Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Zaměstnanci, kteří byli dne 23. června
1945 zaměstnáni na zemědělském
majetku, zkonfiskovaném podle dekretu presidenta republiky
ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci
a urychleném rozdělení zemědělského
majetku Němců, Maďarů, jakož i
zrádců a nepřátel českého
a slovenského národa, a u nichž jsou splněny
další podmínky podle § 2, budou přijati,
požádají-li o to, do pracovního (služebního)
poměru Národním pozemkovým fondem
při ministerstvu zemědělství (dále
jen Národní pozemkový fond), po případě
československým státem (státním
podnikem), okresy, obcemi nebo družstvy, a to v počtu,
který jest úměrný potřebě
správy a hospodaření na půdě
spravované Národním pozemkovým fondem,
po případě na půdě převzaté,
odevzdané nebo přidělené (§§
6 a 7 dekretu č. 12/1945 Sb.).
(2) Tito zaměstnanci budou přijati v přednostním
pořadí přede všemi jinými uchazeči
na místa odpovídající jejich předběžnému
vzdělání a jejich schopnostem za mzdových
(platových) a jiných pracovních podmínek,
stanovených předpisy platnými pro úpravu
pracovního (služebního) poměru u příslušného
zaměstnavatele.
(3) Zaměstnanci na zkonfiskovaném zemědělském
majetku (odstavec 1), kteří sice nesplňují
podmínky stanovené v § 2, odst. 1, písm.
a) a b), mají však předepsanou odbornou způsobilost
pro vykonávání služby, kterou dosud
zastávají, mohou býti v mezích potřeby
stanovené v odstavci 1, požádají-li
o to, dále zaměstnáváni ve službách
subjektů tam uvedených, mohou-li býti upotřebeni
vedle zaměstnanců, kteří budou přijati
podle odstavce 2.
(1) Zaměstnanci podle § 1, odst. 1 a 2 se rozumějí
jen ti zaměstnanci, kteří
a) jsou starší 18 let,
b) byli ke dni 23. června 1945 zaměstnáni
na zkonfiskovaném zemědělském majetku
v hlavním zaměstnání alespoň
dva roky,
c) zůstali i po tomto dni na uvedeném majetku a
vykonávají práce nebo služby pro některý
ze subjektů uvedených v § 1, odst. 1.
(2) Přerušení zaměstnání
pro prokázanou nemoc nebo úraz nebo pro účast
na boji za osvobození (§ 1 zákona ze dne 15.
května 1946, č. 136 Sb., o umisťování
a jiném zaopatření účastníků
boje za osvobození) nebo vůbec pro zatčení,
věznění nebo internování z
důvodů národního, politického
nebo rasového útlaku anebo pro úřední
přikázání do jiného zaměstnání
nepřerušuje lhůtu stanovenou v odstavci 1,
písm. b).
(1) Uchazeči, kteří nebudou umístěni
podle § 1, budou včleněni do práce (§
1 vládního nařízení ze dne
4. června 1945, č. 13 Sb., o zatímní
výstavbě úřadů ochrany práce)
příslušným zemským úřadem
ochrany práce na podkladě seznamů, které
mu předloží subjekty uvedené v §
1, odst. 1 prostřednictvím Národního
pozemkového fondu.
(2) Osobám, které budou v řízení
podle odstavce 1 včleněny do práce mimo své
dosavadní bydliště, poskytne Národní
pozemkový fond na žádost náhradu prokázaných
nutných stěhovacích výloh, nejvýše
však částkou 6.000 Kčs.
Zaměstnanci, kteří nepožádají
o přijetí podle § 1, dále zaměstnanci,
kteří sice žádost o přijetí
podají, nebudou však přijati, jakož i
jiní než v § 1, odst. 1 a 3 uvedení zaměstnanci
na zkonfiskovaném zemědělském majetku
mohou, pokud vyhovují stanoveným podmínkám,
požádati o příděl zemědělského
majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb., při čemž
mají přednostní právo jako skupiny
osob uvedené v § 7, odst. 6 tohoto dekretu.
