu presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny.

(¹) Dary poskytnuté v době branné pohotovosti státu účastníkům národního boje za osvobození, pokud jich bylo použito pro činnost směřující k osvobození Československé republiky, jsou osvobozeny od daně darovací.

(²) Věnování k účelům vědeckým, vyučovacím, dobročinným nebo lidumilným, učiněná v letech 1945 a 1946 k uctění památky účastníků národního boje za osvobození nebo obětí nepřátelské persekuce nebo na paměť osvobození Československé republiky, jsou osvobozena od daně darovací a od poplatku nemovitostního.

Právní listiny o věnováních uvedených v §§ 4 až 6 a jiné písemnosti a úřední úkony, jichž jest třeba k uskutečnění takových věnování a k uplatnění úlev podle tohoto zákona, jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

(¹) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho ustanovení se však použije též, vznikl-li nárok státu na daň z obohacení, poplatky nebo dávky v tomto zákoně uvedené před jeho účinností, avšak u pozůstalostí, z nichž dávky byly pravoplatně vyměřeny a zaplaceny v zemích České a Moravskoslezské před 5. květnem 1945, na Slovensku před 1. zářím 1944, jen v rámci § 5.

(²) Tento zákon provede ministr financí.

Ztrátou životů nejbližších příbuzných, kteří padli v boji za svobodu vlasti nebo kteří se stali obětmi nepřátelského násilí a války, pozbyly jejich rodiny předčasně živitele a mimo ostatní útrapy vznikla jim mimořádná břemena. Jest proto spravedlivé, aby jim byla tato břemena v mezích možnosti co nejdříve zmenšena.

Vycházejíc z této zásady, finanční správa navrhuje v této osnově v prvé řadě odstranění neb zmenšení berního břemene, které po zákonu postihuje pozůstalé z titulu nápadu dědictví, odkazu a pod. Této berní výhody budou účastni nejbližší pozůstalí po padlých nebo zemřelých účastnících boje za svobodu republiky nebo popravených a zemřelých obětech nepřátelského útisku a války (§§ 2, 3, 5, odst. 1).

Dalším účelem osnovy jest poskytnutí poplatkových úlev pro věnování těm osobám, které utrpěly škodu na zdraví neb majetku pro svou účast v boji za svobodu anebo nepřátelským násilím a válkou (§§ 4, 5, odst. 2) a posléze pro věnování, která byla učiněna po osvobození nebo budou učiněna ještě v roce 1946 k uctění památky účastníků boje za svobodu republiky a obětí nepřátelského násilí nebo na paměť národního osvobození (§ 6).

V § 1 se pro účely zákona určuje pojem účastníka národního boje za osvobození, pojem oběti nepřátelské persekuce a oběti války. Pojem účastníka národního boje za osvobození je zásadně shodný s pojmem, kterého používá vládní návrh zákona o umísťování a jinakém zaopatření účastníků národního boje za osvobození. Pokud jde o pojmové vymezení "obětí nepřátelské persekuce" šlo finanční správě o to, aby se úlev dostalo co nejširšímu okruhu pozůstalých po osobách, které v době dočasné okupace území ČSR byly vystaveny útisku a násilí všeho druhu, a to nejen se strany nepřátel ale i se strany jejich pomahačů. Osnova nepřiznává úlev ze zákona v těch případech, kde nepřítele nebo jeho pomahače vedly k násilnostem důvody jiné než národnostní, politické nebo rasové, ponechávajíc v § 5 finanční správě možnost odstranění eventuálních nesrovnalostí, které by mohly v praksi vzniknouti při striktním výkladu zákona.

Při stanovení uvedeného pojmu "oběti nepřátelské persekuce" tak i pojmu "oběti války" bylo v náležité míře přihlédnuto k pojmovému vymezení, jak je pro své účele stanovil v § 17 dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945 č. 117/1945 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého.

Úlevy se poskytují také pro pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození Československé republiky nebo obětech nepřátelské persekuce kterékoliv jiné národnosti než slovanské, kteří byli podle zákonů Československé republiky v době rozhodné pro vznik poplatkové povinnosti (t. j. v době úmrtí neb v době věnování) československými státními občany. Nárok na úlevy není u pozůstalostí po osobách německé nebo maďarské národnosti, které pozbyly před svým úmrtím československého státního občanství (zejména podle ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské).

