Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:

(¹) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na

a) zaměstnance státu, svazků územní samosprávy a ostatních veřejnoprávních korporací a nadací,

b) zaměstnance ústavů, podniků, fondů a zařízení, jež náležejí subjektům uvedeným pod písm, a) nebo jsou jimi spravovány,

c) zaměstnance, pro něž platí učitelský zákon,

d) profesory diecesních učilišť theologických (§ 211 platového zákona).

(²) Při tom nerozhoduje, zda jde o služební (pracovní) poměr veřejnoprávní nebo soukromoprávní (smluvní).

(³) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na zaměstnance znárodněných a národních podniků a jejich ústředních nebo oblastních orgánů, ani na zaměstnance Ústřední (Oblastní) správy bank, Pojišťovací rady a Oblastní pojišťovací rady.

(¹) Zaměstnancům uvedeným v § 1, odst. 1 a 2, povolaným k presenční službě nebo vojenskému výcviku v nástupních termínech v letech 1945 a 1946 a 1. dubna 1947, náleží po dobu, pokud tuto službu nebo výcvik konají ve stavu mužstva, na místě případných jiných služebních požitků nebo mzdy podle jiných předpisů, jde-li

a) o zaměstnance svobodné, kteří ze zákonné nebo mravní povinnosti poskytují příbuzným do 4. stupně, sešvagřeným do 2. stupně, osvojeným dětem nebo schovancům, osvojitelům nebo pěstounům nebo nemanželským dětem ve vlastní domácnosti byt a výživu, dále pak o zaměstnance ženaté, rozvedené, rozloučené nebo ovdovělé 60%,

b) o zaměstnance ženaté, kteří vydržují domácnost alespoň pro jedno dítě, na něž přísluší výchovné, 75%

příslušejícího služebního příjmu nebo mzdy.

(²) Zaměstnancům svobodným, pokud nespadají pod ustanovení odstavce 1, písm. a), náleží za předpokladů, stanovených v odstavci 1, 30% příslušejícího služebního příjmu nebo mzdy nejdéle po dobu 5 měsíců.

(³) Služebním příjmem podle odstavce 1 a 2 se rozumí služební plat bez výchovného (odpovídající části smluvního platu), platový přídavek podle dekretu presidenta republiky ze dne 20. srpna 1945, č. 58 Sb., o platovém přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, zvláštní přídavek podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, mimořádný příspěvek (příplatek ženatých) podle zákona č. 40/1941 Sl. z., drahotní přídavek podle zákona č. 129/1942 Sl. z. ve znění zákona č. 232/1942 Sl. z. a zákona č. 102/1943 Sl. z., všeobecný drahotní přídavek podle zákona č. 139/1943 Sl. z. ve znění zákona č. 169/1943 Sl. z. a mimořádný drahotní přídavek podle nařízení č. 39/1945 Sb. n. SNR.

(⁴) Výchovné přísluší, jsou-li splněny zákonné předpoklady, v plné výměře.

(⁵) Mzdou podle odstavce 1 a 2 se rozumí základní mzda, odpovídající pracovní době 48 hodin týdně, bez jakýchkoliv přídavků a příplatků.

(⁶) Služební příjem (mzda) ve výměře podle odstavce 1 s výchovným podle odstavce 4 nesmí činiti méně, než by činil státní vyživovací příspěvek podle platných předpisů o poskytování státního vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou. Případný rozdíl se zaměstnanci vyplatí na jeho žádost, kterou třeba podati nejdéle do 6 měsíců po skončení presenční služby nebo vojenského výcviku.

(⁷) Byly-li presenční služba nebo vojenský výcvik prodlouženy z trestu o dobu delší 30 dnů, nepřísluší služební příjem (mzda) ve výměře podle odstavce 1 a 2 s výchovným podle odstavce 4 za dobu tohoto prodloužení.

Základem pro výpočet částek uvedených v § 2, odst. 1 a 2, jest služební příjem nebo mzda podle § 2, odst. 3 nebo 5, po odečtení příspěvků, které by zaměstnanec z tohoto služebního příjmu (mzdy) a výchovného platil podle příslušných předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění.

Rodinám zaměstnanců uvedených v § 1 nepřísluší státní vyživovací příspěvek podle platných předpisů o poskytování státního vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou.

Služební příjem (mzda) ve výměře podle § 2, odst. 1 a 2 a výchovné může se vypláceti zaměstnanci nebo osobě, kterou zaměstnanec zmocnil k přijetí tohoto služebního příjmu (mzdy).

