Dne 28. května 1945 byl na slavnostní schůzi,
konané u příležitosti oslav narozenin
pana presidenta Dr. Edvarda Beneše, zvolen celou českou
veřejností místní národní
výbor v České Kamenici. Tento národní
výbor byl zvolen podle směrnic košického
vládního programu, pracoval přesně
podle dekretů presidenta republiky až do doby, kdy
byl za pomoci štábního kapitána Dovary
a jeho podřízených důstojníků,
poddůstojníků a vojínů a dobrodruha
Adolfa Charouse násilně odstraněn; někteří
členové tohoto národního výboru
byli pak bezprávně zavřeni a nelidsky týráni.
Přibližně v polovině měsíce
června 1945 usadila se v České Kamenici posádkou
vojenská jednotka vedená škpt. Dovarou. Tato
jednotka bez vědomí místního národního
výboru a proti právě vyšlému
zákazu o konání domovních prohlídek
vojskem prováděla domovní prohlídky
bez asistence členů národní bezpečnosti
a zabavovala majetek nikoliv ve prospěch státu,
nýbrž ve prospěch svůj vlastní.
Její členové zabavovali nákladní
auta, traktory, osobní auta, kromě jiných
ještě věcí, a dokonce vypáčili
garáže národního výboru a odvlékli
auta tam uložená. V předvečer evakuace
dne 5. července 1945, domnívajíce se, že
Němci budou za několik hodin evakuováni,
vnikli do bytů ing. Scheberle, MUDr. Traube a zabavili
tam perské koberce, chirurgické nástroje
a jiné cenné věci v hodnotě přes
sto tisíc korun předmnichovských. Tyto věci
byly odvezeny do vily škpt. Dovary. Když toto zlovolné
jednání dal předseda místního
národního výboru Cajdler prostřednictvím
orgánů národní bezpečnosti
vyšetřit, byl škpt. Dovarou uvězněn
a vojáky a t. zv. partyzány ztýrán,
aby jim nemohl v jejich neodpovědném řádění
překážet. Tento škpt. Dovara s ostatními
důstojníky odvezl mnoho cenného nábytku
po Němcích do svého bytu v Praze- Vokovicích,
jakož i na jiná místa vnitrozemí. Vzhledem
k tomu, že Česká Kamenice byla městem
velmi bohatých jednotlivců, je jisto, že šlo
o velmi cenný majetek. Když se tito lidé obohatili,
opustili město, v němž po nich zbyla jejich
přičiněním ustavená místní
správní komise, v čele s pověstným
Adolfem Charousem.
Adolf Charous, jako samozvaný předseda nové
místní správní komise resp. národního
výboru v České Kamenici, zahájil zasedání
tohoto sboru s býkovcem v ruce a slovy: "Pánové,
toto je naše nová lidová demokracie a touto
budu zde vládnout." Tento slib doslovně plnil
a staly se i případy, že občané,
dožadující se vyřízení
svých žádostí, byli Charousem zbiti
přímo v úředních místnostech
národního výboru. Mimo uvězněného
předsedy národního výboru Cajdlera
byli uvězněni a nelidsky týráni občané
Jelínek st., Jelínek ml., vysoce tuberkulosní
holič Smetana a mnoho dalších občanů
a občanek, kteří teprve po několikaměsíčním
věznění byli propuštěni na svobodu,
aniž bylo před tím proti nim podáno
trestní oznámení nebo jiné obvinění.
Na řádění škpt. Dovary a Charouse
bylo podáno mnoho stížností okresnímu
národnímu výboru v Děčíně,
který se však o nápravu nestaral. Jsou tedy
zejména jeho předseda JUDr. Doležal a okresní
bezpečnostní referent spoluvinni, že tak dlouho
byli nevinní občané města České
Kamenice vystaveni Charousově hrůzovládě.
Podobné byť i méně drastické
stížnosti docházely na okresní národní
výbor v Děčíně i z Verneřic,
Louček a jiných míst správního
okresu děčínského, ale stěžovatelé
se nikdy nápravy nedočkali. Proto 15. března
1946 si podali postižení občané českokameničtí
stížnost přímo ministerstvům
vnitra, spravedlnosti a národní obrany, v níž
se podrobně o všech zvěrstvech, krádežích,
zneužívání moci úřední
atd. vyslovili a žádali o ochranu, zadostiučinění
a spravedlnost. Žel, mimo to, že byl soudně vyšetřován
Adolf Charous, t. č. z vazby opět propuštěný,
nebylo jejich žádosti dosud vyhověno.
Případ tento budí v České Kamenici
a okolí velké pohoršení a uvádí
vojenskou a veřejnou státní správu
do nepříznivého světla a v nevážnost.
Velké řadě občanů děčínského
okresu vznikla touto zlovůlí velká škoda
na cti, zdraví a majetku.
Poněvadž utrpěl i stát velké
škody mravní a hmotné, táži se
pánů ministrů vnitra, spravedlnosti a národní
obrany:
1. zda jsou jim tyto skutečnosti známy,
2. zda jsou ochotni vyšetřiti stížnosti
dne 15. března 1946 jejich ministerstvům dodané,
ve kterých daleko podrobněji jsou všechny trestné
činy popsány a kde i poškozené osoby,
svědci i vinníci jsou podrobně označeni,
3. zda jsou ochotni postarati se o nápravu tak, aby vinníci
byli přísně potrestáni a aby se poškozeným
osobám dostalo plného zadostiučinění
i náhrady za utrpěné příkoří
a ztrátu na zdraví i majetku.