Otázku kooptování zástupců národních podniků do národní správy některých podniků nelze řešiti jen s hlediska dekretu presidenta republiky č. 5/45 Sb. Nutno si uvědomiti, že tento dekret byl vydán těsně po skončení okupace a měl býti jakýmsi zajištěním z nouze do té doby, než zákonná úprava umožní definitivní uspořádání hospodářských poměrů. Ustanovení tohoto dekretu a jeho poslání nutno vykládati proto tak, aby účelně sloužilo hospodářství a zapadlo v organický celek s ostatními zákony, zejména dekrety č. 100/45 Sb. a 108/45 Sb.

Vzhledem k požadavkům dvouletého hospodářského plánu bylo nutno učiniti opatření, aby národní podniky pro případ, že jim podnik bude přidělen, mohly se blíže obeznámiti s jeho zařízením a připraviti plány, jež by umožnily jejich hladké zapojení, V mnohých případech pak v důsledku neodborného vedení národních správců, kteří neměli dostatek zkušeností nebo potřebných znalostí, vykazovalo hospodářství. svěřených podniků velmi nepříznivé výsledky; bylo třeba, aby národní podniky vyslaly do těchto podniků brigády technických a administrativních odborníků a uchránily je tak od dalších škod. Pro tato nezbytná prozatímní opatření byla volena forma kooptace národního správce. Proto nelze tvrditi, že jmenování národní správy zemským národním výborem, opatřením podle dekretu č. 5/45 Sb., § 10, bylo nesprávné, neboť bylo diktováno zájmem veřejným, čili jak interpelace žádá, "s hlediska prospěšnosti celé státní pospolitosti".

Pokud se v interpelaci praví, že postup odporuje dekretu c. 5/45 Sb., nelze z tohoto dekretu podobný závěr dovoditi. Nanejvýše by byl dotčen § 17, odst. 1, podle něhož jedna osoba nemá býti národním správcem více podniků. Stává se totiž, že jeden exponent národního podniku je jmenován jako spolusprávce do více podniků. Jestliže však uvážíme, jak již na počátku bylo uvedeno, že dekret č. 5/45 Sb. byl vydán za poměrů, jež později doznaly značně změněné úpravy, zejména dekretem č. 108/45 Sb., nelze v tomto postupu spatřovati nezákonnost. Stát se stal majitelem těchto podniků, pročež přestal účel, který zmíněný paragraf sledoval, aby totiž soukromník se neobohacoval správou více podniků. Nyní naopak je příkazem, aby stát, jehož zástupcem je zde národní podnik, měl ingerenci nad řízením svého majetku. Zástupce národního podniku nezasahuje hlouběji do vedení podniku, pokud to není v zájmu veřejném, nýbrž pečuje jen s vyššího hlediska o to, aby celkové vedení podniku nevybočovalo z rámce, který je mu dán se stanoviska dvouletky a budoucího zaměření podniku v rámci národního podniku, do něhož má býti začleněn. Výnosem ministerstva průmyslu z 28. srpna 1946, č. j. IV/9-23.843/46 bylo národním podnikům zakázáno prováděti jakékoliv větší změny v konfiskátech. Národní správce také není zbaven své funkce a tudíž hmotně poškozen, nýbrž zůstává jako skutečný vedoucí podniku. Tímto postupem nevznikne též finanční zatížení konfiskátů, neboť kooptovaní národní správci nepožadují odměny. Ustanovení § 17, odst. 2 cit. dekretu jím není porušeno, protože jeho široká formulace přenechává rozhodnutí volné úvaze úřadu. V otázce příslušnosti normované § 7 dekretu nastává podle § 10 téhož devoluce na zemský národní výbor ve všech případech, kde toho vyžaduje veřejný zájem.

Kdykoliv ministerstvo průmyslu dalo zemským národním výborům pokyn k dosazení národního podniku jako národního správce v podniku konfiskovaném, stalo se tak vždy na základě dohody se zástupci všech činitelů spolurozhodujících podle dekretu presidenta republiky č. 108/45 Sb., t. j. Osidlovacího úřadu, Fondu národní obnovy, samosprávy, jakož i odborníků ze zájmových hospodářských organisací. Předběžná rozhodnutí učiněná na konferencích těchto činitelů budou tvořiti podklad pro vlastní přídělové řízení, takže nelze očekávati podstatné změny v rozhodnutí konečném. Přípravou k němu jest rámcový plán vydaný vyhláškou Osidlovacího úřadu č. 1587/46 Úř. listu, jímž byly podniky, které mají býti začleněny do národního průmyslu, vyňaty z přídělu soukromým osobám.

Opatření ministerstva průmyslu, jichž se interpelace dotýká, jsou proto oprávněná:

1. Neodporují dekretu presidenta republiky č. 5/45 Sb., protože široká formulace § 10, cit. dekretu dává zemským národním výborům pravomoc prováděti změny v osobách národních správců, při čemž zájmem veřejným je vybudovati co nejrychleji průmysl odpovídající potřebám našeho řízeného hospodářství, v němž není místa pro kolisi zájmů národních podniků a podniků pod národní správou. Pokud se vyskytují takovéto protichůdné zájmy, jest dekretem č. 109/45 Sb. dána ministerstvu průmyslu možnost řešiti je s hlediska zájmů celku.

2. Nemají žádných právních účinků, pokud jde o možnost národního správce žádati o přidělení podniku do vlastnictví; ustanovení národním správcem nezakládá však na druhé straně nárok na přidělení spravovaného podniku.

3. Konfiskáty jsou již vlastnictvím státu a uvedená opatření nemění nic na jejich právním postavení. Dekret č. 108/45 Sb. a vl. nař. č. 6/46 Sb. předvídají začlenění některých konfiskátů do národních podniků, takže nejde o změnu vládního programu ve věci znárodnění.

Ministerstvo průmyslu nezjistilo škodlivé hospodářské důsledky těchto zásahů do národních správ, jak je uvádí interpelace. Připouštím, že mezi dosavadním národním správcem a zástupcem národního podniku může býti různost nazírání na správu podniku, zejména tam, kde národní správce hledí na spravovanou podstatu jako na vlastní podnik, jehož samostatnost se snaží uhájiti ze všech sil obyčejně proti zájmům řízené výroby, hlavně pak proti racionalisaci prováděné v rámci větších celků, jimiž jsou národní podniky, Národní správce je však na základě uděleného mandátu povinen sledovati při správě věřeného podniku zájem veřejný a nikoli zájem vlastní a říditi se směrnicemi dozorčího orgánu. Jestliže použil vlastních prostředků k provedení investic, stal se tím pouze věřitelem podniku.

Na otázky položené v interpelaci odpovídám:

1. Nelze odvolati příkaz, na základě kterého byly národní podniky dosazeny do národních správ konfiskovaných podniků, protože by se tím porušila struktura našeho hospodářství a oddálila jeho konsolidace,

2. změnou v národní správě a přijmenováním kumulativního národního správce do konfiskovaného podniku nenastalo ještě jeho přičlenění k národnímu podniku.