Obětmi války jsou českoslovenští státní občané české a slovenské nebo jiné než německé nebo maďarské národnosti, kteří buď zahynuli (§ 2 odst. 1, č. 5 a 6) nebo utrpěli škodu na zdraví nebo majetku (§ 4) v době branné pohotovosti státu tím, že byli sami nebo jejich majetek zasaženi leteckými útoky nebo jinou vojenskou činností nepřátel nebo Spojenců, jejich bojových jednotek anebo příslušníků ať na území republiky nebo mimo ně. Spojenci jsou všechny Spojené národy a národy s nimi sdružené v poslední válce, počítajíc v to i Československou republiku.

Dobou branné pohotovosti státu jest doba od 23. září 1938 do 31. prosince 1945 (vládní vyhláška ze dne 23. září 1938, č. 183 Sb., o vstupu státu do branné pohotovosti, a vládní vyhláška ze dne 11. prosince 1945, č. 162 Sb., o ukončení stavu branné pohotovosti státu).

Úlevy se poskytují ze zákona jednak a) pro nabytí z pozůstalostí po československých státních občanech, zásadně bez rozdílu národnosti, kteří padli, zemřeli nebo jinak zahynuli buď jako činní účastníci národního boje za osvobození Československé republiky nebo jako oběti pronásledované nepřátelským útiskem z politických, národních nebo rasových důvodů, jednak b) pro nabytí z pozůstalostí po československých státních občanech jiné než německé nebo maďarské národnosti, kteří zahynuli nebo zemřeli jako prosté oběti války. Pokud se vyskytnou mimořádné případy pozůstalostí po československých státních občanech jiné národnosti než německé nebo maďarské, kteří zahynuli jako prosté oběti války, bude možno přiznati úlevy podle zmocnění § 5.

Průkaz o tom, že zůstavitel přišel o život za okolností v tomto paragrafu uvedených, náleží podati tomu, kdo si na úlevy činí nárok. To platí i tehdy, když podle výsledků řízení o prohlášení nezvěstné osoby za mrtvou bude lze usuzovati, že nezvěstný zahynul za okolností uvedených v tomto paragrafu.

Důvod, proč se stanoví v odst. 2 delší lhůta, v které se mohou projeviti následky utrpěné škody na zdraví, spočívá v úvaze, že zejména v koncentračních a jiných táborech přivodily si osoby tam vězněné nemoce a seslabení zdraví, jejichž zhoubné účinky se projeví teprve po delší době.

Úlevy se poskytují zásadně všem nabyvatelům, kteří jsou československými státními občany, bez rozdílu národnosti, jsou-li k zůstaviteli v blízkém příbuzenském nebo podobném poměru uvedeném v § 3. Vylučují se však ti nabyvatelé, kteří v době zvýšeného ohrožení republiky se provinili proti povinnostem československých státních občanů. Provinění vylučující nárok na úlevy jsou zhruba činy, které se trestají podle dekretů presidenta republiky jednak ztrátou majetku podle dekretu ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo podle dekretu ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondu národní obnovy, nebo trestním výrokem soudů nebo národních výborů podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., anebo dekretu ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o potrestání některých provinění proti národní cti.

Ve snaze dosíci spravedlivé míry úlev, osnova neposkytuje úlevy podle celkové výše hodnoty pozůstalostního majetku, nýbrž stanoví míru úlev podle čisté hodnoty nápadu jednotlivého nabyvatele, nerozlišujíc mezi nápady dědictvím, odkazy a jinými nabytími následkem nebo pro případ smrti a přidržuje se tak i platných ustanovení o dani z obohacení.

Úleva, resp. plné osvobození, poskytne se především nejbližším příbuzným v přímé linii (jsou to podle sazby zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb., o dani z obohacení a sazby prov. nař. ze dne 23. března 1922, č. 111 Sb. a podle poznámek k oběma těmto sazbám tyto osoby: manželské a nemanželské děti a vnuci; rodiče a prarodiče; nevlastní a adoptované děti a vnuci; manželé vlastních dětí a vnuků; manželé nerozvedení a nerozloučení; nemajetné družky za předpokladu, že zde není oprávněné vdovy po zůstaviteli (§ 5, odst. 2 zák. č. 2/1920 Sb.) a že družka žila se zůstavitelem ve společné domácnosti až do poplatného nabytí nepřetržitě po dobu nejméně 5 let a měla s ním v této době dítě; osoby, které jsou k zůstaviteli v poměru námezdním nebo služebním nejméně po jeden rok, nečiní-li čistá cena nabývaného jmění více než 5.000 Kčs).

