(1) Zaměstnanec má vůči
svému dosavadnímu zaměstnavateli nárok
na mzdu (plat) s vedlejšími požitky až do
dne skončení pracovního poměru. Zejména
mu přísluší poměrná část
remunerace nebo podobné odměny do dne skončení
pracovního poměru, bude-li remunerace nebo podobná
odměna vyplácena v podniku za rok, v němž
došlo k přemístění.
(2) Má-li zaměstnanec ze zákona,
pracovní smlouvy nebo služebního řádu
nárok na zvláštní plnění
pro případ skončení pracovního
poměru, přísluší mu toto plnění
v plné výši, ne však více než
ve výši mzdy (platu) s vedlejšími požitky
za 3 měsíce. Do tohoto plnění jest
započísti náhradu mzdy (platu) vyplácenou
podle § 7, odst. 2. Částky vyplacené
zaměstnanci podle tohoto odstavce mohou býti zaměstnavateli
nahrazeny z účelového jmění
pro podpory při začleňování
do práce, požádá-li o to do 3 měsíců
ode dne skončení pracovního poměru
zaměstnancova.
(1) Zaměstnanec má vůči
svému dosavadnímu zaměstnavateli nárok
na poměrnou část dovolené, byl-li
v běžném kalendářním roce
zaměstnán nepřetržitě alespoň
2 měsíce v témže podniku (u téhož
zaměstnavatele) a neměl-li v tomto roce před
rozvázáním pracovního poměru
dosud dovolené. Poměrná část
dovolené přísluší, i když
nebyla splněna předepsaná čekací
doba.
(2) Poskytl-li zaměstnavatel zaměstnanci
v běžném kalendářním roce
plnou dovolenou a skončil-li pracovní poměr
zaměstnancův z důvodů, uvedených
v. tomto zákoně před uplynutím tohoto
roku, může zaměstnavatel žádati
na novém zaměstnavateli náhradu mzdy (platu)
za poměrnou část dovolené zaměstnancovy.
(3) Poměrná část dovolené
se stanoví tak, že se poskytne na každý
v zaměstnání započatý kalendářní
měsíc 1/12 dovolené,
která by zaměstnanci příslušela
podle příslušných předpisů,
kdyby byla splněna čekací doba.
(1) Pracovní a mzdové (platové)
podmínky v novém pracovním místě
se řídí předpisy platnými pro
nové pracovní místo, pokud v dalších
ustanoveních této části není
stanoveno jinak.
(2) Doba zaměstnání v pracovním
poměru předcházejícím přechod
do nového zaměstnání (povolání)
se včítá do doby zaměstnání
v novém pracovním poměru, pokud délka
zaměstnání u téhož zaměstnavatele
(v témž podniku) má právní význam
pro nároky zaměstnance vůči zaměstnavateli.
Do placené dovolené na zotavenou se započte
dovolená nebo její poměrná část,
kterou zaměstnanec obdržel nebo na niž měl
nárok u dosavadního zaměstnavatele. Dovolenou
nebo její zbytek může požadovati na novém
zaměstnavateli nejdříve po uplynutí
dvou měsíců zaměstnání.
(1) Osobám, které přešly
do nového povolání podle ustanovení
části IV, může příslušná
obchodní a živnostenská komora, na Slovensku
živnostenské společenstvo, povoliti vykonání
závěrečné učňovské
zkoušky, na Slovensku tovaryšské zkoušky,
pokud v novém povolání vykonávaly
práce, spadající do některého
učebního oboru, aspoň po dobu, stanovenou
jako dobu učební a osvojily si potřebné
vědomosti a dovednost. Vykonají-li tyto osoby s
úspěchem závěrečnou učňovskou
zkoušku, na Slovensku tovaryšskou zkoušku, vydá
jim obchodní a živnostenská komora, na Slovensku
živnostenské společenstvo, výuční,
po případě tovaryšský list. Tyto
listiny jsou průkazem o řádném skončení
učebního poměru a o vykonání
závěrečné učňovské
zkoušky, na Slovensku tovaryšské zkoušky.
