Právní výbor projednal ve schůzích, konaných dne 12. a 18. prosince 1946, předloženou osnovu zákona o úpravě svátkového práva (tisk 259) a usnesl se jednomyslně na těchto změnách:

V § 1 - za slovy: Sv. tří králů (6. leden), vsunuje se: "Velký pátek,".

V § 3, odst. 3 - za slovy: Sv. tří králů, vsunuje se: "Velký pátek,"; dále se vypouští ve větě druhé znění "kdy se jim dostane právní ochrany podle platných předpisů".

V § 3, odst. 4 - za slovy: (památné dny) vsunuje se: "- po případě i pro jednotlivé oblasti státu -".

§ 6 ve stilisaci vládního návrhu se vypouští a nahrazuje tímto zněním:

(¹) Koná-li se práce v některý den uvedený v §§ 1 a 2, pokud nepřipadá na neděli, přísluší zaměstnanci za každou v tento den odpracovanou hodinu skutečně docílený výdělek, zvýšený o zvláštní příplatek, který se rovná

a) u zaměstnance pracujícího v časové mzdě jeho skutečné hodinové mzdě,

b) u zaměstnance pracujícího v úkolu nebo premiové soustavě průměrnému hodinovému výdělku, jehož docílil v posledním ukončeném mzdovém zúčtovacím období,

c) u zaměstnance s měsíčním platem ¹/₂₀₀ jeho hrubého měsíčního platu.

(²) Ustanovení platných mzdových (platových) vyhlášek, platných kolektivních smluv nebo jiných ujednání o výši příplatku za práci ve sváteční dny (dny pracovního klidu), pokud odporují ustanovení odst. 1, se zrušují.

(³) Je-li odpadlá pracovní doba delší než doba, kterou zaměstnanec v dotyčný den skutečně odpracoval, obdrží vedle odměny za odpracovanou dobu podle odst. 1 ještě náhradu ušlého výdělku za zbývající část odpadlé doby pracovní, vypočtenou podle § 4.

(⁴) Učni, který pracuje v některých ze dnů vyjmenovaných v §§ 1 a 2, zvýší se stanovený týdenní (měsíční) vychovávací příspěvek o ¹/₄₈ (¹/₂₀₀) za každou v tento den odpracovanou hodinu.

(5) Ustanovení odst. 1 - 4 neplatí pro zaměstnance, jimž se proto, že ve svátek (památný den) pracovali, poskytne náhradní volný den. Za takový náhradní volný den jim přísluší náhrada podle ustanovení § 4.

V § 10 se škrtá slovo "vyhlášení" a nahrazuje se slovy "1. ledna 1947".

K vypuštění věty: "kdy se jim dostane právní ochrany podle platných předpisů" v § 3, odst. 3 došlo proto, poněvadž právní výbor považuje toto ustanovení za nadbytečné, neboť vychází z předpokladu, že církevním obřadům dostane se této právní ochrany stejně ve dny sváteční jako ve dny všední.

Jelikož přijetím nového znění vzniká státní pokladně vyšší náklad na úhradu pracovní odměny za neděle a svátky uvedené v §§ 1 a 2 pro veřejné zaměstnance, kteří podle § 8 jsou postaveni na roveň zaměstnancům soukromým, usneseno jednomyslně, aby vládní návrh byl postoupen k vyjádření, případně k schválení, výboru rozpočtovému. Právní výbor doporučuje plenu ústavodárného Národního shromáždění takto změněnou osnovu ke schválení.

Sociálně politický výbor projednal ve schůzi dne 17. prosince 1946 předložený vládní návrh zákona (tisk 259) a přijal jej ve znění schváleném výborem právním.

Rozpočtový výbor schválil ve své schůzi, konané dne 18. prosince 1946, jednomyslně vládní návrh zákona i se změnami, jak se na nich usnesl výbor sociálně politický a výbor právní.

Poněvadž z ustanovení § 6, odst. 1, písmeno c) vzniknou státní pokladně vyšší náklady, spojené s úhradou pracovní odměny za neděle a svátky, uvedené v §§ 1 a 2 pro veřejné zaměstnance, kteří podle § 8 jsou postaveni na roveň zaměstnancům soukromým, usnesl se rozpočtový výbor jednomyslně, aby zvýšené náklady, spojené s prováděním vládního návrhu zákona o úpravě svátkového práva, ve veřejné a státní správě byly uhrazeny z úspor, dosažených v hospodaření v rámci státního rozpočtu na rok 1947.

Rozpočtový výbor usnesl se proto jednomyslně na připojené resoluci.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Státně uznanými svátky jsou: Nový rok (1. leden), Sv. tří králů (6. leden), Velký pátek, Nanebevstoupení Páně, Božího Těla, Sv. apoštolů Petra a Pavla (29. červen), Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen), Všech Svatých (1. listopad), Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. prosinec), Hod Boží vánoční (25. prosinec) a druhý svátek vánoční (26. prosinec).

Památnými dny republiky Československé jsou: 7. březen podle zákona ze dne 7. března 1946, č. 52 Sb. (narozeniny presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka), 1. květen (svátek práce), 5. červenec (sv. Cyrila a Metoděje), 6. červenec (Mistra Jana Husi), 28. září (knížete sv. Václava) a 28. října jakožto státní svátek podle zákona ze dne 14. října 1919, č. 555 Sb.

(¹) Pro státně uznané svátky a památné dny republiky Československé (§§ 1 a 2) platí ustanovení o nedělích.

(²) Okresní národní výbory učiní podle místních poměrů opatření, směřující k důstojné zevní oslavě dne 28. října.

