Při znárodnění průmyslu bylo
silně zdůrazněno, jak v tisku, tak i ústavními
činiteli, že pro vedení těchto podniků
mohou přijít v úvahu jen lidé s nejlepší
kvalifikací a odbornými znalostmi, bez ohledu na
politickou příslušnost a jakoukoliv protekci.
Prakse však ukazuje, že těchto zásad není
vždycky dbáno. Jsou případy, že
na vedoucích místech některých národních
podniků, ano i v ústředí těchto
podniků, jsou příslušníci jedné
rodiny, nebo velmi blízkých příbuzenských
vztahů, což vzbuzuje oprávněnou nedůvěru
zaměstnanců těchto podniků a jest
důvodem stížností z řad osazenstva.
(Na př. Pojizerské bavl. závody, nár.
pod.).
Projevují se také snahy, aby lidé, kteří
jsou již jmenováni na nejpřednějších
místech vedení v ústředí znárodněného
průmyslu, byli jmenováni jako ředitelé
nebo vedoucí úředníci jednotlivých
závodů téhož odvětví,
takže by se jednalo o kumulaci funkcí a paradox, že
by dotyčný byl sám sobě nadřízeným
(Schichtovy závody v Ústí n. L.).
Vyskytují se případy, že někteří
vedoucí úředníci znárodněných
průmyslových podniků nepředložili
dosud osvědčení o národní a
státní spolehlivosti a při tom zastávají
důležitá vedoucí místa, ač
musili pro odpor osazenstva svá bývalá působiště
opustiti (generál. tajemník Stalinových závodů).
Podepsaní táží se proto pánů
ministrů průmyslu a výživy:
1. zda jsou jim uvedené skutečnosti známy,
2. zda jsou ochotni ztrpěti, aby - na rozdíl od
státní služby - byla v okruhu jednoho národního
podniku vedoucí místa obsazována osobami
v blízském příbuzenském poměru,
3. zda jsou ochotni zameziti, aby byly kumulovány funkce,
jež jsou podle obecných zásad neslučitelné,
4. zda jsou ochotni postarati se o to, aby všichni, zejména
vedoucí úředníci ve znárodněném
průmyslu prokázali svoji státní a
národní spolehlivost.

