Podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, čís. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy konfiskuje se bez náhrady majetek fysických osob národnosti německé nebo maďarské, (§ 1, odst. 2), jakož i fysických osob, jež lze zahrnouti pod společné označení kolaborantů (§ 1, odst. 3).

V dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, čís. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejích pomahačů a o mimořádných lidových soudech ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., jsou taxative vypočteny skutkové podstaty jednotlivých trestních činů (§ 1 - 11) a jako vedlejší trest jest stanovena i konfiskace majetku (§ 14, lit. c).

V dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, ve znění zákona ze dne 16. května 1946, č. 123 Sb., jest specifikována skutková podstata tohoto trestného činu, který lze trestati vedle jiných trestů (vězení, veřejné pokárání) také peněžitou pokutou do 1,000.000.- Kčs.

Mimořádné lidové soudy a trestní nalézací komise jsou orgány, které jsou povolány k tomu, aby zjistily, zda jest dána skutková podstata trestného činu podle velkého nebo malého retribučního dekretu, aby zvážily vinu provinilce a podle výše jeho viny uložily trest na životě, svobodě a majetku. Orgány povolané k tomuto rozhodování vykonávají zde trestní pravomoc, jsou organy lidového soudnictví a jejich výroky o trestu jsou trestními opatřeními.

Podle § 1, odst. 4 konfiskačního dekretu čís. 108/45 Sb., jsou však povolány okresní národní výbory k tomu, aby rozhodly o tom, jsou-li splněny podmínky pro konfiskaci podle tohoto dekretu. I když zde nevystupuje okresní národní výbor jako orgán lidového soudnictví, ale jako orgán státní správy (čl. 1 úst. dekr. z 4. prosince 1944, čl. 8 Ú. v. čs., č. 43/1945 Sb.), má jeho rozhodnutí povahu opatření trestního, neboť podle § 1, odst. 1 konfiskačního dekretu konfiskuje se majetek bez náhrady. Jde tudíž o zvýšení trestu bez trestního rozsudku nebo bez trestního nálezu v případech, kde je vyslovena konfiskace nad rozsah stanovený trestním výrokem orgánu lidového soudnictví. Ve směrnicích pro provádění soupisu konfiskovaných a restitučních majetkových podstat, vydaných Osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy, které jsou vodítkem nejen pro soupis, ale i pro vynášení konfiskačních nálezů, jest stanoveno: "Nutno si uvědomit, že podle konfiskačního dekretu byl okruh provinilců vymezen velmi široce, takže i ten, kdo nebyl vůbec žádným soudem odsouzen nebo ani potrestán podle tzv. dekretu o národní cti (okresním národním výborem), může býti postižen konfiskací. Otázka konfiskace jest otázkou samostatnou, nezávislou na nějakém odsouzení. Národní výbory, které rozhodují o konfiskaci, velmi často chybují a čekají, jak dopadne rozhodnutí lidového soudu. Do soupisu proto pojmeme majetek (majetkové podstaty) nejen všech osob odsouzených lidovým soudem, ať zní rozsudek jakkoliv (i třeba osvobozující), nýbrž i těch, na které veřejné mínění poukazuje, že by měly býti stíhány. Proto orgány provádějící soupis sepíší každý případ, na který je obyvatelstvo upozorní."

Směrnice tyto se netýkají podle svého nadpisu jen "soupisu", ale podle svého obsahu také rozhodování o konfiskaci, jak jde najevo z poučování národních výborů, "které rozhodují o konfiskaci", jimž je vytýkáno, že chybují, když cekají, jak dopadne rozhodnutí lidového soudu.

