Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Tento zákon platí pro osoby, které
se staly důstojníky, rotmistry nebo poddůstojníky
aspiranty v záloze
a) v československé branné moci před
účinností tohoto zákona nebo
b) v armádě t. zv. Slovenského státu
před 29. srpnem 1944,
vyjímajíc osoby na které se vztahuje zákon
ze dne 6. března 1946, č. 72 Sb., o úpravě
některých právních poměrů
důstojníků a rotmistrů z povolání
a o převzetí některých osob do československé
branné moci.
(2) Tam, kde se v tomto zákoně mluví
o vojenských osobách v záloze, rozumějí
se tím osoby uvedené v předchozím
odstavci.
(1) Vojenským osobám v záloze
uvedeným v § 1, odst. 1, písm. a) se odejme
podle dalších ustanovení tohoto zákona
vojenská hodnost:
1. přihlásily-li se od roku 1929 při kterémkoli
sčítání lidu k německé
nebo maďarské národnosti nebo staly-li se členy
národních skupin nebo útvarů nebo
politických stran sdružujících osoby
německé nebo maďarské národnosti
nebo ucházely-li se o udělení německého
nebo maďarského státního občanství;
2. byly-li dobrovolně na vedoucích místech
Národní odborové ústředny zaměstnanecké,
Ústředí veřejných zaměstnanců,
Hlinkovy strany Svazu zemědělství a lesnictví,
ledaže byly v těchto organisacích činny
se souhlasem vedoucích činitelů domácího
nebo zahraničního odboje, nebo byly-li dobrovolně
členy Kuratoria pro výchovu mládeže,
Svazu pro spolupráci s Němci, Českého
svazu válečníků, Vlajky, Rodobrany,
České ligy proti bolševismu, Německo-české
společnosti (Hlinkovy gardy, Německo-slovenské
společnosti) a jiných fašistických organisací
podobné povahy (§ 4 dekretu presidenta republiky ze
dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých
majetkově-právních jednání
z doby nesvobody a o národní správě
majetkových hodnot Němců, Maďarů,
zrádců a kolaborantů a některých
organisací a ústavů);
3. zúčastnily-li se nepřátelského
hospodářského válečného
podnikání, zaujímaly-li vedoucí místo
ve válečném průmyslu, pracujícím
pro německou nebo maďarskou armádu, prováděly-li
opevňovací práce pro Němce nebo Maďary,
ledaže byly k uvedeným činnostem donuceny a
nemohly se jim vyhnout, nebo obohatily-li se v souvislosti s poměry
v době nesvobody;
4. podporovaly-li nebo obhajovaly-li o své újmě
činy nebo slovy režim nacistů, fašistů,
zrádců a kolaborantů, zejména vyvinuly-li
přímo nebo nepřímo jakoukoliv činnost
proti Slovenskému národnímu povstání,
nebo projevily-li se vůbec jako osoby státně
nebo národně nespolehlivé;
5. byly-li po 15. březnu 1939 ve spojenecké nebo
neutrální cizině a vrátily-li se v
době nesvobody na území republiky Československé
bez zvláštního úkolu, uloženého
jim činiteli domácího nebo zahraničního
odboje nebo představiteli států, které
byly spojenci republiky Československé ve válce,
pokud se nevrátily z důvodů hodných
zvláštního zřetele;
6. odepřely-li nastoupit nebo nenastoupily-li službu
v československé armádě v zahraničí,
ač k tomu měly možnost;
7. odešly-li před postupující československou
armádou nebo armádami spojeneckými, pokud
tak neučinily z důvodů hodných zvláštního
zřetele;
8. jednala-li jejich manželka způsobem uvedeným
pod č. 1. Ministr národní obrany může
po slyšení příslušné komise
(§ 3) povolit úchylku od tohoto ustanovení,
přihlásila-li se manželka v době zvýšeného
ohrožení republiky (t. j. v době od 21. května
1938 do 4. května 1945) v úředním
hlášení za Češku nebo Slovenku
nebo prokáže-li, že zůstala věrna
republice Československé, nikdy se neprovinila proti
národu českému nebo slovenskému a
buď se zúčastnila boje za osvobození
republiky Československé, nebo trpěla pod
nacistickým nebo fašistickým terorem, po případě
zaniklo-li manželství před účinností
tohoto zákona;
9. studovaly-li v době zvýšeného ohrožení
republiky na německých vysokých školách
nebo žádaly-li za zápis na těchto školách,
nebo dovolily-li v téže době svým nezletilým
dětem, které podléhaly jejich otcovské
moci, aby chodily do německých nebo maďarských
škol, ač měly možnost chodit do škol
s vyučovacím jazykem slovanským, nebo dovolily-li,
aby jejich děti žádaly za zápis na německých
vysokých školách.