Ustanovení § 8, odst. 1, zákona ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb., o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních), rozšířené ustanovením § 1 zákona ze dne 16. ledna 1946, č. 18 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu, zůstává nedotčeno.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1945; provedou jej všichni členové vlády.

Zákon ze dne 19. prosince 1934, č. 279 Sb., o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech, vycházeje z předpokladu, že za normálních poměrů nastupují službu presenční osoby svobodné, stanoví v § 4, že státnímu zaměstnanci, povolanému k vojenské službě presenční, přísluší v měsíci, ve kterém nastoupí vojenskou službu presenční, za dny do nastoupení této služby polovina měsíčního platu a ode dne opětného nastoupení civilní služby až do konce měsíce za každý den jedna třicetina měsíčního platu. Poněvadž však k nástupním termínům v letech 1945 a 1946 a 1. dubna 1947 nastupují službu presenční (vojenský výcvik) ve zvýšeném počtu zaměstnanci již v pokročilejším fysickém věku a namnoze již ženatí nebo dokonce otcové rodin, jeví se nezbytným učiniti opatření, kterým by zaměstnanci, pokud se týče jejich rodiny, po případě i jiné osoby, na zaměstnanci svou výživou závislé, byli po dobu služby presenční (vojenského výcviku), kterou nastoupí v letech 1945 a 1946 a 1. dubna 1947, existenčně zabezpečeni.

Tento cíl sleduje osnovaný zákon o služebním příjmu nebo mzdě státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, povolaným k presenční službě nebo vojenskému výcviku v letech 1945 a 1946 a k 1. dubnu 1947.

K jednotlivým ustanovením se uvádí toto:

Osobní dosah osnovaného dekretu jest stanoven šíře, než je stanoven v §§ 9 a 10 zákona č. 279/34 Sb. osobní dosah § 4 téhož zákona, zejména není účinnost dekretu omezena jenom na t. zv. služební poměry regulované, nýbrž vztahuje se na všechny zaměstnance v § 1 uvedené bez rozdílu, zda jde o služební (pracovní) poměr veřejnoprávní nebo soukromoprávní (smluvní).

Podle odst. 1 § 2 přísluší zaměstnancům konajícím službu presenční nebo vojenský výcvik, který nastoupili nebo nastoupí k nástupním termínům v letech 1945 a 1946 a 1. dubna 1947, v procentech stanovená část služebního příjmu nebo mzdy. Co jest rozuměti služebním příjmem, stanoví odstavec 3. Přídavky platné na Slovensku přicházejí v úvahu jako součást služebního příjmu pro dobu od 1. října 1945 do doby, až nabude účinnosti připravovaná osnova zákona o sjednocení některých předpisů o platových a služebních poměrech státních a jiných veřejných zaměstnanců. Výchovné přísluší podle odst. 4, jsou-li splněny zákonné předpoklady, v plné výměře. Procentní sazby jsou odstupňovány podle rodinného stavu a alimentačních závazků zaměstnancových.

Zaměstnancům svobodným přiznává se služební příjem (mzda) ve výměře 30%, aby jim bylo umožněno plniti dosavadní závazky (na př. výdaje na byt), pokud se týče uhraditi výdaje vzniklé právě nastoupením presenční služby (na př. výdaje spojené s úschovou a udržováním svršků). V soukromohospodářském sektoru svobodní zaměstnanci sice nedostanou státní vyživovací příspěvek, avšak v této souvislosti by bylo především uvážit, že v soukromohospodářském sektoru jsou mladší zaměstnanci, u kterých lze nejspíše počítati s tím, že jsou ještě svobodni, lépe placeni než zaměstnanci ve státních a jiných veřejných službách stejného věku. Tato příznivější finanční situace jim tudíž spíše umožní, aby se se svými povinnostmi a závazky přenesli přes dobu presenční služby nebo vojenského výcviku. Dále by nebylo dobře přehlédnouti ani cíl sledovaný osnovou, že úprava v ní obsažená má býti příkladem, jak má zaměstnavatel vyjíti vstříc svým zaměstnancům, kteří nastupují presenční službu a plní tak svou občanskou povinnost. Stát zde má býti příkladem pro ostatní zaměstnavatele. Časově se nárok na 30% služebního příjmu (mzdy) omezuje na dobu 5 měsíců bez rozdílu, jak dlouho v tom kterém případě presenční služba trvá. Dostanou tudíž tuto kvotu jak zaměstnanci povolaní k presenční službě v trvání 5 měsíců, tak i zaměstnanci povolaní k presenční službě v trvání 2 let. Osnova považuje tuto úpravu za spravedlivou, ježto zaměstnanci povolaní k dvouleté vojenské službě by pociťovali jako velikou křivdu, kdyby k nevýhodě spočívající v tom, že na rozdíl od těch, kteří konají jen 5měsíční presenční službu, mají sloužiti po 2 roky, měla přistoupiti ještě další nevýhoda, že totiž na rozdíl od zaměstnanců povolaných k 5měsíční presenční službě by nedostali 30% kvotu služebního příjmu (mzdy) ani za oněch 5 měsíců.

