Ústavodárné národní shromáždění republiky Československé 1946.

2. zasedání

247.

Návrh

poslanců dr. Jaroslava Řehulky, dr. Bohumila Bunži, dr. Aloise Rozehnala a druhů

na vydání zákona

o zvláštních služebních přídavcích zaměstnanců finančních prokuratur.

Podepsaní navrhují: Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé rač se usnésti na tomto zákoně:

Zákon

ze dne..........................1946

o zvláštních služebních přídavcích zaměstnanců finančních prokuratur,

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Konceptním úředníkům finančních prokuratur (zák. č. 97/33 Sb. a vl. nař. č. 82/36 Sb.), pokud jsou v činné službě, přísluší zvláštní přídavek 700.- Kčs měsíčně splatný se služným.

(2) Zaměstnancům finančních prokuratur služeb kancelářských v činné službě přísluší obdobný přídavek 500,- Kčs měsíčně a zaměstnancům služeb zřízeneckých v činné službě obdobný přídavek 400,- Kčs měsíčně splatný se služným.

§ 2.

Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, pozbývá platnosti ustanovení o mimořádném přídavku konceptním úředníkům finanční prokuratury v Bratislavě ve výši 300.- Kčs měsíčně.

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1946 a provede jej ministr financí.

Důvodová zpráva.

Zákonem č. 103/46 Sb. se již dostalo a podle vlád, návrhu právě projednávaného se má dostati soudcům, stát. zástupcům, konceptním úředníkům justiční správy, voj. soudcům, vojenským prokurátorům, jakož i kancelářským zaměstnancům a zřízencům soudů civilních a vojenských zvláštního přídavku v činné službě ve výši 700,- Kčs, 500,- Kčs a 400,- Kčs.

Jest logické a spravedlivé, aby se též přídavku dostalo i zaměstnancům finančních prokuratur, zřízených zák. č. 97/33 Sb. v Praze, Brně a Bratislavě, poněvadž tytéž důvody, jež vedly vládu a Národní shromáždění k vydání zák. č. 103/46 Sb., resp. podání návrhu obdobného zákona pro zaměstnance voj. soudů a voj. prokuratur, jsou splněny (lze říci dokonce, že v míře ještě větší) u finančních prokuratur.

Finanční prokuratury jsou právními zástupci (advokáty) subjektů uvedených v zák. č. 97/33 Sb. a vl. n. č. 82/36 Sb., (zejména státu, zemí, okresů, jejích ústavů, fondů a podniků) před soudy civilními, trestními a úřady správními, jednotliví úředníci zapsaní v seznamu trestních obhájců zastupují bez nároků na odměnu i úředníky těchto subjektů v trestním řízení, pokud k němu jejich služební činnost zavdala podnět a konečně poskytují svým "klientům" porady, podávají posudky atd. i mimo řízení soudní nebo správní, jsou tedy advokáty svých klientů v nejširším slova smyslu. Vystupují-li v úloze právního zástupce v řízení, jsou ze zákona zmocněny i k takovým úkonům, k nimž advokát potřebuje zvláštní plné moci. Pro právní závaznost těchto úkonů pro zastupovaný subjekt jest nerozhodno, zda podle interních služeb. předpisů potřebovala k nim fin. prokuratura speciálního zmocnění od zastupovaného subjektu a zda si je opatřila. Náprava újmy, jež z vadného úkonu tohoto druhu zastupovanému subjektu vzešla, jest zpravidla nemožná. (Zásadní možnost odvolati uznání nároku, vzdání se nároku, uznání určité rozhodné skutečnosti a pod.) Kdežto tedy soudu nižší stolice umožňuje a usnadňuje jeho nepochybně zodpovědnou činnost vědomí, že nesprávné rozhodnutí může napraviti vyšší stolice, musí si býti úředník fin. prokuratury stále vědom, že jeho jediný chybný úkon bude míti pro zastupovaný subjekt v zápětí nenapravitelnou újmu. Uváží-li se v této souvislosti, že rozsah právních předpisů, s nimiž se úředník finanční prokuratury u výkonu své zástupčí činnosti setkává, jest mnohem širší než u soudce civilního neb trestního, který pracuje zpravidla jen v určitém užším úseku právních předpisů, pak musí býti objektivně uznáno, že řádný výkon služby u finanční prokuratury klade na její úřednictvo, resp. na jeho theoretickou i praktickou průpravu, vyšší požadavky než jiná služba veřejná obmezená pravidelně jen na speciální právní odvětví.

Splnění těchto požadavků vyšších zajistil si stát jako zaměstnavatel těmito předpisy:

Podmínky přijetí čekatelem - vl. nař. č. 132/31 Sb.:

Absolvování střední školy, právnických a státovědeckých studií na některé tuzemské práv. fakultě, úspěšný výkon předepsaných státních zkoušek, zkoušek t. zv. rigorosních a doktorát práv. Tyto poslední dvě podmínky se u soudců civilních a vojenských, stát. zástupců a voj. prokurátorů (tak jako u ostatního úřednictva správního) nepožadují, naopak je dovoleno přijetí již po složení dvou státních zkoušek. Mohou tedy jiní zaměstnanci nastoupiti službu zpravidla o rok dříve.

