Dle § 3. odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 21.
června 1945, č. 12 Sb., rozhoduje zemský
národní výbor na návrh příslušného
okresního národního výboru o tom,
zda vlastník zemědělského majetku
spadá pod ustanovení odst. 1 lit. a), b) téhož
§ (zrádci a pomahači) a zda v důsledku
toho zemědělský majetek propadá konfiskaci
ve prospěch státu. Pochybné případy
má předložiti zemský národní
výbor ke konečnému rozhodnutí ministerstvu
zemědělství, které rozhodne v dohodě
s ministerstvem vnitra.
Rada okresního národního výboru v
Českém Brodě projednávala ve svých
schůzích dne 4. února a 12. března
1946 asi 10 případů, kde majitelé
zemědělského majetku byli označeni
za zrádce a pomahače, aby případně
zemskému národnímu výboru v Praze
navrhla rozhodnutí dle citovaného dekretu a tím
i konfiskaci. V několika případech ke konečnému
usnesení rady nedošlo, a proto také okresní
národní výbor v Českém Brodě
nebyl oprávněn k příslušnému
návrhu na zemský národní výbor
v Praze.
Vzdor tomu ale předseda téhož okresního
národního výboru J. Kovář a
místopředseda J. Uldrich učinili zemskému
národnímu výboru v Praze návrh na
rozhodnutí, že dotyční vlastníci
jsou zrádci a aby jejich zemědělský
majetek byl konfiskován. Ke svému návrhu
připojili protokol o uvedených schůzích
rady okresního národního výboru, který
byl zfalšován nějakým neznámým
pachatelem, jehož osoba jest již patrně zjištěna,
ježto na neznámého pachatele bylo učiněno
trestní oznámení.
Zemský národní výbor v Praze, byv
uveden v omyl, návrhu okresního národního
výboru v Českém Brodě vyhověl
a vyslovil konfiskaci.
Na tento případ byl ihned poté upozorněn
předseda zemského národního výboru
v Praze, L. Kopřiva. Slíbil tento případ
urychleně vyšetřiti s tím, že na
základě šetření zemského
národního výboru rozhodne.
Šetřením se zjistilo, že shora uvedené
údaje odpovídají pravdě. Dalo se proto
očekávati, že věc bude předložena
zemskému národnímu výboru k rozhodnutí,
že osoby případ zavinivší budou
suspendovány a že konfiskační a parcelační
řízení bude až do konečného
rozhodnutí zastaveno. Nestalo se tak. Naopak, ministerstvo
zemědělství a Národní pozemkový
fond přikročili k parcelaci statku Jar. a Bož.
Novákových v Přistoupimi č.
2 a J. Černého v Tismicích č. 14.
Nad to ještě předseda okresního národního
výboru J. Kovář a místopředseda
J. Uldrich přikázali bez vědomí tehdejšího
zemědělského referenta okresního národního
výboru Černického a bez vědomí
rady okresního národního výboru proti
znění zatímního organisačního
řádu okresního národního výboru
národnímu správci statku manželů
Novákových, aby dal souhlas za Bož. Novákovou,
spoluvlastnici statku, státně i národně
spolehlivou, k fysickému rozdělení statku,
ač tato jej k tomu nezmocnila a souhlas dáti odepřela.
Ministerstvo zemědělství vydalo po té
dne 24. listopadu 1946 v Přistoupimi dekrety na příděly
ze statku manželů Novákových.
Postup funkcionářů okresního národního
výboru v Českém Brodě je tedy nejen
formálně vadný a nezákonný,
ale hraničí úzce s předpisy trestního
zákona, ježto tu nadřízené úřady
byly vědomě uvedeny v omyl. Proto rozhodnutí
zemského národního, výboru v Praze
a ministerstva zemědělství trpí vadami
řízení a jsou nezákonná.
Leč ani ministerstvo zemědělství nedbá
ustanovení dekretu, čemuž nasvědčují
tyto případy:
1. Okresní národní výhor v Čáslavi
navrhl zemskému národnímu výboru v
Praze, aby rozhodl, že Alfred Raiský ve Vilémově
je kolaborant a aby jeho majetek byl konfiskován. Místní
národní výbor ve Vilémově vydal
A. Raiskému opětovně osvědčení
o státní a národní spolehlivosti.
Okupanti uvalili na majetek Raiského vnucenou správu.
Zemský národní výbor v Praze vyšetřil
podrobně udání na Raiského a jeho
komise pro pozemkovou reformu dospěla k názoru,
že Raiský není zrádcem a nepřítelem
republiky a proto se většinou hlasů usnesla
návrhu okresního národního výboru
v Čáslavi nevyhověti.
2. Okresní národní výbor v Sedlčanech
navrhl zemskému národnímu výboru v
Praze na nátlak místního národního
výboru ve Voticích, aby rozhodl, že Emanuel
Maceška ve Voticích je zrádcem a nepřítelem
ČSR a aby jeho statek tamtéž byl konfiskován.
