Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1947.

3. zasedání.

505.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ......................................... 1947

úpravě některých právních poměrů důstojníků, rotmistrů a poddůstojníků aspirantů v záloze.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Tento zákon platí pro osoby, které se staly důstojníky, rotmistry nebo poddůstojníky aspiranty v záloze

a) v československé branné moci před účinností tohoto zákona nebo

b) v armádě t. zv. Slovenského státu před 29. srpnem 1944,

vyjímajíc osoby na které se vztahuje zákon ze dne 6. března 1946, č. 72 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci.

(2) Tam, kde se v tomto zákoně mluví o vojenských osobách v záloze, rozumějí se tím osoby uvedené v předchozím odstavci.

§ 2.

(1) Vojenským osobám v záloze uvedeným v § 1, odst. 1, písm. a) se odejme podle dalších ustanovení tohoto zákona vojenská hodnost:

1. přihlásily-li se od roku 1929 při kterémkoli sčítání lidu k německé nebo maďarské národnosti nebo staly-li se členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti nebo ucházely-li se o udělení německého nebo maďarského státního občanství;

2. byly-li dobrovolně na vedoucích místech Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Ústředí veřejných zaměstnanců, Hlinkovy strany Svazu zemědělství a lesnictví, ledaže byly v těchto organisacích činny se souhlasem vedoucích činitelů domácího nebo zahraničního odboje, nebo byly-li dobrovolně členy Kuratoria pro výchovu mládeže, Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků, Vlajky, Rodobrany, České ligy proti bolševismu, Německo-české společnosti (Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti) a jiných fašistických organisací podobné povahy (§ 4 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů);

3. zúčastnily-li se nepřátelského hospodářského válečného podnikání, zaujímaly-li vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím pro německou nebo maďarskou armádu, prováděly-li opevňovací práce pro Němce nebo Maďary, ledaže byly k uvedeným činnostem donuceny a nemohly se jim vyhnout, nebo obohatily-li se v souvislosti s poměry v době nesvobody;

4. podporovaly-li nebo obhajovaly-li o své újmě činy nebo slovy režim nacistů, fašistů, zrádců a kolaborantů, zejména vyvinuly-li přímo nebo nepřímo jakoukoliv činnost proti Slovenskému národnímu povstání, nebo projevily-li se vůbec jako osoby státně nebo národně nespolehlivé;

5. byly-li po 15. březnu 1939 ve spojenecké nebo neutrální cizině a vrátily-li se v době nesvobody na území republiky Československé bez zvláštního úkolu, uloženého jim činiteli domácího nebo zahraničního odboje nebo představiteli států, které byly spojenci republiky Československé ve válce, pokud se nevrátily z důvodů hodných zvláštního zřetele;

6. odepřely-li nastoupit nebo nenastoupily-li službu v československé armádě v zahraničí, ač k tomu měly možnost;

7. odešly-li před postupující československou armádou nebo armádami spojeneckými, pokud tak neučinily z důvodů hodných zvláštního zřetele;

8. jednala-li jejich manželka způsobem uvedeným pod č. 1. Ministr národní obrany může po slyšení příslušné komise (§ 3) povolit úchylku od tohoto ustanovení, přihlásila-li se manželka v době zvýšeného ohrožení republiky (t. j. v době od 21. května 1938 do 4. května 1945) v úředním hlášení za Češku nebo Slovenku nebo prokáže-li, že zůstala věrna republice Československé, nikdy se neprovinila proti národu českému nebo slovenskému a buď se zúčastnila boje za osvobození republiky Československé, nebo trpěla pod nacistickým nebo fašistickým terorem, po případě zaniklo-li manželství před účinností tohoto zákona;

9. studovaly-li v době zvýšeného ohrožení republiky na německých vysokých školách nebo žádaly-li za zápis na těchto školách, nebo dovolily-li v téže době svým nezletilým dětem, které podléhaly jejich otcovské moci, aby chodily do německých nebo maďarských škol, ač měly možnost chodit do škol s vyučovacím jazykem slovanským, nebo dovolily-li, aby jejich děti žádaly za zápis na německých vysokých školách.

(2) Vojenským osobám v záloze uvedeným v § 1, odst. 1, písm. a), u nichž nenastala žádná ze skutečností uvedených v předcházejícím odstavci, ponechá se jejich vojenská hodnost.

