Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Právo každého občana na ochranu
zdraví se zajišťuje především
bezplatnou státní poradenskou zdravotní péčí.
(2) Poradenskou zdravotní péčí podle
tohoto zákona jest preventivní (ochranná)
zdravotní péče, spočívající
v odborném vyšetřování zdravotního
stavu občanů, zjišťování
sociálně-zdravotních podmínek jejich
života, ochraně jejich zdraví poradou, výchovou
a zprostředkováním nápravy zjištěných
sociálně zdravotních závad a potřebné
péče, jakož i v boji proti vzniku, rozšíření
a následkům chorob, zejména sociálních.
(3) Zdravotní poradna jest odborně vybavené
zařízení, v jehož rámci lékař
a jiné odborně školené síly za
jeho vedení plní úkoly uvedené v odstavci
2.
(1) Poradenskou zdravotní péči organisuje
a provádí státní správa zdravotní,
v úzké spolupráci s nositeli sociálního
pojištění a za pomoci koordinačních
orgánů, zřízených podle zvláštních
zákonů.
(2) Dobrovolné organisace sociálně zdravotní
péče se účastní plnění
těchto úkolů pod dozorem ministerstva zdravotnictví
podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví
v dohodě s ministerstvy vnitra a sociální
péče a vyhlásí v Úředním
listě.
(1) Poradenskou zdravotní péči o obyvatelstvo
správního okresu provádí okresní
národní výbor.
(2) K provádění poradenské péče
zřídí okresní národní
výbor jako svoje pomocné zařízení
ústav národního zdraví, do něhož
začlení dosavadní zdravotní poradny;
pro jednotlivé části správního
okresu může zřizovati odbočky ústavu
nebo místní poradny.
(3) Ústav národního zdraví je zároveň
pomocným zařízením okresního
národního výboru pro výkon jeho působnosti
v ostatních věcech zdravotních.
(4) Ústav národního zdraví je při
plnění úkolů poradenské péče
o matky a děti zároveň pomocným zařízením
příslušných "okresních péčí
o mládež" podle § 1, odst. 2 zákona
ze dne 1946, č. Sb., o organisaci péče o
mládež.
(5) Podrobnosti o vnitřním uspořádání
a činnosti ústavů národního
zdraví, jakož i o jejich úkolech podle odstavců
3 a 4 stanoví vláda nařízením.
(1) Movitý a nemovitý majetek, který výlučně
nebo alespoň převážně slouží
zdravotním poradnám (§ 1, odst. 2), jež
byly začleněny do ústavu národního
zdraví (§ 3, odst. 2) a je ve vlastnictví jejich
dosavadních provozovatelů, připadá
státu. Okresní národní výbor
označí výměrem majetek, na který
se opatření podle věty první vztahuje
a stanoví den, kterým tento majetek přechází
do správy státu. Přechod nemovitostí
a knihovních práv na československý
stát zapíše knihovní soud ve veřejných
knihách na návrh okresního národního
výboru s odvoláním na tento zákon.
(2) Za nemovitý majetek, kterého nabyl podle odstavce
1, poskytne stát náhradu. Výši náhrady
stanoví ministerstvo zdravotnictví po dohodě
s ministerstvem financí a nejvyšším úřadem
cenovým na podkladě návrhu okresního
národního výboru, který provede potřebná
šetření. Náhrada se rovná obecné
ceně majetku v den jeho nabytí státem, kterou
zjistí okresní národní výbor
podle úředních cen k tomuto dni, a není-li
jich, úředním odhadem. Od takto zjištěné
ceny se odečtou závazky k tomuto dni na nemovitosti
knihovně zajištěné. Náhrada se
snižuje o podpory poskytnuté dosavadnímu vlastníku
z veřejných prostředků na pořízení
a opravy nemovitosti.
(3) Movitý majetek přejímá stát
bez náhrady. Za závazky, které vzešly
dosavadnímu vlastníku nabytím, opravami a
udržováním tohoto majetku před účinností
tohoto zákona, odpovídá stát bez újmy
dalšího ručení svého předchůdce
až do výše obecné ceny převzatého
majetku v den jeho nabytí.
(4) Zaměstnanci dosavadních zdravotních poraden
mohou býti přijati v rámci platných
předpisů o přijímání
nových sil do služeb státních. Takto
přijatí zaměstnanci budou zpravidla zařaděni
do příslušných kategorií státních
zaměstnanců. Zařadění těchto
zaměstnanců provede ministerstvo zdravotnictví
v dohodě s ministerstvy vnitra a financí podle platných
předpisů. Takto přijatí zaměstnanci
tvoří samostatný osobní stav. Jejich
osobním úřadem je příslušný
zemský národní výbor, na Slovensku
pověřenectvo zdravotnictví; ústředním
úřadem pro jejich věci osobní je ministerstvo
zdravotnictví. Služební instrukce pro tyto
zaměstnance vydá ministerstvo zdravotnictví
v dohodě s ministerstvem vnitra. Tato ustanovení
se nevztahují na zaměstnance "okresních
péčí o mládež". O převedení
těchto zaměstnanců do služeb ústavů
národního zdraví se dohodne ministerstvo
zdravotnictví s ministerstvem sociální péče.
