(¹) Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů (dále jen "Zvláštní fond"), který byl zřízen zákonem ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb., a jehož právní poměry byly dále upraveny zákonem ze dne 21, dubna 1932, č. 54 Sb., a vládním nařízením ze dne 30. června 1937, č. 160 Sb., se zrušuje dnem 31. prosince 1945 bez likvidace.

(²) Veškerá práva a závazky Zvláštního fondu včetně pohledávek a závazků, které na Slovensku měly býti upraveny podle § 33, odst. 2 zákona ze dne 22. července 1941, č. 172 Sl. z., o zřízení Pomocného fondu peněžních ústavů (dále jen "Pomocný fond"), a práv a závazků vůči subjektům, na které se vztahuje nařízení s mocí zákona ze dne 31. března 1944, č. 34 Sl. z., kterým se mění a doplňuje nařízení s mocí zákona č. 242/1940 Sl. z., přecházejí dnem 1. ledna 1946 na Československý stát.

(¹) Úroková sazba dluhopisů Zvláštního fondu se snižuje dnem 1. ledna 1946 na 3%.

(²) Dluhovou službu dluhopisů Zvláštního fondu, která byla dosud obstarávána podle ustanovení vládního nařízení ze dne 9. listopadu 1939, č. 28 Sb. z roku 1940, o odkupu kuponů dluhopisů Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a dluhopisů Všeobecného fondu peněžních ústavů, a podle § 8 nařízení s mocí zákona ze dne 24. září 1940, č. 223 Sl. z., o povinném soupise a nucené úschově dluhopisů Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a dluhopisů Všeobecného fondu peněžních ústavů a o hlášení jiných závazků a pohledávek proti těmto fondům, jakož i podle § 1 nařízení s mocí zákona č. 34/1944 Sl. z., bude obstarávati od 1. ledna 1946 ministerstvo financí podle zásad platných pro dluhovou službu vnitřního státního dluhu. Ministerstvo financí též rozhodne o dluhové službě dluhopisů Zvláštního fondu, které nespadají pod ustanovení první věty.

(¹) Povinnost peněžních ústavů platiti svépomocné příspěvky a příspěvkovou přirážku (§§ 7 až 11 zákona č. 237/1924 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících a § 10 a § 11, odst. 1 až 6 zákona č. 172/1941 Sl. z.) zaniká dnem 31. prosince 1945,

(²) Za rok 1945 a roky předchozí vybírá v zemích České a Moravskoslezské příspěvky a přirážku (odstavec 1) pro Československý stát Zemská banka pro Čechy - ústřední banka spořitelen v Čechách a na Moravě - ještě podle ustanovení zákona č. 237/1924 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících; tuto činnost může přenésti na kancelář Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice Československé (dále jen "Všeobecný fond"), který byl zřízen zákonem ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb., a jehož právní poměry byly upraveny zákonem ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb., a vládním nařízením ze dne 30. června 1937, č. 161 Sb. Dozor na vybírání příspěvků vykonává ministerstvo financí.

(³) Ostatní působnost, která podle zákona č. 237/1924 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících a podle jiných předpisů přísluší kuratoriu Zvláštního fondu a jeho orgánům, a která se týká práv a závazků, jež měly býti upraveny nařízením vlády podle § 33, odst. 2 zák. č. 172/1941 Sl. z., přechází na ministerstvo financí.

Úrokování a proplácení dluhopisů Všeobecného fondu jde od 1. ledna 1946 v zemích České a Moravskoslezské výlučně na vrub tohoto fondu, na Slovensku na vrub Pomocného fondu, jemuž se může poskytnouti státní příspěvek podle § 13 zák. č. 172/1941 Sl. z.

Veškeré pohledávky a závazky Všeobecného fondu, které na Slovensku měly býti upraveny podle § 33, odst. 2 zák. č. 172/1941 Sl. z., jakož i závazky z výpomocí uvedené v tomto ustanovení, včetně práv a závazků vůči subjektům, na které se vztahuje nařízení s mocí zákona č. 34/1944 Sl. z., přecházejí dnem 1. ledna 1946 na Pomocný fond podle stavu k 31. prosinci 1945.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.

Účelem Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů, který byl zřízen v roce 1924 zákonem ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb., bylo poskytovati peněžním ústavům a výdělkovým a hospodářským společenstvům podpory k úhradě ztrát, které utrpěly v důsledku poměrů způsobených první světovou válkou, zejména znehodnocením válečných půjček a otřesem úvěrového trhu.

