Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) U sborových soudů první stolice vykonávají soudnictví v občanských věcech právních v první stolici samosoudci, i když věci ty patří před senát.

(²) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na řízení, v kterém se napadá rozhodčí výrok (nález rozhodčího soudu), a na řízení před sborovým soudem první stolice jako soudem konkursním nebo vyrovnacím.

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání moci soudní a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), ve znění novel, se mění takto:

1. V § 7, odst. 3 se vypouštějí slova "a zajišťovací".

2. V § 49, odst. 1, č. 1, v § 51, odst. 1 a v § 52, odst. 1 se nahrazuje částka "5.000 Kčs" částkou "10.000 Kčs".

3. § 76 zní:

"Žaloby o rozvod, rozluku nebo o neplatnost manželství, jakož i o všeliké nikoliv ryze majetkové nároky z manželského poměru, náležejí, jsou-li strany nebo jedna z nich československými státními občany, před soud, v jehož obvodě manželé měli poslední společné bydliště.

Jestliže manželé neměli poslední společné bydliště v tuzemsku, je příslušný obecný soud žalovaného, a není-li tu takového soudu, obecný soud žalobcův. Jestliže tu ani tohoto soudu není, je příslušný soud v Praze."

4. Jako § 76 a) se zařaďuje toto ustanovení:

"Není-li žádná ze stran československým státním občanem, je příslušný pro spory uvedené v předchozím paragrafu soud, v jehož obvodě měli manželé poslední společné bydliště, a není-li tu takového soudu, obecný soud žalovaného. Soud však může, nejde-li o neplatnost manželství z důvodu, který by se podle československého práva vyšetřoval z moci úřední, ve věci jednat jen tehdy, může-li býti rozhodnutí uznáno v domovském státě manželů, a jsou-li státními občany různých států, v obou dotčených státech.

Byla-li manželka v době uzavření manželství československou státní občankou, může žalovati o neplatnost manželství uzavřeného s manželem, který není státním občanem tohoto státu, u zdejšího soudu, v jehož obvodě před uzavřením manželství naposledy bydlila, a není-li tu takového soudu, u soudu v Praze.

Ustanovuje-li mezinárodní smlouva vyhlášená ve Sbírce zákonů a nařízení něco jiného, platí její předpisy místo předpisů odstavce 1 a 2."

5. § 100 s nadpisem zní:

Žaloby o všeliké nikoliv ryze majetkové nároky z poměru rodičovského náležejí, není-li tu obecného soudu žalovaného, před obecný soud žalobcův. Jestliže tu ani tohoto soudu není, je příslušný soud v Praze."

6. § 109, odst. 2 se zrušuje.

7. § 114 zní:

"Povoliti dobrovolný rozvod je příslušný okresní soud, v jehož obvodě má některý z manželů svůj obecný soud, a není-li tu takového soudu, okresní soud civilní pro vnitřní Prahu. Soud však může ve věci jednat jen tehdy, je-li aspoň jeden z manželů československým státním občanem.

Oznámení o opětném spojení rozvedených manželů se může státi u soudu, který na žádost manželů rozvod povolil, nebo u okresního soudu, v jehož obvodě mají manželé v době oznámení své společné bydliště. V posléz uvedeném případě třeba v oznámení uvésti soud, který rozvod povolil, aby mohl býti náležitě zpraven".

K § 20 zákona ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb., kterým se mění ustanovení občanského práva o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství, se připojuje tento další odstavec:

"4. Nelze-li určiti místní příslušnost podle předchozích ustanovení, je příslušný krajský soud civilní v Praze."

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní), ve znění novel, se mění a doplňuje takto:

1. V § 29, odst. 1 se nahrazuje částka "2.000 Kčs" částkou "5.000 Kčs".

2. § 63 zní:

"Právo chudých povolí soud, jestliže strana, která o to žádala, nemůže zapraviti náklady sporu bez zkrácení nutné výživy pro sebe a osoby, k jichž výživě je podle zákona povinna, a zamýšlené domáhání se nebo bránění práva se nejeví svévolným nebo zřejmě marným. Jde-li o nárok, jehož strana nabyla postupem, nelze povolit právo chudých, je-li důvodné podezření, že k postupu došlo proto, aby pro spor bylo dosaženo právo chudých.