(2) Vojenským osobám v záloze
uvedeným v § 1, odst. 1, písm. a), u nichž
nenastala žádná ze skutečností
uvedených v předcházejícím
odstavci, ponechá se jejich vojenská hodnost.
(3) Vojenské osoby v záloze uvedené
v § 1, odst. 1, písm. b) se převezmou podle
dalších ustanovení tohoto zákona do
československé branné moci jako důstojníci,
rotmistři nebo poddůstojníci aspiranti v
záloze v hodnosti, jíž dosáhly v armádě
t. zv. Slovenského státu před 29. srpnem
1944 nebo po této době v československé
branné moci, nebrání-li tomu některá
ze skutečností uvedených v odstavci 1; vojenské
hodnosti nabyté v armádě t. zv. Slovenského
státu po tomto dni se neuznávají.
(4) V případech hodných zvláštního
zřetele lze povolit úchylku od ustanovení
odstavců 1 a 3.
(1) K přezkoumání vojenských
osob v záloze s hlediska § 2 se zřídí
a) přezkoumací komise pro vojenské osoby
v záloze u velitelství divisí (dále
jen "přezkoumací komise"),
b) odvolací komise pro vojenské osoby v záloze
u velitelství oblastí (dále jen "odvolací
komise").
(2) Složení a místní příslušnost
komisí určí, jejich členy jmenuje
a jednací řády komisí vydá
ministr národní obrany.
(1) Přezkoumání (§ 3, odst.
1) se zavede na podkladě přihlášky.
(2) Vojenské osoby v záloze jsou povinny
podat přihlášku u domovského doplňovacího
okresního velitelství do 60 dnů po vyhlášení
tohoto zákona. Vojenské osoby bydlící
v cizině mohou tak učiniti do jednoho roku po vyhlášení
zákona též u příslušného
zastupitelského úřadu nebo svým prostředníkem
(§ 268, odst. 4 branných předpisů, vydaných
vládním nařízením ze dne 15.
září 1927, č. 141 Sb.) u domovského
doplňovacího okresního velitelství.
(3) Vojenské osoby v záloze uvedené
v § 1, odst. 1, písm. a), které bez závažných
důvodů nepodají včas přihlášku,
pozbývají vojenské hodnosti dnem, jímž
končí lhůta podle odst. 2; k tomuto dni se
provede též výmaz a zápis podle §
292 branných předpisů. Vojenské osoby
v záloze uvedené v § 1, odst. 1, písm.
b), které bez závažných důvodů
nepodají včas přihlášku, nebudou
převzaty do československé branné
moci jako důstojníci, rotmistři nebo aspiranti
poddůstojníci v záloze. Má-li domovské
doplňovací okresní velitelství za
to, že přihláška nebyla podána
včas, poskytne osobě podavší přihlášku
vždy přiměřenou lhůtu, aby se
o tom vyjádřila.
(4) Podrobnosti o podávání přihlášek
stanoví ministr národní obrany vyhláškou
v Úředním listě republiky Československé
a ve Věcním věstníku ministerstva
národní obrany.
