Sociálně-politický výbor projednal tuto osnovu zákona ve schůzi dne 6. listopadu 1946 a doporučuje její přijetí s těmito změnami:

V § 5, odst. 2 vsouvá se mezi slova "zbaví" a "přísedícího funkce" slova "s předchozím souhlasem presidenta zemského soudu".

V § 19, odst. 2, věta 2 bude zníti: "Lhůta k podání žaloby činí 30 dnů a počítá se podle předpisů civilních řádů soudních o lhůtě k podání žaloby o bezúčinnost výroků rozhodčích."

§ 20 bude zníti: "V právních rozepřích, v kterých se proti národnímu podniku uplatňují nároky ze závazků podniků znárodněných, do kterých národní podnik vstoupil, přeruší soud řízení o tomto nároku v každém období řízení, namítne-li národní podnik, že jde o závazek hospodářsky neodůvodněný. Podá-li národní podnik do 3 měsíců ode dne, kdy příslušný rozhodčí soud zahájil činnost (§ 1, odst. 2), žalobu na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu závazku, zastaví soud přerušené řízení a náklady tohoto řízení navzájem zruší; rozhodčí soud může ve svém výroku míti zřetel i k těmto nákladům. Nepodá-li národní podnik v uvedené lhůtě žalobu, lze v přerušeném řízení pokračovati."

Dosavadní § 20 osnovy se stává § 21.

Dosavadní § 21 osnovy se stává § 22.

Dosavadní § 22 osnovy se stává § 23.

Současně výbor sociálně-politický souhlasí se změnami, jak se na nich usnesl výbor ústavně-právní, resp. právní.

Demokracie vyžaduje kontrolu. Bez uvedené vsuvky byl by předseda rozhodčího soudu nekontrolovaným samorozhodčím v personálních věcech přísedících. (Případné zneužití z politických motivů.) Dodatečné odvolání se přísedícího bylo by pro časový odstup případně bezpředmětné (viz tuto možnost dle § 10).

Znění § 19, odst. 2, věta 2 má nepochybně praktický význam potud, že se jím doba nejistoty, do které může býti podána žaloba o bezúčinnost rozhodčího výroku, zkracuje na časové období 30 dnů. Sociálně-politický výbor nepodceňuje význam této skutečnosti, stejně jako je si vědom toho, že případů, kdy dojde k podání žaloby o bezúčinnost rozhodčího výroku, ve skutečnosti asi vůbec nebude. Úvaha, že přece jen není vyloučeno, že by se mohl vyskytnout případ, který by byl touto úpravou postižen hůře, nežli tomu je podle předpisů civilního řádu soudního, byla důvodem, že sociálně-politický výbor se rozhodl ustanovení odstavce 2, věta 2 připnouti blíže na předpisy civilního řádu soudního a se zřetelem k tomu formuloval ustanovení to stejným způsobem, jak bylo upraveno v § 28, odst. 2, věta 4 vl. nař. č. 281/1938 Sb.

§ 5 dekretu č. 100/1945 Sb. a obdobná ustanovení ostatních znárodňovacích dekretů předvídají již zřízení rozhodčího soudu, který má rozhodovat o návrhu národního podniku na zrušení nebo jinou přiměřenou úpravu hospodářsky neodůvodněného závazku, ale vyhrazují době pozdější vydání podrobných ustanovení o těchto rozhodčích soudech.

Je proto pochybné, zda toto ustanovení dává možnost, aby bylo lze zamezit již na jeho základě žaloby, kterými se proti národnímu podniku uplatňují nároky ze závazků, jichž zrušení nebo změny se bude národní podnik domáhat před rozhodčím soudem. I když případů těchto žalob bude patrně velmi málo, prakticky zatím je znám případ jen jednoho zaměstnance, který se domáhá u soudu placení pensijních požitků ve výši mu kdysi přiznané správou závodu, přece se zdá zejména s hlediska pracovního klidu nezbytně nutné zabrániti, aby v takovýchto žalobách nedošlo k vydání pravomocných rozsudků. Se zřetelem k tomu pokládá sociálně-politický výbor za vhodné doplniti osnovu nově zařazeným § 20. Tato úprava navazuje částečně na podobný postup, jaký byl zvolen v zákoně č. 143/1946 Sb. o úpravě pracovních poměrů dotčených důsledky národní revoluce, omezuje se však jen na přerušení sporů, k jichž zastavení dojde teprve, jestliže bude zahájeno řízení před rozhodčím soudem podle osnovy; jinak bude lze pokračovati v přerušeném sporu.