(³) Ode dne účinnosti tohoto zákona po dobu, kdy toho vyžadují hospodářské zájmy státu a jejíž ukončení stanoví vláda nařízením, neplatí ustanovení o nedělích pro tyto státně uznané svátky a památné dny republiky Československé, připadnou-li na všední den: Sv. tří králů, Velký pátek, Nanebevstoupení Páně, Sv. apoštolů Petra a Pavla, Neposkvrněného Početí Panny Marie, 7. března a 28. září. Církevní obřady připadající na svátky a památné dny vyjmenované v předchozí větě jest - pokud překročují rozsah obřadů o všedních dnech - přeložiti na následující nebo předcházející neděli. Není-li to možno, jest zaměstnancům umožniti, aby se mohli v těchto dnech zúčastniti církevních obřadů a oslav podle svého náboženského vyznání.

(⁴) Dovolí-li to hospodářské zájmy státu, může vláda i před ukončením doby, uvedené v odstavci 3, větě první, nařízením stanoviti, že pro některé svátky (památné dny) - po případě i pro jednotlivé oblasti státu - platí ustanovení o nedělích.

(⁵) Pro podniky, jichž nerušený provoz je ve veřejném zájmu nutný, může věcně příslušné ministerstvo v dohodě s ministerstvy vnitra a sociální péče správními opatřeními stanoviti výjimky z ustanovení odstavce 1; bližší úpravu může vyhraditi příslušným nižším úřadům (orgánům).

(¹) Připadne-li některý ze dnů, uvedených v §§ 1 a 2, na jiný den než na neděli, přísluší zaměstnancům, kteří proto v tento den nepracují a nemají za tento den nárok na mzdu nebo plat, náhrada za ušlý výdělek.

(²) Nejsou-li mzda nebo plat zaměstnanců pevně určeny podle hodin, dnů nebo delších časových období, bere se za základ pro výpočet náhrady podle odstavce 1 průměrný výdělek za poslední mzdové období.

(³) Zaměstnancům, kteří bez dostatečné omluvy zameškali pracovní směnu (nebo její část) bezprostředně předcházející nebo následující po dni, za nějž přísluší nárok podle odstavce 1, se neposkytne náhrada za ušlý výdělek podle tohoto ustanovení.

(¹) Domáckým dělníkům a jim na roveň postaveným domáckým živnostníkům a zprostředkovatelům domácké práce přísluší za každý den, uvedený v §§ 1 a 2, pokud připadne na jiný den než na neděli, ¹/₂% z pracovní odměny, dosažené v posledních bezprostředně předcházejících 6 kalendářních měsících.

(²) Pracovní odměnou se rozumí hrubá odměna bez příplatků na hotová vydání.

(³) Podnikatelé domácké práce jsou povinni nahraditi zprostředkovatelům domácké práce částky, které tito vyplatili domáckým dělníkům a jim na roveň postaveným domáckým živnostníkům podle ustanovení odstavce 1.

(¹) Koná-li se práce v některý den uvedený v §§ 1 a 2, pokud nepřipadá na neděli, přísluší zaměstnanci za každou v tento den odpracovanou hodinu skutečně docílený výdělek, zvýšený o zvláštní příplatek, který se rovná

a) u zaměstnance pracujícího v časové mzdě jeho skutečné hodinové mzdě,

b) u zaměstnance pracujícího v úkolu nebo premiové soustavě průměrnému hodinovému výdělku, jehož docílil v posledním ukončeném mzdovém zúčtovacím období,

c) u zaměstnance s měsíčním platem ¹/₂₀₀ jeho hrubého měsíčního platu.

(²) Ustanovení platných mzdových (platových) vyhlášek, platných kolektivních smluv nebo jiných ujednání o výši příplatku za práci ve sváteční dny (dny pracovního klidu), pokud odporují ustanovení odst. 1, se zrušují.

(³) Je-li odpadlá pracovní doba delší než doba, kterou zaměstnanec v dotyčný den skutečně odpracoval, obdrží vedle odměny za odpracovanou dobu podle odst. 1 ještě náhradu ušlého výdělku za zbývající část odpadlé doby pracovní, vypočtenou podle § 4.

(⁴) Učni, který pracuje v některých ze dnů vyjmenovaných v §§ 1 a 2, zvýší se stanovený týdenní (měsíční) vychovávací příspěvek o ¹/₄₈ (¹/₂₀₀) za každou v tento den odpracovanou hodinu.

(⁵) Ustanovení odst. 1 - 4 neplatí pro zaměstnance, jimž se proto, že ve svátek (památný den) pracovali, poskytne náhradní volný den. Za takový náhradní volný den jim přísluší náhrada podle ustanovení § 4.

Ustanovení §§ 4 až 6 neplatí pro dny, na něž se vztahuje předpis § 3, odst. 3.

Ustanovení §§ 4 až 7 platí pro zaměstnance soukromé i veřejné.

(¹) Zrušují se, pokud se v tomto zákoně neustanovuje jinak, všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb., o svátcích a památných dnech republiky Československé.

(²) Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 9. března 1939, č. 63 Sb., kterým se doplňuje a mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb., o svátcích a památných dnech.

(³) Ustanovení § 11 zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 96 Sb., o vzájemných poměrech náboženských vyznání, zůstávají nedotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947; provedou jej ministři vnitra a sociální péče v dohodě s ostatními zúčastněnými členy vlády.

Ministerstvu financí se ukládá, aby náklady, spojené s prováděním zákona o úpravě svátkového práva ve veřejné a státní správě, uhradilo z úspor, dosažených v hospodaření v rámci státního rozpočtu na rok 1947.