(1) Pojednavši o přihlášce,
usnese se přezkoumací komise, že navrhuje ministru
národní obrany,
a) aby vojenské osobě v záloze uvedené
v § 1, odst. 1, písm. a) ponechal vojenskou hodnost
(§ 2, odst. 2 a 4) nebo aby vojenskou osobu v záloze
uvedenou v § 1, odst. 1, písm. b) převzal do
československé branné moci v hodnosti, jíž
dosáhla v armádě t. zv. Slovenského
státu před 29. srpnem 1944 nebo po této době
v československé branné moci (§ 2, odst.
3 a 4), nebo
b) aby vojenské osobě v záloze uvedené
v § 1, odst. 1, písm. a) odňal vojenskou hodnost
nebo aby vojenskou osobu v záloze uvedenou v § 1,
odst. 1, písm. b) nepřevzal do československé
branné moci v hodnosti, jíž dosáhla
v armádě t. zv. Slovenského státu
před 29. srpnem 1944 nebo po této době v
československé branné moci (§ 2, odst.
3).
(2) O návrhu podle odstavce 1, písm.
b) uvědomí přezkoumací komise dotčenou
vojenskou osobu v záloze písemně s uvedením
důvodů a s poučením o právu
odvolacím (§ 6). Návrhy podle odstavce 1, písm.
a), jakož i návrhy podle téhož odstavce,
písm. b), proti nimž nebylo podáno odvolání,
předloží přezkoumací komise ministru
národní obrany.
Proti návrhu přezkoumací komise podle §
5, odst. 2, písm. b) lze se odvolat do 15 dnů ode
dne, kdy návrh byl doručen, u přezkoumací
komise k odvolací komisi.
(1) Odvolací komise může šetření
provedená přezkoumací komisí doplnit
buď sama, nebo uložit doplnění přezkoumací
komisi.
(2) Odvolací komise projednavši odvolání
se buď připojí k návrhu přezkoumací
komise, nebo navrhne ministru národní obrany, aby
rozhodl, že vojenské osobě v záloze
uvedené v § 1, odst. 1, písm. a) ponechává
vojenskou hodnost (§ 2, odst. 2), nebo že vojenskou
osobu v záloze uvedenou v § 1, odst. 1, písm.
b) přejímá do československé
branné moci v hodnosti, jíž dosáhla
v armádě t. zv. Slovenského státu
před 29. srpnem 1944 nebo po této době v
československé branné moci (§ 2, odst.
3).
(3) Odvolací komise předloží
své návrhy ministru národní obrany.
(1) Ministr národní obrany rozhodne o
předložených návrzích (§
5, odst. 2 a § 7, odst. 3) s konečnou platností,
nejsa jimi vázán. Jde-li o majory nebo podplukovníky,
může vojenskou hodnost odníti jen se souhlasem
vlády, jde-li o plukovníky nebo generály,
jen se souhlasem presidenta republiky.
(2) Vojenské osoby v záloze uvedené
v § 1, odst. 1, písm. a), kterým byla odňata
vojenská hodnost nebo které jí pozbyly, se
přeloží do počtu mužstva jako vojíni
v záloze; vojenské osoby v záloze uvedené
v § 1, odst. 1, písm. b), které nebyly převzaty
do československé branné moci v hodnosti,
jíž dosáhly v armádě t. zv. Slovenského
státu před 29. srpnem 1944 nebo po této době
v československé branné moci, náleží
do počtu mužstva jako vojíni v záloze.
(3) Rozhodnutí ministra národní
obrany se doručí dotčené vojenské
osobě v záloze skrze domovské doplňovací
okresní velitelství. Rozhodnutí, kterým
se vojenské osobě v záloze uvedené
v § 1, odst. 1, písm. a) odnímá hodnost
nebo kterým se vojenská osoba v záloze uvedená
v § 1, odst. 1, písm. b) nepřejímá
do československé branné moci v hodnosti,
jíž dosáhla v armádě t. zv. Slovenského
státu před 29. srpnem 1944 nebo po této době
v československé branné moci, jest odůvodniti.