Ustanovení § 14 osnovy dalo zpravodaji podnět k úvaze o tom, zda není třeba osnovu doplniti předpisem řešícím výslovně otázku, ke které době může rozhodčí soud provésti zrušení nebo změnu hospodářsky neodůvodněného závazku. Třeba totiž počítat s tím, že jednak uplyne ještě delší doba, než rozhodčí soudy zřízené podle osnovy zahájí svou činnost, jednak že bude snahou těch, kterých se dotkne zrušení nebo změna hospodářsky neodůvodněného závazku, oddálit jeho zrušení nebo jinou úpravu na dobu co nejpozdější a že bude proto tvrzeno, že rozhodčí soud nemůže provésti zrušení, resp. změnu závazku zpětně a že se tedy úprava provedená výrokem rozhodčího soudu může vztahovat jen na dobu následující po vydání rozhodčího výroku. Argumentem pro tento náhled bude zejména i poukaz na povahu rozhodčího výroku, který svým obsahem tvoří mezi stranami nový právní stav [t. j., že jde o t. zv. rozhodnutí pravotvorné (konstitutivní) a nikoliv zjišťující, co je mezi stranami právem (rozhodnutí deklaratorní)]. Také poukaz na hospodářské, sociální a jiné následky spojené se zpětnou úpravou, zejména že jde o zásah do nabytých práv, budou dalšími argumenty pro závěr, že se výrok rozhodčího soudu může omezovat jen na úpravu pro budoucnost.

Sociálně-politický výbor považoval proto za nutné věnovat této otázce plnou pozornost a zabýval se podrobně celým problémem. Při tom především konstatoval - v souhlasu se stanoviskem zastávaným ministerstvem spravedlnosti -, že ani § 5 dekretu č. 100/1945 Sb., resp. § 5 dekretu č. 101/1945 Sb., § 30 dekretu č. 102/1945 Sb. a § 14 dekretu č. 103/1945 Sb., ani projednávaná osnova, zejména její § 18, neposkytují žádné opory pro názor, že by národní podnik nemohl žádati o zrušení závazku nebo o jeho jinou úpravu pro dobu před výrokem rozhodčího soudu, resp. že by rozhodčí soud nemohl tomuto návrhu vyhovět a musil se omezit jen na dobu následující po vydání výroku. Nic takového nelze dovozovat z cit. předpisů, ani když se uvažuje zvláštní povaha rozhodčího výroku, neboť třeba si uvědomit, že i tzv. konstitutivní rozhodnutí mohou zasáhnout svými účinky do minulých právních poměrů a je upraviti (srv. na př. výrok, jímž se vyslovuje nemanželský původ dítěte podle § 158 obč. zák.).