(3) Vojenské osoby v záloze uvedené v § 1, odst. 1, písm. b) se převezmou podle dalších ustanovení tohoto zákona do československé branné moci jako důstojníci, rotmistři nebo poddůstojníci aspiranti v záloze v hodnosti, jíž dosáhly v armádě t. zv. Slovenského státu před 29. srpnem 1944 nebo po této době v československé branné moci, nebrání-li tomu některá ze skutečností uvedených v odstavci 1; vojenské hodnosti nabyté v armádě t. zv. Slovenského státu po tomto dni se neuznávají.

(4) V případech hodných zvláštního zřetele lze povolit úchylku od ustanovení odstavců 1 a 3.

§ 3.

(1) K přezkoumání vojenských osob v záloze s hlediska § 2 se zřídí

a) přezkoumací komise pro vojenské osoby v záloze u velitelství divisí (dále jen "přezkoumací komise"),

b) odvolací komise pro vojenské osoby v záloze u velitelství oblastí (dále jen "odvolací komise").

(2) Složení a místní příslušnost komisí určí, jejich členy jmenuje a jednací řády komisí vydá ministr národní obrany.

§ 4.

(1) Přezkoumání (§ 3, odst. 1) se zavede na podkladě přihlášky.

(2) Vojenské osoby v záloze jsou povinny podat přihlášku u domovského doplňovacího okresního velitelství do 60 dnů po vyhlášení tohoto zákona. Vojenské osoby bydlící v cizině mohou tak učiniti do jednoho roku po vyhlášení zákona též u příslušného zastupitelského úřadu nebo svým prostředníkem (§ 268, odst. 4 branných předpisů, vydaných vládním nařízením ze dne 15. září 1927, č. 141 Sb.) u domovského doplňovacího okresního velitelství.

(3) Vojenské osoby v záloze uvedené v § 1, odst. 1, písm. a), které bez závažných důvodů nepodají včas přihlášku, pozbývají vojenské hodnosti dnem, jímž končí lhůta podle odst. 2; k tomuto dni se provede též výmaz a zápis podle § 292 branných předpisů. Vojenské osoby v záloze uvedené v § 1, odst. 1, písm. b), které bez závažných důvodů nepodají včas přihlášku, nebudou převzaty do československé branné moci jako důstojníci, rotmistři nebo aspiranti poddůstojníci v záloze. Má-li domovské doplňovací okresní velitelství za to, že přihláška nebyla podána včas, poskytne osobě podavší přihlášku vždy přiměřenou lhůtu, aby se o tom vyjádřila.

(4) Podrobnosti o podávání přihlášek stanoví ministr národní obrany vyhláškou v Úředním listě republiky Československé a ve Věcním věstníku ministerstva národní obrany.

§ 5.

(1) Pojednavši o přihlášce, usnese se přezkoumací komise, že navrhuje ministru národní obrany,

a) aby vojenské osobě v záloze uvedené v § 1, odst. 1, písm. a) ponechal vojenskou hodnost (§ 2, odst. 2 a 4) nebo aby vojenskou osobu v záloze uvedenou v § 1, odst. 1, písm. b) převzal do československé branné moci v hodnosti, jíž dosáhla v armádě t. zv. Slovenského státu před 29. srpnem 1944 nebo po této době v československé branné moci (§ 2, odst. 3 a 4), nebo

b) aby vojenské osobě v záloze uvedené v § 1, odst. 1, písm. a) odňal vojenskou hodnost nebo aby vojenskou osobu v záloze uvedenou v § 1, odst. 1, písm. b) nepřevzal do československé branné moci v hodnosti, jíž dosáhla v armádě t. zv. Slovenského státu před 29. srpnem 1944 nebo po této době v československé branné moci (§ 2, odst. 3).

(2) O návrhu podle odstavce 1, písm. b) uvědomí přezkoumací komise dotčenou vojenskou osobu v záloze písemně s uvedením důvodů a s poučením o právu odvolacím (§ 6). Návrhy podle odstavce 1, písm. a), jakož i návrhy podle téhož odstavce, písm. b), proti nimž nebylo podáno odvolání, předloží přezkoumací komise ministru národní obrany.

§ 6.

Proti návrhu přezkoumací komise podle § 5, odst. 2, písm. b) lze se odvolat do 15 dnů ode dne, kdy návrh byl doručen, u přezkoumací komise k odvolací komisi.

§ 7.

(1) Odvolací komise může šetření provedená přezkoumací komisí doplnit buď sama, nebo uložit doplnění přezkoumací komisi.

(2) Odvolací komise projednavši odvolání se buď připojí k návrhu přezkoumací komise, nebo navrhne ministru národní obrany, aby rozhodl, že vojenské osobě v záloze uvedené v § 1, odst. 1, písm. a) ponechává vojenskou hodnost (§ 2, odst. 2), nebo že vojenskou osobu v záloze uvedenou v § 1, odst. 1, písm. b) přejímá do československé branné moci v hodnosti, jíž dosáhla v armádě t. zv. Slovenského státu před 29. srpnem 1944 nebo po této době v československé branné moci (§ 2, odst. 3).

(3) Odvolací komise předloží své návrhy ministru národní obrany.

§ 8.

(1) Ministr národní obrany rozhodne o předložených návrzích (§ 5, odst. 2 a § 7, odst. 3) s konečnou platností, nejsa jimi vázán. Jde-li o majory nebo podplukovníky, může vojenskou hodnost odníti jen se souhlasem vlády, jde-li o plukovníky nebo generály, jen se souhlasem presidenta republiky.

(2) Vojenské osoby v záloze uvedené v § 1, odst. 1, písm. a), kterým byla odňata vojenská hodnost nebo které jí pozbyly, se přeloží do počtu mužstva jako vojíni v záloze; vojenské osoby v záloze uvedené v § 1, odst. 1, písm. b), které nebyly převzaty do československé branné moci v hodnosti, jíž dosáhly v armádě t. zv. Slovenského státu před 29. srpnem 1944 nebo po této době v československé branné moci, náleží do počtu mužstva jako vojíni v záloze.

(3) Rozhodnutí ministra národní obrany se doručí dotčené vojenské osobě v záloze skrze domovské doplňovací okresní velitelství. Rozhodnutí, kterým se vojenské osobě v záloze uvedené v § 1, odst. 1, písm. a) odnímá hodnost nebo kterým se vojenská osoba v záloze uvedená v § 1, odst. 1, písm. b) nepřejímá do československé branné moci v hodnosti, jíž dosáhla v armádě t. zv. Slovenského státu před 29. srpnem 1944 nebo po této době v československé branné moci, jest odůvodniti.

(4) Je-li vojenská osoba v záloze, jíž se rozhodnutí ministra národní obrany týká, ve státní nebo jiné veřejné službě, zašle se opis tohoto rozhodnutí příslušnému osobnímu úřadu na vědomost.

§ 9.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízením).

§ 10.

Soudy, vojenské i civilní úřady a jiné orgány veřejné správy jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

§ 11.

(1) Učiní-li důstojníci a rotmistři v záloze československé branné moci, kteří dovršili 50. rok věku v letech 1938 až 1945, prohlášení podle § 158, odst. 1 a 4 branných předpisů do 60 dnů, a jde-li o vojenské osoby bydlící v cizině, do jednoho roku po vyhlášení tohoto zákona, bude k němu přihlíženo, tak jako by bylo podáno včas.

(2) Prohlášení podle odstavce 1 třeba podat zároveň s přihláškou podle tohoto zákona (§ 4). O schválení tohoto prohlášení se rozhodne zároveň s vyřízením přihlášky.

§ 12.

(1) Kdo v podáních (přihláškách, jejich přílohách, návrzích, oznámeních a jiných sděleních) nebo v zápisech během řízení podle tohoto zákona vědomě uvede nebo potvrdí nepravdivé okolnosti, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců nebo oběma těmito tresty. Byla-li uložena pokuta, vyměří se zároveň pro případ její nedobytnosti náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do šesti měsíců. Byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) činiti více než šest měsíců.

(2) Pokuty připadají státu.

(3) Správní přestupek podle odstavce 1 se promlčuje ve lhůtě dvou roků.

§ 13.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

Účelem zákona je sjednati základ očisty československého záložního velitelského sboru od živlů, které nejsou pro výkon velitelských funkcí spolehlivé; mimo to se jím upravuje otázka převzetí důstojníků, rotmistrů a poddůstojníků aspirantů v záloze armády t. zv. Slovenského státu do československé branné moci. Tato norma tedy má podobný účel jako zákon ze dne 6. března 1946, č. 72 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci. Věci národní obrany jsou celostátní záležitosti; odtud plyne, že musí být upraveny pro Čechy i Slováky podle jednotných hledisek.

