Podle ustanovení § 17, odst. 2 zákona o přímých daních č. 227 z roku 1936 sb. nelze při zjišťování čistého zisku podniku odpočítávati ztráty týkající se majetkové podstaty, jakož i zmenšení hodnoty majetkového předmětu okolnostmi, které nevznikly provozem podniku. Toto ustanovení zákona je aplikováno finanční správou též u válečných škod při zjišťování základu daně výdělkové a důchodové. Důsledným dodržováním zásady, že škody na podstatě a zejména na jmění provozním, pokud vznikly z jiné příčiny než provozem podniku, nelze odečísti od zisku podniku, jsou ti poplatníci, kteří byli postiženi válečnými škodami, uváděni do velmi obtížných, často hospodářsky zcela neřešitelných situací. Kdyby šlo o případy ojedinělé, nepůsobil by postup finanční správy poplatníkům pravděpodobně zvláštních potíží, protože vzniklá škoda by jistě byla poměrně v krátké době likvidována, ať již pojišťovnou, nebo z veřejných prostředků.

U válečných škod však jde o zjev hromadný a je velmi pravděpodobné, že výplata a likvidace náhrad válečných škod potrvá při nejmenším dlouhou dobu. Tím nastávají v mnohých případech přímo kuriosní situace, na př., že podnikatel (soukromý či družstevní), který válečnými událostmi přišel o všechno a nemůže se dočkat náhrady válečných škod, má ještě platiti daně, a to ze základů, kterých by byl dosáhl, kdyby byl neutrpěl žádné škody. Prakticky: zničená zásoba zboží se posuzuje tak, jako kdyby ji podnikatel dosud měl, zbořená továrna tak, jako kdyby stála, atd.

Daň předepsaná z takto vypočteného základu jest splatná do 30 dnů po obdržení platebního rozkazu.

Tento postup finanční správy, ačkoliv je v souhlasu se zákonem, působí v četných případech tvrdosti, neboť uvaluje na poplatníky tíživé zadlužení, případně předlužené a úrokové břemeno, což může míti za následek ochrnutí poplatníkova podnikání, v neposlední řadě též zmenšením jeho schopností nabývání úvěru a v mnohých případech přímo ohrožuje jeho existenci.

Vzhledem k tomu, že válečné škody nutno posuzovati jako něco mimořádného, s čím zákon o přímých daních počítati nemohl a vzhledem k tomu, že do této obtížné situace se poplatník dostává bez svého zavinění, je nutno provésti opatření, kterým by do doby, kdy poplatník dostane vyplacenou náhradu za válečnou škodu, nebo alespoň do té doby, než dostane pravoplatný výměr, kterým je mu přiznán nárok na náhradu určité výše, aby tohoto nároku mohl použíti jako cenného papíru k úhradě této daně, byl poskytnut bezúročný odklad placení výše uvedené daně.

Poněvadž platební rozkazy na daň důchodovou a výdělkovou jsou již berními správami poplatníkům doručovány, je bezpodmínečně nutné rychlé rozhodnutí finanční správy a proto se táží podepsaní:

1. je pan ministr financí ochoten poskytnout tento bezúročný odklad placení daně výdělkové a důchodové výše uvedené části do doby, než dostane poplatník buďto vyplacenou náhradu za válečnou škodu anebo do té doby, než dostane pravoplatný výměr, kterým je mu přiznán nárok na náhradu určené výše, aby tohoto nároku mohl použíti jako cenného papíru k úhradě této daně?

2. je pan ministr financí ochoten poskytnouti bezúročný odklad placení daně výdělkové a důchodové, a to alespoň té části daňového předpisu, o kterou se daňový předpis zvýšil tím, že válečná škoda byla zahrnuta do zisku podniku?

3. nebo je pan ministr financí ochoten uznat za odčitatelnou položku při výpočtu zdanitelného zisku prokázané válečné ztráty na obchodním jmění provozním?

4. je pan ministr financí ochoten válečné náhrady zahrnout do zisku podniku až po jejich vyplacení a potom upravit dodatečně předpis daní?