(2) Obchodní a živnostenská komora,
na Slovensku živnostenské společenstvo, může
po slyšení příslušné hospodářské
organisace a závodního zastupitelstva zaměstnanců
povoliti osobám, které se v novém povolání
zvláště osvědčily, vykonání
závěrečné učňovské
zkoušky, na Slovensku tovaryšské zkoušky,
před uplynutím doby stanovené v odstavci
1, nikoliv však před uplynutím dvou roků
konání práce v novém povolání.
(1) Sociální pojištění
zaměstnance, který přešel do jiného
zaměstnání nebo povolání podle
ustanovení částí III až V se
řídí všeobecnými předpisy
o veřejnoprávním sociálním
pojištění, pokud v tomto zákoně
není stanoveno jinak.
(2) Byl-li by zaměstnanec v zaměstnání,
do něhož byl přemístěn, povinen
pojištěním v jiném odvětví
důchodového pojištění nebo u
jiného nositele téhož odvětví
důchodového pojištění, podléhá
pojištění u svého dosavadního
nositele důchodového pojištění,
získal-li v tomto pojištění aspoň
12 příspěvkových měsíců
a je-li toto pojištění v podmínkách
nároků nebo v jejich výši pro něho
příznivější.
(3) Pojištění se provede podle výše
mzdy (služebních požitků) v novém
zaměstnání, nejméně však
ve třídě služného (podle pensijního
základu), v níž zaměstnanec byl zařaděn
v posledním povinném důchodovém pojištění
před přemístěním. V provisním
pojištění je rozhodný průměrný
započitatelný výdělek v posledním
roce povinného pojištění.
(4) Zaměstnanec, jehož výdělek
nedosahuje pracovního výdělku (vyměřovacího
základu), podle něhož byl pojištěn
v dosavadním zaměstnání, hradí
z pojistného důchodového pojištění
nejvýše část, kterou by hradil, kdyby
byl pojištěn podle svého skutečného
výdělku. Zbytek je zaměstnavatel povinen
platiti ze svého. Okresní úřad ochrany
práce poskytne mu k úhradě rozdílu
pojistného příspěvek z účelového
jmění podle předpisů o podporách
při začleňování do práce
za podmínek, které stanoví vláda nařízením.
(5) Pro osoby, které bezprostředně
před přemístěním byly dobrovolně
pojištěny nebo byly bez zaměstnání
a jejichž nároky z pojištění při
přemístění dosud trvají, platí
v oboru důchodového pojištění
obdobně ustanovení odstavců 2 až 4.
(6) Utrpí-li zaměstnanec, který
přešel do jiného zaměstnání
nebo povolání podle ustanovení částí
III až V v tomto zaměstnání nebo povolání
úraz do dvou let ode dne nástupu nového zaměstnání
nebo povolání, vypočte se důchod nebo
jiné peněžité dávky podle předpisů
o úrazovém pojištění z dřívějšího
pracovního výdělku, je-li vyšší
než výdělek nový.
Ženy začleněné do práce podle
ustanovení § 19 a osoby se sníženou pracovní
schopností začleněné do práce
podle ustanovení § 21 podléhají pojištění
podle všeobecných předpisů o veřejnoprávním
sociálním pojištění i tehdy,
mají-li býti z něho vyňaty. Je-li
jejich zaměstnání zaměstnáním
vedlejším, neprovede se jejich pojištění,
prohlásí-li do 30 dnů ode dne vstupu do zaměstnání
příslušnému nositeli pojištění,
že nechtějí býti pojištěny.
(1) Zaměstnanci, který požívá
důchodu z veřejnoprávního sociálního
pojištění nebo požitků válečných
poškozenců nebo veřejných odpočivných
(zaopatřovacích) platů, nesmějí
býti po dobu provádění dvouletého
hospodářského plánu tyto požitky
ani odňaty ani zkráceny jen proto, že vstoupil
do zaměstnání nebo pokračuje v zaměstnání.
U požitků válečných poškozenců
(zákon č. 164/1946 Sb.) týká se tento
zákaz jen požitků základních.