Poslední fondové podpory byly poskytnuty po vydání novely č. 54/1932 Sb. ke shora uvedenému zákonu, a od té doby spočívá činnost tohoto fondu hlavně jen ve správě titrového dluhu, který činil původně 2.410 mil. Kčs jmenovité hodnoty a ke konci roku 1945 asi 1.510 mil. Kčs. Náklad na dluhovou službu, t. j. umořování těchto dluhopisů a jejich 4% úročení, vyžaduje ročně částky cca 80 mil. Kčs, která jest uhrazována asi ze ⁴/₅ státní pokladnou a z ¹/₅ příspěvky fondových příslušníků, t. j. peněžních ústavů. V důsledku ustanovení dekretu č. 95/1945 Sb. jest dluhová služba, zejména proplácení kuponů, od 1. listopadu 1945 zastavena.

Z uvedeného jest zřejmo, že další existence tohoto fondu není pro peněžnictví nezbytnou a že dluhová služba může býti převzata a obstarávána jednodušším způsobem finanční správou. Tato rozhodne také o náhradě za dluhopisy, u kterých nebyla plněna dluhová služba podle vládního nařízení č. 28/1939 Sb. z r. 1940 (t. zv, tuzemský blok). V praxi půjde ovšem o celkem řídké případy proplácení dluhopisů, které jsou mimo hranice našeho státu v rukou spřátelené nebo neutrální ciziny.

Tento celkový obraz se v podstatě nezměnil ani, když přihlédneme ke slovenským poměrům, Při rozdělení majetku Zvláštního fondu a Všeobecného fondu v důsledku okupace mezi země české a Slovensko, připadlo na Slovensko z celkové emise dluhopisů Zvláštního fondu jmenovité hodnoty 203 mil. Kčs. Zálohové proplácení kuponů provádělo se podle § 8 nařízení s mocí zákona č. 242/1940 Sl, z. a § 1 nařízení s mocí zákona č. 34/1944 Sl. z. O tuto slovenskou kvotu se zvyšuje celkový titrový dluh.

Zvláštní fond se zrušuje dnem 31. prosince 1945 a jeho závazky a práva přecházejí na Československý stát universální sukcessí bez likvidace. Na Československý stát přecházejí též práva a závazky slovenského bloku Zvláštního fondu (§ 1, odst. 2). Vyšší zatížení státní pokladny, způsobené na první pohled odpadnutím svépomocných příspěvků, které dosud odváděly peněžní ústavy (§ 3), jest jen zdánlivé, neboť bude vyrovnáno jednak snížením úrokové míry zmíněného titrového dluhu se 4% na 3% (§ 2, odst. 1), jednak zrušením státního příspěvku, který byl dosud zařazován do státního rozpočtu na základě příslušného ustanovení finančních zákonů ve prospěch Všeobecného fondu peněžních ústavů. Protože Pomocný fond peněžních ústavů na Slovensku, nemaje potřebných reserv ani dostatečných příjmů na příspěvcích od peněžních ústavů, nemohl by sám hraditi dluhovou službu Všeobecného fondu na Slovensku, umožňuje osnova státu, aby mu poskytl potřebný příspěvek. Výše státního příspěvku bude závislá na úhrnné výši 3%ních příspěvků, které na Slovensku odvedou peněžní ústavy. Vzhledem k tomu ponechává se také Pomocnému fondu výtěžek splatných avšak dosud nezaplacených svépomocných příspěvků Zvláštnímu fondu za rok 1945 a roky předchozí, kdežto v zemích českých plynou tyto příspěvky do pokladny státní.

Osnova stanoví také, že funkci úkolů Všeobecného fondu peněžních ústavů na Slovensku plní Pomocný fond peněžních ústavů, zřízený zákonem č. 172/1941 Sl. z. V tomto směru znamená tedy osnova první etapu na cestě reorganisace poměrů Všeobecného fondu peněžních ústavů. Druhou etapou bude uskutečnění jednotné celostátní úpravy v tomto směru.

Zákon má nabýti působnosti svými účinky již od 1. ledna 1946. Vzhledem k tomu neplatí již fakticky peněžní ústavy svépomocné příspěvky Zvláštnímu fondu, připadající na rok 1946, a ani stát nepočítá již s tím, že vyplatí na rok 1946 podle § 12 zákona č. 237/1924 Sb. ve znění čl. IV bankovního zákona připadající příspěvek. Protože Zvláštní fond nevyvíjí v roce 1946 již žádnou subvenční činnost, nelze míti ani po stránce právní, zejména s ohledem na převzetí práv a závazků proti zpětné účinnosti zákona námitek. Na druhé straně nutno uchovati právní základnu pro činnost v běžné agendě, kterou orgány fondu vykonávaly ještě po 31. prosinci 1945. Proto účinnost zákona má nastati dnem jeho vyhlášení.