V odst. 3 poskytuje se úleva také určitým osobám dalšího stupně příbuzenství, totiž sourozencům zůstavitelovým, pokud tyto osoby byly odkázány na zaopatření u zůstavitele pro neschopnost se samostatně živit (pro nezletilost, nesvéprávnost nebo jinou fysickou nebo duševní nezpůsobilost nebo pokud se vrátí z jiného zaměstnání na rodnou usedlost) a osobám, které po určitou dobu byly nebo jsou k zůstaviteli v poměru quasiadoptivním.

Osvobození, příp. sleva na poplatku nemovitostním, jehož vyměřovacím základem je podle všeobecných poplatkových ustanovení celková hrubá hodnota pozůstalostních realit s příslušenstvím, řídí se mírou úlevy na dani z obohacení (dědické). Je-li v určitém případě předmětem nabytí, které jest od dědické daně osvobozeno, nemovitost, je osvobozen též převod vlastnického práva k této nemovitosti od nemovitostního poplatku bez ohledu na výši její hrubé hodnoty. Podléhá-li nabytí dědické dani ve výši určitého zlomku, sníží se stejnou měrou též poplatek nemovitostní.

Pro použití § 14, odst. 4 cís. nař. č. 278/1915 ř. z., jímž se zamezuje obcházení zákonné sazby daně dědické, bylo nutno dáti do zákona ustanovení o správném způsobu srovnávacího propočtu. Ustanovení odstavce 5 je tak nutným doplňkem odstavců předchozích.

Úleva poskytnutá v odstavci 6 znamená sice snížení státních příjmů z poplatků soudních, ale úbytek je celkem nepatrný, i když od základu paušálního poplatku se odčítají také částky, ohledně nichž se přiznává jen částečná úleva na dani dědické.

Osnova normuje osvobození od daně z obohacení (daň dědická a darovací) a poplatku nemovitostního ze zákona jen pro věnování (dary, dědictví a odkazy), která se stala k cíli v zákoně vytčenému ve prospěch právnických osob veřejného práva a dále právnických osob a zařízení, které poskytují dostatečnou záruku, že prostředků jim pro zmíněný účel odevzdaných použijí výhradně k účelům, pro něž se úleva poskytuje. Viz dále pozn. u § 5.

Zmocnění uvedené v tomto paragrafu má umožniti, aby ve sporných nebo ve zvláštních případech mohla finanční správa zcela nebo zčásti poskytnouti úlevy v tomto zákoně normované také u těch pozůstalostí po osobách uvedených v § 1, kde z různých důvodů by nemohly býti prokázány podmínky pro úlevu ze zákona podle § 2, kde však podle okolností případu by byla odůvodněna jistá míra úlev z důvodu slušnosti. V takových případech finanční správa po provedeném šetření posoudí sama, zda případ podle úmyslu zákonodárce může být zahrnut pod rámec zákona čili nic. Mezi oběti přímých důsledků války, o nichž je řeč v odstavci a) tohoto paragrafu, lze na př. zařaditi osoby, které zahynuly při odklizovacích pracích na minových polích ve válečných oblastech, při odklizování trosek a p.

Odstavec c) má na mysli taková věnování, u nichž kontrola použití prostředků k účelu v zákoně uvedenému poskytnutých jest ztížena tím, že osoba (právnická či fysická), která má disponovati s částkami jí odevzdanými, nezabývá se výhradně dobročinnou či lidumilnou činností toho druhu. V takových případech může finanční správa administrativním opatřením přispěti podstatnou měrou k tomu, aby byly skutečně podporovány osoby, na něž zákonodárce myslí.