Z toho důvodu nemůže býti zaměstnanci
odepřeno ani přiznání důchodu
z veřejnoprávního sociálního
pojištění.
(2) Poživatelé důchodů z
veřejnoprávního sociálního
pojištění a poživatelé veřejných
odpočivných (zaopatřovacích) platů
podléhají po dobu zaměstnání
pojištění podle všeobecných předpisů
o veřejnoprávním sociálním
pojištění, leč by prohlásili
do 30 dnů po dni, kdy vstoupili do zaměstnání,
že si nepřejí, aby byli přihlášeni
k pojištění.
(3) Přihlásí-li se o pojištění
poživatel invalidního nebo starobního důchodu
nebo poživatel veřejného odpočivného
platu a je pak pojištěn, zvyšuje se jeho důchod
o zvyšovací částky za příspěvkovou
dobu nově získanou. Nárok na tyto částky
může uplatniti teprve měsíc po zániku
nového pojištění. Zvýšení
důchodu náleží od nejbližší
důchodové splátky po zániku pojištění.
(4) Ustanovení § 95 c) zákona ze
dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění
zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity
a stáří, ve znění předpisů
jej měnících a doplňujících,
neplatí po dobu provádění dvouletého
hospodářského plánu.
Aby zaměstnanci, kteří přešli
do nového povolání podle ustanovení
částí III až V dosáhli brzy plné
výkonnosti, může ministerstvo sociální
péče v dohodě s příslušným
ministerstvem a po slyšení jednotné odborové
organisace a hospodářských organisací
učiniti opatření, aby zaměstnancům
byl umožněn potřebný odborný
výcvik. Umístění v novém zaměstnání
může také býti učiněno
závislým na podmínce, že zaměstnavatel
provede na svůj náklad potřebný odborný
výcvik (zaučení).
(1) Nemůže-li zaměstnanec, který
přešel do jiného povolání podle
ustanovení částí III až V dosáhnouti
bez své viny v novém pracovním místě
pracovního výdělku, který měl
v dosavadním zaměstnání, poskytne
mu okresní úřad ochrany práce po dobu
nejvýše 3 měsíců, počínajíc
dnem po skončení dosavadního pracovního
poměru, zvláštní podporu z účelového
jmění pro podpory při začleňování
do práce ve výši rozdílu mezi dřívějším
čistým výdělkem a čistým
výdělkem v novém zaměstnání.
Ministr sociální péče může
vyhláškou v Úředním listě
prodloužiti pro některá povolání
dobu tří měsíců až o další
3 měsíce.
(2) Nemůže-li zaměstnanec beze své
viny ani po uplynutí doby uvedené v odstavci 1 vlastním
přičiněním dosáhnouti plného
pracovního výdělku, který měl
v dosavadním zaměstnání, je nový
zaměstnavatel povinen poskytnouti mu po dobu nejvýše
dalších 3 měsíců vyrovnávací
příspěvek ve výši rozdílu
mezi dřívějším čistým
výdělkem a čistým výdělkem
v novém zaměstnání.
(3) O tom, zda zaměstnanec skutečně
nemůže bez své viny v novém pracovním
místě dosáhnouti pracovního výdělku,
který měl v dosavadním zaměstnání,
rozhodne okresní úřad ochrany práce
po slyšení závodního zastupitelstva
zaměstnanců a zaměstnavatele.
(4) Zaměstnancům, kteří
přešli do nového povolání u dosavadního
zaměstnavatele (§ 12, odst. 1), započte se
do nároků podle odstavců 1 a 2 mzda (plat),
kterou dostávají po dobu výpovědní
lhůty (§ 12, odst. 2).
(5) Vyrovnávací příspěvek
podle odstavce 2 se považuje za pracovní výdělek
podle předpisů o veřejnoprávním
sociálním pojištění. Ministr
sociální péče může vyhláškou
v Úředním listě stanoviti, že
při vyměřování dávek
sociálního pojištění bude vzat
zřetel na zvláštní podporu, vyplácenou
podle odstavce 1.