Náklady na ústavy národního zdraví
se uhradí z rozpočtové kapitoly, určené
pro ministerstvo zdravotnictví, pokud na ně podle
platných předpisů není povinna přispívati
jiná osoba.
Okresní národní výbory se vzájemně
doplňují svými nařízeními
poradenské zdravotní péče a mohou
se k jejímu provádění sdružovati
zřízením společného ústavu
národního zdraví. Podrobnosti upraví
ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem
vnitra směrnicemi uveřejněnými v Úředním
listě.
(1) Ministerstvo zdravotnictví může přidružiti
ústav národního zdraví k veřejnému
ambulatoriu nebo k veřejné nemocnici.
(2) Ministerstvo zdravotnictví, zemské národní
výbory a pověřenectvo - zdravotnictví
mohou z důvodu místní účelnosti
pověřiti svoje ústavy úkoly poradenské
zdravotní péče, které by jinak vykonávaly
ústavy národního zdraví, a to ministerstvo
zdravotnictví po slyšení zúčastněného
zemského národního výboru (pověřenectva
zdravotnictví), zemský národní výbor
a pověřenectvo zdravotnictví po slyšení
zúčastněných okresních národních
výborů.
Právní jednání, písemnosti
a úřední úkony potřebné
k uskutečnění organisace poradenské
zdravotní péče podle tohoto zákona,
jakož i příslušné zápisy
do veřejných knih, jsou osvobozeny od poplatků
a dávek za úřední úkony ve
věcech správních.
(1) Od počátku účinnosti tohoto zákona
mohou se zřizovati zdravotní poradny (§ 1)
jen jako součásti ústavu národního
zdraví.
(2) Dosavadní zdravotní poradny pokračují
ve své činnosti stejným způsobem jako
dosud až do doby, kdy budou začleněny do ústavů
národního zdraví (§ 3, odst. 2),
(3) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují
na poradny pracovního lékařství a
na poradny pro volbu povolání. Vláda stanoví
usnesením, zda a za jakých podmínek se tyto
poradny přidružují k ústavům
národního zdraví.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví
v dohodě se zúčastněnými členy
vlády.
Usnesením ze dne 16. července 1946 o přípravných
opatřeních k provádění svého
budovatelského programu uložila vláda ministrovi
zdravotnictví, aby předložil:
1. osnovu zákonných úprav, které by
zaručily právo na ochranu zdraví ve smyslu
vládního programu, a to po stránce preventivní
i léčebné;
2. návrh opatření na plánovité
vybudování a zjednodušení široké,
státem řízené zdravotní péče
(při tom se klade zvláštní důraz
na zdravotní péči preventivní);
3. návrh opatření, na jehož podkladě
by mohla býti poskytována po zdravotnické
stránce nejširší péče matce
a dítěti;
4. návrh vhodných opatření po zdravotnické
stránce pro zvýšení populace, a to jak
zvýšením porodnosti, tak i snížením
kojenecké úmrtnosti;
5. návrh opatření na zlepšení
hygieny na vesnici.
Tato osnova je první ze souboru ministerstvem zdravotnictví
připravovaných osnov zákonů a nařízení,
které uskutečňují uvedený program.
Osnova přispívá k realisaci zmíněných
bodů programu v oboru preventivní zdravotní
péče tím, že:
1. zaručuje právo na ochranu zdraví bezplatnou
poradenskou zdravotní péčí;
2. zestátňuje poradenskou zdravotní péči
a umožňuje tak její jednotné a jednodušší
řízení a plánovité dobudování;
3. dává podklad k poskytování všestranné
zdravotní péče zejména matce a dítěti
zřízením ústavů národního
zdraví, jejichž jádrem jsou zdravotní
poradny pro matky a děti;
4. soustředěním zdravotní péče
o matku a dítě v odborných státních
ústavech vytváří podmínky k
intensivnímu a úspěšnému boji
proti kojenecké úmrtnosti;
5. buduje ústavy, které budou střediskem
všeobecného zlepšování hygieny,
zejména na venkově. Poradenská zdravotní
péče, jako celá preventivní (ochranná)
zdravotní péče je poměrně mladým
odvětvím mediciny, poněvadž dříve
se věnovala pozornost hlavně jen tomu, aby se nemocnému
člověku dostalo správného léčení
a ošetřování.