(4) Je-li vojenská osoba v záloze, jíž
se rozhodnutí ministra národní obrany týká,
ve státní nebo jiné veřejné
službě, zašle se opis tohoto rozhodnutí
příslušnému osobnímu úřadu
na vědomost.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí
pro řízení ustanovení vládního
nařízení ze dne 13. ledna 1928, č.
8 Sb., o řízení ve věcech náležejících
do působnosti politických úřadů
(správním řízením).
Soudy, vojenské i civilní úřady a
jiné orgány veřejné správy
jsou povinny spolupůsobiti při provádění
tohoto zákona.
(1) Učiní-li důstojníci
a rotmistři v záloze československé
branné moci, kteří dovršili 50. rok
věku v letech 1938 až 1945, prohlášení
podle § 158, odst. 1 a 4 branných předpisů
do 60 dnů, a jde-li o vojenské osoby bydlící
v cizině, do jednoho roku po vyhlášení
tohoto zákona, bude k němu přihlíženo,
tak jako by bylo podáno včas.
(2) Prohlášení podle odstavce 1
třeba podat zároveň s přihláškou
podle tohoto zákona (§ 4). O schválení
tohoto prohlášení se rozhodne zároveň
s vyřízením přihlášky.
(1) Kdo v podáních (přihláškách,
jejich přílohách, návrzích,
oznámeních a jiných sděleních)
nebo v zápisech během řízení
podle tohoto zákona vědomě uvede nebo potvrdí
nepravdivé okolnosti, bude potrestán, nejde-li o
čin přísněji trestný, okresním
národním výborem pro správní
přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo trestem na
svobodě (vězením, uzamčením)
do šesti měsíců nebo oběma těmito
tresty. Byla-li uložena pokuta, vyměří
se zároveň pro případ její
nedobytnosti náhradní trest vězení
(uzamčení) podle míry zavinění
do šesti měsíců. Byl-li vedle pokuty
uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě
spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení)
činiti více než šest měsíců.
(2) Pokuty připadají státu.
(3) Správní přestupek podle odstavce
1 se promlčuje ve lhůtě dvou roků.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministr národní
obrany v dohodě se zúčastněnými
členy vlády.
Účelem zákona je sjednati základ očisty
československého záložního velitelského
sboru od živlů, které nejsou pro výkon
velitelských funkcí spolehlivé; mimo to se
jím upravuje otázka převzetí důstojníků,
rotmistrů a poddůstojníků aspirantů
v záloze armády t. zv. Slovenského státu
do československé branné moci. Tato norma
tedy má podobný účel jako zákon
ze dne 6. března 1946, č. 72 Sb., o úpravě
některých právních poměrů
důstojníků a rotmistrů z povolání
a o převzetí některých osob do československé
branné moci. Věci národní obrany jsou
celostátní záležitosti; odtud plyne,
že musí být upraveny pro Čechy i Slováky
podle jednotných hledisek.
Poznámky k jednotlivým ustanovením:
K § 1: Československou brannou mocí
se rozumí samozřejmě i československá
armáda v zahraničí (§ 2, odst. 1 zákona
ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících
československé armády v zahraničí
a o některých jiných účastnících
národního boje za osvobození). Je možné,
že někteří vojenští gážisté
z povolání byli přeloženi do zálohy
po 29. září 1938, resp. i po 15. březnu
1939; pokud pro tyto osoby platí § 15, odst. 1 zákona
č. 72/1946 Sb., nejsou podřízeny zákonu
o úpravě některých právních
poměrů důstojníků, rotmistrů
a poddůstojníků aspirantů v záloze.
Totéž platí o vojenských osobách
v záloze ve smyslu tohoto zákona, které se
staly později důstojníky nebo rotmistry z
povolání v československé branné
moci (v československé armádě v zahraničí)
nebo v armádě t. zv. Slovenského státu,
viz § 15 zákona č. 72/1946 Sb.