(1) Ministr sociální péče
může vyhláškou v Úředním
listě stanoviti, a to buď všeobecně nebo
pro některé skupiny zaměstnanců, že
nový zaměstnavatel je povinen poskytnouti zaměstnancům,
kteří po prvé změnili zaměstnání
(povolání) podle tohoto zákona a nemají
nárok na plnění podle § 24, odst. 2,
částku rovnající se mzdě (platu)
s vedlejšími požitky v dřívějším
zaměstnání nejvýše však
na dobu šesti týdnů.
(2) Ustanovení § 7, odst. 4 platí
obdobně.
(1) Vláda se zmocňuje, aby nařízením
a) upravila pro účely tohoto zákona odchylně
od dosavadních předpisů druh a výši
podpor z účelového jmění pro
podpory při začleňování do
práce a stanovila, za jakých podmínek mohou
osoby dobrovolně se začleňující
do práce, jakož i osoby přecházející
do jiného zaměstnání, uplatňovati
podle tohoto zákona nárok na tyto podpory;
b) stanovila bližší podmínky, za jakých
mohou zaměstnavatelé žádati příspěvek
z účelového jmění podle §
7, odst. 4 a § 33, jakož i výši tohoto příspěvku.
(2) Výše podpor stanovená podle
odstavce 1, písm. a) nesmí přesahovati 150%
dosavadní sazby.
Zaměstnavatelé a zaměstnanci jsou povinni
učiniti podle svých sil a schopností vše,
aby v podnicích byl podán co nejlepší
výkon a aby byly řádně plněny
závazky, vyplývající z pracovní
smlouvy a zákonných ustanovení, zejména
aby byla zachována pracovní kázeň.
Musí dbáti, aby nikdo nerušil jakýmkoliv
způsobem řádný chod práce a
aby nikdo bez dostatečné omluvy v práci nechyběl.
Je-li toho třeba ke splnění dvouletého
hospodářského plánu, musí se
v rámci příslušných předpisů
pracovati přes čas, po případě
v noci.
(1) Porušení nebo zanedbání
podstatných povinností, plynoucích pro zaměstnance
z pracovní smlouvy, se považuje za provinění
proti pracovnímu pořádku. Dopustí-li
se zaměstnanec provinění proti pracovnímu
pořádku, může býti napomenut
nebo mu může býti vyslovena veřejná
důtka anebo uložena pokuta podle těchto ustanovení:
a) napomenutí se vysloví ústně nebo
písemně za menší neomluvitelnou nedbalost
v práci nebo menší bezdůvodnou nepřesnost
v dodržování pracovní doby;
b) veřejná důtka se vysloví způsobem
obvyklým pro vyhlašování v podniku za
zaviněné snižování pracovního
výkonu, bezdůvodné odmítnutí
přidělené práce, bezdůvodné
nedodržování pracovní doby, svévolné
předčasné opuštění pracovního
místa, bezdůvodnou nepřítomnost v
práci nebo opětovnou nepřesnost v docházce
do práce a za provinění podle písm.
a), byl-li zaměstnanec již dvakráte napomenut;
c) pokuta může býti uložena podle míry
provinění až do výše průměrného
denního výdělku, provinil-li se zaměstnanec
za zvlášť přitěžujících
okolností, nebo vyslovuje-li se mu veřejná
důtka po druhé.
(2) Napomenutí vysloví zaměstnavatel.
Veřejnou důtku vysloví a pokutu uloží
zaměstnavatel po dohodě se závodním
zastupitelstvem zaměstnanců a v podnicích,
kde není závodního zastupitelstva zaměstnanců
po dohodě se všeobecným orgánem jednotné
odborové organisace (§ 1, odst. 2 dekretu presidenta
republiky ze dne 24. října 1945, č. 104 Sb.,
o závodních a podnikových radách).