Moderní medicina si všímá na základě
hlubšího poznání příčin
nemoci stále více člověka zdravého
a snaží se jej uchrániti od nemocí vůbec,
nebo alespoň čeliti nemoci v nejpočátečnějším
stadiu, kdy léčení nevyžaduje ještě
tak intensivních opatření, dlouhé
doby a nákladu, jako když se již nemoc rozvinula.
Tímto směrem vyvíjí svoji činnost
preventivní (ochranná) zdravotní péče.
Je to soubor opatření, jimiž se záměrně
chrání a upevňuje zdraví lidu, ohrožené
nebo narušené jednak přímými
škodlivinami způsobujícími nemoc, jednak
nepřímo nevhodným prostředím
(nepřiměřeným zaměstnáním
a bydlením, špatnou životosprávou, neznalostí
hygieny, zlozvyky, hospodářským nedostatkem
a jinými vlivy, připravujícími vhodnou
půdu pro onemocnění).
Tato péče byla u nás provozována hlavně
různými dobrovolnými organisacemi; státní
správa zdravotní její činnost usměrňovala
jen ideově a podpůrně. Průkopnickou
činností dobrovolných organisací je
však dnes v preventivní zdravotní péči
již natolik připravena půda, že jádro
a nástroj této péče, zdravotní
poradenství, dozrálo (stejně jako kdysi ústavy
ošetřovací a léčebné)
pro zveřejnění, soustředění
a organické včlenění do veřejné
správy zdravotní.
Stane se tak způsobem, který zachovává
demokratickou podstatu preventivní péče,
neboť péče tato bude svěřena
ve správních okresech přímo orgánům
lidové správy - okresním národním
výborům - a bude plánovitě prováděna
za pomoci koordinačních sborů, jež budou
zárukou spolupráce všech na věci interesovaných
složek.
Všechny dosavadní zdravotní poradny budou včleněny
do ústavů národního zdraví,
v jejichž rámci budou postupně dobudovány
ty poradny, které v některé oblasti chybí.
Ústav nebude pouhou stavební jednotkou (z počátku
často nebudou všechny poradny a jejich společná
zařízení zatím ani pod jednou střechou),
bude to však pevná jednotka organisační,
jejíž všechny složky budou tvořiti
organický celek s jednotným vedením, s jednotnými
pracovními methodami a se společným odborným
zařízením. Systémem specialisovaných
poraden, vzájemně spolu souvisících,
bude kontrolováno a chráněno zdraví
od doby před početím nového života,
v období vývoje plodu, za porodu, v kojeneckém,
předškolním a ve školním věku
a dále po celou dobu života. To je úkolem poraden:
předsňatkových (eugenických), poraden
pro duševní hygienu, pro ženy těhotné,
pro matky, pro děti ve věku kojeneckém a
předškolním, pro školní děti
(školní lékařství), pro dospívající
mládež a pro dospělé, jež budují
ochranu zdraví po všech stránkách, včetně
péče o chrup. Tyto základní poradny
jsou doplněny poradnami zaměřenými
na boj proti sociálním chorobám: proti tuberkulose,
srdečním chorobám, rheumatismu, pohlavním
chorobám, rakovině, cukrovce, trachomu, proti chorobám
žláz s vnitřním vyměšováním
atd.
Práce v poradnách sestává ze zevrubného
vyšetřování a pravidelného sledování
jednak zdravotního stavu (duševního i tělesného)
lékařem, pokud možno odborným, jednak
sociálně zdravotních podmínek života
v rodině i mimo rodinu zdravotní pracovnicí.
Na podkladě souhrnného posouzení všech
zjištěných okolností se poskytují
individuelní porady ve všech oborech péče
o zdraví, a kde je třeba, zprostředkuje se
náprava vad a potřebné péče
(péče léčebné, včetně
péče o chrup, ozdravné, rekreační
atd.).
Poradny, které musí býti umístěny
blízko svých návštěvníků,
mají-li svoje úkoly řádně plniti,
budou zřízeny též jako odbočky
ústavu národního zdraví, event. jako
poradny místní, případně poradny
pojízdné. To budou zejména poradny pro těhotné
ženy, matky a děti, které musí býti
svým návštěvníkům snadno
přístupné a musí míti možnost
vyslati i poradenského lékaře k matce a dítěti
do bytu (na př. k novorozenci do prvních 10 dnů,
za mrazu a nepohody). Případy vyžadující
zvláštního odborného vyšetření
budou ovšem i z těchto místních poraden
dirigovány za potřebných opatření
do centrály ústavu národního zdraví,
jehož jádrem bude všestranně vybavená
poradna pro ženy těhotné, pro matky a děti
a poradna protituberkulosní. Ve větších
střediscích budou ústavy doplněny
poradnou předsňatkovou, poradnou pro duševní
hygienu, kardiologickou, proti rheumatismu, proti trachomu a proti
pohlavním chorobám, a zubními ambulatorii,
někde pak bude pro oblast několika ústavů
ještě poradna bojující proti rakovině,
proti alkoholismu a proti chorobám žláz s vnitřní
sekrecí. Tímto způsobem bude celé
území ČSR proloženo sítí
poraden, které zachytí každý potřebný
případ a zařídí, co je mu třeba.