Uvažuje o těchto věcech, probíral sociálně-politický výbor případy, které se prakticky mohou před rozhodčím soudem vyskytnout. A tu především konstatoval, že hospodářsky neodůvodněné závazky znárodněného podniku, do kterých národní podnik vstoupil v den převzetí znárodněného podniku (srv. § 5 dekretu č. 100/1945 Sb. a ostatní shora cit. ustanovení) mohou být závazky jak z doby před 27. říjnem 1945, t. j, přede dnem, kdy podnik byl znárodněn, tak i z doby po znárodnění podniku, t. j. mezi 27. říjnem 1945 a dnem zřízení národního podniku. Znárodňovací dekrety nerozeznávají v této souvislosti mezi závazky podle druhu a obsahu, nýbrž zachycují závazky veškeré. Prakticky ovšem půjde asi naveskrze o závazky z t. zv. synallagmatických smluv, zejména ze smluv směnných, trhových a dodávajících, nájemních (pachtovních), služebních a o dílo, které byly uzavřeny před zřízením národního podniku. Závazek z takové smlouvy, do které národní podnik vstoupil, znamená povinnost národního podniku k smluvenému plnění, ať už toto plnění má předcházet před plněním druhé strany (na př. dodávka na úvěr), či je podmíněno dřívějším plněním druhé strany (na př. zaplacení dodaného zboží). S hlediska příslušných ustanovení znárodňovacích dekretů a osnovy je pro právo národního podniku, dovolat se rozhodčího soudu, nerozhodné, zda druhá strana už plnila čili nic. Národní podnik se může domáhat zrušení nebo jiné přiměřené úpravy, když smlouva ještě žádnou stranou splněna nebyla anebo když byla splněna smluvním partnerem znárodněného podniku, ale nikoliv znárodněným podnikem, ani prozatímní správou, ani ovšem národním podnikem samým. Když tedy na př. znárodněný podnik před 27. říjnem 1945 objednal suroviny, strojní zařízení a t. p., kterých s hospodářského hlediska nepotřeboval a pro které ani národní podnik nemá upotřebení, a dodávka dosud provedena nebyla, může se národní podnik domáhat zrušení takové dodávkové smlouvy, a vyhoví-li mu rozhodčí soud, bude na věc hleděti tak, jako by smlouva vůbec nebyla bývala uzavřena, t. j. zrušení bude působit nazpět ke dni uzavření smlouvy. Ale národní podnik mohl by se stejně domáhat zrušení podobné hospodářsky neodůvodněné smlouvy i v tom případě, že dodávka provedena byla, ale dodané věci lze in natura vrátit (arg. § 1447 ob. z.); zejména v tomto druhém případě bude ovšem asi vždy slušné a spravedlivé přiměřeně odškodnit dodavatele. Týká-li se provedená dodávka věcí, které už vrátiti nelze, resp. jde-li o dodávku (provedenou nebo budoucí) věcí, na kterých i národní podnik stále má zájem, může jít jen o snížení nepřiměřeně vysoké ceny, nebo o modifikaci jiných tíživých podmínek smlouvy. Měla-li podle smlouvy druhá strana dodávat znárodněnému podniku pravidelně po delší dobu a měla-li by nyní dodávat podniku národnímu, platí zásady právě vytčené, jak pro dodávky, které se měly provést (a event. též už provedly) před zřízením národního podniku, tak i pro dodávky dospívající po tom, co byl národní podnik zřízen.

A zcela stejně třeba hledět na závazky ze smluv služebních. Na př. snížila-li národní správa (§§ 27, 28 dekr. č. 100/1945 Sb.) zaměstnanci plat ve smlouvě s vlastníkem znárodněného podniku určený na 120.000 Kčs ročně tak, že zaměstnanci vyplácí od 1. listopadu 1945 jen Kčs 80.000.-, a domáhá-li se národní podnik na rozhodčím soudě rozhodnutí, že částka Kčs 40.000.-, o kterou zaměstnanec od 1. listopadu 1945 dostal méně, je závazek hospodářsky neodůvodněný, nemůže být pochyby o tom, že rozhodčí soud, dospěje-li k stejnému závěru, může v mezích § 18 osnovy upravit závazek počínajíc dnem 1. listopadu 1945 tak, že zaměstnanci přizná jako přiměřený plat od toho dne částku 80,000,- Kčs ročně. Rozhodčí soud však může na žalobu národního podniku přezkoumat a upravit i nedoplatky na služném nebo na provisi, které vznikly před znárodněním podniku, a může také, jde-li o odbytné (ať už splatné, či teprve v budoucnosti dospívající), národní podnik vůbec zprostit závazku nebo alespoň odbytné přiměřeně snížit. Třeba mít ovšem na mysli, že nároky ze služebních smluv mohou býti předmětem jednání rozhodčího soudu podle projednávané osnovy jen potud, pokud nenáležejí před rozhodčí soud zřízený podle zákona ze dne 16. května 1946, č. 143 Sb., o úpravě pracovních poměrů dotčených důsledky národní revoluce.

Tyto příklady vedou k závěrům, že ustanovení osnovy, zejména se zřetelem na obsah § 18, jsou dostačující a že není třeba zvláštního ustanovení, které by ještě výslovně dávalo rozhodčímu soudu právo provésti zrušení nebo změnu hospodářsky neodůvodněného závazku pro dobu minulou.

Právní výbor projednal tuto osnovu zákona ve schůzi dne 13. listopadu 1946 a doporučuje ji ku přijetí v připojeném znění. Nové projednání bylo důsledkem změn, které připojil výbor sociálně-politický. Právní výbor vzal za základ svého projednání jednak tisk č. 98, kterým byla podána zpráva výboru ústavně-právního, jednak zprávu výboru sociálně-politického ze schůze dne 6. listopadu 1946.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Rozhodčí soudy povolané podle

§ 5, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků,

§ 5, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského,

§ 30, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank, a

§ 14, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven,

rozhodovati o zrušení nebo o jiné přiměřené úpravě hospodářsky neodůvodněných závazků národních podniků, zřizují se u krajských soudů vykonávajících pravomoc ve věcech civilních (dále jen krajské soudy) v sídlech zemských soudů. Působnost rozhodčího soudu se vztahuje na celý obvod zemského soudu, v jehož sídle je zřízen.

