Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) K zabezpečení snížení cen některého zboží lidové potřeby a k ustálení cen jiných důležitých statků se použije výtěžků cenových vyrovnávacích částek, které jsou podnikatelé povinni odváděti podle dalších ustanovení tohoto zákona ze své hrubé tržby, dosažené počínajíc 1. dubnem 1947 za dodávky a výkony.

(²) Cenové vyrovnávací částky podle odstavce 1 činí:

vesměs z dosažené hrubé tržby za dodávky a výkony,

z hrubých úplat, dosažených prováděním jednatelských výkonů.

(³) Dodává-li průmyslový výrobce přímo spotřebiteli, platí cenovou vyrovnávací částku ve výši 5% z hrubé tržby za dodávky, t. j. 4% jako výrobce [odstavec 2, písm. a)] a 1% jako maloobchodník [odstavec 2, písm. e)].

(⁴) Vláda může podle hospodářských poměrů měniti nařízeními sazby cenových vyrovnávacích částek, uvedené v odstavci 2, po případě i jen pro jednotlivé druhy zboží nebo výkonů, pokud by tím účel tohoto zákona nebyl ohrožen.

(⁵) V pochybnostech stanoví ministerstvo financí v dohodě s ostatními příslušnými ministerstvy a za účasti nejvyššího úřadu cenového, na Slovensku ministr financí v dohodě s ostatními příslušnými ministry prostřednictvím pověřenectva financí a ostatních příslušných pověřenectev, na které podniky se vztahují ustanovení odstavce 2 a do které ze skupin tam uvedených patří jednotlivý podnik nebo skupina podniků.

(¹) Povinnost stanovená v § 1 se až na další nevztahuje na tyto výrobky:

1. ani u podniků výrobních, ani u podniků obchodních na:

zemědělské výrobky kromě květin,

mlýnské výrobky,

pekařské výrobky,

sýry a všechny jiné mléčné výrobky,

jedlé rostlinné tuky,

umělé jedlé tuky,

maso a masné výrobky,

těstoviny,

cukr a vedlejší výrobky při výrobě cukru,

sůl,

tabákové výrobky,

výrobky průmyslu báňského,

elektřinu, plyn, páru, vodu,

cement;

2. toliko u podniků výrobních na:

výrobky průmyslu hutního,

výrobky průmyslu a řemesel kovozpracujících včetně výrobků elektrotechnických, avšak kromě kovové bižuterie, ozdobného zboží kovového, zboží z ušlechtilých kovů, alpaky a double,

láhve na mléko, limonádu, sodovku, pivo a minerální vody,

tankové dříví, jehličnaté a listnaté řezivo, pražce, měrné dříví a lyžiny, dřevitou vlnu, bedny;

3. toliko u podniků obchodních na:

potraviny, poživatiny a pochutiny nejmenované pod č. 1,

umělá sladidla, výbušniny,

líh, pokud je předmětem státního finančního monopolu,

losy státních loterií a provise prodejen z jich rozprodeje,

staré železo a staré kovy.

(²) Pokud splnění účelu tohoto zákona to dovoluje, může vláda nařízením vyjmouti další výrobky nebo výkony z povinnosti stanovené v § 1, po případě stanoviti, že tato povinnost se vztahuje i na výrobky uvedené v odstavci 1.

(³) Vláda podrobně určí, co se rozumí výrobky, na něž se vztahují výjimky podle odstavců 1 a 2; přitom může jednotlivé výrobky vymeziti podle jejich celně-sazební příslušnosti.

(⁴) Vláda může dále na návrh ministra zahraničního obchodu vyjmouti z povinnosti stanovené v § 1 některé výrobky určené pro vývoz.

(¹) Cenové vyrovnávací částky nesmějí podnikatelé započtením do ceny (úplaty) ani jiným způsobem přesunouti na příjemce dodávky nebo výkonu.

(²) Cenové vyrovnávací částky, které odvede podle § 1 poplatník daně důchodové, všeobecné daně výdělkové nebo zvláštní daně výdělkové, jsou odčitatelnou položkou při zjištění základu těchto daní.

(³) Částky, přijaté z všeobecného cenového vyrovnávacího fondu (§ 6, odst. 1), jsou u příjemců součástí dani podrobeného důchodu a výtěžku na příslušný berní rok; jsou též součástí úplaty podle § 9, odst. 1 zákona ze dne 21. února 1946, č. 31 Sb., o dani z obratu.

(¹) Dodávkami a výkony, uvedenými v § 1, odst. 1, se rozumějí dodávky a výkony, na něž se vztahují ustanovení §§ 1, 2 a 3 zákona o dani z obratu. Cenové vyrovnávací částky se platí z hrubé tržby za tyto dodávky a výkony bez ohledu na to, zda tyto dodávky a výkony jsou osvobozeny od daně z obratu, či zda jsou této dani podrobeny.

(²) Hrubou tržbou (§ 1, odst. 2) se rozumí úplata podle § 9, odst. 1 zákona o dani z obratu, jakož i souhrn těchto úplat. Ustanovení § 9, odst. 3 až 6 zákona o dani z obratu platí obdobně.