Ústav národního zdraví bude organisován
úsporně, takže některá odborná
zařízení budou společná pro
všechny jeho složky, na př. laboratoř
chemická a bakteriologická, roentgen, solarium a
zařízení evidenční. Celý
osobní i věcný aparát ústavu
národního zdraví bude mimo to sloužiti
zdravotnickému výzkumu příslušné
oblasti, zdravotnické lidovýchově a provádění
ostatních zdravotnických úkolů veřejné
správy zdravotní.
Hlavní výhodou tohoto systému jest, že
zahrnuje do jednotně řízené péče
jedince všech věkových stupňů
bez ohledu na to, zda a jaká zdravotnická závada
se u něho vyskytuje a že umožňuje zdravotní
péči o rodinu jakožto o celek. Poněvadž
ústav národního zdraví bude znáti
rodiče, bude moci na př. ještě před
narozením dítěte učiniti potřebná
opatření na ochranu jeho zdraví (na př.
na ochranu zraku tam, kde je kapavka, na isolování
tam, kde je jakákoliv nakažlivá nemoc atd.);
kdykoli pak u kteréhokoli člena rodiny propukne
onemocnění, bude moci učiniti disposice s
ohledem na ostatní příslušníky
celé rodiny. Jen tento systém umožní
opravdu energický boj proti kojenecké úmrtnosti
a proti sociálním chorobám, jenž jest
našim nejzávažnějším úkolem
v zanedbaných zdravotních poměrech poválečných.
Proto není možno dále ponechati tuto práci
a zodpovědnost na obětavých a přičinlivých
sice, ale jen v rámci svých omezených možností
a isolovaně pracujících dobrovolných
organisacích, neboť tento úkol jest nad jejich
síly.
Tyto organisace zákon neruší, naopak počítá
s jejich další účinnou spoluprací.
Jen jeden úsek jejich průkopnické činnosti
- poradenství - bude odevzdán veřejné
správě zdravotní. Poradenskou práci
odbornou stejně i za dosavadního stavu věci
vykonávají odborné síly (lékař
a sociálně zdravotní pracovnice), placené
ze státních subvencí. Síly dobrovolné
soustřeďují svou činnost hlavně
na propagaci poradenské činnosti a na získávání
prostředků sbírkami a různými
podniky, aby nemajetným případům bylo
umožněno dodržeti radu lékaře a
sociálně zdravotní pracovnice. Tak přispívají
na př. na lepší výživu, ošacení,
ozdravnou a prázdninovou péči, vydržují
zařízení pro ozdravnou a prázdninovou
péči, jakož i stanice pro ošetřovatelskou
a zdravotní službu v rodinách, které
vedle svých ostatních úkolů vypomáhají
na úseku preventivní zdravotní péče,
zejména pak na zdravotní lidovýchově.
Všechny tyto úkoly zůstanou i nadále
těmto dobrovolným organisacím, které
sdružují agilní a průbojné jednotlivce.
Ba očekává se, že teď, kdy s nich
bude sňato břemeno zdravotnického poradenství,
věnují se tím intensivněji účinné
a iniciativní pomoci případům, které
poradny vyhledávají, a budou raziti nové
cesty v oboru preventivní péče. Není
tedy obavy, že zestátněním poradenské
péče zaniknou dosavadní finanční
a pracovní zdroje soukromé, neboť budou míti
stále dosti široké pole působnosti vedle
státní péče zdravotní. Je ovšem
třeba, aby tato práce dobrovolných organisací
- konaná v rámci jejich stanov - byla náležitě
koordinována s prací veřejné zdravotní
správy a aby měla dobrou a objektivní úroveň.
Proto se bude konati za dozoru ministerstva zdravotnictví
a bude vymezena jeho směrnicemi, vypracovanými v
dohodě s ministerstvy vnitra a sociální péče.
Zejména spolupráce ministerstva sociální
péče je pro obor poradenské zdravotní
péče velmi třeba, neboť část
poradenství (poradny pro matky a děti) provozovaly
až dosud Péče o mládež, a dále
proto, že úkoly těchto spolků v oboru
sociální a právní ochrany mládeže
doplňují činnost zdravotnických poraden.