Nedojde-li k dohodě, rozhodne o tom, může-li
býti důtka vyslovena nebo pokuta uložena, po
případě v jaké výši, okresní
úřad ochrany práce na návrh zaměstnavatele
nebo závodního zastupitelstva zaměstnanců
po slyšení zaměstnance. Proti rozhodnutí
okresního úřadu ochrany práce není
opravného prostředku.
(3) Pokuty sráží ze mzdy (platu)
zaměstnavatel při nejbližší výplatě
a odevzdá je bezodkladně závodnímu
zastupitelstvu zaměstnanců k účelům
uvedeným v § 22, č. 6 dekretu č. 104/1945
Sb. V podnicích, kde není závodní
zastupitelstvo zaměstnanců, jest odevzdati sražené
pokuty fondu rodinných přídavků, zřízenému
podle § 12 zákona ze dne 13. prosince 1945, č.
154 Sb., o rodinných přídavcích některých
osob pojištěných pro případ nemoci.
(4) Byl-li zaměstnanec dvakráte potrestán
pokutou a provinil-li se znovu proti pracovnímu pořádku,
je zaměstnavatel povinen to oznámiti okresnímu
úřadu ochrany práce.
(5) Předcházející ustanovení
nahrazují ustanovení pracovních smluv a pracovních
nebo disciplinárních řádů,
pokud je zaměstnavatel podle nich oprávněn
za jednání nebo opominutí podle odstavce
1 ukládati tresty nebo pokuty, s výjimkou pracovních
a disciplinárních řádů, schválených
zemským úřadem ochrany práce.
(1) Kdo se trvale a bezdůvodně vyhýbá
práci v pracovním poměru nebo v dovolené
samostatné činnosti, nebo kdo se nadměrným
požíváním alkoholických nápojů
opětovně přivádí do stavu vzbuzujícího
odůvodněné pohoršení v pracovním
prostředí, bude potrestán soudem pro přestupek
vězením do 3 měsíců.
(2) Odsuzuje-li soud vinníka pro čin
trestný podle odstavce 1, vysloví zároveň
jako vedlejší trest, že smí být
držen v donucovací pracovně (odkáže
vinníka do donucovací pracovny).
(3) Vláda určí nařízením,
kdy nabudou ustanovení odstavců 1 a 2 účinnosti.
(1) Jednání nebo opominutí příčící
se ustanovením § 3, odst. 1 až 3, § 9, odst.
1, § 10, odst. 1, § 11, odst. 5, § 12, odst. 1,
§ 13, odst. 1, § 17, odst. 3, § 19, odst. 1 a 2,
§ 21, odst. 1 a 2, § 32, odst. 2, § 36, odst. 3
a 4, § 46 a § 48 nebo příčící
se předpisům, vydaným podle § 3, odst.
4, § 8, odst. 1, § 16, odst. 1, § 28 odst. 4, §
41, § 43, odst. 1 a 2, § 44 a § 51 potrestají,
nejde-li o čin přísněji trestný,
okresní úřady ochrany práce pořádkovou
pokutou od 500 Kčs do 10.000 Kčs. Byl-li čin
spáchán opětovně, bude pachatel potrestán
okresním národním výborem na návrh
okresního úřadu ochrany práce pro
správní přestupek pokutou od 3.000 Kčs
do 10.000 Kčs nebo vězením (uzamčením)
od 8 dnů do 6 měsíců, nebo oběma
těmito tresty. Pro případ nedobytnosti trestu
na penězích vyměří okresní
národní výbor náhradní trest
na svobodě do 6 měsíců. Uloží-li
se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě
spolu s náhradním trestem za nedobytný trest
činiti více než 6 měsíců.
(2) Z trestního stíhání
podle odstavce 1 jsou vyňaty orgány veřejné
správy. Členové závodního zastupitelstva
zaměstnanců jsou trestni toliko v rámci ustanovení
§ 37 dekretu č. 104/1945 Sb. Poruší-li
však členové závodního zastupitelstva
zaměstnanců hrubě povinnosti uložené
jim tímto zákonem, budou zbaveni své funkce
podle § 15, odst. 2 a 3 zmíněného dekretu.
