Podepsaní navrhují: Ústavodárné Národní shromáždění rač se usnésti na tomto zákoně:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Dnem počátku účinnosti tohoto zákona se vyvlastňují pro Československou republiku soukromé výdělečné ústavy léčebné a ošetřovací.

(²) Soukromými výdělečnými ústavy léčebnými a ošetřovacími podle tohoto zákona se rozumějí ústavy vybavené lůžky pro ošetřovance, které mají za účel poskytovati vyšetření nebo léčení, případně ošetření lékařem nebo za spolupůsobení a pod dozorem lékařovým (všeobecné nebo speciální nemocnice, sanatoria, ústavy vyšetřovací, ústavy pro chronicky nemocné, pro rekonvalescenty, pro porody, pro nervově a duševně choré a jiné ústavy toho druhu), jestliže jim nebylo uděleno právo veřejnosti a jsou-li ve vlastnictví:

a) osob fysických nebo společnosti obchodního práva,

b) spolků a společenstev výdělkových a hospodářských, jestliže provozují ústav za účelem dosažení zisku,

c) sem nespadají ústavy a nemocnice dobročinných spolků (Zemský spolek proti tuberkulose, Milosrdní bratři, Spolek Humanita atd.) a ústavy jsoucí v majetku nebo v provozu nositelů nemocenského pojištění.

d) Vyvlastnění nepodléhají malé pensionáty vedené lázeňskými lékaři v léčebných a lázeňských místech pod 20 lůžek.

(³) Vyvlastnění není na újmu, jsou-li ústavy v odstavci 2 uvedené t. č. používány veřejnou správou.

Předmětem vyvlastnění je veškeren movitý i nemovitý majetek, který výlučně nebo alespoň převážně slouží nebo je určen k provozu vyvlastňovaných ústavů.

(¹) Ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem zdravotnictví (na Slovensku po slyšení příslušných pověřenectev) označí výměrem majetek, který byl vyvlastněn podle tohoto zákona, a učiní opatření, aby byl bez odkladu převzat do státní správy (§ 7, odst. 1) a to ku dni, který se ve výměru určí. Výměr vyhlásí s účinkem doručení v Úředním listě, na Slovensku též v Úradnom vestníku. Známé vlastníky vyrozumí též písemně.

(²) Přechod nemovitostí a knihovních práv na Československou republiku zapíše knihovní soud ve veřejných knihách na návrh ministerstva vnitra s odvoláním na tento zákon.

(¹) Za majetek, vyvlastněný podle tohoto zákona, poskytne stát náhradu. Výši náhrady stanoví ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším úřadem cenovým na podkladě návrhu okresního národního výboru, který provede potřebná šetření.

(²) Pro určení náhrady je rozhodný stav majetku a závazků v den převzetí do správy státu (§ 3, odst. 1). Náhrada se rovná obecné ceně vyvlastněného majetku, kterou zjistí okresní národní výbor podle úředních cen a není-li jich, úředním odhadem. Od takto zjištěné ceny se odečtou:

a) závazky knihovně zajištěné na vyvlastněných nemovitostech,

b) soupisem podle § 5 zjištěné závazky dosavadních vlastníků vyvlastněného majetku, vzniklé s jeho pořízením a udržováním nebo spojené s provozem vyvlastněného ústavu,

c) investiční podpory poskytnuté dosavadnímu vlastníku z veřejných prostředků.

(³) Náhrada se vyplatí do šesti měsíců od jejího pravoplatného určení. Lze ji zaplatiti též ve státních cenných papírech, účtovaných jmenovitou hodnotou.

(¹) Soupis závazků zmíněných v odstavci 2, písm. b) provede okresní národní výbor. Za tím účelem vyzve vyhláškou, kterou uveřejní v Úředním listě, na Slovensku v Úradnom vestníku, vyvěsí na úřední desce na dobu nejméně 15 dní a vedle toho uvede ve známost jiným způsobem v místě obvyklým každého, vůči němuž mají vlastníci vyvlastněného majetku takové závazky, aby je ohlásil a osvědčil okresnímu národnímu výboru ve lhůtě jím stanovené, jinak že k nim nebude přihlédnuto.

(²) Vyhláška se doručí vždy také bernímu úřadu a známým věřitelům. Lhůta k ohlášení práv musí činiti nejméně 30 dní po dni, kdy může být vyhláška sňata s desky okresního národního výboru. Konec lhůty buď ve vyhlášce uveden kalendářním dnem.

(³) Ke knihovně nezajištěným závazkům, které nebyly včas ohlášeny a osvědčeny, se při určení náhrady (§ 4, odst. 2) nepřihlíží a stát za ně neručí (§ 6, odst. 1).

(¹) Stát ručí bez újmy případného ručení svého předchůdce za závazky:

a) uvedené v § 4, odst. 2, písm. a),

b) uvedené v § 4, odst. 2, písm. b), budou-li jím uznány nebo soudem na jisto postaveny, a to nejvýše do částky, kterou byly započteny pro určení náhrady. Ručení je však v tomto případě zbaven, zaplatil-li na takových závazcích již tolik, kolik činí obecná cena vyvlastněného majetku po odečtení závazků uvedených pod písm. a).

(²) Je-li vyvlastněný majetek zřejmě předlužen, může se stát zprostiti ručení podle odstavce 1, s výjimkou ručení za závazky, které by nebyly dotčeny prohlášením konkursu tím, že hodnotu rovnající se obecné ceně vyvlastněného majetku, po odečtení závazků, které zůstanou nedotčeny, složí k soudu jako samostatnou majetkovou podstatu a navrhne, aby byl zřízen opatrovník, který by vypořádal závazky a je-li třeba, navrhl prohlášení konkursu na podstatu náhrady.

(¹) Vyvlastněný majetek spravuje ode dne, kterým přechází do správy státu (§ 3, odst. 1) zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) nebo orgán jím pověřený.

(²) Až do tohoto dne je povinen provozovati vyvlastněný ústav dosavadní provozovatel s péčí řádného hospodáře na vlastní účet.

(³) Okresní národní výbor může již před vydáním výměru podle § 3 zavésti národní správu do majetku uvedeného v § 2, je-li toho třeba k zajištění řádného nerušeného provozu ústavu, a to až do jeho převzetí do státní správy. Národní správce spravuje majetek na účet dosavadního vlastníka, jinak platí pro národní správu obdobně ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů.

(¹) Orgán spravující vyvlastněný majetek (§ 7, odst. 1) může odporovati právním jednáním, která vykonal vlastník a provozovatel vyvlastněného majetku (ústavu) po 1. lednu 1947 v úmyslu poškoditi nebo ztížiti vyvlastnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty, které jsou předmětem vyvlastnění.

(²) Odporovati lze do jednoho roku od převzetí vyvlastněného majetku do státní správy. Jinak platí přiměřeně ustanovení odpůrčího řádu, vydaného zákonem ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb.

Služební a platové poměry zaměstnanců vyvlastněných ústavů, kteří budou převzati do služeb státu, se upraví smlouvou podle směrnic, na níž se usnese vláda.

(¹) Nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění mohou požádati u ministerstva vnitra do tří měsíců od uveřejnění výměru podle § 3, odst. 1 o převedení vyvlastněného majetku do svého vlastnictví.

(²) O žádosti rozhodne ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí, zdravotnictví a sociální péče (na Slovensku po slyšení příslušných pověřenectev) výměrem, řídíc se veřejným zájmem na plánovité a spořádané ústavní zdravotní péči.

(³) Vyhoví-li se žádosti, přechází dnem pravoplatnosti výměru (odstavec 2) vlastnické právo k vyvlastněnému majetku na nositele veřejnoprávního sociálního pojištění, který vstupuje k tomuto dni ve veškerá oprávnění, práva a závazky státu k převzatému majetku z tohoto zákona. Nositel pojištění nahradí státu v tomto případě vše, co tento na převzatý majetek (ústav) vynaložil a odečte si vše, co stát při provozu ústavu z skal.

(⁴) Přechod nemovitostí a knihovních práv na nositele pojištění zapíše knihovní soud ve veřejných knihách na návrh nositele na podkladě výměru podle odstavce 2.

Veškeré písemnosti, jednání a úkony potřebné k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od všech daní, dávek a poplatků.

(¹) Okresní národní výbor potrestá, nejde-li o čin soudně trestný, jako správní přestupek:

a) jednání a opomenutí spáchaná v úmyslu poškoditi nebo ztížiti vyvlastnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty, které jsou předmětem vyvlastnění, pokutou do 1,000.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 1 roku nebo oběma těmito tresty,

b) jednání a opomenutí příčící se ustanovení § 7, odst. 2, pokutou do 100.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 3 měsíců, nebo oběma těmito tresty.

(²) Pro případ nedobytnosti pokuty buď vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě na čin stanovené; byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení přesahovati nejvyšší mez sazby trestu na svobodě.

Soukromé výdělečné ústavy léčebné a ošetřovací (§ 1, odst. 2) nelze napříště zřizovati.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra, zdravotnictví, sociální péče a financí.

Již za první republiky jsme měli citelný nedostatek lůžek ve veřejných ústavech léčebných a ošetřovacích. Válkou a okupací byla řada veřejných ústavů zničena nebo poškozena, nové ústavy se nemohly budovati a kromě toho stoupla i velmi podstatně nemocnost obyvatelstva. Proto nyní trpíme velikým nedostatkem nemocničních a vůbec ústavních lůžek. V rámci dvouletého plánu nelze ještě přistoupiti k větším investičním pracem ve zdravotnickém ústavnictví a proto je třeba, aby všechny stávající ústavy byly plánovitě a co nejúčelněji využity. V Československé republice je v provozu několik desítek soukromých výdělečných ústavů léčebných a ošetřovacích. Tyto ústavy se provozují za účelem dosažení co nejvyššího zisku a jsou určeny především pro zámožné vrstvy obyvatelstva. V důsledku měnových opatření jsou tyto ústavy nyní méně vyhledávány, takže v některých z nich jsou stále lůžka volná. To platí zejména o soukromých ústavech pro duševně a nervově choré, které se stávají útočištěm hrstky zámožných kolaborantů. Ošetřovací sazby v těchto ústavech jsou pro široké vrstvy pracujících neúnosné, takže ústavy jsou jim nedostupny.

