Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Cizinec, který neoprávněně vstoupí na území Československé republiky, bude potrestán - nejde-li o čin přísněji trestný - okresním národním výborem pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 6 měsíců. Byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) činiti více než 6 měsíců.

(¹) Vstoupí-li na území Československé republiky neoprávněně osoba národnosti německé nebo maďarské, která pozbyla československého státního občanství podle ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a která byla z Československé republiky odsunuta nebo přestěhována anebo se z ní dobrovolně vystěhovala, po případě uprchla (v dalším jen "vystěhovaný Němec nebo Maďar"), bude potrestána - nejde-li o čin přísněji trestný - okresním národním výborem vězením (uzamčením) do 6 měsíců a pokutou do 50.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty buď zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 6 měsíců. Trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než 6 měsíců. V trestním nálezu může býti vysloveno, že potrestaný odpyká trest na svobodě zcela nebo zčásti v donucovací pracovně.

(²) Potrestání podle odstavce 1 je důvodem pro vyhoštění z území Československé republiky.

(¹) Kdo ubytuje (poskytne přístřeší) nebo zaměstná vystěhovaného Němce nebo Maďara nebo mu jakýmkoliv jiným způsobem umožní nebo usnadní pobyt na území Československé republiky nebo mu poskytne pomoc při neoprávněném přechodu státních hranic, ač ví, že jde o takovou osobu, bude potrestán - nejde-li o čin přísněji trestný - okresním národním výborem vězením (uzamčením) do 6 měsíců a pokutou do 50.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty buď zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 6 měsíců. Trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než 6 měsíců.

(²) Stejně bude potrestán, kdo ubytuje (poskytne přístřeší) nebo zaměstná osobu, která nemůže prokázati, že není vystěhovaným Němcem nebo Maďarem, ačli to předem neoznámil správnímu úřadu národní bezpečnosti (okresnímu národnímu výboru, ředitelství národní bezpečnosti) nebo na nejbližším velitelství stanice sboru národní bezpečnosti.

(³) Kdo v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, poskytuje ubytování (přístřeší) nebo zaměstnává vystěhovaného Němce nebo Maďara, nebo osobu, která nemůže prokázati, že není vystěhovaným Němcem nebo Maďarem, bude rovněž potrestán podle odstavce 1, neoznámí-li to do 3 dnů správnímu úřadu národní bezpečnosti (okresnímu národnímu výboru, ředitelství národní bezpečnosti) nebo nejbližšímu velitelství stanice sboru národní bezpečnosti.

(⁴) Ministr vnitra (na Slovensku po vyjádření pověřence vnitra) stanoví vyhláškou v Úředním listě, jaké doklady postačují k podání průkazu podle odstavců 2 a 3.

Všeobecné předpisy o hlášení pobytu, jakož i předpisy o pobytu cizinců a předpisy o jejich zaměstnávání zůstávají nedotčeny.

Tento zákon nabývá účinnosti osmého dne po vyhlášení a pozbude jí dnem, který stanoví vláda nařízením; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

V poslední době se značně množí případy illegálního přecházení státních hranic osobami cizí státní příslušnosti, k němuž dochází zpravidla při podloudném dopravování různého zboží; někdy je jeho motivem i šíření nepřátelské propagandy nebo jiná protistátní činnost, po případě také snaha o provozování hospodářského vyzvědačství. Neoprávněně přecházejí hranice zejména osoby německé národnosti, které pozbyly československého státního občanství podle ústavního dekretu č. 33/1945 Sb. a byly z území republiky odsunuty nebo toto území opustily a které se vracejí na naše území pro ukrytý majetek, jenž propadl konfiskaci, nebo z jiných důvodů (na př. opatřování potravin, výměnný obchod, získávání zpráv, pokusy o sabotáž, návštěvy u příbuzných a pod.). Ve větší míře bylo zjištěno neoprávněné překročování státních hranic také na jižním Slovensku, kde se zejména v poslední době se strany maďarské značně rozmohlo. Lze očekávati, že v jarních a letních měsících bude docházeti k pokusům o nedovolený přechod hranic ještě ve zvýšené míře.

Předložená zákonná osnova má tomuto velmi nežádoucímu stavu čeliti a má zjednati právní podklad jednak pro přísnější trestání nedovoleného přechodu státních hranic cizinci a jednak i pro trestání osob, které takové cizince ubytují (poskytnou jim přístřeší) nebo je zaměstnávají anebo jim jinak napomáhají. Citelné trestání těchto pomahačů, a to nejen v případech úmyslného napomáhání, nýbrž i v případech neomluvitelné nedbalosti, je nezbytným předpokladem pro skutečně účinné omezení neoprávněných přechodů státních hranic; zmenšením počtu tuzemských pomahačů se totiž značně usnadní dopadení a zadržení osob, které vstoupily illegálně na území Československé republiky.