Hlavním důvodem patrně bylo, že město
Votice potřebuje k stavebnímu rozvoji pozemků
statku.
Komise pro pozemkovou reformu při zemském národním
výboru v Praze opět denunciace vyšetřila
a zjistila, že Maceška kolaborantem nebyl, naopak pracoval
proti nacistickému režimu a podporoval řadu
persekvovaných rodin (ku příkladu zetě
posl. Vojty Beneše) a proto rozhodla o návrhu okresního
národního výboru v Sedlčanech rovněž
odmítavě.
3. Okresní národní výbor v Ledči
navrhl zemskému národnímu výboru v
Praze obdobné rozhodnutí o Ing. Josefu Práškovi,
majiteli velkostatku v Ledči, že prý byl asociální
a kolaborant, vzdor tomu, že trestní řízení
u mimořádného lidového soudu i u trestní
nalézací komise u téhož okresního
národního výboru na udání proti
němu učiněná bylo zastaveno pro naprostý
nedostatek důkazů. Taktéž i zde rozhodla
zmíněná komise zemského národního
výboru zamítavě.
4. Okresní národní výbor v Kolíně,
označiv Milenu Götylovou-Odkolkovou za osobu německé
národnosti, požádal zemský národní
výbor v Praze, aby ji uznal za zrádkyni a nepřítele
ČSR a aby její zemědělský majetek
konfiskoval.
Komise zemského národního výboru v
Praze šetřením zjistila, že jmenovaná
je české národnosti a že trestní
oznámení učiněné u mimořádného
lidového soudu je bezpodstatné, že trestní
řízení bylo zastaveno a že řízení
dle malého retribučního dekretu není
sice dosud skončeno, ale že obvinění
proti ní vznesená nelze prokázati. Okupanti
uvalili na její majetek vnucenou správu. Proto komise
zemského národního výboru rozhodla
stejně, jako shora.
5. Tyto případy, s řadou případů
jiných, byly dány na pořad schůze
zemského národního výboru v Praze
dne 6. prosince 1946, byly vzaty s pořadu a dány
znovu na pořad schůze rady zemského národního
výboru dne 13. prosince 1946. Při této schůzi
rady projevili krajní nespokojenost členové
strany soc. demokratické, nár. socialistické
a lidové s praxí konfiskační i pozemkové
reformy, kterou provádí člen rady Ing. Václav
Rillich a prohlásili, že nemohou o jeho návrzích,
týkajících se shora popsaných případů
ustanovením citovaného dekretu nepodložených,
hlasovati. Proto se ze schůze vzdálili, takže
tato se stala neschopnou k rozhodování a musela
býti ukončena.
6. Rada zemského národního výboru
v Praze tedy o shora popsaných případech
meritorně dosud nerozhodla. Jedině jí náleží
dle citovaného dekretu právo buď rozhodnouti
nebo usnésti se na tom, že jde o případy
pochybné a předložiti je ke konečnému
rozhodnutí ministerstvu zemědělství.
Žádný funkcionář nebo úředník
zemského národního výboru není
oprávněn, aby bez pravoplatného usnesení
rady zemského národního výboru předkládal
věc k rozhodnutí ministerstvu, a tím méně
je za toho stavu ministerstvo oprávněno, aby si
věc samo vyžádalo k rozhodnutí. Leč
ministerstvo zemědělství svémocně
zasáhlo a rozhodlo v dohodě s ministerstvem vnitra
v uvedených i jiných případech, že
uvedené osoby jsou zrádci a nepřáteli
ČSR a vydalo dne 16. prosince 1946 konfiskační
dekrety, jež podepsal sám ministr zemědělství.
Rozhodnutí ministerstva zemědělství
trpí vadami řízení, jsou nezákonná
a jsou nepřípustným zásahem do pravomoci
zemských národních výborů.
Podepsaní poslanci vznáší proto tyto dotazy
1. na pana ministra vnitra:
a) zda jest mu znám případ uvedený sub, II. této interpelace, a pak-li ne, zda jest ochoten jej přísně vyšetřiti a pohnati provlnivší se osoby k zodpovědnosti a neprodleně je suspendovati.
b) zda je mu znám nezákonný postup ministerstva
zemědělství v případě
ad III, a zda hodlá sjednati nápravu.
2. na pana ministra zemědělství:
a) zda jest ochoten nezákonnou konfiskaci zrušiti a zastaviti rozdělení půdy v případě ad II.,
b) zda jest si vědom, že složil slib, že bude dbáti zákonů a zda hodlá zaříditi ve svém ministerstvu, aby zákonů bylo dbáno,
c) zda jest ochoten nezákonná rozhodnutí
v případech uvedených ad III, a všech
ostatních obdobných případech zrušiti.