Není-li zvláštních mezinárodních úmluv, povoluje soud cizincům právo chudých za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako československým státním občanům, přiznává-li domovský stát cizinců právo chudých československým státním občanům stejně jako svým. Je-li pochybno, zdali se vzájemnost zachovává, vyžádá si o tom soud prohlášení ministerstva spravedlnosti; toto prohlášení je pro soud závazné.

Osobám bez státní příslušnosti, které mají trvalý pobyt na zdejším státním území, se právo chudých povoluje za stejných podmínek jako československým státním občanům.

Je-li stranou ve sporu úřední orgán, povolí mu soud na návrh právo chudých, jestliže prostředky potřebné k vedení sporu nelze opatřit ani za spravované majetkové podstaty, ani od osob na vedení sporu hospodářsky zúčastněných, zamýšlené domáhání se nebo bránění práva se nejeví svévolným nebo zřejmě marným a nepřekáží tomu ani ustanovení odstavce 1, posl. věty. To platí přiměřeně, je-li stranou ve sporu zdejší právnická osoba, příčilo-li by se veřejnému zájmu, když by se od sporu upustilo nebo do něho nevstoupilo."

3. § 64 zní:

"Povolením práva chudých obdrží strana pro určitý spor

1. zatímní osvobození od kolkových a jiných poplatků, které se platí z důvodu sporu;

2. osvobození od povinnosti složiti jistotu za náklady na spor;

3. právo žádati, aby k prozatímně bezplatnému hájení jejich práv byl jmenován advokát; tato žádost může býti spojena se žádostí o povolení práva chudých;

4. oprávnění dáti ve sporu neadvokátském žalobu, která by musela býti podána u některého soudu mimo bydliště nebo mimo stálý pobyt chudé strany, do protokolu okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu, a právo žádati, aby tento protokol byl zaslán procesnímu soudu;

5. zatímní osvobození od povinnosti zapraviti poplatky vyslaných soudců a jiných zaměstnanců soudu, poplatky výkonných orgánů, svědků a znalců, náklady na soudní opisy protokolů a příloh i rubrik, náhradu poštovného za zásilky v soudním řízení, náklady na potřebné vyhlášky a konečně potřebné hotové výdaje, které učinili zákonní zástupcové procesním soudem zřízení anebo advokát nebo zástupce chudé straně jmenovaný. Tyto poplatky a výdaje budou prozatímně zapraveny ze státní pokladny. Jsou-li tu okolnosti zvláštního zřetele hodné, může soud na žádost chudé strany naříditi, aby i poplatky opatrovníka ustanoveného podle §§ 8, 9 a 116 byly zatím hrazeny ze státní pokladny.

Má-li právo chudých žalobce, požívá žalovaný v stejném rozsahu zatímního osvobození uvedeného v odstavci 1, č. 1 a 5, pokud jde o procesní úkony nutné k obraně proti žalobě."

4. § 65, odst. 2, věta první zní:

"V žádosti třeba označit spor, pro který má býti povoleno právo chudých, stručně vylíčit jeho skutkový základ a uvésti důkazní prostředky."

5. § 65, odst. 5 zní:

"O tom, zda má býti straně povoleno právo chudých, rozhoduje soud, u kterého se věc právě projednává."

6. K § 65 se připojuje tento další odstavec:

"Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny zvláštní předpisy mezinárodních smluv o získání práva chudých. Není-li takových smluv, stačí u cizinců vysvědčení o majetkových poměrech, vydané příslušnými úřady státu bydliště nebo pobytu cizincova; není-li tam úřadu oprávněného vydati takové vysvědčení nebo odpírá-li tento úřad vydati takové vysvědčení cizincům, stačí vysvědčení vydané úřady domovského státu cizincova. Vysvědčení vydané v cizině musí býti ověřeno zastupitelským úřadem Československé republiky ve státě, kde vysvědčení bylo vydáno."

