Podepsaní navrhují: Ústavodárné
Národní shromáždění republiky
Československé rač se usnésti na tomto
zákoně:
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Až do účinnosti nové zákonné
úpravy právnického studia se státní
zkoušky a přísné zkoušky doktorské
konají na právnických fakultách jako
zkoušky jednooborové v pořádku zkušebních
předmětů, jak jsou vypočteny v §u
4 zákona ze dne 20. dubna 1893, č. 68 ř.
z., změněného zákonem ze dne 27. května
1919, č. 290 Sb. z. a n.
(2) Posluchači se ke státním zkouškám
předvolávají před zákonné
zkušební komisaře rigorosní, aby tito,
když to uznají za spravedlivé, mohli po vykonané
státní zkoušce z příslušného
oboru ihned s kandidátem pokračovati v přísné
zkoušce doktorské.
(1) Posluchači, kteří měli nebo mají
konati první státní zkoušku na konci
zimního běhu 1946/47, mohou uvedenou zkoušku
vykonati během letního semestru 1947.
(2) V mezích odst. 1 tohoto §u konají posluchači
první státní zkoušku během třetího
semestru svého právnického studia.
(3) Státní zkoušku judiciální
nebo státovědeckou mohou posluchači vykonati
během konečných tří měsíců
svého právnického studia.
Prvá reprobace u jednooborové státní
zkoušky je možná na jeden měsíc,
druhá na dva měsíce, třetí
a další na dobu čtyř měsíců.
Prvá reprobace u jednooborové přísné
zkoušky doktorské je možná na dobu tří
měsíců, druhá na dobu šesti měsíců.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1947; provede jej ministr školství a
osvěty.
Několik desetiletí se v odborných kursích
teoretických i praktických volá po reformě
právnického studia, která se dnes v lidové
demokracii pokládá za nejnaléhavější
část nové zákonné úpravy
řádů vysokých škol.
Po květnové revoluci byly zavedeny mocí revolučního
práva t. zv. dílčí zkoušky místo
dřívějších zkoušek kolektivních.
Iniciativní návrh zákona sněmovně
předkládaný má pro přechodnou
dobu, t. j. až do účinnosti reformy právnického
studia zachovat revoluční vymoženost na tomto
úseku veřejné správy.
Jednooborové zkoušky jsou opravdovým pokrokem
z těchto důvodů:
Zásada sborového řízení musela
v praxi v příkrém rozporu se zákony
býti dávno opuštěna prostě proto,
že by se nebyly vůbec zkoušky zvládly.
Státní i přísné zkoušky
byly tudíž konány zmatečným způsobem.
Obecně rozšířenou propast mezi zákonem
a skutečným životem odstranily teprve jednooborové
zkoušky. Kolektivní zkoušky nejsou ani v současné
době proveditelné podle zákonných
předpisů, takže opuštění
jednooborových zkoušek by bylo ústupkem byrokratismu.
Po odborné stránce jsou jednooborové zkoušky
kvalitnější už proto, že při
nich zkoušejí profesoři, kteří
jsou mocí samého zákona zkušebními
komisaři státních zkoušek.
Kolektivní zkoušky svádějí k
povrchnosti, kdežto jednooborové zkoušky vykazují
tendenci k větší prohloubenosti, která
nikterak není na závadu tomu, aby komisař
v učebnicích, přednáškách,
cvičeních a u zkoušek zdůrazňoval
a požadoval podle své povinnosti, znalosti i obecných
a základních pojmů. U jednooborových
zkoušek není možné prospěti většinou
hlasů, takže je nutné, aby kandidát
úspěšně vykonal zkoušku ze všech
oborů. I v tomto směru jsou na rozdíl od
kolektivních zkoušek jednooborové zkoušky
přísnější.
Jednooborové zkoušky jsou úspornější
časově i administrativně, což nelze
dokonce v době dvouletého plánu přehlížeti.
Složitost právního života si vynucuje
jednooborové zkoušky, bez nichž už nemůže
existovat na př. lékařská fakulta
nebo vysoké školy technické.
Jednooborové zkoušky jsou spravedlivější
z toho důvodu, že znemožňují opakování
zkoušky ze všech oborů pro neznalost jednoho
jediného. To je vysoce důležitý argument
pedagogický.
Jednooborové zkoušky jsou pružnější,
poněvadž se lze ve zkouškovém procesu
více přizpůsobiti posluchačově
individualitě. Mimo to se jimi odstraňuje bezduchá
podvojnost zkoušek z týchž předmětů,
která dělá ze všech kandidátů
- i z těch nejsvědomitějších
- repetenty a je tudíž jednou z hlavních vyučovacích
závad přestárlého systému zkouškového.
K tomuto systému se po období moderních zkoušek
jednooborových nemůže čs. právní
řád vraceti.