Podmínky ustanovení úředníkem v VI. plat. st., t. j. komisařem:

Podle téhož vl. nař,: Šestiměsíční soudní praxe, celková tříletá doba čekatelská a složení t. zv. fiskální zkoušky. Tato zkouška zahrnuje kromě právní materie judicielní stát. zkoušky a druhého rigorosa speciálně podrobné právo správní, důchodkové trestní, a t. zv. kautel. jurisprudenci. Rozsahem lze tuto zkoušku srovnati se zkouškou soudcovskou. Kdežto však soudce složením soudcovské zkoušky podal průkaz své theoretické a praktické průpravy a získal možnost postupu do všech dalších vyšších plat. stupňů, jest zkouška fiskální považována jen za průkaz způsobilosti k ustanovení úředníkem v VI., t. j. nejnižší platové stupnici!

Podmínky pro povýšení do páté a vyšších plat. stupnic:

Podle téhož vl. nař.: Složení advokátní zkoušky. Jen ve zcela mimořádných případech může ministr financí uznati zkoušku soudcovskou za rovnocennou, vykazuje-li úředník praxi rovnocennou praxi advokátní. Jinak nepostačuje soudcovská zkouška k tomu, aby prok. úředník mohl získati vyšší služební hodnost a s ní spojenou zodpovědnější služební funkci. Advokátní zkouška jako druhá praktická zkouška se vyžaduje jen u právních úředníků finančních prokuratur.

Důvody, jež vedly stát jako zaměstnavatele k tomu, aby požadoval od zaměstnanců finančních prokuratur u srovnání s jinými právními úředníky veřejných služeb přísnější průkaz jejich theoretické a praktické průpravy byly částečně uvedeny již shora, pokud nevyplývají z mimořádného zmocnění, jež zákon dal prok. konceptním úředníkům pro výkon jejich zástupčí činnosti před soudy a správními úřady. Mimo tento, zajisté hlavní důvod, jsou však ještě další důvody, plynoucí z povahy prokuraturní služby. Z těchto důvodů dalších buďtež uvedeny jen tyto nejzávažnější:

Pracovní program neurčuje si finanční prokuratura sama. Jest jí přímo diktován pracovním zatížením vyplývajícím z úkolů, jež přítomná doba ukládá jednak těm subjektům, které zastupuje, jednak soudům a správním úřadům, povolaným řešiti pro všechny zúčastněné závazně sporné otázky, které vyvíjející se právní řád s sebou přináší. Dojde-li tedy k mimořádnému zatížení těchto subjektů neb soudů, pociťuje je finanční prokuratura dvojnásob, poněvadž se musí svým výkonem oběma přizpůsobiti. Možnost rozvrhnouti si práci tak, jak to připouští její vybavení personálem a věcnými prostředky, finanční prokuratura zpravidla nemá, neb v míře podstatně omezené. K této obtíži přistupuje další fakt: Převážná většina úkonů v řízení soudním neb správním jest vázána lhůtami určenými buď zákonem neb orgánem řízení toto řídícím. Aby finanční prokuratura svůj úkol s úspěchem zvládla, musí její zaměstnanci býti schopni vyřizovati věci jim svěřené rychle a při tom správně. Zejména pak se žádá schopnost rychlé a správné orientace v situacích, na něž se úředník nemohl předem připraviti. Platí to zejména pro zastoupení v řízení soudním, v němž nelze vždy předvídati, co odpůrce přednese po stránce skutkové nebo právní. Neschopnost okamžité a správné reakce by vyřízení jen prodlužovala a zvyšovala i náklady, s nimiž každé takové řízení jest spojeno. Skutečnost, že jde většinou o úkony lhůtové, má v zápětí, že je nerozhodno, zda práce může býti zvládnuta v úředních hodinách, nýbrž jedině, do kdy musí býti vykonána. Poněvadž finanční frokuratura povahou své služby není žádnou "vrchností", musí přijímati jak své "klienty", tak i své odpůrce kdykoliv. Proto jinde tak obvyklé úřední hodiny pro strany neb přijímací dny jsou zařízením u finanční prokuratury prakticky nemožným. Připočítáme-li k těmto pracovním předpokladům ještě značnou ztrátu času čekáním na jednání u soudů neb správních úřadů, jemuž se nelze při sebelepší snaze ubrániti, pak docházíme k závěru, že mimo přísnější požadavky theoretické a praktické průpravy vyžaduje služba u fin. prokuratury i mimořádnou ochotu zaměstnanců konati službu bez ohledu na úřední hodiny tak, jak toho včasné zvládnutí práce vyžaduje.