(3) Jednání nebo opominutí příčící
se předpisům § 36 jest trestné podle
odstavce 1, nebylo-li potrestáno zaměstnavatelem
v rámci jeho kázeňské pravomoci.
(4) Jde-li o právnickou osobu, podléhá
trestu na svobodě nebo náhradnímu trestu
na svobodě podle odstavce 1 osoba, která podle zákona
nebo stanov odpovídá za správu podniku nebo
podnik skutečně spravuje.
(1) Zaměstnanci, kteří konají
činnou vojenskou službu a jejichž pracovní
poměr trvá, nesmějí býti po
dobu výkonu vojenské služby uvolněni
k přemístění do jiného zaměstnání
nebo povolání, s výjimkou dobrovolných
přechodů (§§ 6, 7 a 15).
(2) Osoby, na které se vztahují ustanovení
zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb.,
o propůjčování míst legionářům,
ve znění předpisů jej doplňujících
a pozměňujících, nebo zákona
ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících
československé armády v zahraničí
a o některých jiných účastnících
národního boje za osvobození, nemohou býti
uvolněny k přemístění do jiného
zaměstnání nebo povolání bez
svého souhlasu. Tohoto souhlasu není však třeba,
jde-li o trvalé zastavení podniku nebo rozdělení
zemědělského podniku (§ 13, odst. 2)
nebo, je-li zřejmo, že po provedeném omezení
pracovních sil nebude možno zaměstnati zaměstnance
na dosavadním místě tak, aby bylo využito
jeho schopností a sil co nejúčelněji
a nejhospodárněji.
(1) Má-li zaměstnanec, jehož pracovní
poměr se má podle ustanovení tohoto zákona
rozvázati podle pracovní smlouvy závodní
(služební, naturální) byt, může
býti uvolněn pro jiné zaměstnání
nebo povolání jen, bude-li mu v novém pracovním
místě obstarán přiměřený
byt náhradní.
(2) Závodním (služebním,
naturálním) bytem podle tohoto zákona je
byt umístěný v prostorách podniku
a potřebný k provozním účelům
podniku.
(3) Místní národní výbor,
příslušný podle nového pracovního
místa, přikáže na žádost
okresního úřadu ochrany práce zaměstnancům,
kteří mají byt uvedený v odstavci
2 a kteří mají býti přemístěni,
byt v přednostním pořadí podle §
3, odst. 2 zákona ze dne 18. července 1946, čís.
163 Sb., o mimořádných opatřeních
bytové péče.
(4) Bude-li zaměstnanci v novém pracovním
místě obstarán přiměřený
byt náhradní, jest zaměstnanec povinen závodní
(služební, naturální) byt uvolniti.
Případný spor o přiměřenost
náhradního bytu rozhodne s konečnou platností
okresní úřad ochrany práce, příslušný
pro nové pracovní místo.
Ustanovení § 7, odst. 3 a §§ 28 a 32 se
vztahují též na zaměstnance, kteří
přešli před účinností
tohoto zákona, ale po 1. září 1946
do nového druhu povolání důležitějšího
pro splnění dvouletého hospodářského
plánu. Došlo-li při tomto přechodu ke
změně nositele důchodového pojištění,
mohou tito zaměstnanci žádati do 30 dnů
ode dne počátku účinnosti tohoto zákona,
aby od tohoto dne bylo jejich důchodové pojištění
provedeno u dosavadního nositele pojištění
podle předpisů § 28.
(1) Ustanovení platných a použivatelných
předpisů, služebních řádů
a pracovních smluv, která omezují pracovní
důchod manžela nebo manželky z důvodu
pracovního důchodu druhého manžela,
neplatí, po případě nelze jich použíti,
po dobu účinnosti tohoto zákona s výjimkou
ustanovení o příbytečném a
uhelném deputátu, bydlí-li manželé
ve společné domácnosti, jakož i s výjimkou
příspěvku na děti.
(2) Ustanovení § 1, odst. 3 zákona
ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním
přídavku státním a některým
jiným veřejným zaměstnancům,
jakož i poživatelům státních odpočivných
(zaopatřovacích) platů se zrušuje.