Podle dosavadního práva je nedovolený přechod státních hranic trestný zásadně pouze jako pasový přestupek podle § 12 zák. č. 55/1928 Sb., jehož trestní sazby jsou poměrně nepatrné a nevyhovují nynější situaci. Obdobně je tomu i v oboru předpisů o hlášení pobytu (v českých zemích vládní nařízení č. 233/1941 Sb., na Slovensku zákon č. 40/1944 Sl. z.) a o pobytu cizinců (zákon č. 52/1935 Sb.), kde jsou stanoveny příliš dlouhé lhůty, jež neumožňují okamžité zadržení podezřelé osoby a nevyhovují tak účelu sledovanému touto osnovou. Osnova se snaží tento nedostatek odstraniti novou formulací skutkových trestních podstat odpovídající změněným poměrům a zvýšením trestních sazeb.

V jednotlivostech bylo by k tomu ještě podotknouti:

Osnova navazuje ve svém § 1 na ustanovení § 2 zákona č. 55/1928 Sb. a zvyšuje podstatně trestní sazbu stanovenou v § 12 citovaného zákona. Zvýšení trestní sazby je zde odůvodněno zejména tím, že toto ustanovení je zaměřeno v první řadě proti illegálním přechodům Maďarů z Maďarska na Slovensko, kteréžto případy nespadají pod skutkovou podstatu uvedenou v § 2, odst. 1. K tomu nutno podotknouti, že podle statistického šetření připadá z celkového počtu illegálních přechodů čsl. hranic pouze necelé 1% na případy neoprávněného překročení hranic jinými osobami než Němci nebo Maďary.

Trestným podle § 1 osnovy je pouze cizinec, který neoprávněně vstoupí na území Československé republiky, t. j. který neoprávněně překročí státní hranice směrem z ciziny do Československa. Cizinec, který se neoprávněně zdržuje na území Československé republiky a nevstoupil na ně neoprávněně po dni, kdy osnovaný zákon nabude účinnosti, je trestný pouze podle pasového zákona, takže v tomto směru bude ustanovení §§ 2 a 12 pasového zákona platit nezměněně dále.

K pojmu neoprávněného vstupu na území Československé republiky bylo by podotknouti, že se jím rozumí případ, kdy cizinec vstoupil jakýmkoliv způsobem na naše státní území, aniž splnil náležitosti stanovené příslušnými předpisy (bez platného cestovního pasu, bez vstupního visa, po případě bez jiného úředního povolení). Použitím tohoto pružného termínu je pamatováno i na ty případy, kdy příslušné úřední povolení ke vstupu na naše území obdrží cizinec dodatečně (na př. ve formě náhradního vstupního visa), poněvadž ani zde nepůjde o neoprávněný vstup na naše území, ani tedy o trestné jednání; tím bude - v souladu s dosavadní praxí - vyhověno i požadavkům benevolentního postupu v zájmu mezinárodních obchodních styků a cizineckého ruchu.

Skutková podstata § 2 osnovy je ve své podstatě shodná se skutkovou podstatou uvedenou v § 1, vyžaduje však zvláštní kvalifikace v osobě pachatelově a dopadá na ty případy, kdy státní hranice směrem do Československé republiky neoprávněně překročila osoba národnosti německé nebo maďarské, která pozbyla československého státního občanství podle dekretu č. 33/1945 Sb. a opustila území Československé republiky, ať se tak stalo v rámci úředně organisovaného odsunu, po případě jiné přesidlovací akce, nebo ve formě repatriace příslušnými repatriačními komisemi či individuálním vystěhováním anebo konečně útěkem do ciziny (s ustupující německou armádou nebo později). Trestní sazby jsou zde přísnější, poněvadž jde o zvlášť kvalifikovaný přestupek a poněvadž návrat uvedených osob by ve svých důsledcích mohl ohrožovati i veřejný klid a pořádek v pohraničním území.

Zpřísnění trestní sazby spočívá zde v tom, že musí býti obligatorně v každém případě uložen trest na svobodě i na penězích. Uložení pokuty není jenom theoretické, nýbrž může míti význam zejména tam, kde pachatel má v tuzemsku majetek, který nepropadl konfiskaci [může jíti zejména o vklady, vzniklé skládáním mezd, služebních požitků, pensí a pod., přesahujících částku 2.000 Kčs nebo složením jiných plateb ve prospěch Němců na vázaný účet podle vyhlášky ministerstva financí ze dne 22. června 1945, č. 83 Ú. l., nebo o jiný majetek získaný (na př. dědictvím) po 30. říjnu 1945]; pokuta může míti význam dále i tam, kde Němec nebo Maďar, který neoprávněně vstoupil na naše území, má u sebe peněžní nebo jiné hodnoty.

