Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení §§ 1 až 9 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1943, č. 14 Sb., o dočasných omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání, ve znění vyplývajícím z nynějšího právního stavu, platí přiměřené do 30. června 1947.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provedou jej všichni členové vlády.

Dnem 31. prosince 1946 končí účinnost (použivatelnost) vládního nařízení č. 14/1943 Sb,. ve znění vládního nařízení č. 282/1944 Sb., které je jediným právním podkladem pro regulaci vzniku a rozšiřování podniků. Zmíněné vládní nařízení uzavřelo vývoj, ke kterému spěl náš právní řád již v době prvé republiky. Bez něho lze si stěží představiti, že by mohl býti zaveden pořádek do našeho podnikání, neboť při nejmenším vznik nových podniků a rozšiřování podniků dosavadních nutno podrobiti režimu schvalovacímu, aby nevznikaly podniky hospodářsky zbytečné, které by znamenaly jen přítěž hospodářství, neposkytujíce existenční základnu ani podnikateli ani zaměstnancům, a které by dokonce odčerpávaly pracovní síly z jiných míst, kde jest jich naléhavě třeba. Zmíněné vládní nařízení jest pouhou recepcí předpisů vydaných v době naší mobilisace v roce 1938, které byly pak prodlužovány a jejichž účinnost (použivatelnost) má končiti dnem 31. prosince 1946. Další trvání těchto předpisů platných pro vznik a rozšiřování podniků jest hospodářsky nezbytně nutným a jest také v souladu s požadavky všech oborů podnikání.

Osnova zákona o úpravě živnostenského a jiného výdělečného podnikání, která měla regulovati nejen vznik a rozšiřování podniků, ale i upraviti provoz podniků dosavadních, byla vypracována již v roce 1945 a projednávána Prozatímním Národním shromážděním. Poněvadž Prozatímní Národní shromáždění tuto osnovu již neprojednalo, uložila vláda ministru průmyslu, aby do konce září 1946 předložil osnovu shora citovaného zákona, což se také stalo. Projednání osnovy však narazilo v její části o zastavování podniků na značné potíže, takže není možno do 31. prosince 1946, kdy končí účinnost (použivatelnost) vládního nařízení č. 14/1943 Sb., předložiti osnovu, která by se vypořádávala se všemi problémy, spjatými s otázkou vzniku a rozšiřování podniků a případnými zásahy do podniků dosavadních. Vzhledem k závažnosti problémů nutno totiž jak vládě tak i ústavodárnému Národnímu shromáždění poskytnouti přiměřenou dobu k podrobnému jejich projednání. Předkládá se proto jen osnova, kterou se zatím na dobu zcela přechodnou materiálně recipuje jako zákon podstatný obsah citovaného vládního nařízení v legislativně-technické úpravě odpovídající dnešnímu právnímu stavu, aby v mezidobí nebyly způsobeny nedozírné hospodářské škody, spočívající v tom, že by vznikaly v rozporu s úkoly uloženými našemu hospodářství dvouletým plánem podniky, pro jejichž vznik není hospodářských důvodů.

Provedení zákona si nevyžádá žádných dalších nákladů pro státní pokladnu.