7. § 66 zní:

"Zda straně, která o to podle § 64, odst. 1, č. 3 žádala, má být jmenován advokát, rozhodne soud, u kterého se věc právě projednává; ve sporu neadvokátském může býti zastoupení strany místo advokátu svěřeno soudcům nebo úředníkům tohoto soudu.

Advokáta samého jmenuje výbor advokátní komory k tomu povolaný. V případech zvlášť naléhavých jmenuje advokáta soud a zpraví o tom výbor advokátní komory.

Na návrh chudé strany nebo advokáta pro ni jmenovaného může soud vyzvati výbor advokátní komory, aby jmenoval jiného advokáta, má-li za to, že je toho podle stavu případu nutně třeba.

Jmenování podle předchozích odstavců nahrazuje advokátovi plnou moc procesní."

8. § 67 zní:

"K procesním úkonům vyžadujícím spolupůsobení advokátova, které je třeba za sporu vykonati mimo obvod okresního soudu, v němž bydlí advokát jmenovaný pro chudou stranu, jmenuje na jeho návrh nebo na žádost chudé strany výbor advokátní komory nebo za podmínek § 66, odst. 2, věty druhé soud advokáta, který bydlí v obvodě okresního soudu, v němž má býti vykonán dotčený procesní úkon. Ustanovení toto neplatí v poměru mezi několika okresními soudy v jednom místě."

9. § 68 zní:

"Právo chudých zaniká smrtí strany, jíž bylo povoleno. Tím není dotčena povinnost advokáta zastupujícího tuto stranu provésti na základě dříve povoleného práva chudých úkony nutné k tomu, aby strana byla uchráněna právní újmy.

Soud, u kterého se věc právě projednává, může právo chudých odejmouti, ukáže-li se, že některá podmínka pro povolení práva chudých nebyla nebo není již dána. Ukáže-li se domáhání se nebo bránění práva svévolným nebo zřejmě marným, může i advokát chudé strany u soudu vždy žádati, aby právo chudých bylo odňato."

10. § 70 zní:

"Byl-li odpůrce chudé strany odsouzen k náhradě nákladů sporu zcela nebo zčásti, vyberou se přímo u něho v stejném poměru náklady uvedené v § 64, odst. 1, č. 1 a 5, od nichž byla chudá strana prozatím osvobozena. U odpůrce chudé strany se vyberou také náklady, od nichž byl podle § 64, odst. 2 prozatím osvobozen on sám, byl-li odsouzen zcela nebo zčásti k náhradě nákladů sporu nebo byly-li náklady sporu vzájemně zrušeny.

Byl-li spor ukončen smírem, vyberou se u odpůrce chudé strany náklady uvedené v odstavci 1 v poměru určeném v smíru, nejméně však v poměru, v kterém by odpůrce tyto náklady hradil podle odstavce 1, když by jej soud ve věci samé uznal za povinna plněním stejného obsahu jako ve smíru.

Nelze-li částky, které se podle odstavce 1 nebo 2 vyberou přímo u odpůrce, určiti hned v rozhodnutí, jímž se věc konečně vyřizuje, stanoví je soud usnesením.

Advokát jmenovaný chudé straně má přednostní právo zástavní na pohledávce přisouzených útrat a může je vymáhati přímo na odpůrci. Odpůrce si může započísti pouze ty náklady, které mu byly v tomto sporu přiřčeny proti chudé straně. Jakékoliv jiné námitky z právních poměrů mezi chudou stranou a odpůrcem jsou vyloučeny."

11. § 71 zní:

"Straně, které bylo propůjčeno právo chudých, uloží se, aby doplatila částky, jež zapraviti byla podle práva chudých prozatím osvobozena, jakmile soud nabude přesvědčení, že strana je s to, aby tak učinila bez zkrácení nutné výživy pro sebe a osoby, k jichž výživě je podle zákona povinna; to platí přiměřeně, bylo-li právo chudých povoleno podle § 63, odst. 4. Není-li strana s to, aby doplatila v plném rozsahu, může jí soud uložiti, aby doplatila jen část. Po pravomocném ukončení sporu vyslovuje tuto povinnost soud, který ve věci rozhodoval v první stolici.

Uloží-li se podle odstavce 1 doplacení žalobci, je žalovaný ve stejném rozsahu povinen doplatiti částky, od nichž byl zatím osvobozen podle § 64, odst. 2.

Je-li tu takový závazek doplatit, uloží se straně především náhrada hotových výdajů, které jdou k tíži státní pokladny podle § 64, odst. 1, č. 5, pak zapravení odměny a výdajů advokátových a konečně zaplacení kolkových a jiných poplatků."

12. § 71 a) se ruší.

13. § 72, odst. 1 zní:

"Ve věcech práva chudých rozhoduje soud bez ústního jednání, může však, než vydá usnesení, naříditi všechna vyhledávání potřebná k vysvětlení."

14. § 72, odst. 3 zní:

"Rozhodnutí, jímž bylo straně propůjčeno právo chudých, nemůže odpůrce napadati rekursem. Rozhodnutí, že pro chudou stranu má být jmenován advokát, může býti napadeno rekursem jen proto, že není důvodu, aby advokát byl straně ustanoven. Tento rekurs může podati odpůrce chudé strany, advokát chudé straně jmenovaný a výbor té advokátní komory, která má advokáta jmenovati. Chudá strana může podati rekurs proti usnesení, jímž byla její žádost o právo chudých zamítnuta nebo právo chudých jí bylo propůjčeno jen částečně anebo jímž jí bylo právo chudých odňato; chudá strana i její odpůrce mohou podati rekurs proti usnesení, jímž bylo jim uloženo doplacení nákladů (§ § 70 a 71); tyto rekursy mohou býti podány i u krajského soudu do protokolu a chudá strana může rekurs podati i u okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu."

15. § 73, odst. 2 zní:

"Podá-li strana v případech, kdy jí má býti jmenován advokát, do tří dnů po doručení žaloby, rozsudku nebo odvolacího (dovolacího) spisu žádost za propůjčení práva chudých nebo za jmenování advokáta jako zástupce chudých, počítají se zákonné i soudcovské lhůty, třebas již započaté, ale v době podání žádosti dosud neuplynulé, teprve ode dne, kdy advokátu bylo doručeno rozhodnutí, že byl jmenován zástupcem chudých, nebo kdy bylo straně doručeno pravomocné rozhodnutí, že žádosti nebylo vyhověno."

16. V § 117, odst. 3 se nahrazuje částka "dvěstě Kčs" částkou "1.000 Kčs".

17. § 149, odst. 2 zní:

"O návrhu, aby bylo povoleno navrácení k předešlému stavu, rozhoduje soud usnesením, a to po ústním jednání, pokládá-li je za potřebné."

18. Jako § 445 se zařaďuje toto ustanovení:

"Ve sporech o majetková práva, v nichž nejde výhradně o zaplacení peněžité sumy, uvede soud ve vyhotovení rozsudku hodnotu předmětu sporu. Při ocenění hodnoty předmětu sporu užije se obdobně §§ 5.4 až 59 j. n.; soud není však vázán na peněžitou sumu, kterou se žalobce nabídl přijmout místo požadované věci nebo kterou jako hodnotu předmětu sporu uvedl. Je-li toho třeba, vyslechne soud o hodnotě předmětu sporu strany. Ocenění předmětu sporu nemůže býti bráno v odpor samostatným opravným prostředkem."

19. § 448 a §§ 450 a 453 se zrušují.

20. K § 461 se připojuje druhý odstavec:

"Odvolání z rozsudků okresních soudů ve sporech o majetková práva není však přípustné, nepřevyšuje-li celková hodnota předmětu sporu, o němž soud rozhodl, na penězích nebo na peněžité hodnotě 300 Kčs."

21. V § 464 se vypouštějí slova "ve věcech nepatrných však prohlášením rozsudku, když obě strany byly přítomny".

22. § 496 zní:

"Mimo případy uvedené v předchozích ustanoveních rozhodne odvolací soud, pokud není v § 497 ustanoveno jinak, rozsudkem ve věci samé.

Rozsudek se vysloví o sporných bodech, týkajících se přiřčeného nebo odepřeného nároku, které podle odvolacích návrhů vyžadují rozboru a posouzení v druhé stolici.

Rozsudek první stolice smí býti změněn toliko potud, pokud to bylo navrženo."

23. § 497 zní:

"Odvolací soud zruší, dříve než rozhodne ve věci samé, pokud je toho třeba pro jeho rozhodnutí, napadený rozsudek, po případě nařídí doplnit jednání konané v první stolici, není-li tu sice zmatečnost, ale

1. návrhy ve věci samé nebyly úplně vyřízeny napadeným konečným rozsudkem;

2. řízení první stolice trpí podstatnými vadami, které jsou s to, aby zabránily zevrubnému vysvětlení a důkladnému posouzení věci;

3. skutečnosti, které se podle obsahu procesních spisů zdají odvolacímu soudu rozhodné, nebyly v první stolici ani vzaty na přetřes.

Usnesení, kterým se zrušuje napadený rozsudek nebo nařizuje doplnit jednání konané v první stolici, není třeba zvláště vyhotovovat.

Jednání se má omezit v případě odstavce 1, č. 1 na nároky a návrhy, jež zůstaly nevyřízeny, v případě odstavce 1, č. 2 na ty části řízení prvého soudu a jeho rozsudku, které jsou vadou stiženy. Po prohlášení usnesení, kterým se zrušuje rozsudek první stolice nebo nařizuje doplnit jednání konané před první stolicí, mohou býti předneseny nové skutečnosti, i když vznikly teprve po prvém rozsudku, a nabídnuty nové důkazy.

Místo, aby rozhodl ve věci samé, může odvolací soud vrátit věc procesnímu soudu první stolice k projednání a vynesení rozsudku, je-li to vhodné, aby tím bylo stranám ulehčeno vedení sporu, urychleno jeho vyřízení nebo zmenšeny náklady, ačli strany ihned po prohlášení usnesení, kterým se zrušuje rozsudek první stolice nebo nařizuje doplnit jednání, shodně nenavrhnou, aby věc projednal a rozhodl odvolací soud sám. Pro jednání před procesním soudem první stolice platí pak přiměřeně ustanovení předchozího odstavce."

24. V § 499, odst. 1 se nahrazuje číslo "496" číslem "497".

25. § 500, odst. 3 zní:

"Ve sporech o majetková práva, v nichž nejde výhradně o zaplacení peněžité sumy, uvede odvolací soud ve vyhotovení rozsudku hodnotu předmětu sporu, o kterém rozhodoval. Ustanovení § 445 platí obdobně."

26. § 501 se zrušuje.

27. § 502 zní:

"Proti rozsudku odvolacích soudů se připouští dovolání.

Dovolání není přípustné ve sporech o majetková práva, jestliže celková hodnota předmětu sporu, o němž rozhodl odvolací soud, nepřevyšuje na penězích nebo na peněžité hodnotě 2.000 Kčs, a jde-li o potvrzující rozsudek, nepřevyšuje-li 10.000 Kčs. Dovolání je však v obou těchto případech přípustné, když odvolací soud v rozsudkovém výroku prohlásí dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu.

Převyšuje-li celková hodnota předmětu sporu, o němž rozhodoval odvolací soud, na penězích nebo peněžité hodnotě 2.000 Kčs, připouští se dovolání, když rozsudek první stolice, odvolacím soudem potvrzený, byl vynesen na základě usnesení soudu odvolacího, které rekursem nemůže býti bráno v odpor (§ 519, č. 3) a jímž byla podle § 497, odst. 1, č. 2 a 3 a § 499 věc vrácena soudu první stolice, jestliže potvrzeným rozsudkem bylo rozhodnuto jinak než v rozsudku dřívějším."

28. § 510, odst. 1, první a druhá věta zní:

"Dovolací soud rozhodne zpravidla ve věci samé. Jestliže však nalezne, že rozsudek odvolacího soudu má býti podle § 477, odst. 1, č. 4 a 5 prohlášen za zmatečný nebo z důvodu uvedeného v § 503, č. 2 zrušen, a má-li proto za to, že je pro vyřízení věci třeba nového jednání, vrátí k tomu účelu věc odvolacímu soudu, pokud nepokládá za účelné pro věc, aby se zřetelem k zvláštní povaze jednotlivého případu sám jednal a rozhodl."

29. § 517 se zrušuje.

30. § 520, odst. 1, věta první zní:

"Rekurs je podán tak, že se odevzdá podání (rekursní spis) u soudu první stolice."

31. V § 521, odst. 2 vypouštějí se slova "ve věcech nepatrných, když obě strany byly přítomny při prohlášení usnesení, dnem po prohlášení."

32. § 522, odst. 1 zní:

"Čelí-li rekurs proti odepření nebo odnětí práva chudých, proti odepření jmenovati chudé straně advokáta, proti nařízení, aby byly doplaceny částky, od jichž zapravení byli chudá strana nebo její odpůrce prozatím osvobozeni, proti trestnímu opatření, proti usnesení, které se vztahuje na řízení sporu, proti odmítnutí opravného prostředku pro opožděnost nebo pro nepřípustnost anebo proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh bez slyšení odpůrce, může soud, jehož rozhodnutí nebo opatření se odporuje, sám rekursní žádosti vyhověti."

Zák. čl. I/1911 (občiansky sporový poriadok), v znení noviel, sa mení a doplňuje takto:

1. V § 1 č. 1 suma "20.000 Kčs" sa nahradzuje sumou "10.000 Kčs".

2. § 5 odst. 3 znie:

"V sporoch o majetkové práva, v ktorých nejde výhradne o zaplatenie peňažnej sumy, okresný súd i z úradnej povinnosti vyšetrí a uvedie vo svojom rozsudku hodnotu predmetu sporu. Ocenenie predmetu sporu nemožno napadnúť opravným prostriedkom."

3. V § 5 ods. 4 suma "5.000 Kčs" sa nahradzuje sumou "10.000 Kčs".

4. V § 94 ods. 2 suma "10.000 Kčs" sa nahradzuje sumou "5.000 Kčs".

5. § 112 znie:

"Právo chudoby možno priznať zpravidla strane, ktorá nemá väčší dôchodok, než ako je obyčajná nádennícka mzda, obvyklá v jej bydlisku.

Súd však pri uvážení všetkých okolností môže priznať právo chudoby aj strane, ktorá nemôže uhradiť trovy sporu bez skrátenia vlastnej potrebnej výživy a tých jej príslušníkov, o vydržovanie ktorých je povinná sa postarať podľa zákona alebo zákonnej praxe.

Nemožno priznať právo chudoby tomu, o kom už vopred možno predpokladať, že sa bude súdiť celkom bezúspešne.

Právo chudoby nemožno priznať, ak ide o nárok, ktorý strana nadobudla postúpením, a je dôvodné podozrenie, že k postúpeniu došlo preto, aby sa dosiahlo pre spor právo chudoby.

Ak niet osobitných medzinárodných smlúv, súd priznáva cudzincom právo chudoby pri rovnakých podmienkach a v rovnakom rozsahu ako československým štátnym občanom, ak cudzincov domovský štát priznáva právo chudoby československým štátnym občanom rovnako ako svojim. Ak je pochybné, či sa zachováva vzájomnosť, súd si o tom vyžiada vyhlásenie Ministerstva spravodlivosti; toto vyhlásenie je pre súd záväzné.

Osobám bez štátnej príslušnosti, ktoré majú trvalý pobyt na tunajšom štátnom území, právo chudoby sa priznáva pri rovnakých podmienkach ako československým štátnym občanom.

Ak je stranou v spore úradný orgán, súd mu prizná na žiadosť právo chudoby, ak prostriedky potrebné na vedenie sporu nemožno zadovážiť ani zo spravovanej majetkovej podstaty, ani od osôb zúčastnených hospodársky na vedení sporu a neprekážajú tomu ani ustanovenia odsekov 3 a 4. To isté platí primerane, ak je stranou v spore tunajšia právnická osoba a ak by sa priečilo verejnému záujmu, keby sa upustilo od uplatnenia alebo bránenia práva."