(1) Zaměstnancům uvedeným v § 2, kteří
nebudou přijati podle § 1, odst. 1, ani neobdrží
příděl podle § 4, a kteří
nebudou moci býti úřadem ochrany práce
včleněni do práce (§ 3) pro pokročilé
stáří nebo z jiného důvodu
snížení pracovní schopnosti, přiznají
nositelé veřejnoprávního pojištění
starobní nebo invalidní důchod počínajíc
dnem, kterým v důsledku provádění
dekretu č. 12/1945 Sb. pozbyli zaměstnání
na zkonfiskovaném zemědělském majetku,
jako kdyby k uvedenému dni byly splněny podmínky
předepsané pro přiznání tohoto
důchodu.
(2) Důchody poskytnuté podle odstavce 1 za dobu
ode dne jejich přiznání až do doby,
kdy by u zaměstnance byly splněny jinak platné
podmínky pro vznik nároků na vyplácení
starobního (invalidního) důchodu, nahradí
nositeli pojištění Národní pozemkový
fond.
(3) Ustanovení předchozích odstavců
platí i o zaměstnancích, u nichž jsou
dány podmínky uvedené v § 2, odst. 1,
písm. a) a b), s nimiž však byl před účinností
tohoto zákona v důsledku provádění
dekretu č. 12/1945 Sb. pracovní poměr rozvázán
se strany zaměstnavatelovy bez jejich viny.
(1) Bývalým zaměstnancům na zkonfiskovaném
zemědělském majetku, po případě
jejich rodinným příslušníkům,
kteří prokáží, že dostávali
z důvodu jejich zaměstnání přede
dnem 23. června 1945 od dřívějšího
zaměstnavatele nebo před účinností
tohoto zákona z fondů vydržovaných dřívějším
zaměstnavatelem pravidelné příspěvky
(požitky), na př. pensijní, starobní,
úrazové, nadlepšovací, dary z milosti
a pod., bude tyto příspěvky (požitky),
pokud dotčené poměry nejsou nebo nebudou
upraveny zvláštními předpisy, nadále
poskytovati prostřednictvím Fondu pro zaopatření
zaměstnanců velkostatků (§ 73 náhradového
zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb., ve znění
zákona ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb.)
Národní pozemkový fond, budou-li splněny
podmínky uvedené v § 7, odst. 1 a 2. Naturální
požitky, pokud nebudou moci býti dále poskytovány,
přemění Národní pozemkový
fond podle platných cenových předpisů
na požitky peněžité, které bude
vypláceti.
(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčena smluvní
nebo jinak založená povinnost třetích
osob poskytovati tamže uvedené příspěvky
nebo vydržovati zaměstnanecké fondy. Nároky,
plynoucí z plnění těchto závazků
bývalým zaměstnancům, přecházejí
na Národní pozemkový fond, pokud sám
příspěvky vyplatil.
(1) Podmínkou poskytování příspěvků
podle § 6, odst. 1 je, že příspěvky
nebyly dřívějším plátcem
v důsledku konfiskace dále poskytovány nebo
nemohou býti poskytovány z příslušného
fondu proto, že jej dřívější
vlastník nebo jiný uživatel zkonfiskovaného
zemědělského majetku není povinen
dále vydržovati nebo jej ve skutečnosti nevydržuje.
(2) Příspěvky se poskytují jen osobám,
které nemají jiný příjem nebo
jiné jmění postačující
k vlastnímu zaopatření a k zaopatření
osob, o které jest jim podle zákona pečovati.
Osobám, jejichž jiný příjem nedostačuje
zcela k uvedenému zaopatření, se poskytne
pouze doplňující příspěvek.
Má-li příjemce vedle příspěvku
podle § 6, odst. 1 jiný příjem, nesmí
úhrn poskytovaného příspěvku
spolu s jiným příjmem činiti více
než 4.000 Kčs měsíčně.