Proto při pojednávání návrhu
zákona o organisaci péče o mládež
(jímž se Péče o mládež postátňují)
dalo ministerstvo zdravotnictví podnět k tomu, aby
péče o mládež byla v první instanci
svěřena okresním národním výborům,
stejně jako činnost preventivně zdravotní.
Ústavy národního zdraví budou při
plnění poradenské zdravotní péče
o matky a děti pomocným zařízením
nových Péčí o mládež.
Tím se docílí jednotného vedení,
účelného umístění a
úzké spolupráce obou složek, při
čemž každá podrží svoji odbornost.
Péči o mládež, jež se omezuje na
ochranu mladistvých členů rodiny, bude při
tom k dobru zdravotnický přehled ústavu národního
zdraví, zahrnující celou rodinu. Vzhledem
k této souvislosti je třeba, aby tato osnova byla
projednávána s přihlédnutím
k osnově zákona o organisaci péče
o mládež, kterou v rámci dvouletého
plánu vypracovalo ministerstvo sociální péče.
Až dosud provozovaly poradenskou zdravotní péči
zejména tyto spolky a instituce: Péče o mládež,
Masarykova liga proti tuberkulose, Československá
kardiologická společnost, Československá
společnost pro potlačovaní chorob pohlavních,
Liga proti rheumatismu, Endokrinologická společnost,
Československa eugenická společnost, Český
spolek pro zkoumaní a potírání zhoubných
nádorů, Spolek "Dům útěchy",
Česká péče o diabetiky, Československý
abstinentní svaz, Společnost pro péči
o duševní zdraví a j. Tyto spolky a instituce
jsou vydržovány ze státních subvencí
a z dobrovolných příspěvků.
Osobní a investiční náklady byly až
dosud hrazeny převážně ze státních
peněz, aniž však stát měl přímý
vliv na jednotné a účelné řízení
práce. Soustředěním poraden a jednotným
odborným plánováním se docílí
hospodárného využití prostředků
a pracovních sil a tím i prohloubení práce
a zlepšení výsledků, jež se projeví
v celkovém povznesení zdravotního stavu národa
a úsporou zejména na nákladech léčebných
a ošetřovacích. Poněvadž stát
béře na sebe povinnost organisovati jednotně
poradenskou zdravotní péči, vydržovati
ji a doplňovati, je samozřejmé, že zároveň
přejímá veškerá zařízení,
která dosud sloužila zdravotním poradnám
k tomuto účelu, do svého vlastnictví.
Za majetek nemovitý poskytne dosavadnímu vlastníkovi
přiměřenou náhradu, pokud nebyl tento
majetek pořízen z investičních subvencí.
Majetek movitý (zařízení paradon),
který byl skoro vždy pořizován ze subvencí,
převezme bez náhrady. V rámci platných
předpisů převezme též dosavadní
personál zdravotních poraden a provede jeho spravedlivé
platové zařazení.
V rozpočtu ministerstva zdravotnictví na rok 1946
je preliminováno na preventivní zdravotní
péči o mládež a na boj proti sociálním
chorobám celkem 115,000.000 Kčs. Předpokládá
se, že převzetím úkolů shora
uvedených stoupne tento náklad asi o 12 mil. Kčs,
jež budou pravděpodobně uhrazeny z výnosu
distribuce zboží UNRRA. Potřebné rozšiřování
sítě poraden a dobudování ústavů
národního zdraví bude prováděno
etapově podle finančních možností
v rámci pravidelného rozpočtu ministerstva
zdravotnictví v příštích letech.
Osnova vzniká v době příprav definitivní
organisace veřejné správy a tím i
orgánů veřejného zdravotnictví
i oborů s ním úzce souvisících
(národní pojištění). Pro naléhavost
zákonné úpravy poradenské zdravotní
péče není možno čekati, až
zcela vykrystalisují i ostatní reformy. Osnova je
proto rámcová a je stylisována tak, aby novou
organisaci poradenské zdravotní péče
bylo možno účelně včleniti do
celkové příští organisace veřejné
správy zdravotní a národního pojištění.
Odstavec 1 dává každému občanu
nárok ba bezplatnou státní poradenskou zdravotní
péči.
Odstavce 2 a 3 vymezují pojem poradenské zdravotní
péče a zdravotní poradny.
K odstavci 1: Státní správa zdravotní
(ministerstvo zdravotnictví a zemské a okresní
národní výbory) se ujímá organisace,
řízení a provádění poradenské
zdravotní péče. Chce míti v tomto
oboru postavení vedoucí, ale ne výlučné,
a chce úzce spolupracovati s nositeli sociálního
pojištění a používati koordinačních
sborů, zřízených podle zvláštních
předpisů.
