Tiskový referát ministerstva dopravy uveřejnil
10. listopadu 1946 v denním tisku noticku, informující
železničáře, jak se železniční
správa snaží z podnětu ministerstva
dopravy zakládati železniční bytové
fondy a kde doporučuje navazovati jednání
s městy o výstavbu obytných domě pro
železničáře. K tomuto opatření
se železniční správa odhodlává
proto, že ve větších železničních
dopravních střediscích je naprostý
nedostatek bytů; na důkaz této bytové
tísně uvádí bytové poměry
železničářů v okruhu Velké
Prahy: ze 17.426 železničářů
bydlí 6.609 zaměstnanců mimo Prahu a 3.542
jich bydlí v bytech naprosto nevyhovujících.
Klub poslanců čs. soc. demokratické strany
poukázal také již ve své interpelaci
(tisk 183) na neuspokojivé ubytování železničních
zaměstnanců v Kolíně, kamž musí
denně dojížděti ze vzdálenosti
50 - 60 km.
Nepochybujeme, že bytová tíseň doléhá
na všechna větší dopravní střediska
ve vnitrozemí. Pokládali bychom za účelnější,
kdyby železniční správa místo
zakládání železničních
fondů sáhla k snadnější odpomoci
tím, že by část zaměstnanců
vlakových čet přeložila do pohraničí.
Pochopitelně, že v pohraničí nejsou
dnes již k disposici rodinné domky u nádraží,
ale ve srovnání s ubytovacími poměry
železničních zaměstnanců ve vnitrozemí,
nalezli by v pohraničí v poměrně značně
bližším okruhu svých domovských
stanic rodinné domky, dodnes neobydlené s neobdělanými
zahradami, jež tam jinak chátrají a pustnou.
Zaměstnanci z menších služeben, zvláště
pak z pohraničí mohou pobyt ve vnitrozemí
pro sebe lépe využíti, naskytne-li se jim možnost,
doprovázeti vlak do většího dopravního
střediska ve vnitrozemí, jako je na př. Praha.
Dobu potřebnou k odjezdu zpětného vlaku mohou
využíti k tomu, že si obstarají své
soukromé záležitosti, naskýtá
se jim možnost návštěvy a prohlídka
města, možnost nákupu, občerstvení
a podobně. To vše postrádají zaměstnanci
z větších dopravních středisek
z vnitrozemí, kteří doprovázejíce
vlaky do menších stanic v pohraničí,
nevědí, jak ztrávit čekací
dobu. Na zaměstnance z pohraničí pak působí
deprimujícím způsobem, mají-li v pohraničí
přiděleny 2 - 3 kratší traťové
úseky, které denně několikráte
projíždějí, zatím co dálkové
vlaky do jejich domovských stanic vozí vlakové
čety z vnitrozemí. Je také známo,
že při kratších úsecích
mají zaměstnanci nevhodné turnusové
volno, zatím co při dlouhých úsecích
s dlouhou jízdní dobou naskýtá se
těmto zaměstnancům daleko výhodnější
turnus, takže služební volno jest pak značně
delší.
Domníváme se, že by sama železniční
správa měla míti zájem na tom, aby
vlak doprovázela četa domovské stanice toho
ředitelství státních drah, jehož
obvodu náleží větší část
tratě, kudy vlak projíždí. Toto ředitelství
může pak také lépe dozírati na
zaměstnance svého obvodu. Uváženo s
tohoto hlediska, nepokládáme za vhodné, aby
na př. rychlíky z Prahy do Chebu (43 km v oblasti
ředitelství Praha a 178 km Plzeň), do Podmokel
(27 km Praha a 103 km Ústí n. L.), či do
Liberce (33 km Praha a 107 km Hradec Králové) doprovázely
pražské čety.
Závodní rada výtopen v Chomutově uvádí,
že má všechny předpoklady pro vedení
rychlíků, jak tomu bylo do konce roku 1938. Dnes
výtopna Cheb vede rychlíky v trati Chomutov - Cheb
a výtopna Chomutov rychlíky Chomutov - Praha. Bude-li
opět soustředěno vedení ve výtopně
Chomutov, ušetří se jeden stroj, což je
jistě v dnešním nedostatku lokomotiv velká
úspora.
Je nutno přihlédnouti k tomu, že další
rozšíření železničních
zařízení ve vnitrozemí (výtopny)
je ztěžováno nedostatkem stavebního
místa. Rovněž při opatrování
bytů v domech z bytového fondu by zůstali
v těchto bytech železničáři i
po pensionování, ač jinak vláda vyzývá
právě pensisty, aby se stěhovali do pohraničí.
Za základ doprovodů vlaků byl vzat v podstatě
stav podle roku 1938, který však byl ovlivňován
tehdejšími národnostními poměry.
Němci se tehdy bránili tomu, aby do pohraničí
přicházeli další čeští
zaměstnanci a proto je nutno při nynějším
provádění osidlovací politiky vyjíti
z nové situace.
Dnes máme za úkol pohraničí řádně
osídlit. Nejen, že se tím uvolní bytové
tísni ve vnitrozemí, nýbrž přispěje-li
železniční správa k osídlení
pohraničí svými zaměstnanci, přispěje
tím i k vhodnému zaměstnání
jejich rodinných příslušníků,
kteří najdou v pohraničí zdroje výdělku;
jejich dětem se zde naskýtá možnost
návštěvy obecných a středních
škol, jež nejsou ve srovnání s vnitrozemím
nijak přeplněny. Konečně jejich příchod
bude uvítán drobnými obchodníky, řemeslníky
a zemědělci. Bude to značná vzpruha
pro naše hospodářství, která
bude míti i za následek zvýšení
přepravy, z čehož bude míti užitek
i sama železniční správa.
Podepsaní poslanci vznáší proto na pana
ministra dopravy tyto dotazy:
1. zda se stará o to, aby železniční
správa přispěla k osídlení
pohraničí svými zaměstnanci, čímž
by byla zmírněna bytová nouze ve větších
dopravních střediscích ve vnitrozemí;
2. zda je ochoten při úpravě turnusů,
strojních a jízdních čet pro příští
jarní jízdní řád naříditi,
aby vlakové čety z pohraničních domovských
stanic v počtu co největším doprovázely
vlaky do vnitrozemí a zejména pak ony vlaky, jež
budou zavedeny v jarním jízdním řádě.