(1) Ministr sociální péče
může po slyšení jednotné odborové
organisace a hospodářských organisací
vyhláškou v Úředním listě
v rámci příslušných předpisů
upraviti všeobecně nebo pro jednotlivá hospodářská
odvětví, po případě oblasti,
pracovní dobu podle národohospodářských
potřeb nebo veřejného zájmu.
(2) Okresní úřad ochrany práce
může podle směrnic vydaných ministerstvem
sociální péče upraviti pracovní
dobu v rámci příslušných předpisů
podle potřeb podniku nebo zaměstnanců.
(1) Ministr sociální péče
upraví v dohodě s ministrem financí vyhláškou
v Úředním listě způsob, kterým
v rámci prostředků, zajištěných
zákonem o státním rozpočtu, bude podporováno
vybudování jeslí, dětských
útulků, zařízení pro mimoškolní
péči o děti, správkáren, prádelen
a jiných zařízení, jež usnadní
začlenění pracovníků, zejména
žen. Ministr školství učiní opatření
(zřizováním večerních kursů
a pod.), aby mladiství, kteří přerušili
studium a začlenili se dobrovolně do produktivní
práce, mohli v něm pokračovati.
(2) Podniky, které zaměstnávají
osoby mladší 18 let, jež nebydlí u svých
rodičů nebo jiných osob povinných
podle zákona o ně pečovati, jsou povinny
zříditi a udržovati taková zařízení,
která by zaručila mravní a zdravotní
vývoj těchto osob.
(1) Ministr financí může osoby nově
umístěné v rámci provádění
dvouletého hospodářského plánu
v jednotlivých oborech podle důležitosti a
vzhledem k obtížnosti práce zprostiti nařízením
úplně nebo částečně
daně důchodové na dobu jednoho roku ode dne
umístění.
(2) Určiti obory, jakož i obtížnost
práce ve smyslu odstavce 1, přísluší
ministerstvu financí po dohodě s ministerstvem sociální
péče a po slyšení jednotné odborové
organisace a příslušné hospodářské
organisace.
(1) Zaměstnanci ministerstva sociální
péče, jakož i orgány jím pověřené,
a zaměstnanci úřadů ochrany práce
jsou oprávněni vstupovati za účelem
jednání o věcech, upravených tímto
zákonem, do provozních místností podniků
v době, kdy se v podniku pracuje. Při tom jsou povinni
dbáti ustanovení platných předpisů
o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství
listovního, jakož i zachovati mlčenlivosti
o všech skutečnostech, o kterých se dověděli
při své činnosti, zejména o obchodním
a výrobním tajemství, a zdržeti se jakéhokoliv
zneužití takových tajemství. Povinnost
mlčenlivosti nezaniká skončením činnosti
nebo vystoupením ze služebního poměru.
(2) Inspekční orgány (odstavec
1) jsou v podnicích, důležitých pro
obranu státu, při výkonu své činnosti
vázány ustanovením zákona ze dne 13.
května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu,
ve znění předpisů jej měnících
nebo doplňujících.
(1) Závodní zastupitelstvo zaměstnanců
jest povinno působiti k tomu, aby v podnicích byla
dodržována ustanovení tohoto zákona.
Dále je povinno ve spolupráci se zaměstnavatelem
působiti k vytváření a udržení
družného pracovního prostředí
v závodě, přispívati účinně
k zvýšení výkonnosti zaměstnanců
a produktivity práce v závodě a povzbuzovati
soutěžení v pracovním výkonu
mezi zaměstnanci uvnitř závodu a se závody
téhož druhu. Zejména je povinno pečovati
o to, aby osoby, přemístěné do závodu
podle tohoto zákona, se začlenily do pracovního
společenství a aby jim byl usnadněn přechod
do nového zaměstnání.
(2) Pro opatření podle částí
IV a V platí místo ustanovení § 22,
č. 4 a 5 dekretu č. 104/1945 Sb. ustanovení
§§ 9 a 11 tohoto zákona.