Takovým sborem bude stálá koordinační
komise péče o mládež, kterou zřizuje
§ 6 osnovy zákona o organisaci péče
o mládež při úřadu předsednictva
vlády. V této komisi budou zastoupeni: úřad
předsednictva vlády, ministerstva: sociální
péče, vnitra, zdravotnictví, školství
a osvěty a spravedlnosti, příslušná
pověřenectva, ROH, Svaz české mládeže,
Svaz slovenské mládeže a představitelé
dobrovolné péče o mládež. Podle
povahy předmětu jednání bude možno
do ní přizvati i zástupce jiných ústředních
úřadů. Do působnosti této komise
náleží zejména starati se o jednotné
provádění péče o mládež.
Další koordinační orgán bude
zřízen podle čl. IV zákona o vybudování
národního pojištění, který
v nynějším návrhu této osnovy
zní: "Činnost národního pojištění
je vedena v souladu s všeobecnou politikou hospodářskou,
sociální a zdravotnickou. Činnost zdravotnická
budiž řízena podle jednotného plánu
zdravotní péče, vypracovaného zvláštním
koordinačním orgánem při ministerstvu
zdravotnictví, jenž k tomuto cíli bude zřízen
vládním nařízením, a vydaného
ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem
sociální péče." Jednotný
plán zdravotní péče bude se týkati
celé soustavy veřejného zdravotnictví
a rozdělí účelně administrativní
a exekutivní úkoly zdravotnické mezi všechny
složky na zdravotnické práci zúčastněné,
zejména mezi orgány veřejné zdravotní
správy, nositele pojištění a dobrovolné
organisace.
Pro přechodnou dobu již fungují ústřední
sbor a okresní sbory pro organisaci zdravotní služby,
které mají za úkol zejména urychliti
a usnadniti plnění úkolů, vzniklých
začleněním pohraničí do veřejné
zdravotní péče, hlavně pak zajistiti
úzkou spolupráci veřejné správy
zdravotní s nositeli sociálního pojištění.
Tyto sbory byly vytvořeny oběžníkem
ministerstva zdravotnictví ze dne 25. srpna 1945, č.
II/42000-159-2253-25/8-45 po společné dohodě
ministerstev zdravotnictví, sociální péče,
národní obrany a dopravy, ÚRO, zemských
národních výborů a nositelů
sociálního pojištění. V ústředním
sboru pro organisaci zdravotní služby v zemích
českých jsou zastoupena ministerstva zdravotnictví,
sociální péče, národní
obrany, techniky, dále zemské národní
výbory, ústřední nositelé veřejnoprávního
pojištění, Ústřední jednota
čs. lékařů a Ústřední
rada odborů. K jednání se dále zvou
zástupci Státního úřadu plánovacího,
Státního úřadu osidlovacího
a Ústředního národního výboru
hlav. města Prahy. Obdobný sbor je zřízen
i při pověřenectvu zdravotnictví a
je složen ze zástupců pověřenectva,
Ústřední sociální pojišťovny
v Bratislavě, Lékařské komory v Bratislavě
a Ústředí odborových svazů
Slovenska. Do okresních sborů pro organisaci zdravotní
služby vysílají po jednom zástupci:
okresní národní výbor, správní
sbory nositelů nemocenského pojištění,
okresní (krajské) rady odborů, lékařská
župa a okresní úřad ochrany práce.
Dalšími členy jsou: okresní lékař,
úřední lékaři nositelů
nemocenského pojištění, vedoucí
úředníci nositelů nemocenského
pojištění, příp. zmocněnci
nositele nemocenského pojištění, lékařský
a administrativní vedoucí v. v. nemocnice v okrese
a zástupce sociální pomoci. Podle potřeby
mohou býti do okresního sboru přizváni
zástupci dobrovolné sociálně zdravotní
péče.
Není tedy třeba, aby byl zřizován
zvláštní koordinační sbor pro
obor poradenské zdravotní péče; jest
však nutno zdůrazniti souvislost tohoto zákona
s cit. osnovami.
K odstavci 2: Dosavadní dobrovolné organisace preventivní
zdravotní péče se neruší; stát
přejímá pouze jeden úsek jejich činnosti,
t. j. činnost poradenskou, a ponechává jim
jejich činnost ostatní v rámci jejich stanov.
Při této své činnosti budou však
vázány směrnicemi vydanými podle tohoto
odstavce a budou podrobeny dozoru ministerstva zdravotnictví,
aby tak byla zabezpečena jednotnost, účelné
rozdělení a dobrý standard této činnosti.
Pracovníci těchto organisací zůstanou
ovšem s poradenstvím v praktickém a ideovém
styku ve zdravotních a sociálních komisích
okresních národních výborů,
pokud budou jejich členy, případně
i v koordinačních sborech (odstavec 1). Obdobné
ustanovení má též osnova o organisaci
péče o mládež.
