Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Vojenskými gážistkami z povolání
mohou býti ustanoveny nebo jako délesloužící
poddůstojnice mohou býti přijaty podle ustanovení
tohoto zákona na podkladě dobrovolné přihlášky:
a) příslušnice československé
branné moci (§ 1 zákona ze dne 24. ledna 1946,
č. 14 Sb., o zatímní úpravě
vojenské služby žen v československé
branné moci),
b) ženy, které byly z československé
branné moci propuštěny (§ 3, odst. 1 zák.
č. 14/1946 Sb.),
c) československé státní občanky,
vyjma ženy národnosti německé nebo maďarské,
které se dobrovolně přihlásily do
některé spojenecké armády a konaly
v ní vojenskou službu v době druhé světové
války,
d) ženy-partyzánky (§ 1 zákona ze dne
14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje
pojem "Československý partyzán").
K ustanovení vojenskou gážistkou z povolání
nebo k přijetí za délesloužící
poddůstojnici se vyžaduje zásadně splnění
podmínek platných pro ustanovení vojenským
gážistou z povolání nebo pro přijetí
za délesloužícího poddůstojníka.
(1) Pokud z tohoto zákona nevyplývá jinak,
nabývají ženy ustanovením vojenskými
gágistkami z povolání nebo přijetím
za délesloužící poddůstojnice
téhož postavení jako vojenští gážisté
z povolání nebo délesloužící
poddůstojníci; vztahují se na ně s
odchylkami uvedenými v § 4 všechny služební,
kázeňské a kárné předpisy
a podléhají vojenské trestní soudní
pravomoci.
(2) Z doby dosud ztrávené v činné
službě vojenské nebo ve službě
v partyzánské jednotce se pokládá
doba šesti měsíců za službu presenční.
(3) Vojenským gážistkám z povolání
přísluší výchovné a délesloužícím
poddůstojnicím přísluší
měsíční příspěvek
na jejich vlastní děti, které jsou prokazatelně
svou výživou zcela na ně odkázány,
není-li jiné osoby k výživě povinné
a schopné. Nepřísluší-li jim
výchovné nebo měsíční
příspěvek na děti, může
ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem
financí v případech hodných zvláštního
zřetele povoliti přiměřený
příspěvek až do výše výchovného,
po případě měsíčního
příspěvku na děti, není-li
jiné osoby k výživě dítěte
povinné a schopné.
(4) Ustanovení § 145 zákona ze dne 24. června
1926, č. 103 Sb., o úpravě platových
a některých služebních poměrů
státních zaměstnanců (platový
zákon), platí obdobně pro délesloužící
poddůstojnice.
(1) Povinnost k činné službě žen,
které se podle tohoto zákona stanou vojenskými
gážistkami z povolání nebo délesloužícími
poddůstojnicemi, se řídí příslušnými
předpisy pro vojenské gážisty z povolání,
po případě pro délesloužící
poddůstojníky. Ministr národní obrany
může v případech hodných zvláštního
zřetele propustiti vojenské gážistky
nebo délesloužící poddůstojnice
ze závazku k další činné službě
i bez vrácení částek vynaložených
na jejich výcvik nebo zdokonalení podle § 17,
odst. 2 branného zákona.
(2) Branná povinnost vojenských gážistek
z povolání, přeložených do výslužby,
trvá do konce roku, v němž vojenské
gážistky dokončí 60. rok věku,
a obsahuje povinnost k činné službě
za mobilisace, ve válce a v době mimořádných
opatření podle § 27 branného zákona.
(3) Branná povinnost vojenských gážistek
přeložených do zálohy trvá do
konce roku, v němž vojenské gážistky
dokončí 45. rok věku, a obsahuje povinnost
k činné službě za mobilisace, ve válce
a v době mimořádných opatření
podle § 27 branného zákona.
(4) Pečuje-li vojenská gážistka ve výslužbě
nebo v záloze o dítě mladší 14
roků, může být povolána do činné
služby jen na svou žádost.
(5) Ustanovení odst. 3 a 4 platí obdobně
o délesloužících poddůstojnicích,
přeložených do zálohy a o délesloužících
poddůstojnicích, přeložených
do výslužby podle § 8, odst. 4 zákona
ze dne 31. května 1932, č. 83 Sb., o úpravě
náležitostí vojenských osob z počtu
mužstva v činné službě a některých
jiných osob jim co do náležitostí na
roveň postavených, jakož i zaopatření
délesloužících; ostatní délesloužící
poddůstojnice přeložené do výslužby
branné povinnosti nepodléhají.