Jest logickým důsledkem shora uvedených okolností, že poválečné poměry, vyvolavší zvýšení agendy soudní a agendy subjektů finanční prok. zastupovaných, projevily se u finanční prokuratury v míře ještě větší. Budiž poukázáno jen na nové úkoly vyvolané revolučním zákonodárstvím, zejména: Dekrety pres. rep. o národních správách a konfiskaci nepřátelského majetku (č. 5, 12 a 108/45 Sb.), zák. o odporu proti rozhodnutí soudů a správních úřadů z doby nesvobody (zák. č. 76 a 110/46 Sb.), zák. č. 128/46 Sb. a restituci majetku a majetkových práv, zák. č. 124/45 Sb. o očištění veř. knih od některých zápisů z doby nesvobody atd. Nejen však tato nová, nýbrž i stará agenda zaznamenává značný vzestup. Jsou to na př. četné spory úrazové, zejména z provozu automobilového a autobusového. Jest notorické, že zásahy okupantů směřovaly ve zvýšené míře proti subjektům fin. prok. zastupovaným a že tyto subjekty jsou největšími provozovateli automobilovými.

Zjišťujeme-li, kterak jest fin. prokuratura pro tyto úkoly vybavena personálem a zda stát jako zaměstnavatel svoje mimořádné požadavky také honoruje, dospějeme k těmto výsledkům:

Zaměstnanci jsou honorováni stejně jako jiní úředníci správní, tedy zřejmě hůře než soudci neb státní zástupci. Tato skutečnost ve spojitosti s vyšší kvalifikací, které zaměstnanec prodělavší prokuraturní praxi nabude, vedly ke zjevu, který maří účel sledovaný kladenými přísnějšími požadavky na předchozí průpravu: Finanční prokuratury se staly průchozí stanicí, usnadňující přístup k zaměstnáním jinde, ať ve službě veřejné neb soukromé, ovšem podstatně lépe honorovaným. Od roku 1935 do konce roku 1945 opustilo jen u fin. prokuratury v Praze službu 45 konceptních úředníků, z toho pak více jak 25% v době od 5. května 1945!

Toto jest logický důsledek pocitu křivdy, pocitu jistě oprávněného, poněvadž má-li pro soukromníka práce zapracovaného úředníka fin. prokuratury cenu více jak dvojnásobnou anebo umožňuje-li mu v jiné veřejné službě lépe honorované uplatnění se, zejména postup, nelze se diviti, že úředník odchází. Jest proto spravedlivý požadavek, aby stát projevil i zde uznání stejným způsobem, jako v obdobných případech u soudců, stát. zástupců a voj. prokurátorů.

Návrh finanční úhrady je připojen (příloha!). Po stránce formální navrhují podepsaní, aby iniciativní výbor přikázal tento návrh ku projednání výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.

V Praze dne 6. listopadu 1946.

Dr. Řehulka, dr. Bunža, dr. Rozehnal,

Jul. Klimek, inž. dr. Benda, Matýsek, Plojhar, Trojanová, Polomský, Sova, Zvěřina, inž. Janáček, Kaďůrek, Plesl, Vojanec, inž. Sochorec, dr. Chudoba, Hynek, Charvát, Horák, inž. Herl, Konvalina.

Příloha 1.

Finanční náklad a úhrada:

Konceptní úředníci dle systemisovaného stavu v roce 1938:

Finanční prokuratura v Praze 41
Finanční prokuratura v Brně 19
Finanční prokuratura v Bratislavě 18
celkem78 X 700 Kčs
měsíčně 54.600 Kčs, tedy ročně 655.200 Kčs

Kancelářští úředníci podle systemisovaného stavu v roce 1938:

Finanční prokuratura v Praze 49
Finační prokuratura v Brně 17
Finanční prokuratura v Bratislavě 15
celkem81 X 500 Kčs
měsíčně 40.500 Kčs, tedy ročně 486.000 Kčs

Zřízenci podle systemisovaného stavu v roce 1938:

Finanční prokuratura v Praze 8
Finační prokuratura v Brně 3
Finanční prokuratura v Bratislavě 2
celkem13 X 400 Kčs
měsíčně 5.200 Kčs, tedy ročně 62.400 Kčs
celkový náklad ročně 1,203.600 Kčs

Poněvadž konceptní úředníci fin. prokuratury v Bratislavě mají již příspěvek 3.600 Kčs ročně, který by tímto přídavkem byl nahražen, jest nutno odpočítati částku 3.600

Kčs X 18, na níž jest již v rozpočtu pamatováno 64.800 Kčs
Zbývá proto jako nový výdaj částka ročních 1,138.800 Kčs

Úhrada tohoto nákladu jest dána v tom, že skutečný stav úřednictva jest pod systemisovaným stavem. U finanční prokuratury v Praze jest místo 56 konceptních úředníků skutečně toliko 54, místo 49 úředníků kancelářské sl. pak toliko 41. Z tohoto důvodu vykázala finanční prokuratura pražská koncem měsíce srpna 1946 jako pravděpodobnou již v tomto měsíci zjistitelnou úsporu, jež se projeví koncem roku 1946 částkou více než 1,400.000 Kčs na položce "osobní výdaje".

Poněvadž pro vydaný zákaz přijímání nových sil nelze předpokládati, že by skutečný stav zaměstnanců se zvýšil, jest úhrada navrhovaného přídavku dána již úsporou docílenou jen u pražské prokuratury na položce "osobní náklady".



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP