Vláda odpovídajíc na interpelaci poslance
inž. Sochorce a druhů ve věci zrušení
pachtovní smlouvy mezi 16 obcemi politického okresu
hustopečského a lesním úřadem
v Židlochovicích, č. t. 89. sděluje
toto:
Až do roku 1942 připachtovávala správa
státních lesů v Židlochovicích
jako krycí honitby části, případně
i celé společenstevní honitby od příslušných
16 honebních výborů.
Za okupace byla oblast státních lesů v Židlochovicích
prohlášena za přírodní reservaci
(rozhodnutí býv. komisařského vedoucího
č. j. 84.026-VIII/Bh-1942, ze dne 16. června 1942).
Na základě tohoto prohlášení
a ve smyslu ustanovení § 12. odst. 6 vl. nař.
č. 127/41 Sb., přiznalo ministerstvo zemědělství
jako nejvyšší myslivecký úřad
výnosem č. j. 83.610-VI c-1942, ze dne 18. června
1942, bývalému Pozemkovému úřadu
pro Čechy a Moravu nárok na pachtování
společenstevních honiteb, které sousedily
s touto reservací a sice:
Židlochovice, Hrušovany, Unkovice, Žabčice,
Přísnotice, Přibice, Iváň,
Vranovice, Uherčice, Velké Němčice,
Křepice, Nikolčíce, Nosislav, Blučina,
Měnín a Moutnice.
Správa Židlochovice uzavřela pachtovní
smlouvy se 16 obcemi na dobu 9 let a 3 měsíců,
t. j. od 1. ledna 1943 do 31. března 1952 na připachtování
celých společenstevních honiteb. Části
společenstevních honiteb, kterých nebylo
zapotřebí k provozu representačních
honiteb, dala do pachtu místním zájemcům.
Místní občané těžce nesli,
že honební právo na vlastních honebních
pozemcích museli propachtovati správě a části
honiteb, které sami dříve spravovali, dostávali
jako podpacht od správy a po osvobození domáhali
se zrušení pachtovních smluv.
Za splnění této žádosti místních
občanů se u ministerstva zemědělství
naléhavě zasazoval p. poslanec Šling. Po jeho
opětovných intervencích byla v dohodě
s kanceláří presidenta republiky v březnu
1946 vyslána komise, složená ze zástupců
kanceláře presidenta republiky, lesnického
odboru ministerstva zemědělství, ústředního
ředitelství státních lesů a
statků Jednotného svazu českých zemědělců
v Praze a v Brně a zemského národního
výboru v Brně, aby na místě samém
provedla šetření, jak dalece bylo by možno
vyhověti oprávněným požadavkům
místních zemědělců při
zachování representační honitby na
Židlochovicku, třeba v zmenšeném měřítku.
Komise jednala se zástupci všech honebních
společenstev a docílila s 11 z nich dne 1. června
1946 dohodu.
Dle této dohody byly společenstevní honitby
rozděleny tak, aby části dobrovolně
postoupené správě státních
lesů byly jako samostatné honitby pachtovány
a zbývající části ponechány
příslušným honebním společenstvům,
rovněž jako samostatné honitby k volnému
využití Správa státních lesů
v Židlochovicích přípisem ze dne 27
srpna 1946 tuto dohodu vypověděla. Ministerstvo
zemědělství, resp. Ústřední
ředitelství státních lesů a
statků však po návštěvě
deputace dotyčných honebních společenstev
uložilo správě v Židlochovicích,
aby bezodkladně odvolala svůj přípis
a dohodu o prozatímní úpravě myslivosti
přesně plnila. Tím byla platnost dohody z
1. září 1946 obnovena. Dodatečným
jednáním byla docílena dohoda u dalších
dvou honebních společenstev. Nebylo možno docíliti
dohody s honebními společenstvy Blučina,
Nosislav a Uherčice.
Honební plochy pachtované od prvních dvou
společenstev slouží jako krycí honitby
pro chov bažantů v t. zv. rumunské bažantnici,
která na východní straně sousedí
přímo s polnohospodářskými
pozemky rolníků z těchto obcí. Na
těchto pozemcích bažanti přirozeně
působí určité škody, za které
však majitelé pozemků dostávají
plnou náhradu. Z těchto důvodů rozhodl
ministr zemědělství, aby rumunská
bažantnice byla posunuta do vlastních pozemků
státních lesů a statků tím
způsobem, že pruh lesa na západní a
jihozápadní straně bude vykácen a
vyklučen a půda přeměněna na
polnohospodářské pozemky. Tím bude
docíleno, že bažantnice bude obklopena státními
polnohospodářskými pozemky, kde se zadrží
hlavní nápor škod, působených
bažanty. Tak bude splněno dávné přání
těchto obcí. Pokud se však týká
těch částí společenstevních
honiteb, které mají býti ponechány
v pachtu správě státních lesů
a statků v Židlochovicích jako krycí
pásmo pro representační honitbu, žádala
tato honební společenstva takové omezení
tohoto pásma, že by tím byl honební
provoz v rumunské bažantnici, nejlepším
to representačním honbišti, v zásadě
ohrožen.
Z obdobných důvodů nebylo možno docíliti
dohody s obcí Uherčice, jejíž pozemky
hraničí na východní straně
na vranovský les.
Po novém zakročení pana poslance Šlinga,
jenž tuto záležitost stále sledoval, rozhodl
ministr zemědělství, aby požadavkům
všech těchto 3 obcí bylo vyhověno až
po krajní mez, slučitelnou ještě s dalším
udržením státní representační
honitby v Židlochovicích, jejíž zachování
je důležitým zájmem státním.
V důsledku tohoto rozhodnutí podrží
si správa státních lesů a statků
pro ochranné pásmo representačních
honiteb jako pacht jen tyto části společenstevních
honiteb výše uvedených obcí:
1. U obce Blučina honební plochy společenstevní
honitby od silnice Blučina-Měnín na východ.
2. u obce Nosislav honební pozemky od Vápeňácké
cesty na východ.
3. u obce Uherčice honební pozemky ležící
západně od cesty vedoucí z Uherčic
na Kolby.
Zbývající části společenstevních
honiteb těchto obcí budou ponechány příslušným
honebním společenstvům k volnému využití,
tak jako u ostatních 13 obcí.
Tyto plochy jsou o mnoho menší než ty, které
výše uvedené obce dobrovolně propachtovávaly
státním lesům a statkům až do
roku 1938.
V celku tedy byla záležitost u 13 obcí vyřešena
cestou dohody, uzavřené 1. června 1946, která
je v platnosti, s 16 obcemi nebyla dohoda uzavřena, neboť
jak bylo výše uvedeno, nebyly tři obce ochotné
přistoupiti na uspořádání,
které by bylo slučitelné s dalším
udržením representační honitby. U těchto
tří obcí splní ministerstvo zemědělství,
resp. Ústřední ředitelství
státních lesů a statků požadavky
obcí až po krajní mez slučitelnou se
státními zájmy a v míře, která
přesahuje stav do roku 1938.