(³) Pro pojem podnikatele podle tohoto zákona platí ustanovení § 6 zákona o dani z obratu.

(¹) Ustanovení oddílů I, IV a V, jakož i ustanovení § 22 vládního nařízení ze dne 29. května 1941, č. 297 Sb., o záznamních povinnostech pro účely daňové a provozní, se použije v zemích České a Moravskoslezské i pro hrubou tržbu, ze které jsou podnikatelé povinni odváděti cenové vyrovnávací částky.

(²) Podnikatelé jsou povinni odváděti cenové vyrovnávací částky ještě před jejich vyměřením bez úřední výzvy ve čtvrtletních splátkách, splatných dvacátého dne po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí, a to z hrubé tržby (§ 4, odst. 2) za uplynulé kalendářní čtvrtletí. Cenové vyrovnávací částky se platí a účtují u berního úřadu, který je u podnikatele, povinného platiti cenové vyrovnávací částky, místně příslušný pro obor daně z obratu. V případě prodlení se použije obdobně ustanovení § 20, odst. 6 a 7 zákona o dani z obratu. Podrobnosti způsobu placení stanoví ministerstvo financí vyhláškou v Úředním listě.

(³) Podnikatel je povinen do 14. února každého roku podati berní správě, která je u něho místně příslušná pro obor daně z obratu, za minulý kalendářní rok zvláštní sestavení, obsahující údaje, potřebné pro zjištění základů k vyměření cenových vyrovnávacích částek za minulý kalendářní rok, rozčleněné podle jednotlivých kalendářních čtvrtletí. Vzorec tohoto sestavení vydá ministerstvo financí v dohodě s nejvyšším úřadem cenovým po slyšení pověřenectva financí a příslušného cenového orgánu na Slovensku. Podnikatel je povinen přesně a určitě vyplniti veškeré rubriky zvláštního sestavení, připojiti předepsané doklady a podepsati zvláštní sestavení, prohlašuje zároveň, že veškeré údaje učinil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pro toto zvláštní sestavení platí obdobně ustanovení § 17, odst. 2, 3, 5 a 6 zákona o dani z obratu.

(⁴) Jinak platí pro cenové vyrovnávací částky podle tohoto zákona obdobně ustanovení §§ 5, 8, 11, 13, 14, 16, § 17, odst. 7, §§ 18, 19, § 20, odst. 3, 4, 8, 9 a 10 a §§ 21, 23 až 31 zákona o dani z obratu, avšak s výjimkou ustanovení, která se vztahují na vlastní spotřebu a dovoz; přitom jsou přestupky zkrácení, zatajení nebo ohrožení cenových vyrovnávacích částek samostatnými trestnými činy. Trestní řízení o těchto přestupcích může však býti spojeno s trestním řízením pro přestupky v oboru daně z obratu. Peněžité pokuty vyměřené v oboru cenových vyrovnávacích částek plynou do všeobecného cenového vyrovnávacího fondu (§ 6, odst. 1). Ve stejném rozsahu platí obdobně ustanovení vládního nařízení ze dne 10. prosince 1946, č. 233 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 21. února 1946, č. 31 Sb., o dani z obratu. Povolení, udělená podle § 17, odst. 7 zákona o dani z obratu, platí i pro cenové vyrovnávací částky.

(¹) Cenové vyrovnávací částky, zaplacené podle § 5, odst. 2, plynou do všeobecného cenového vyrovnávacího fondu, který se zřizuje u ministerstva financí. Fond je veden účetně odděleně od ostatního státního hospodářství. Účetní závěrka fondu se zprávou ministra financí o hospodaření fondu bude přílohou státního závěrečného účtu.

(²) Vláda stanoví, které další prostředky určené nebo sloužící k účelům, jež jsou podobné účelům uvedeným v § 1, odst. 1, tvoří příjem tohoto fondu a k jakým dalším účelům hospodářské politiky může býti prostředků fondu používáno.

(³) O použití prostředků všeobecného cenového vyrovnávacího fondu k účelům uvedeným v § 1, odst. 1 a v § 6, odst. 2 rozhoduje vláda; k provedení svého rozhodnutí může vydati směrnice.

(¹) Ministr financí se zmocňuje, aby z pokladní hotovosti, v případě potřeby úvěrovými operacemi, opatřil prostředky na poskytnutí záloh všeobecnému cenovému vyrovnávacímu fondu, potřebných k dosažení účelů, stanovených v § 1, odst. 1.

(²) Prostředky takto poskytnuté jest, jakmile to poměry fondu dovolí, vrátiti státní pokladně, a pokud byly opatřeny úvěrovými operacemi, i s příslušnými úroky.