Podle § 1, odst. 4 konfiskačního dekretu č. 108/ 1945 Sb., vyhlášená konfiskace majetku v případech, kde v trestním řízení vedeném podle velkého a malého retribučního dekretu nebylo zjištěno žádné viny a došlo k osvobozujícímu výroku, jest trestním opatřením, které nebylo vydáno vůbec orgány nějakého soudnictví a které jest v rozporu s nejstěžejnějšími zásadami obecného a světového práva trestního, dle něhož se vyžaduje výslech obviněného, možnost obhajoby a přesné stanovení skutkové podstaty (nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege). Jelikož však tato konfiskace jest možná pouze u těch, kteří mají zkonfiskovatelný majetek, jest otázka použitelnosti tohoto trestního opatření otázkou majetku. Tímto způsobem z otázky národní cti se stává otázkou majetkovou, neboť u nemajetných končí restribuce osvobozujícím výrokem lidového soudnictví, u majetných jest jejich majetek důvodem k dalšímu zkoumání jejich národní spolehlivosti. Totéž platí v případech, kde trestní řízení podle velkého ani podle malého retribučního dekretu nebylo vůbec zavedeno.

Tato konfiskace majetku není však trestem pouze pro vlastníka konfiskovaného majetku, nýbrž i pro nevinné rodinné příslušníky, kteří jsou svým vyživovacím nárokem odkázáni na konfiskovaného a kteří tímto způsobem přicházejí ve skutečnosti o dědické nároky, aniž by se v nejmenším provinili proti národní cti. V tomto případě jde o nepřijatelnou zásadu zodpovědnosti za cizí vinu. Tato zásada není však slučitelna s demokracií, která zná pouze odpovědnost za vlastní vinu. Touto nespravedlností jsou postižení zejména rodinní příslušníci Čechů, kteří sami donuceni nátlakem nebo okolnostmi zvláštního zřetele hodnými přihlásili se za Němce (§ 1, odst. 4 úst. dekretu z 2. srpna 1945, č. 33 Sb.), zatím co jejich rodinní příslušníci zůstali dobrými a poctivými Čechy.

Podle § 2, odst. 1 konfiskačního dekretu měla býti sjednána částečná náprava těchto tvrdostí tím, že z konfiskace byla vyňata ta část movitého majetku, které konfiskovány nevyhnutelně potřebuje k ukojení životních potřeb svých nebo členů rodiny. Podrobnosti o rozsahu tohoto majetku měly býti stanoveny vládním nařízením, které však přes tento příslib do dnešního dne nebylo vydáno.

Podle vládního návrhu zákona o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku, zkonfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, čís. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, není na tyto nevinné rodinné příslušníky vůbec pamatováno, takže nemají možnosti tento rodinný majetek si ani odkoupiti.

Podepsaní vznášejí proto dotaz:

1. na vládu Československé republiky:

a) zda je jí známo, že konfiskace majetku proti osobám, u nichž v trestním řízení ani podle velkého ani podle malého retribučního dekretu nebylo shledáno žádné viny a u nichž bylo zjištěno, že se proti národní cti neprovinily, jest trestním opatřením, které nemá zákonné opory v trestních normách lidového soudnictví,

b) zda jest jí známo, že nevinní a národně spolehliví rodinní příslušníci české národnosti jsou trestáni za cizí vinu, když jim není dána ani možnost odkoupiti zkonfiskovaný majetek,

c) co jest ochotna zaříditi k odstranění těchto tvrdostí, kterými jsou trestáni příslušníci českého národa, o kterých bylo orgány lidového soudnictví zjištěno, že se ničím neprovinili. proti národní cti,

d) zda a kdy jest ochotna vydati vládní nařízení k provedení § 2, odst. 1 konf. dekr. č. 108/ 1945 Sb.,

2. na pana ministra vnitra:

a) zda jest mu známo, že podle směrnic Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy jest rozhodné "veřejné mínění poukazující na to, které osoby by měly býti stíhány" a nikoliv na to, které se dopustily trestných činů proti národní cti,

b) zda jest mu známo, že podle těchto směrnic má býti sepsán majetek všech osob, proti nimž bylo trestní řízení podle retribučních dekretů zavedeno - a to bez ohledu na to, zda skončilo osvobozením či nikoliv,

c) zda jest ochoten zaříditi, aby tyto směrnice byly uvedeny v soulad se stavem zákonným a aby byly zveřejněny.