(1) Umístění a jiné zaopatření
podle tohoto zákona se poskytuje na žádost,
kterou je podati do 60 dnů ode dne vyhlášení
tohoto zákona. Žádost o umístění
jest podati u subjektu (§ 1, odst. 1), pro nějž
žadatel v době podání žádosti
pracuje, po případě u jeho služebny,
a je v ní uvésti všechny okolnosti, rozhodné
pro přijetí a pro stanovení mzdy (platu).
Žádosti o přednostní příděl
zemědělského majetku, jakož i o zaopatření
podle §§ 5 a 6 jest podati u Národního
pozemkového fondu. Podáním žádosti
o některý ze stanovených způsobů
umístění nebo zaopatření v
uvedené lhůtě se zachovává
nárok na kterékoliv jiné umístění
nebo zaopatření podle tohoto zákona. Ministerstvo
zemědělství může v případech
hodných zvláštního zřetele prominouti
zmeškání lhůty.
(2) Osoby, které nepodají žádost ve
lhůtě stanovené v odstavci 1, pozbývají,
nebude-li jim zmeškání lhůty prominuto,
nárok na zaopatření podle tohoto zákona,
jakož i nároků z dřívějšího
pracovního (služebního) poměru, které
by snad mohly uplatňovati proti státu nebo jiným
subjektům uvedeným v § 1, odst. 1.
Ustanovení tohoto zákona neplatí pro osoby
uvedené v § 1, odst. 1, písm. a) a b) dekretu
č. 12/1945 Sb., pokud nejde o osoby, pro něž
platí ustanovení § 1, odst. 2 téhož
dekretu.
(1) Zaměstnanci, kteří se cítí
dotčeni tím, že nebylo vyhověno jejich
žádosti podle ustanovení § 1, odst. 1
a 3 a podle § 6, odst. 1, mohou si stěžovati
k stížnostní komisi, která se zřizuje
při ministerstvu zemědělství. Stížnost
je podati u komise do 15 dnů ode dne, kdy bylo zaměstnanci
doručeno vyrozumění o tom, že se žádosti
nevyhovuje; nebylo-li o žádosti rozhodnuto do tří
měsíců ode dne, kdy byla podána, jest
stížnost podati do 15 dnů po uplynutí
této lhůty.
(2) Do komise vysílají po jednom zástupci
ministerstva zemědělství, sociální
péče, vnitra a financí, Národní
pozemkový fond a Ústřední rada odborů.
Předsedou komise je zástupce ministerstva zemědělství,
jeho zástupcem zástupce ministerstva sociální
péče.
(3) Komise je způsobilá se usnášeti,
jsou-li přítomni mimo předsedu nebo jeho
zástupce alespoň čtyři členové
komise. Komise rozhoduje nadpoloviční většinou
hlasů; při rovnosti hlasů platí za
rozhodnutí mínění, ke kterému
se přikloní předsedající. Rozhodnutí
komise je konečné.
(4) Pro řízení před komisí
platí jinak přiměřeně ustanovení
vládního nařízení ze dne 13.
ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve
věcech náležejících do působnosti
politických úřadů (správním
řízení).
(1) Ke krytí nákladů spojených s náhradou
stěhovacích výloh podle § 3, odst. 2,
dále s náhradou důchodů podle §
5, odst. 2 a s poskytováním příspěvků
(požitků) podle § 6, odst. 1 bude vybírána
od státu, okresů, obcí, družstev a od
přídělců, jimiž byla zemědělská
nebo lesní půda převzata, nebo kterým
byla odevzdána nebo přidělena, zvláštní
dávka z 1 ha převzaté, odevzdané nebo
přidělené lesní půdy, po případě
zvláštní přirážka k úhradě
stanovené podle § 10 dekretu č. 12/1945 Sb.
nebo podle § 7 dekretu presidenta republiky ze dne 12. července
1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské
půdy Němců, Maďarů a jiných
nepřátel státu českými, slovenskými
a jinými slovanskými zemědělci.