Poradenskou zdravotní péči ve správním
okresu bude prováděti okresní národní
výbor prostřednictvím ústavu národního
zdraví, do něhož začlení dosavadní
zdravotní poradny. Tento ústav nebude míti
samostatné právní subjektivity, nýbrž
bude pomocným odborným zařízením
okresního národního výboru pro všechny
jeho úkoly zdravotní a rovněž i pomocným
zařízením komisí okresních
národních výborů "okresních
péčí o mládež". Způsob
jeho uspořádání a činnosti
bude upraven vládním nařízením
a je podrobně popsán ve všeobecné části
důvodové zprávy.
K odstavcům 1 až 3: Aby stát mohl dostáti
úkolům svěřeným mu tímto
zákonem, je třeba, aby převzal veškerá
potřebná zařízení, která
dosud sloužila výlučně nebo převážně
dosavadním zdravotním poradnám a jsou ve
vlastnictví jejich provozovatelů. Bude jich použito
pro tytéž účely, pokud jim vyhovují.
- Pro řízení u okresních národních
výborů podle tohoto ustanovení platí
ustanovení vládního nařízení
č. 8/1928 Sb., o správním řízení.
Za majetek nemovitý se poskytne náhrada obdobně
ustanovením § 8 dekretu č. 100/1945. Nemovitostí,
které alespoň převážně
slouží poradenství a jsou ve vlastnictví
provozovatelů poraden, je pouze málo. Poradny jsou
většinou v najatých místnostech, často
ve školách (místní poradny) nebo domech
patřících veřejnoprávním
korporacím a vystavěných pro účely
sociální a zdravotní péče.
Tam, kde na př. Okresní péče o mládež
mají vlastní domy (někde ve spoluvlastnictví
s Masarykovou ligou proti tuberkulose), nepřevládají
místnosti určené poradenství; obvykle
jsou tam kromě poradenských místností
a kanceláří též ještě
byty, jesle, útulky pro děti a dětské
domovy. Tyto domy tedy nebude stát přejímati
podle tohoto zákona. Nemovitostí, které přejdou
na stát, bude jen asi deset. Po odečtení
subvencí, jež byly státem poskytnuty na jejich
pořízení, nepřesáhne náklad
na jejich převzetí státem částku
5,000.000 Kčs.
Movitý majetek poraden přejímá stát
bez náhrady. Jde o zařízení poraden
(jednoduchý nábytek čekárny a lékařské
ordinace, váha, lékařské nástroje,
příruční lékárny, někde
ještě horské slunce, roentgen, zařízení
zubolékařské a pod.). Veškeré
toto zařízení bylo pořizováno
z investičních podpor ministerstva zdravotnictví,
někde též z dobrovolných sbírek.
Ministerstvo zdravotnictví neví o případu,
že by na některé součásti poradenského
zařízení vázly dluhy vzniklé
nynějšímu vlastníku nabytím,
opravami a udržováním zařízení,
neboť zejména v posledních letech bylo nutno
všechny dodávky platiti hotově a provozovatelé
poraden obvykle pořizovali zařízení,
zejména nákladnější, až
tehdy, když měli zaručenou úhradu. Kde
snad by se mimo očekávání u předmětů
národním výborem převzatých
takový dluh vyskytl, bude věřitel uspokojen
státem, neboť lze předpokládati, že
takový závazek nebude vyšší než
nynější obecná cena věci. Pokud
by vyšší byl, jest spravedlivé, aby zbytek
závazku zůstal k tíži dosavadního
vlastníka, který zřejmě investici
učinil nehospodárně. V každém
případě to budou jenom malé částky,
které si dosavadní vlastník bude moci opatřiti
další činností nebo v případech
hodných zvláštního zřetele z
podpory ministerstva zdravotnictví. Ustanovení o
ručení státu za zmíněné
závazky má sice jen theoretický význam,
nelze však státu uložiti ručení
neomezené výši obecné ceny a zakládati
tak precedenční předpis, který by
mohl stát v jiných případech vážně
poškoditi.
K odstavci 4: O odborný a zapracovaný personál
zdravotních poraden je veliká nouze. Podle tohoto
zákona přejímá stát v rámci
platných předpisů jejich dosavadní
zaměstnance, aby práce mohla nerušeně
pokračovati alespoň v dosavadním rozsahu.