Se zřetelem na zvláštní kvalifikaci, kterou v osobě pachatelově vyžaduje ustanovení § 2, odst. 1 osnovy, je zde odůvodněno i výjimečné ustanovení o možnosti odpykání trestu přímo v donucovací pracovně, které má působiti také odstrašujícím způsobem a odraditi tak od pokusů o illegální přechod hranic.

Ustanovení § 2, odst. 2 osnovy o vyhoštění z území Československé republiky je dán přímo ze zákona samostatný důvod pro vyhoštění cizince, který nově přistupuje k dosavadním vyhošťovacím důvodům normovaným v §§ 1 a 2 zákona č. 88/1871 ř. z. (v českých zemích) a v § 9 zák. čl. XXI/1913 (na Slovensku).

Ustanovení § 3 osnovy je nezbytným doplňkem předpisů uvedených v §§ 1 a 2 a jeho účelem je postihnouti citelným trestem také osoby, které tím, že ubytují (poskytují přístřeší) nebo zaměstnávají osoby uvedené v § 2, odst. 1 nebo tím, že jim jakýmkoliv jiným způsobem umožní nebo usnadní pobyt na území Československé republiky (na př. poskytnutím potravin nebo peněz), anebo jim poskytnou pomoc při neoprávněném přechodu státních hranic (na př. doprovodem, poskytnutím povozu na odvezení věcí přes hranice a pod.), značně ztěžují jejich dopadení. Touto souvislostí jsou odůvodněna rovněž ustanovení § 3, odst. 2 a 3, jejichž hlavním účelem je znemožniti napomáhání osobám uvedeným v § 2, odst. 1 a dáti bezpečnostním orgánům také možnost, aby podezřelé osoby přezkoušely, po případě vinníky zadržely i v případech, kdy je nepřistihly přímo při nedovoleném přechodu státních hranic. Předpis o předchozím oznámení má zde zásadní význam, poněvadž jen tak se umožní včasné postižení vinníků. Z těchto důvodů by se tu nevystačilo se všeobecnými předpisy o hlášení, kde třídenní lhůta stanovená v § 3 vl. nař. č. 233/1941 Sb. (resp. 24-hodinová lhůta stanovená na Slovensku v § 2 zák. č. 40/1944 Sl. z.) je pro účely sledované touto osnovou příliš dlouhá. Povinnost, kterou osnova ukládá osobám, které chtějí někoho ubytovat nebo zaměstnat, není nijak nadměrná, nepřesahuje u živnostenských podniků míru jejich dosavadních povinností, a i jinak jí lze bez obtíží dostáti, poněvadž na podkladě běžných průkazů totožnosti resp. průkazů vydaných neodsunutým Němcům lze v jednotlivých případech snadno zjistiti, nejde-li o osobu uvedenou v § 2, odst. 1 osnovy.

Není také třeba se obávati, že by úprava navržená osnovou vedla k rozmnožení úředních dokladů nebo úředního řízení. Vyhláška, s níž počítá ustanovení § 3, odst. 4 osnovy a jež bude vydána zároveň s osnovaným zákonem, nezavede předkládání nových průkazů pro účely této osnovy, nýbrž vyjmenuje jen dosud užívané průkazy opatřené podobenkou, které postačí k účelům, uvedeným v § 3, odst. 2 a 3 osnovy, jako jsou na př. platné cestovní pasy nebo průkazy cestovní pas nahrazující, prozatímní potvrzení totožnosti vydávaná osobám bez státní příslušnosti a cizím státním příslušníkům, kteří nemají cestovních pasů a nemají v ČSR zastupitelských úřadů, všeobecné občanské legitimace, po případě jiné průkazy s podobenkami vydávané veřejnými úřady (na př. služební průkazy, průkazky na železnice a p.).

Všeobecnými předpisy uvedenými v § 4 se rozumí zejména vládní nařízení č. 233/1941 Sb. o hlášení pobytu, zákon č. 40/1944 Sl. z. o policejním hlášení (platný na Slovensku), zákon č. 52/1935 Sb. o pobytu cizinců, zákon č. 131/1936 Sb. o obraně státu a zákon č. 39/1928 Sb. o ochraně domácího trhu práce, ve znění pozdějších předpisů.

Mimořádná povaha osnovy došla výrazu také v jejím časovém omezení, jež bylo v zájmu pružné úpravy ponecháno podle ustanovení § 5 vládnímu nařízení; tak bude možno přizpůsobiti dobu účinnosti osnovaného zákona dané situaci, jejíž vývoj nelze zatím natolik předvídati, aby v zákoně samém mohla býti délka jeho účinnosti stanovena pevným datem (počítá se asi s dvouletou účinností zákona).

Osnova nemá zvláštní finanční dosah.