(2) Výši těchto dávek a způsob
jejich vybírání, jakož i výši
přirážky k úhradě, po případě
podmínky osvobození drobných přídělců
od povinnosti platiti přirážku, stanoví
vláda nařízením podle potřeby,
odpovídající pravděpodobné
úhrnné výši nákladů uvedených
v odstavci 1. Přirážky k úhradě
se vybírají spolu s touto úhradou způsobem
stanoveným pro její splácení (§§
11 a 12 dekretu č. 12/1945 Sb. a § 8 dekretu č.
28/1945 Sb.).
Podání podle § 3, odst. 2, § 8, odst.
1 a § 10, odst. 1 a jejich přílohy jsou osvobozeny
od poplatků.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení a platí v zemích
České a Moravskoslezské; provedou jej ministři
zemědělství a sociální péče
v dohodě se zúčastněnými ministry.
Otázka úpravy služebních a platových
poměrů osob, zaměstnaných na zkonfiskovaném
zemědělském majetku, nebyla dekretem č.
12/1945 Sb. řešena. § 5, odst. 3 tohoto dekretu
má pouze ustanovení, že platy a pense hradí
zaměstnancům prozatím národní
správce. Při úpravě pracovních
a mzdových poměrů jmenovaných zaměstnanců
jest vycházeti ze skutečnosti, že veškerý
konfiskovaný majetek byl nejdříve v národní
správě, ustanovené podle dekretu č.
5/1945 Sb., kteroužto okolností se na služebních
a platových poměrech zaměstnanců prozatím
nic nezměnilo. Teprve konfiskací zemědělského
majetku, která nastala ex lege dnem účinnosti
dekretu č. 12/1945 Sb., t. j. dnem 23. června 1945,
mohly býti existenční poměry zaměstnanců
podstatně dotčeny, pokud dřívější
zaměstnavatel, jemuž byl majetek zkonfiskován,
neměl možnosti zaměstnance v dosavadním
služebním poměru dále zaměstnávati.
Jde ve všech případech o zaměstnanecký
poměr soukromoprávní, který i pokud
jde o jeho mzdovou stránku, byl upraven běžnými
předpisy platnými pro úpravu pracovního
(služebního) poměru, z nichž jest zejména
uvésti, pokud jde o zemědělské dělnictvo,
vyhlášku ministra ochrany práce a sociální
péče běž. číslo 509/1945,
Úř. 1. I. č. 149/1945, která navazuje
na vyhlášky dříve publikované,
t. j. na vyhlášku běž. č. 44 Úř.
1. č. 16/1941, běž. č. 477 Úř.
1. č. 144/1941, běž. č. 55 Úř.
1. 18/1943 a běž. č. 48 Úř. 1.
č. 34/1945, a pokud jde o zaměstnance ve vyšších
službách, vyhlášku béž. č.
590 Úř. 1. č. 154/1945, která navazuje
na starší úpravu vyhláškou běž.
č. 1039 Úř. 1. č. 284/1941, která
jest novelou původní vyhlášky běž.
č. 926 Úř. 1. č. 300/1940. V těchto
případech, kdy fakticky došlo v největší
většině případů k rozvázání
pracovního poměru s původním zaměstnavatelem,
zůstali zaměstnanci všech kategorií
na zkonfiskovaném majetku dále pracovati; platy
a pense, jak bylo řečeno, hradil národní
správce, který i po konfiskaci zůstal na
zkonfiskovaném majetku a vykonával národní
správu v mezích ustanovení § 4 vládního
nařízení č. 70/1945 Sb., kterým
se vydává statut Národního pozemkového
fondu při ministerstvu zemědělství,
kterémužto Fondu po zákonu náleží
správa zkonfiskovaného zemědělského
majetku až do další disposice s tímto
majetkem. Tímto způsobem tedy fakticky došlo
k uzavření nových pracovních poměrů
za podmínek upravených shora uvedenými předpisy,
kde jako zaměstnavatel nutně přichází
v úvahu Národní pozemkový fond, který
ovšem byl zaměstnavatelem jenom do té doby,
pokud zemědělský majetek nebyl subjektem
uvedeným v § 1, odst. 1 odevzdán nebo přidělen.