Tento personál bude převzat do smluvního
služebního poměru. Jeho platy jsou upraveny
s ohledem na různé stupně jeho odborného
vzdělání podle výnosu ministerstva
ochrany práce a sociální péče,
vyhlášeného výnosem ministerstva zdravotnictví
č. II/1-246-14/7-1945 (platová úprava pro
zaměstnance některých institucí sociální
a zdravotní péče). Poněvadž platy
těchto zaměstnanců byly hrazeny ze státních
subvencí, nevzejde státní správě
převzetím tohoto personálu nové finanční
zatížení. Poněvadž jde o skupinu
odborných zaměstnanců, kteří
budou používáni jen pro potřebu ústavů
národního zdraví, utvoří se
pro ně samostatný osobní stav. Tato ustanovení
se nevztahují na zaměstnance Okresních péčí
o mládež. Zmínění zaměstnanci
mohou býti převzati státem podle § 4,
odst. 4 osnovy zákona o organisaci péče o
mládež a budou pravidelně přiděleni
k výkonu péče o mládež přísl.
úřadovnám okresních národních
výborů, pokud se ministerstva zdravotnictví
a sociální péče nedohodnou o jejich
převedení do služeb ústavů národního
zdraví.
Veškeré náklady na ústavy národního
zdraví budou hrazeny z rozpočtu ministerstva zdravotnictví.
Svazkům územní samosprávy nelze pro
jejich tíživou finanční situaci ze zákona
ukládati další finanční břemena,
avšak očekává se, že obce a okresy
jako dosud dobrovolně budou podporovati rozvoj poradenství
(na př. zapůjčením místností
a pod.). Odhad nákladu, který z provedení
tohoto ustanovení a přísl. ustanovení
§ 4 vzejde státní pokladně, je uveden
ve všeobecné části důvodové
zprávy.
Prozatím není platných předpisů,
podle nichž by na náklady ústavů národního
zdraví byla povinna přispívati jiná
osoba; předpokládá se však, že
vzhledem k §§ 30 a násl. osnovy zákona
o národním pojištění pro případ
mateřství, sňatku, nemoci a úmrtí
(zákon o nemocenském pojištění)
je možno počítati v budoucnu s finanční
účastí nositelů národního
pojištění.
Ústavy národního zdraví, zejména
sousední, budou v rámci jednotného plánu
zdravotní péče spolupracovati. Některé
speciální druhy poraden, jejichž zřizování
v každém ústavu národního zdraví
by bylo neekonomické, budou podle příslušných
směrnic pracovati i pro více okresů.
K odstavci 1: Toto ustanovení umožňuje použíti
na př. místností, zařízení
a personálu ambulatorií a nemocnic i pro účely
ústavů národního zdraví a naopak.
Při tom osnova pamatuje i na příští
případný vývoj výstavby veřejného
zdravotnictví, v jehož rámci by se veřejné
nemocnice a ambulatoria mohly státi středisky veškeré
zdravotní péče. Slovo "přidružiti"
má zahrnouti různé způsoby event.
vzájemného vztahu těchto institucí,
jak to bude v rámci jednotného plánu zdravotní
péče vyžadovati místní potřeba.
K odstavci 2: V některých oblastech ČSR bude
účelné navázati na dosavadní
zvláštní, místními podmínkami
odůvodněný vývoj a přizpůsobiti
mu organisaci zdravotního poradenství. Tak na př.
pro celý obvod expositury zemského národního
výboru v Brně, v Moravské Ostravě
se tvoří jediný velký sociálně
zdravotní ústav. Pro některé úkoly
preventivní zdravotní péče (na př.
pro péči o chrup) bude případně
účelno zříditi pojízdná
ambulatoria, spravovaná zemskými národními
výbory, která by působila v širších
oblastech. Na Slovensku vzorně pracuje v preventivní
zdravotní péči Státní zdravotně-sociální
ústav v Bratislavě s řadou poboček.
Při speciálním zdravotnickém výzkumu
některých oblastí bude třeba říditi
preventivní zdravotní práci přímo
z ministerstva zdravotnictví. Proto mohou jak ministerstvo
zdravotnictví, tak zemské národní
výbory a pověřenectvo (ovšem po slyšení
na věci zúčastněných národních
výborů) pověřiti z důvodů
místní účelnosti některými
úkoly poradenské zdravotní péče
svoje ústavy.
K odstavci 1: Účelem zákona je sjednotiti
dosavadní zdravotní poradenství. Aby v budoucnosti
nemohla býti tato jednotnost porušena, bude možno
od počátku účinnosti tohoto zákona
zřizovati další zdravotní poradny jen
v rámci ústavů národního zdraví.
K odstavci 2: Toto ustanovení zajišťuje kontinuitu
poradenské práce až do doby, kdy se jí
fakticky ujme státní zdravotní správa.
K odstavci 3: Poradny pracovního lékařství
a poradny pro volbu povolání nejsou prozatím
včleňovány do ústavů národního
zdraví, poněvadž jde o zařízení,
plnící úkoly jak zdravotní tak i sociální.
Při tom se však umožňuje, aby i tyto poradny
se v zájmu soustředění jednotné
zdravotní péče přidružily k ústavům
národního zdraví, Rozhodnutí o tom
se svěřuje vládě.