6. § 113 ods. 1 č. 4 znie:

"je predbežne oslobodená zaplatiť odmenu a trovy vyslaných sudcov a iných zamestnancov súdu, náhradu poštovného za doručenie súdnych vybavení, patričnosti svedkov a znalcov, ako aj trovy potrebných vyhlášok a opatrovníka a na to poskytne erár preddavok."

7. § 113 sa doplňuje týmto ďalším odsekom:

"Ak má právo chudoby žalobník, požíva žalovaný v rovnakom rozsahu predbežné oslobodenia uvedené v ods. 1 č. 1 a 4, pokiaľ ide o procesné úkony potrebné na obranu proti žalobe."

8. V § 115 pred posledný odsek sa zaraďuje tento odsek:

"Ustanovenia predchádzajúcich odsekov sa nedotýkajú osobitných predpisov medzinárodných smlúv o zadovážení práva chudoby. Ak niet takých smlúv, u cudzincov postačí vysvedčenie o majetkových pomeroch vydané príslušnými úradmi štátu, kde má cudzinec bydlisko alebo pobyt; ak tam niet úradu oprávneného vydať také vysvedčenie alebo tento úrad odopiera vydať cudzincom také vysvedčenie, postačí vysvedčenie vydané úradmi cudzincovho domovského štátu. Vysvedčenie vydané v cudzine musí byť overené zastupiteľským úradom Československej republiky v štáte, kde vysvedčenie bolo vydané."

9. § 119 sa doplňuje týmito ďalšími odsekmi:

"Ak strana nie je schopná zaplatiť celé sumy, súd ju môže zaviazať, aby zaplatila iba časť. Po právoplatnom skončení sporu vyriekne tento záväzok súd, ktorý rozhodol vo veci v prvej stolici.

Ak sa žalobník zaviaže platiť podľa odsekov 1 a 2, je žalovaný povinný v rovnakom rozsahu zaplatiť sumy, od ktorých bol predbežne oslobodený podľa § 113 ods. 3.

Ak je tu taký záväzok zaplatiť, zaviaže sa strana predovšetkým nahradiť hotové výdavky, ktoré idú na vrub štátnej pokladnice podľa § 113 ods. 1 č. 4, potom zaplatiť odmenu a výdavky advokáta a konečne zaplatiť kolkové a iné poplatky."

10. § 119 a) sa zrušuje.

11. § 120 znie:

"Ak bol odporca chudobnej strany odsúdený nahradiť trovy sporu alebo ich časť, treba priamo od neho v rovnakom pomere vymocť aj trovy uvedené v § 113 ods. 1 č. 1 a 4, od ktorých bola chudobná strana predbežne oslobodená. Od odporcu chudobnej strany treba vymocť aj trovy, od ktorých bol podľa § 113 ods. 3 predbežne oslobodený on sám, ak bol odsúdený nahradiť trovy sporu alebo ich časť, alebo ak trovy sporu boly vzájomne zrušené.

Ak spor bol ukončený pokonávkou, treba od odporcu chudobnej strany vymocť trovy uvedené v ods. 1 v pomere určenom v pokonávke, najmenej však v pomere, v ktorom by odporca tieto trovy hradil podľa ods. 1, ak by ho súd vo veci samej odsúdil na plnenie rovnakého obsahu ako v pokonávke.

Ak sumy, ktoré podľa ods. 1 alebo 2 treba vymocť od odporcu, nie je možné určiť hneď v rozhodnutí, ktorým vec bola konečne vybavená, stanoví tieto sumy súd usnesením. Ináč vymáhanie je upravené nariadením."

12. § 122 sa doplňuje týmto ďalším odsekom:

"Ak strana v prípadoch, v ktorých sa má pre ňu ustanoviť advokát, podá do troch dní od doručenia žaloby, rozsudku alebo odvolania (dovolania) žiadosť o ustanovenie advokáta ako záštitníka, zákonné a sudcovské lehoty, hoci sa už začaly, ale v čase podania žiadosti ešte neuplynuly, počítajú sa až odo dňa, keď advokátovi bolo doručené rozhodnutie, že bol ustanovený záštitníkom, alebo odo dňa, keď strane bolo doručené právoplatné rozhodnutie, že žiadosti nebolo vyhovené."