(²) Den, kdy rozhodčí soud zahájí činnost, vyhlásí president zemského soudu v Úředním listě, na Slovensku v Úradnom vestníku.

(¹) Rozhodčí soud se skládá z předsedy, jeho náměstka, potřebného počtu soudců z povolání a z přísedících.

(²) Předsedu rozhodčího soudu, jeho náměstka a ostatní soudce z povolání ustanoví president zemského soudu, v jehož sídle je rozhodčí soud, ze soudců z povolání činných v sídle zemského soudu. Ustanovení tohoto zákona o předsedovi rozhodčího soudu platí i o jeho náměstkovi.

(³) Přísedícími rozhodčího soudu jsou osoby ustanovené předsedou rozhodčího soudu a zapsané do seznamu, který se vede u rozhodčího soudu podle ustanovení tohoto zákona.

Přísedícím může býti jen československý státní občan, který dosáhl 30. roku věku, má potřebné znalosti a zkušenosti, je mravně bezúhonný a státně a národně spolehlivý a má bydliště pokud možno v obvodu příslušného krajského soudu.

(¹) Předseda rozhodčího soudu stanoví, přihlížeje k pravděpodobné potřebě přísedících, počet přísedících pro jednotlivá odvětví znárodněného podnikání a požádá jednotnou odborovou organisaci a příslušné ústřední hospodářské organisace, které určí ministr spravedlnosti v dohodě s příslušnými ministry, aby mu v přiměřené lhůtě navrhly podle pravděpodobné potřeby dostatečný počet vhodných osob. Pokud jde o hospodářské organisace na Slovensku, vyžádají si ministři vyjádření příslušného pověřence. Nedojdou-li návrhy včas, vyžádá si předseda rozhodčího soudu návrh od zemského národního výboru, na Slovensku od sboru pověřenců.

(²) Z navržených osob ustanoví předseda rozhodčího soudu potřebný počet přísedících, odděleně pro jednotlivá odvětví znárodněného podnikání.

(³) Osoby, které byly ustanoveny přísedícími, buďtež o tom předsedou rozhodčího soudu zpraveny. Zároveň buďtež osoby ty zapsány do seznamu přísedících rozhodčího soudu, a to podle oborů.

(¹) Přísedící může odepříti přijetí funkce nebo vzdáti se jí jen z důležitých důvodů; posouditi je náleží předsedovi rozhodčího soudu.

(²) Předseda rozhodčího soudu zbaví s předchozím souhlasem presidenta zemského soudu přísedícího funkce, objeví-li se, že nevyhovuje některé z podmínek § 3, nebo zanedbává-li trvale své povinnosti.

Pokud jsou přísedícími zaměstnanci, musí jim býti poskytnut volný čas potřebný k výkonu funkce přísedícího a nesmí je stihnouti žádná újma proto, že vykonávají funkci přísedícího nebo že jejím výkonem zameškají práci ve svém zaměstnání.

(¹) Přísedící slíbí před zahájením jednání jednou provždy do rukou předsedy rozhodčího soudu, že budou vykonávati svou funkci svědomitě a nestranně, že zachovají mlčenlivost o věcech, o nichž se při řízení dovědí, a neprozradí úřední tajemství porad a hlasování.

(²) Přísedícího, který se nedostaví k jednání bez řádné omluvy vůbec nebo ve stanovenou hodinu, který opustí předčasně jednání nebo který jinak zanedbává své povinnosti, potrestá předseda rozhodčího soudu pořádkovou pokutou do 5.000 Kčs a uloží mu náhradu nákladů řízení zmařeného jeho vinou. Předseda rozhodčího soudu může pořádkovou pokutu a výrok o náhradě nákladů odvolati, jestliže se přísedící dodatečně omluví a předseda uzná jeho omluvu za dostatečnou. Pořádkové pokuty plynou do státní pokladny.

(¹) Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčího soudu hradí stát.