Ode dne převzetí, odevzdání nebo přídělu
zemědělského majetku, stal se stejným
způsobem zaměstnavatelem některý z
právě uvedených subjektů. Za tohoto
stavu věci by bylo možno považovati otázku
zaměstnaneckou po právní stránce za
vyřešenou. V praktickém životě
však panují značné zmatky a v různých
případech dochází k různým
úpravám pracovního poměru a tak i
k mnohým nesrovnalostem. Kromě toho, během
vylíčeného střídání
zaměstnanců došlo k překotnému
a nesystematickému přijímání
pracovních sil na místa, která nemohou býti
pro nedostatek odborné kvalifikace těmito silami
uspokojivě obstarávána, při čemž
v oborech, kde takové síly byly před konfiskací
činny, jest nedostatek pracovních sil. Z tohoto
důvodu jest nutno postarati se o to, aby pracovní
poměr takovýchto osob všude, kde byly přijaty,
byl rozvázán a aby se tyto osoby vrátily
k povoláním, kterým rozumějí
a kterých se z nejrůznějších
důvodů zřekly.
Jest proto navržená zákonná úprava
odůvodněnou a potřebnou. Jest ovšem
počítati s tím, že část
zkonfiskovaného zemědělského majetku
byla rozdělena přídělcům jako
menší nebo střední hospodářství
do výměry 8, resp. 13 ha zemědělské
půdy, a že tedy nebude možno všechny zaměstnance
na zkonfiskovaném majetku umístiti ve službách
subjektů uvedených v § 1, odst. 1 osnovy. Proto
bylo nutno pamatovati - pokud toho bude potřeba - na jejich
existenční zajištění v zaměstnáních,
která jim budou moci opatřiti úřady
ochrany práce v rámci své úřední
působnosti (§ 3). Pokud jde o zemědělské
dělnictvo, jest všeobecně známo, že
panuje kritický nedostatek tohoto dělnictva, takže
se osnova prakticky této kategorie zaměstnanců
snad vůbec v tomto ohledu nedotkne.
Stejné lze předpokládati u některých
kategorií zaměstnanců vyšších
služeb, na př. poklasných, šafářů,
lesních hajných, porybných a pod. (pokud
ovšem mají pro své povolání potřebné
předpoklady), takže ustanovení § 3 by
se mohlo prakticky dotknouti pouze části zaměstnanců
se středním a vysokoškolským vzděláním,
a ovšem všech těch zaměstnanců,
kteří zastávají místa, nemajíce
pro to odborné způsobilosti, jak bylo již shora
uvedeno. K přemisťování těchto
zaměstnanců dojde v důsledku veřejnoprávní
úpravy; je proto spravedlivé poskytnouti jim i úhradu
stěhovacích výloh tak, jak je uvedeno v §
3, odst. 2 osnovy.
Osnova má na mysli v prvé řadě sjednání
smluvního pracovního poměru mezi zaměstnancem
a jeho novým zaměstnavatelem. Nemá tím
ovšem býti bráněno, aby, pokud bude
zaměstnance přebírati stát (podnik
"Státní lesy a statky", vojenské
lesní podniky a pod.), přejímal je podle
potřeby a daných možností i do jiného
pracovního poměru, na př. na služební
řády nebo i do pragmatikálního poměru.
Obdobné platí, pokud jde o okresy a obce. V každém
případě počet takto přijímaných
zaměstnanců musí býti úměrný
potřebě správy převzaté, odevzdané
nebo přidělené půdy a hospodaření
na ní, čímž jest, pokud jde o československý
stát, resp. jednotlivé jeho podniky, rozuměti
takový počet, který by připadal na
převzatý majetek v jednotlivých zaměstnaneckých
skupinách podle zásad poslední platně
systemisace služebních míst z roku 1938; při
tom podkladem pro takový výpočet bude srovnání
rozlohy zemědělského majetku, pro který
platila tato systemisace s rozlohou majetku, který je nyní
přejímán státem nebo jeho podniky.