Přezkoumání poddůstojníků
aspirantů v záloze je třeba proto, že
jde o dorost sboru důstojníků v záloze.
Československá branná moc není právní
nástupkyní armády t. zv. Slovenského
státu; vojenské hodnosti nabyté v této
armádě jsou za nových poměrů
zcela irelevantní a budou v československé
branné moci respektovány, jen budou-li dotčené
osoby převzaty podle ustanovení tohoto zákona.
K § 2: Při výčtu důvodů
zakládajících nezpůsobilost k zastávání
funkcí důstojníka, rotmistra nebo poddůstojníka
aspiranta v záloze v československé branné
moci bylo přihlédnuto k § 12 zákona
č. 72/1946 Sb. - Určitých změn si
ovšem vyžádala odlišná povaha vojenských
osob v záloze, neboť některá ustanovení
§ 12 nejsou zde vůbec praktická, tak na př.
žádné osoby v záloze nebyly na vedoucích
místech ve vládním vojsku a pod. - Nelze
přehlédnout též skutečnost, že
mnozí záložní důstojníci
zaujímali význačné postavení
ve veřejné správě již před
okupací a že všichni nemohli svá místa
prostě opustit. Tu bude záležet na tom, jaký
postoj dotčené osoby v konkrétních
případech k okupantskému režimu zaujímaly
a zda v jeho prospěch nepřekračovaly normální
rámec svých povinností; v tomto případě
by byla jejich činnost postižitelná ustanovením
č. 4. Naproti tomu bylo ustanovení č. 9 v
poměru k obdobnému předpisu § 12 zákona
č. 72/1946 Sb. zostřeno: je totiž možné,
že někteří mladší aspiranti
studovali na německých vysokých školách.
O tom, že takové osoby do záložního
velitelského sboru nepatří, nemůže
být pochyb.
Znění vylučovacích důvodů
v § 2, odst. 1, č. 1 až 9 nelze upraviti tak,
aby vystihovalo všechny výjimečné případy
zasluhující zvláštního posouzení.
Z toho důvodu stanoví osnova, že ministr národní
obrany může v případech hodných
zvláštního zřetele povolit úchylky
od ustanovení odstavce 1.
O odnětí vojenské hodnosti řízením
správním viz § 33 zákona ze dne 4. července
1923, č. 154 Sb., o vojenském kázeňském
a kárném právu, jakož i o odnětí
vojenské hodnosti a přeložení do výslužby
řízením správním, ve znění
vyhlášky ministra národní obrany č.
55/1935 Sb.; pokud jde o osoby mužstva, upravuje tuto otázku
čl. 549 a 550 služebního předpisu A-I-1.
Než bude přikročeno k tak závažnému
opatření jako je odnětí vojenské
hodnosti řízením správním odstavec
3), je záhodno zjistit, zda včasné podání
přihlášky nebylo zmařeno nepřekonatelnou
překážkou. Za tím účelem
třeba dát dotčené osobě možnost,
aby se v přiměřené lhůtě
vyjádřila; uplyne-li lhůta marně,
bude vojenská hodnost odňata.
K § 3: Zřízením komisí
u velitelství divisí a oblastí se docílí
žádoucí decentralisace a tím i snadnějšího
zvládnutí rozsáhlého úkolu.
S jedinou ústřední komisí přezkoumací
a odvolací vystačit nelze.
K § 4: Přihláška musí vždy
projít domovským doplňovacím okresním
velitelstvím, u něhož jsou soustředěny
doklady potřebné pro přezkoumání
osobních i vojenských dat.
K § 11: Tohoto ustanovení je zapotřebí,
aby nenastaly účinky § 235 branných
předpisů, vydaných vládním
nařízením č. 141/1927 Sb., u těch
osob, které v době nesvobody nemohly učinit
prohlášení tam předvídané.
Srovnej též § 29 zákona č. 193/1920
Sb. ve znění vyhlášky ministra národní
obrany č. 30/1934 Sb.