(²) Kancelářské místnosti a kancelářský personál pro rozhodčí soud obstará president krajského soudu, u něhož je rozhodčí soud zřízen.

(¹) Odměny předsedy rozhodčího soudu, jeho náměstka a soudců z povolání určí směrnice, které vydá ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, vnitra, financí a zdravotnictví a po slyšení nejvyššího úřadu cenového.

(²) Funkce přísedících rozhodčího soudu je čestná. Přísedící mají však nárok na náhradu hotových vydání a přísedící z řad zaměstnanců a drobných podnikatelů též na náhradu ztráty výdělku; náhradu určí v obou případech předseda senátu podle směrnic, které vydá ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, zdravotnictví, financí a sociální péče po slyšení nejvyššího úřadu cenového. Nárok na náhradu jest uplatniti do 15 dnů po skončení jednání rozhodčího soudu.

Dohled na rozhodčí soudy přísluší presidentům zemských soudů, v jejichž obvodě je sídlo rozhodčího soudu; nejvyšší dohled přísluší ministru spravedlnosti, a to podle obdoby ustanovení platných o dozoru nad řádnými soudy.

Soudy a orgány veřejné správy jsou povinny vyhověti dožádáním rozhodčího soudu.

(¹) Rozhodčí soud jedná a rozhoduje v senátech, složených ze soudce z povolání jako předsedy a dvou přísedících, z nichž jmenuje každá strana po jednom ze seznamu (§ 4, odst. 3) z oboru, ke kterému patří, a není-li takového přísedícího, z oboru příbuzného.

(²) Žalobce je povinen jmenovati přísedícího již v žalobě (§ 16), žalovaná strana do 8 dnů poté, kdy jí byla doručena žaloba s vyzváním, aby jmenovala přísedícího. Předseda senátu vyzve stranu, aby jmenovala do 8 dnů přísedícího, také tehdy, když přísedící, který byl stranou jmenován, zemřel, byl funkce zbaven nebo se jí vzdal anebo byl platně odmítnut.

(³) Nejmenují-li strany nebo některá z nich přísedícího, povolá je předseda senátu z osob zapsaných do seznamu sám podle zásady uvedené v odstavci 1.

(¹) O vyloučení a odmítnutí členů rozhodčího soudu platí obdobně zákonná ustanovení o vyloučení a odmítnutí soudců v civilním řízení sporném.

(²) O odmítnutí přísedícího rozhodne předseda senátu. O odmítnutí předsedy senátu rozhodne předseda rozhodčího soudu, je-li však odmítán předseda rozhodčího soudu, rozhodne o odmítnutí president zemského soudu.

(¹) Rozhodčí soud je výlučně příslušný pro rozhodování ve věcech uvedených v § 1, odst. 1.

(²) Místně příslušný je rozhodčí soud, v jehož obvodu je sídlo národního podniku. Má-li národní podnik zvláštní závod mimo obvod příslušného rozhodčího soudu, je ve věcech, které se týkají tohoto závodu, podle volby žalobce příslušný i rozhodčí soud, v jehož obvodu je tento závod.

(¹) Jednání před rozhodčím soudem je veřejné.

(²) Veřejnost budiž však vyloučena vždy, když by při projednávání měly přijíti na přetřes věci, jichž prozrazením by mohly býti jakýmkoliv způsobem ohroženy zájmy nebo obrana státu.

(¹) Řízení před rozhodčím soudem se zahajuje podáním žaloby na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu hospodářsky neodůvodněného závazku národního podniku.

(²) Žaloba může býti podána jen do roka ode dne, kdy rozhodčí soud zahájil činnost (§ 1, odst. 2). Převzal-li národní podnik majetek mu připadající teprve později, počíná lhůta jednoho roku dnem převzetí, u pojišťoven dnem uveřejnění vyhlášky podle § 12 dekretu o znárodnění soukromých pojišťoven č. 103/1945 Sb.

(¹) Když žalovaný jmenoval přísedícího nebo když marně uplynula lhůta mu k tomu daná, nařídí předseda senátu rok k ústnímu jednání, ke kterému obešle obě strany.

(²) Před rozhodčím soudem mohou strany jednati samy nebo skrze zástupce. Zástupcem může býti každá svéprávná osoba, která není pokoutníkem.

(³) Nedostaví-li se k jednání strana řádně obeslaná (její zástupce), provede se řízení v její nepřítomnosti, nedostaví-li se však strany obě, nastane klid řízení; na to buď v obsílce upozorněno.