Vedle dosud vylíčené úpravy, která
jest v osnově obsažena v §§ 1 až 3,
bylo nutno pamatovati v § 4 i na okolnost, že některým
zaměstnancům bude lépe vyhovovati zaopatření
na zkonfiskovaném zemědělském majetku
ve formě přídělu zemědělské
půdy za podmínek pro přidělování
stanovených. Těmto zaměstnancům bylo
pouze vyhrazeno a zajištěno přednostní
přidělení jako skupinám osob uvedených
v § 7, odst. 6 dekretu č. 12/1945 Sb. § 5 nepotřebuje
zvláštního výkladu.
V §§ 6 a 7 zabývá se osnova zajištěním
bývalých zaměstnanců na zkonfiskovaném
zemědělském majetku, kteří
od dřívějšího zaměstnavatele
nebo z fondů jím vydržovaných dostávali
různě zaopatřovací požitky, příspěvky,
dary z milosti a pod. Jde zde o dosud neznámý, ale
zcela určitě o omezený počet lidí,
kteří pro stáří nebo invaliditu
nejsou schopni práce a výdělku a jejichž
hmotné poměry byly takové, že zaměstnavatel,
v jehož službách zestárli nebo se stali
neschopni práce, považoval za svoji morální
povinnost poskytnouti jim určité příspěvky,
aby neupadli v nouzi. Na místo všech takových
zaměstnavatelů nastupuje, pokud jde o zemědělský
majetek, Národní pozemkový fond, který
tento majetek po konfiskaci buď spravuje, nebo pokud byl
přidělen, inkasuje úhrady, které jsou
přídělci povinni zaplatiti. Jest proto logické,
aby tento fond vzal na sebe placení zmíněných
příspěvků a nastoupil zde na místo
dřívějších zaměstnavatelů
nebo fondů, pokud toho bude sociální ohled
na zúčastněné osoby vyžadovati.
Touto funkcí Národního pozemkového
fondu však nebude dotčena smluvní nebo jinak
založená povinnost dřívějších
zaměstnavatelů k poskytování příspěvků
nebo k vydržování zaměstnaneckých
fondů. Poněvadž však lesní majetek
přechází na stát, event. má
býti odevzdán okresům a obcím bez
bližších ustanovení, pokud jde o otázku
úplatnosti nebo bezúplatnosti takového přechodu,
a poněvadž dekrety č. 12 a 28/1945 Sb. nemohly
ještě počítati s úkolem zaopatření
osob uváděných v §§ 6 a 7, bylo
nutno postarati se v § 11 o příslušnou
finanční úhradu. Platebnou příspěvků
poskytovaných Národním pozemkovým
fondem podle § 6 osnovy, bude Fond pro zaopatřování
zaměstnanců velkostatků, zřízený
podle § 73 náhradového zákona č.
329/1920 Sb., čímž se ušetří
na nákladech spojených s prováděním
osnovy. Současně s úhradou příspěvků
(požitků) podle § 6, bylo nutno zjistiti i úhradu
nákladů spojených s prováděním
§ 3, odst. 2 a § 5 osnovy. I zde půjde o velmi
omezený počet případů, takže
celkový náklad, pro který jest opatřována
úhrada v § 11, bude skutečně malý
a lze tedy důvodně předpokládati,
že zatížení těch subjektů,
s nimiž je v § 11 počítáno, bude
skutečně minimální. Vládním
nařízením, které jest předpokládáno
v § 11, odst. 2, budou vůbec vyňati drobnější
přídělci na zkonfiskovaném zemědělském
majetku, takže půjde o malé zatížení
jen u větších přídělců.
V § 10 zřízená komise má zaručiti,
že o umístění, resp. zaopatření,
které osnova poskytuje, bude tam, kde se zakládá
nárok anebo alespoň podmínečný
nárok pro zaměstnance nebo pro bývalé
zaměstnance, postaráno přesně podle
osnovy.