Nárok na služební příjem (mzdu) v navržené procentní výměre jest omezen na zaměstnance, konající službu presenční (vojenský výcvik) ve stavu mužstva, poněvadž zaměstnanci konající službu presenční (vojenský výcvik) v hodnosti důstojnické obdrží příslušné vojenské požitky vojenských gážistů. Slovy "na místě případných jiných služebních požitků nebo mzdy podle jiných předpisů" jsou míněny zejména části platu podle ustanovení § 4 zákona č. 279/1934 Sb., jakož i plat (mzdu) za dobu jednoho týdne podle ustanovení § 3 zákona ze dne 16. ledna 1946, č. 18 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu.

U zaměstnanců požívajících mzdy se podle odstavce 5 bere za základ základní mzda bez jakýchkoliv přídavků a příplatků odpovídající pracovní době 48 hodin v týdnu, i kdyby v konkrétním případě zaměstnanec pracoval méně než 48 hodin týdně.

Ustanovením §§ 12 a 13 zákona ze dne 5. března 1946 o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění je v nejširším smyslu zabezpečena ochrana osob povolaných k vojenské službě ve veřejnoprávním sociálním pojištění. Ustanovením § 12 zmíněného zákona se jim jako doba povinného pojištění v důchodovém pojištění započítává presenční nebo jí rovnocenná služba, a to v té pojistné třídě, v níž byly zařazeny v době před nastoupením vojenské služby. Podle ustanovení § 13 téhož zákona mají tyto osoby nárok na dávky rodinného pojištění a na pohřebné za příslušníky rodiny u téhož nositele nemocenského pojištění, proti němuž měla oprávněná osoba nárok při povolání k vojenské službě. Pojistné, resp. náklady vyplývající z těchto ustanovení uhrazuje stát.

Zavádění výjimky z těchto zásadních ustanovení v tom smyslu, že by se zaměstnanci srážely příslušné příspěvky z vyplácených snížených služebních příjmů, a to ve výši podle pojistných tříd, jež by vyplývaly z příslušné výše těchto služebních příjmů, nelze v zájmu jednotnosti a spravedlnosti doporučiti.

V kladném případě by totiž zaměstnanec měl býti podle nižšího služebního příjmu zařazen do nižší pojistné třídy, takže by bylo nutno vyřešiti opět otázku zhodnocení vojenské služby v té pojistné třídě, jež vyplývá z ustanovení § 12 v souvislosti s § 11, odst. 3a, zmíněného zákona. Tím by se však zhodnocení vojenské služby ve veřejnoprávním sociálním pojištění jen komplikovalo. Proto bylo uznáno v zájmu vyloučení jakýchkoliv pochybností a v zájmu zachování jednotné úpravy za vhodné výslovně konstatovati, že ustanovení § 8, odst. 1, zákona č. 61/1925 Sb., jehož platnost byla rozšířena zákonem č. 18/1946 Sb., zůstává nedotčeno, což prakticky znamená, že percentuální kvoty vyplácené podle právě navrhované osnovy nepodléhají žádné srážkové povinnosti, pokud jde o příspěvky k veřejnoprávnímu sociálnímu pojištění. Tím se dostává tento návrh po všech stránkách v úplnou shodu s §§ 12 a 13 svrchu citovaného zákona ze dne 5. března 1946 o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění.

Stanovení základny pro výpočet příslušných kvot (30, 60, 75%) částkou zmenšenou o příslušné příspěvky veřejnoprávního sociálního pojištění nutno považovati za odůvodněné se zřetelem na to, že stát zaplatí pojistné podle § 12 shora zmíněného zákona ze dne 5. března 1946.