Poznámky k jednotlivým ustanovením:

K § 1: Československou brannou mocí se rozumí samozřejmě i československá armáda v zahraničí (§ 2, odst. 1 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození). Je možné, že někteří vojenští gážisté z povolání byli přeloženi do zálohy po 29. září 1938, resp. i po 15. březnu 1939; pokud pro tyto osoby platí § 15, odst. 1 zákona č. 72/1946 Sb., nejsou podřízeny zákonu o úpravě některých právních poměrů důstojníků, rotmistrů a poddůstojníků aspirantů v záloze. Totéž platí o vojenských osobách v záloze ve smyslu tohoto zákona, které se staly později důstojníky nebo rotmistry z povolání v československé branné moci (v československé armádě v zahraničí) nebo v armádě t. zv. Slovenského státu, viz § 15 zákona č. 72/1946 Sb.

Přezkoumání poddůstojníků aspirantů v záloze je třeba proto, že jde o dorost sboru důstojníků v záloze.

Československá branná moc není právní nástupkyní armády t. zv. Slovenského státu; vojenské hodnosti nabyté v této armádě jsou za nových poměrů zcela irelevantní a budou v československé branné moci respektovány, jen budou-li dotčené osoby převzaty podle ustanovení tohoto zákona.

K § 2: Při výčtu důvodů zakládajících nezpůsobilost k zastávání funkcí důstojníka, rotmistra nebo poddůstojníka aspiranta v záloze v československé branné moci bylo přihlédnuto k § 12 zákona č. 72/1946 Sb. - Určitých změn si ovšem vyžádala odlišná povaha vojenských osob v záloze, neboť některá ustanovení § 12 nejsou zde vůbec praktická, tak na př. žádné osoby v záloze nebyly na vedoucích místech ve vládním vojsku a pod. - Nelze přehlédnout též skutečnost, že mnozí záložní důstojníci zaujímali význačné postavení ve veřejné správě již před okupací a že všichni nemohli svá místa prostě opustit. Tu bude záležet na tom, jaký postoj dotčené osoby v konkrétních případech k okupantskému režimu zaujímaly a zda v jeho prospěch nepřekračovaly normální rámec svých povinností; v tomto případě by byla jejich činnost postižitelná ustanovením č. 4. Naproti tomu bylo ustanovení č. 9 v poměru k obdobnému předpisu § 12 zákona č. 72/1946 Sb. zostřeno: je totiž možné, že někteří mladší aspiranti studovali na německých vysokých školách. O tom, že takové osoby do záložního velitelského sboru nepatří, nemůže být pochyb.

Znění vylučovacích důvodů v § 2, odst. 1, č. 1 až 9 nelze upraviti tak, aby vystihovalo všechny výjimečné případy zasluhující zvláštního posouzení. Z toho důvodu stanoví osnova, že ministr národní obrany může v případech hodných zvláštního zřetele povolit úchylky od ustanovení odstavce 1.

O odnětí vojenské hodnosti řízením správním viz § 33 zákona ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním, ve znění vyhlášky ministra národní obrany č. 55/1935 Sb.; pokud jde o osoby mužstva, upravuje tuto otázku čl. 549 a 550 služebního předpisu A-I-1. Než bude přikročeno k tak závažnému opatření jako je odnětí vojenské hodnosti řízením správním odstavec 3), je záhodno zjistit, zda včasné podání přihlášky nebylo zmařeno nepřekonatelnou překážkou. Za tím účelem třeba dát dotčené osobě možnost, aby se v přiměřené lhůtě vyjádřila; uplyne-li lhůta marně, bude vojenská hodnost odňata.

K § 3: Zřízením komisí u velitelství divisí a oblastí se docílí žádoucí decentralisace a tím i snadnějšího zvládnutí rozsáhlého úkolu. S jedinou ústřední komisí přezkoumací a odvolací vystačit nelze.

K § 4: Přihláška musí vždy projít domovským doplňovacím okresním velitelstvím, u něhož jsou soustředěny doklady potřebné pro přezkoumání osobních i vojenských dat.

K § 11: Tohoto ustanovení je zapotřebí, aby nenastaly účinky § 235 branných předpisů, vydaných vládním nařízením č. 141/1927 Sb., u těch osob, které v době nesvobody nemohly učinit prohlášení tam předvídané. Srovnej též § 29 zákona č. 193/1920 Sb. ve znění vyhlášky ministra národní obrany č. 30/1934 Sb.

V Praze dne 25. března 1947.

Předseda vlády:

Klement Gottwald v. r.

Ministr národní obrany:

gen. Svoboda v. r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP