K vzniku t. zv. národního přijimače dalo podnět ministerstvo průmyslu, jež v červnu 1945 pověřilo jeho provedením Svaz radiotechnické výroby a vyzvalo všechny výrobce radiových přístrojů k spolupráci, aby se dílo zdařilo.

Poměry, které po šestileté okupaci vládly ve výrobě radiopřístrojů, lze právem označiti jako chaotické Německé podniky, jež se zmocnily vší produkce, vyráběly výhradně pro válečnou potřebu a přeměna na výrobu mírovou vyžadovala reorganisace podniků na široké základně. Na druhé straně zde byla velká poptávka po hodnotných strojích v důsledku nemožnosti nákupu zaválky a následkem opatření okupantů, jimiž většina strojů byla znehodnocena. Rozbor trhu ukázal, že tato poptávka se vesměs nesla k hodnotným velkým strojům, jež by umožňovaly dálkový příjem.

Bylo tudíž nutno vytvořiti přístroj vysoce kvalitní, při tom však cenově přístupný širokým vrstvám lidovým, který by svými vlastnostmi vhodně representoval náš radiový průmysl za hranicemi a zajistil odbyt našich výrobků v cizině. Těchto cílů bylo možno dosáhnouti jen výrobou jednotného typu ve velkých seriích.

Snaha ministerstva průmyslu narazila však na protichůdné zájmy jednotlivých firem, jež se soustředily na výrobu celé řady vlastních typů a snažily se vyrobené resp. rozdělané serie umístit na trhu.

Národní podnik Tesla převzal výrobu ve stavu, v jakém se v době znárodnění nacházela. Ihned sice přikročil k výrobě národního přijimače, avšak v závodech k tomu nepřipravených, s materiálem určeným pro jiné typy, jejichž výroba již byla v běhu. Zároveň nastalo během roku všeobecné zvýšení cenové hladiny, jež se projevilo jak ve mzdách, tak v materiálu, jehož opatřování je spojeno s rostoucími obtížemi.

Za těchto okolností musel se národní podnik Tesla říditi požadavky rentability a přizpůsobiti těmto svou cenovou politiku, aby si zajistil odbyt svých výrobků. Jest poukázati na § 2 dekretu presidenta republiky č. 6/46 Sb. (statut národních podniků), jenž národním podnikům ukládá, aby se řídily zásadami obchodního podnikání. Totéž hledisko musí zastávati ministerstvo průmyslu jakožto orgán hájící zájem státu, jemuž národní podnik odvádí přebytky svých výtěžků.

Naproti tomu přísluší posuzovat přiměřenost ceny s hlediska spotřebitele Nejvyššímu úřadu cenovému.

Cena přístroje "Klasik", kteréžto označení bylo dáno národnímu přijímači, když nebylo možno omeziti výrobu na jediný typ přístroje, dosud není známa, avšak lze říci, ze bude dána výslednicí mezi hlediskem výnosnosti, jež sleduje národní podnik a hlediskem přiměřenosti, jez zastává NÚC na ochranu spotřebitele a čs. měny.

Pokud jde o hudební skříň zn. "Trenčín", jest tato prodávána bezprostředně spotřebitelům na základě dohody mezi kartelem radiových obchodníků a kartelem radiotechnického průmyslu z r. 1940, protože její cena převyšuje Kčs 10.000.-. Hudební skříň není určena pro běžnou spotřebu.

Na otázky položené v interpelaci odpovídám:

1. Cena národního přijímače nebyla dosud stanovena.

2. Otázku přiměřenosti náleží posuzovati NÚC, jemuž cena dosud nebyla dána ke schválení.

3. Stroje s výjimkou rozhlasových zařízení v ceně nad 10.000.- Kčs jsou vesměs prodávány prostřednictvím koncesovaných radioobchodníků.