(⁴) Nepodaří-li se věc vyříditi smírem, provede rozhodčí soud řízení, šetře, pokud z dalších ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného, obdobně ustanovení daných pro občanské rozepře právní v řízení před soudy okresními, vyjímajíc řízení ve věcech nepatrných. Rozhodčí soud je povinen, dříve než vydá rozhodčí výrok, slyšeti strany nebo jim dáti příležitost, aby mohly své stanovisko uplatniti a svoje přednesy učiniti. Může vyslýchati strany, svědky a znalce a vzíti je do přísahy. Křivá výpověď je trestná jako křivá výpověď před řádným soudem. O nákladech na řízení platí zásady platné pro občanské rozepře právní. Smír před rozhodčím soudem sjednaný má tytéž právní účinky jako smír soudní.

(⁵) Rozhodčí soud se usnáší většinou hlasů. Porada se koná v nepřítomnosti stran.

(⁶) Výrok rozhodčího soudu musí býti odůvodněn. Doručením nabývá mezi stranami účinku pravomocného rozsudku řádného soudu.

(⁷) O jednání rozhodčího soudu se sepíše protokol; zapisovatele ustanoví president krajského soudu, u něhož je rozhodčí soud zřízen.

(⁸) O kolcích a poplatcích v řízení před rozhodčím soudem platí poplatková ustanovení pro soudní řízení sporné.

Posuzuje hospodářskou neodůvodněnost závazku, přihlédne rozhodčí soud také k poměru mezi vzájemnými právy a povinnostmi smluvních stran, k významu smluveného plnění pro národní podnik, a co se týká závazků ze služebních smluv, i k obsahu služebních smluv obdobného druhu v jiných podnicích téhož nebo příbuzného odvětví. Rozhodčí soud není vázán návrhem a může zejména, i když se navrhuje zrušení závazku, odpovídá-li to zásadám slušnosti a účelnosti, závazek snížiti na obvyklou míru nebo jej jinak přiměřeně upraviti. Zruší-li závazek, může rozhodčí soud uložiti národnímu podniku, aby zaplatil žalované straně přiměřenou náhradu. Podle okolností může rozhodčí soud přiznat žalované straně přiměřenou náhradu také tehdy, upravuje-li vzájemná práva a povinnosti odchylně od původní smlouvy.

(¹) Výrok rozhodčího soudu může býti napaden jen žalobou o bezúčinnost. O tom, z kterých důvodů lze žalovati, aby výrok rozhodčího soudu byl zbaven účinnosti, platí přiměřeně ustanovení civilních řádů soudních o důvodech, pro které lze žalovati o bezúčinnost výroků rozhodčích.

(²) Pro žalobu je příslušný krajský soud v sídle rozhodčího soudu. Lhůta k podání žaloby činí 30 dnů a počítá se podle předpisů civilních řádů soudních o lhůtě k podání žaloby o bezúčinnost výroků rozhodčích.

(³) Krajský soud jedná o žalobě bez zřetele na hodnotu předmětu sporu podle ustanovení o řízení před ním platných.

V právních rozepřích, v kterých se proti národnímu podniku uplatňují nároky ze závazků podniků znárodněných, do kterých národní podnik vstoupil, přeruší soud řízení o tomto nároku v každém období řízení, namítne-li národní podnik, že jde o závazek hospodářsky neodůvodněný. Podá-li národní podnik do 3 měsíců ode dne, kdy příslušný rozhodčí soud zahájil činnost (§ 1, odst. 2), žalobu na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu závazku, zastaví soud přerušené řízení a náklady tohoto řízení navzájem zruší; rozhodčí soud může ve svém výroku míti zřetel i k těmto nákladům. Nepodá-li národní podnik v uvedené lhůtě žalobu, lze v přerušeném řízení pokračovati.

Národními podniky rozumějí se v tomto zákoně i pojišťovací spolky a ústavy, které byly vládou vyňaty z opatření podle § 10, odst. 1 dekretu o znárodnění soukromých pojišťoven č. 103/1945 Sb.

Kde je v tomto zákoně řeč o zemském soudu, o presidentu zemského soudu a o presidentu krajského soudu, rozumí se tím na Slovensku hlavní soud, předseda hlavního soudu a předseda krajského soudu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, vnitra, zdravotnictví, financí a sociální péče.