Vláda vydá nařízením podrobné
předpisy k provedení tohoto zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministr národní
obrany v dohodě se zúčastněnými
ministry.
Navrhovaný zákona sleduje cíl umožniti
ženám, které dobrovolně vstoupily do
československé branné moci nebo do spojeneckých
armád, po případě ženám,
které bojovaly v partyzánských jednotkách
proti okupantům a jimž byl přiznán charakter
partyzána podle zákona č. 34/1946 Sb., požádají-li
o to, aby se staly vojenskými gážistkami z
povolání nebo délesloužícími
poddůstojnicemi.
Ustanovení těchto žen vojenskými gážistkami
z povolání nebo jejich přijetí jako
délesloužící poddůstojnice je
v plném souladu s košickým vládním
programem, podle něhož příslušníci
československé armády v zahraničí
bez rozdílu pohlaví, mají tvořit základ
nové československé armády.
Zkušenosti z minulé války dokázaly,
že se ženy plně osvědčily v mnohých
oborech vojenské správy. Cenných zkušeností,
jichž získaly, nelze nevyužít při
budování nové čs. armády a
zejména v branné výchově národa.
Zákon č. 14/1946 Sb., o zatímní úpravě
služby žen v československé branné
moci, otázku trvalého převzetí žen
jako vojenských gážistek z povolání
a délesloužících poddůstojnic
neřeší. Pouze upravuje jejich služební
postavení do doby, než budou z čs. armády
rozhodnutím ministra národní obrany propuštěny.
V době vypracování osnovy citovaného
zákona se předpokládalo, že otázka
trvalého převzetí žen jako vojenských
gážistek z povolání nebo přijetí
za délesloužící poddůstojnice
bude řešena současně s úpravou
všeobecné branné povinnosti žen v armádě.
Soubor otázek s tímto řešením
souvisejících je však příliš
široký a vyžaduje důkladných přípravných
prací a studia a vyžádá si ještě
delší doby.
Vojenská správa má však zvýšený
zájem, aby válečných zkušeností
žen mohla využít okamžitě. Předkládá
proto tento návrh zákona.
Podle tohoto zákona mohou být ustanoveny vojenskými
gážistkami z povolání nebo přijaty
jako délesloužící poddůstojnice
jednak příslušnice československé
branné moci, na které se vztahuje zákon č.
14/1946 Sb., jednak ženy mající československé
státní občanství, které dobrovolně
vstoupily do spojeneckých armád a službu tam
konaly, a konečně ženy, které konaly
službu v partyzánských jednotkách a
splňují podmínky zákona č.
34/1946 Sb.
Z důvodu úplnosti a přehlednosti nelze vypočítávati,
které podmínky je třeba splnit, aby se ženy,
na něž se tento zákon vztahuje, mohly stát
vojenskými gážistkami z povolání
nebo délesloužícími poddůstojnicemi.
Stanoví se proto, že se vyžaduje splnění
podmínek, platných pro ustanovení vojenským
gážistou z povolání nebo pro přijetí
za délesloužícího poddůstojníka.
Tento paragraf stanoví zásadu, že vojenské
gážistky z povolání a délesloužící
poddůstojnice jsou postaveny na roveň vojenským
gážistům z povolání a délesloužícím
poddůstojníkům, při čemž
se výslovně uvádí, že tato zásada
platí i v otázkách kázeňských
a kárných a také, pokud jde o podřízenost
vojenské trestní soudní pravomoci. Zároveň
se poukazuje na odchylky vymezené v § 4.
Pro započtení určité doby z vojenské
služby do postupu je třeba stanoviti, kterou dobu
je pokládat za službu presenční. Toto
hodnocení doby, dosud ztrávené ve vojenské
službě je rovněž důležité
pro ustanovení vojenskou gážistkou z povolání
a pro přijetí za délesloužící
poddůstojnici, neboť v obou případech
se vyžaduje předchozí presenční
služba. Ustanovení, že z doby ztrávené
v činné vojenské službě se pokládá
doba šesti měsíců za službu presenční,
má ministerstvo národní obrany za postačující,
vzhledem k tomu, že činná služba vojenská
byla konána ve válce.
Ustanovení § 4 vztahuje na vojenské gážistky
z povolání a délesloužící
poddůstojnice všechny předpisy, jimiž
je upravena povinnost k činné službě
vojenských gážistů z povolání
a délesloužících poddůstojníků.
Stanovení 60 roků věku, v němž
končí branná povinnost vojenských
gážistek z povolání přeložených
do výslužby, odpovídá ustanovení
§ 68 zákona o obraně státu.
není třeba vysvětlení.