Vláda může nařízením stanoviti podrobnosti k provedení tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1947; provedou jej předseda vlády a ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Podle budovatelského programu vlády je jednou z cest ke zvýšení životní úrovně lidu stoupající výroba za současného snižování cen výrobků. Předpokládá se tedy, že zvýšená výroba bude míti příznivý vliv na kalkulační základy ve výrobě a v distribuci. Stoupající průmyslová výroba, jak se jeví podle prvých výsledků dvouletého hospodářského plánu ve srovnání s výsledky výroby v předešlém roce, opravňuje k závěrům, že nastala doba, kdy lze započíti se snižováním cen. Záměrnou politikou snižování cen především důležitých spotřebních statků se dospěje k takovému zvýšení reální náplně pracovních důchodů, že nebude nutno sáhnouti k obecnému zvyšování mezd a platů, které je v některých odvětvích, na př. v zemědělství, lesnictví, hornictví a stavebnictví požadováno.

Vzhledem k tomu, že není dobře možno vyšetřiti, zda a o kolik klesly výrobní náklady u toho kterého zboží a se zřetelem k nezbytnosti, aby ceny byly sníženy především u zboží lidové potřeby, a to podstatně, byť i jen u několika druhů, dospělo se k závěru, že předpokládané úspory, vyplývající ze snížení výrobních nákladů v celém hospodářství, mají býti odčerpány generálním a paušálním opatřením, jehož výtěžku má býti použito k podstatnému snížení cen několika málo statků lidové potřeby. K provedení tohoto snížení cen má být použito intervence, jakožto nejvhodnějšího prostředku, který umožní spravedlivé rozdělení národního důchodu.

Odčerpání úspor, vyplývajících ze snížení výrobních nákladů, se děje formou cenových vyrovnávacích částek. Poněvadž tyto částky odvádějí podnikatelé z hrubé tržby za dodávky a výkony, používá se pro jejich vybírání také orgánů, které vybírají daň z obratu. Rovněž se obdobně používá četných ustanovení zákona o dani z obratu.

Cenové vyrovnávací částky se soustřeďují ve všeobecném cenovém vyrovnávacím fondu, který má sloužit vládě k provádění intervenční politiky.

K jednotlivým ustanovením osnovy se uvádí:

V odstavci 1 je vytčen účel, t. j. snížení cen některého zboží lidové potřeby a ustálení cen jiných důležitých statků, k jehož dosažení se zavádějí cenové vyrovnávací částky a stanoví se povinnost podnikatelů k jejich odvádění. Sazby cenových vyrovnávacích částek jsou stanoveny v odstavcích 2 a 3. Ustanovení odstavce 4 umožňuje vládě přizpůsobovati tyto sazby hospodářským poměrům. Odstavec 5 je nutným doplňkem odstavce 2.

Z povinnosti stanovené v § 1 se vyjímají statky, u nichž by zatížení cenovou vyrovnávací částkou nebylo únosné buď ve všech odbytových stupních nebo jen v některém z nich. Výpočet těchto statků je shodný s odpovídajícím výpočtem statků, které podle zákona č. 31/1946 Sb. podléhají jednoprocentní dani z obratu. Nutnost této shody vyplývá z již zmíněné recepce předpisů zákona o dani z obratu pro techniku vybírání cenových vyrovnávacích částek.

Možnost povolovati výjimky z ustanovení § 1 a § 2, odst. 1 je, pokud to splnění účelu navrhovaného zákona dovolí, odůvodněna požadavkem rychlého přizpůsobování se změnám hospodářských poměrů.

Ustanovení o zákazu přesunu cenových vyrovnávacích částek je nutné, aby nebyl mařen účel sledovaný osnovou, t. j. odčerpání částek, o které se snížily výrobní nebo distribuční náklady v důsledku zvýšených obratů.

Ustanovení o odčitatelnosti cenových vyrovnávacích částek od daňového základu, stejně jako ustanovení o zdanitelnosti částek přijatých ze všeobecného cenového vyrovnávacího fondu, nepotřebují bližšího vysvětlení.

Tyto paragrafy vysvětlují některé pojmy osnovy, upravují způsob odvádění a vyměřování cenových vyrovnávacích částek, při čemž opět recipují vhodná ustanovení zákona o dani z obratu.

Intervenční cenovou politiku připravovaného rozsahu lze nejúspěšněji prováděti poskytováním intervenčních příspěvků z jediného místa, do kterého by se též všechny prostředky k tomuto účelu určené soustřeďovaly. Tímto místem má být všeobecný cenový vyrovnávací fond, který se zřizuje u ministerstva financí a do něhož plynou cenové vyrovnávací částky. Fond nemá míti povahu právnické osoby. Ustanovení odstavce 2 umožňuje, aby již existující porůznu rozptýlené vyrovnávací fondy a prostředky sloužící k podobným účelům mohly být po provedeném soustředění po případě se všeobecným cenovým vyrovnávacím fondem sloučeny, jestliže jejich samostatná existence se nebude jevit účelnou.

Podle odstavce 3 rozhoduje o použití prostředků všeobecného cenového vyrovnávacího fondu vláda, která tím má možnost říditi intervenční cenovou politiku.

Poněvadž výtěžky cenových vyrovnávacích částek, vybírané podle obdoby daně z obratu, poplynou do všeobecného cenového vyrovnávacího fondu až po určité době, je nutno umožniti ministru financí, aby mohl opatřiti prostředky na výplatu záloh, potřebných k okamžitému dosažení účelu podle § 1, odst. 1.