Podle zmocnění § 5, odst. 1 písm. a) lze poskytnouti úlevy pro pozůstalosti po obětech nepřátelského násilí vůbec (nejenom persekuce) tedy i po obětech usmrcených jednotlivým násilným činem nepřátel. Mimořádně mohou být poskytnuty úlevy buď stejné nebo menší také pro pozůstalosti po obětech nepřátelského násilí, persekuce nebo války nebo pro věnování v jejich prospěch a pro podpory jim udělené také tehdy, jestliže smrt nebo škoda na zdraví nastaly nebo se projevily v přímé příčinné souvislosti s válečnými událostmi buď již v r. 1938 zejména v době po začátku zvýšeného ohrožení republiky, t. j. po 21, květnu 1938 nebo v roce 1945 a 1946 po skončení války a také tehdy, nastane-li smrt na následky zranění v boji nebo na nemoc vzniklou v koncentračním nebo jiném táboře a nebo i z jiných příčin přímo souvislých s válečnými poměry teprve po 1. lednu 1947.

Podle zmocnění § 5 může ministerstvo financí poskytnouti stejné úlevy, jaké se poskytují touto osnovou československým státním občanům, také příslušníkům státu spojeneckých nebo neutrálních, bude-li zaručeno vzájemné poskytování podobných výhod dotyčným státem naším příslušníkům.

Posléze lze podle § 5 poskytnouti úlevy i v těch případech, kdy pozůstalostní dávky byly zaplaceny v době národní poroby a předpis je pravoplatný. Podle § 8 odst. 1 osnovy v takových případech nevznikne nárok na úlevy ze zákona. Protože však tyto dávky byly zaplaceny před osvobozením republiky ve staré měně, lze z důvodů měnových i z důvodu spravedlnosti přiznati úlevu v těchto případech jenom na žádost a tím způsobem, že vzniklý přeplatek se poukáže na vázaný účet plátce. Stejně tomu bude u všech přeplatků vzniklých z přiznání úlev podle zmocnění § 5, pokud by přiznáním úlev vznikl přeplatek z platby učiněné ve staré měně.

Ustanovení odst. 1 jest do osnovy pojato z podnětu Svazu politických vězňů a má jím býti kladně zhodnocena i hmotná podpora národního boje za národní osvobození. Osvobození, uvedená v odst. 2 mají býti podmětem pro mecenášství, které se již projevilo několika významnými věnováními.

V oboru poplatků listinných poskytuje se osvobození zejména pro právní listiny, potřebné k právnímu uskutečnění věnování, uvedených v §§ 4 a 6 (nadační a jiné zřizovací listiny, listiny vkladní a p.) a pro podání a jejich přílohy (žádosti a jejich přílohy). Osvobození zahrnuje také vkladní poplatek a dávky za úřední úkony ve věcech správních.

Ustanovení o tom, že zákona se použije též, vznikl-li nárok státu na daň z obohacení atd. před dnem jeho účinnosti, je nutné protože by jinak převážný počet případů pozůstalostí po osobách uvedených v § 1 a i některá již uskutečněná věnování (na př. sbírka ve prospěch pražských bojovníků na barikádách) nepožívaly úlev podle tohoto zákona. K tomu se uvádí, že ministerstvo financí dalo již v říjnu 1945 výslovné pokyny, aby z pozůstalostí po účastnících národního odboje, obětech nepřátelské persekuce a války prozatím až do připravované zákonné úpravy bylo posečkáno s vybíráním pozůstalostních dávek. Ve skutečnosti nebyly tyto vyměřovány již od květnového povstání. Všechny tyto nevyřízené případy budou projednány již podle tohoto zákona. U pozůstalostí, u nichž dědické dávky byly pravoplatně vyměřeny a odvedeny býv. protektorátní pokladně v době poroby, lze ze zásadních důvodů úlevy poskytnouti a zaplacení dědické dávky vrátiti jen na vázaný účet v rámci § 5.

Podotýká se, že slovenské ustanovení o poplatkových úlevách pro pozůstalosti po vojenských osobách, které ztratily život následkem nepřátelských bojových činů, obsažené v § 182 zákona z 10. června 1943, č. 80 Sl. z., o úpravě některých právních poměrů, souvisících s výkonem vojenské a jiné obdobné služby, od 16. března 1946 neplatí (§§ 1 a 25, odst. 1 zákona z 19. února 1946, č. 32 Sb., o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů).