Sociálně-politický výbor usnesl se ve schůzi dne 21. ledna 1947 schváliti vládní návrh zákona o odškodnění nemocí z povolání s těmito doplňky a změnami:

K § 3 byl připojen nový odstavec (4) s tímto zněním:

Nastala-li nemoc z povolání (odst. 2) v době, kdy pojištěnec již nevykonával zaměstnání, jímž byla nemoc způsobena (§ 2), vyměří se důchod z ročního pracovního výdělku ke dni, jímž skončil skutečný výkon tohoto zaměstnání, a podle předpisů tehdy platných.

V § 6 za slovem zjištěno (třetí řádek) vloží se: (§ 4)

Ve výpočtu nemocí z povolání pod položkou 17 je text nově stanoven takto:

"Kožní onemocnění účinkem škodlivin, vyskytujících se v podniku, které je takové povahy, že se často opakuje a nutí ke změně povolání nebo k zanechání výdělečné práce."

Pod položkou 26 za slova "dýchacích cest" se vloží "a plic"

V části III (str. 5 vlád. návrhu) je oprava: K 27 - 29.

Položky 29 a 30 buďtež sloučeny v tomto znění:

29. Onemocnění zaprášením plic asbestovým prachem (asbestosa)

a) při kterém zjištěné klinickofunkcionální poruchy jsou podepřeny typickými roentgenologickými znaky,

b) ve spojení s plicní rakovinou.

Položka 31 budiž přečíslována na 30, tak i další na 31. až 34.

Ve schůzi, konané dne 26. února 1947, vyslovil výbor též souhlas s doplňky, na kterých se usnesl výbor zdravotnický.

V připojeném znění upravenou osnovu zákona s přílohou doporučuje výbor ku schválení. Zároveň doporučuje ku přijetí resoluci navrženu a schválenou výborem sociálně-politickým.

Zdravotnický výbor usnesl se ve schůzi, konané dne 19. února 1947, schváliti vládní návrh zákona o odškodnění nemocí z povolání (tisk 320) s těmito doplňky a změnami:

1. Schválil veškeré návrhy a změny, usnesené sociálně-politickým výborem až na § 4.

2. Zdravotnický výbor změnil a doplnil:

§ 4 místo "ošetřující" doplnil "vyšetřující", § 5, odst. 1 doplniti "V pochybných případech budiž dbáno posudku ústavu pracovního lékařství",

§ 6 v 2. řádce za slovo "ohlásiti..." "nositeli úrazového pojištění",

§ 9 místo "Je-li... stižen "Trpí-li" a "k" 1. lednu.

V příloze běž. čís. 31 (býv. 32) škrtá se "hraničící na hluchotu".

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Předpisy o úrazovém pojištění platí, pokud tento zákon nestanoví jinak, obdobně také o nemocech z povolání.

Za nemoci z povolání se považují nemoci vypočtené v seznamu, který je přílohou tohoto zákona, pokud byly způsobeny výkonem zaměstnání v pojištěném podniku onoho druhu, který jest uveden v seznamu vedle té které nemoci z povolání.

(1) Kde předpisy o úrazovém pojištění mluví o tělesném zranění, rozumí se tím při nemocech z povolání onemocnění takovouto nemocí, a kde mluví o smrti nastalé z úrazu, rozumí se tím smrt způsobená touto nemocí.

(2) Jako doba úrazu platí počátek nemoci podle zákonů o nemocenském pojištění, je-li to však pro pojištěnce příznivější, nebo jde-li o osoby pro případ nemoci nepojištěné, počátek neschopnosti k výdělku podle předpisů o úrazovém pojištění.

(3) Při nemoci z povolání záleží náhrada škody pojištěných osob v důchodu, který se poskytne osobě stižené nemocí z povolání počínajíc dvacátýmsedmým týdnem po počátku nemoci, po případě po počátku neschopnosti k výdělku podle předcházejícího odstavce.

(4) Nastala-li nemoc z povolání (odst. 2) v době, kdy pojištěnec již nevykonával zaměstnání, jímž byla nemoc způsobena (§ 2), vyměří se důchod z ročního pracovního výdělku ke dni, jímž skončil skutečný výkon tohoto zaměstnání, a podle předpisů tehdy platných.

(1) Vyšetřující lékař je povinen oznámiti onemocnění nemocí z povolání i podezření jejího vzniku jednak nemocnému, který mu toto oznámení musí písemně potvrditi, jednak nositeli veřejnoprávního nemocenského pojištění a lékaři pověřenému živnostenskou inspekcí.

(2) Nositel veřejnoprávního nemocenského pojištění je povinen oznámiti nositeli veřejnoprávního úrazového pojištění každý případ nemoci z povolání i podezření jejího vzniku do patnácti dnů po dni, kdy se o něm dověděl.

(1) Je-li zjištěno, že u pojištěnce vzniká nemoc z povolání, nebo je-li obava, že nemoc z povolání se bude opakovati nebo se zhorší, bude-li pojištěnec dále zaměstnáván v podniku (§ 2), v němž by byl vydán takovémuto nebezpečí, je nositel úrazového pojištění povinen

a) poskytnouti mu, je-li toho třeba, nemocenské ošetření, po případě

b) učiniti vhodné opatření, aby pojištěnec mohl zanechati nebezpečného zaměstnání, a podrobí-li se pojištěnec, poskytnouti mu na vyrovnání újmy na výdělku nebo jiných hospodářských škod přechodný důchod až do poloviny plného důchodu, nebo jednorázovou dávku až do výše plného důchodu za půl roku. V pochybných případech budiž dbáno posudku ústavu pracovního lékařství.

(2) Požitek dávek uvedených v odstavci 1 se nedotýká nároku na důchod pro neschopnost k výdělku.

Postižený, jemuž nebylo vyměřeno odškodné z moci úřední, musí svůj nárok ohlásiti nositeli úrazového pojištění do dvou let ode dne, kdy bylo lékařem zjištěno (§ 4), že jde o nemoc z povolání (§ 2), nejpozději však do pěti let ode dne, kdy přestal skutečně pracovati v podniku uvedeném v příloze k tomuto zákonu. Pozůstalí po osobě zemřelé následkem této nemoci musí svůj nárok ohlásiti nejpozději do jednoho roku ode dne jejího úmrtí. Nároku však nemají pozůstalí po osobě, jejíž nárok jest podle věty prvé vyloučen.

Vláda může přiložený seznam nemocí z povolání doplňovati a měniti nařízením.

Tento zákon platí také pro obor úrazového zaopatření zaměstnanců, pokud byli zproštěni pojistné povinnosti.

(1) Trpí-li pojištěnec k 1. lednu 1947 nemocí z povolání, za kterou by bylo poskytnouti odškodnění teprve podle tohoto zákona, je nositel úrazového pojištění povinen za podmínek § 2 tohoto zákona odškodniti i tuto nemoc z povolání, nastal-li pojistný případ po 30. červnu 1932. Nárok na odškodnění nutno uplatniti nejpozději do 31. července 1948, leč by lhůta podle § 6 tohoto zákona skončila teprve po tomto dni; jinak nárok zanikne.

(2) Odškodnění podle odstavce 1 se poskytne nejdříve od 1. ledna 1947. Novému rozhodnutí nepřekážejí dosavadní pravoplatné výměry.

Zákon ze dne 1. června 1932, č. 99 Sb., o odškodnění nemocí z povolání, ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících a zákon ze dne 4. března 1942, č. 33 Sl. z., o odškodnění při nemocech z povolání, se zrušují.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947; provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Příloha k § 2 zákona č. ... Sb.

Sociálně-politický výbor kvituje usnesení vlády o podání návrhu tohoto zákona, při tom však se usnáší:

Naše veřejnoprávní sociální pojištění prodělalo od našeho osvobození řadu pronikavých změn, které znamenají podstatné zlepšení ochrany pracujících vrstev, při tom však na straně druhé další ztížení administrativy sociálního pojištění, vzájemná zasahování do léčebné péče, její nepřehlednost a často i neúčinnost. Sociálně-politický výbor vyslovuje přesvědčení, že řada dalších dílčích úkolů nositelů sociálního pojištění jak krátkodobého, tak důchodového byla by značně usnadněna a tím celé řízení zhospodárněno, kdyby byla vyřešena prvá etapa národního pojištění, t. j. organisační sjednocení jeho nositelů. O léčebnou péči se starají jednak nemocenské pojišťovny zemí historických, okresní sociální pojišťovny na Slovensku, úřadovny sociálního pojištění v pohraničním území, revírní bratrské pokladny, nemocenské pojišťovny soukromých zaměstnanců, léčebné fondy veřejných zaměstnanců, nemocenské pojišťovny továren na tabák, nemocenská pojišťovna drah, kněžská nemocenská pokladna a jiné. Do léčebné péče zasahují ale také nositelé důchodového pojištění, především Ústřední sociální pojišťovna, Všeobecný pensijní ústav, Ústřední bratrská pokladna, Úrazová pojišťovna, Náhradní ústavy pensijního pojištění, Pensijní ústav soukromých drah, Fondy pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců státních drah, pošt, a jiné a jiné. Není divu, že při tomto systému je snížena lékařská služba rozsáhlou administrativní činností, neboť lékaři musí zpracovávati vyúčtování svých honorářů na řadu nositelů pojištění, lékárníci musí zaúčtovávati částky za vydaná léčiva rovněž řadě nositelů pojištění, ač účinnou reorganisací a sloučením by tyto zbytečné úkony odpadly. Léčebná péče o pojištěnce a jejich rodinné příslušníky je často tříštěna natolik, že ztrácí na přehlednosti a účinnosti. V důchodovém pojištění velice často se vyskytují případy, že o téhož důchodce pečuje a se stará Ústřední sociální pojišťovna, Úrazová pojišťovna a Zaopatřovací úřad, ba často i jiné úřady a charitativní spolková péče.

Organisačním sjednocením veřejnoprávního sociálního pojištění budou docíleny předpoklady pro jednotně řízenou léčebnou péči i o péči preventivní. Bude umožněno řádné plánování, jehož výsledkem budou značné administrativní úspory, a to nejen u nositelů pojištění, ale i nemocnic, sanatorií a dětských ozdravoven a všech léčebných zařízení. Službě lékařské bude vyňata ji zatěžující administrativa. Lékaři sami budou (zejména pokud jde o jejich sociální zabezpečení) lépe zajištěni než dosud, neboť budou pojištěni podle úhrnu svých příjmů za služby konané pro veřejnoprávní sociální pojištění a nikoliv jen z jejich zaměstnání hlavního, jak je tomu dosud. Sociálně-politický výbor je veden i jinými hledisky, žádá-li vládu, aby práce s vydáním zákona o prvé části národního pojištění, t. j. osnovy organisační a o pojištění nemocenském byla uspíšena, a to zejména se zřetelem na dvouletý budovatelský plán vlády. Jest tu především třeba vyřešiti přeškolení zaměstnanců, jejichž pracovní výkon byl snížen v důsledku, úrazu nebo nemoci z povolání pro povolání jiné, aby tak tito postižení stali se opět plně výkonnými v oborech druhých. Nechceme vytvářeti z našeho národa národ početných důchodců, ale chceme, aby se lidé podíleli na plodné práci ku prospěchu celku. Jest to velký problém, ale nikoli neřešitelný. Lidé, kteří se stávají u nás v důsledku úrazu nebo nemoci z povolání i jiných nemocí neschopni vykonávati své dosavadní zaměstnání, mohou s úspěchem vykonávati povolání jiné stejně dobře honorované jako jejich dřívější. Jest jen třeba dosíci tohoto stavu záměrně provedenou převýchovou, která pro nositele pojištění na místě zatížení trvalým vyplácením důchodů bude znamenati jen dočasné vyplácení těchto důchodů. Na druhé straně vrátí se tím postiženému pocit plnoprávnosti a radosti z práce. Naše sociální zabezpečení ztráví značnou část národního důchodu. Praksí jinou, v rámci působnosti sociálního zabezpečení při dokonalejší péči a lepším zabezpečení za současného využití všech moderních hledisek, mohly by náklady podstatně klesnouti. Sociálně-politický výbor žádá proto vládu, aby celý problém byl řešen generelně, nikoliv dílčím způsobem, jak jest tomu dosud, a to tím, že budou sněmovně podány osnovy zákonů shora uvedených, t. j. osnova o organisačním sjednocení sociálního pojištění a osnova o národním pojištění nemocenském.