V denním tisku bylo na př. upozorňováno na poměry v soukromém sanatoriu pro duševně a nervově choré ve Veleslavíně, které má 80 lůžek a krásnou zahradu v rozloze 4 ha. V tomto ústavu při komisionelním šetření zemského národního výboru v Praze bylo všeho všudy 28 pacientů, na něž připadalo 34 osob ošetřovatelského personálu a ostatních zaměstnanců (z toho 4 lékaři a 16 ošetřovatelek). Právě tak bylo v denním tisku upozorňováno na poměry v ústavu pro duševně choré v Pezinoku, který patří a je provozován akciovou společností a používán pro potřeby státní nemocnice v Bratislavě. V tomto ústavu jsou pacienti léčeni prací, při čemž v květnu 1946 při 11 až 16 hodinové denní pracovní době obdrželi na odměnách 17.795 Kčs, t. j. průměrně 127 Kčs na osobu měsíčně. Místnosti tohoto ústavu jsou vlhké a nedostatečně vytápěné, strava je hygienicky závadná. Pacienti jsou stiženi svrabem, v ústavu se šíří tuberkulosa, mrtvoly jsou ponechávány 24 hodin v ložnici nebo na chodbě, sláma ve slamnících se po pomočení nevyměňuje a páchne. Brány ústavu nejsou střeženy, takže pacienti se rozcházejí po okolí po žebrotě a z ústavu prchají.

Je proto ve veřejném zájmu, aby soukromé výdělečné ústavy léčebné a ošetřovací byly vyvlastněny, aby byly odevzdány do správy státu nebo nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění a aby se jich mohlo použíti k řádné a plánovité veřejné ústavní zdravotní péči.

Proto tento zákon navrhuje vyvlastnění všech soukromých výdělečných ústavů léčebných a ošetřovacích uvedených v § 1 a to za náhradu. Nejde tu o znárodnění dalšího oboru soukromého podnikání, nýbrž pouze o rozvedení zásady § 365 občanského zákona, který jsme převzali již z bývalého Rakouska a který stanoví, že žádá-li toho obecné dobro, musí člen státu za přiměřené odškodnění postoupiti i úplné vlastnictví věci.

O většinu soukromých výdělečných ústavů léčebných a ošetřovacích mají zájem nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění, kteří k zaplacení náhrady mají dostatečné prostředky ve svých premiových reservách. Některé soukromé ústavy jsou pouze malého rozsahu a hodí se proto spíše pro provoz nemocenských pojišťoven než pro účely veřejné správy zdravotní. Mnohé soukromé ústavy bude lze přičleniti k sousedícím ústavům nemocenských pojišťoven. Tak na příklad porodní sanatorium Dr. Jos. Záhorského v Praze XII., Londýnská ul. by bylo lze připojiti k porodnímu sanatoriu Svazu nemoc. pojišťoven v téže ulici, které by při rozšířeném počtu lůžek mohlo daleko hospodárněji a lépe pracovati. Náhradu za vyvlastněné ústavy bude lze podle § 4, odst. 3 zaplatiti ve státních cenných papírech účtovaných jmenovitou hodnotou. Úhradové břemeno bude tak možno rozvrhnouti na více let. Náklad, spojený s provedením tohoto zákona, který bude činit 50 milionů Kčs, bude kryt opatřením státní výpůjčky amortisovatelné během 5 let. Náklady na amortisaci této výpůjčky budou pojaty do státních rozpočtů na léta 1948 až 1952.

Podrobnosti jsou patrny ve zvláštní části důvodové zprávy.

Je třeba, aby se vyvlastnění provedlo co nejrychleji nejjednodušším způsobem. Proto se osnovou vyvlastňují ústavy přímo ze zákona. Odstavec 2 vymezuje pojem ústavů postižených tímto zákonem takovým způsobem, že v praxi nebude pochybnosti o tom, kterých ústavů se vyvlastnění týká. Osnova se omezuje na ústavy vybavené lůžky pro ošetřovance, takže na příklad soukromé vyšetřovací ústavy a ambulatoria, kam pacienti pouze docházejí, nebudou osnovou postiženy. Ústavy jednotlivců nebo společností obchodního práva (na příklad akciových společností, společností s ručením omezeným atd.) je třeba pokládati vždycky za ústavy výdělečné. Spolkové a společenstevní ústavy naproti tomu postihuje osnova pouze v těch případech, kdy jsou provozovány za účelem dosažení zisku. Takovýchto ústavů ovšem nebude mnoho. Většina spolkových ústavů je provozována za účely charitativními a takovéto ústavy nebudou osnovou postiženy. Odstavec 3 dále stanoví, že vyvlastnění není na újmu, jsou-li soukromé výdělečné ústavy t. č. používány veřejnou správou. Zde máme na mysli zejména ústav pro duševně choré v Pezinoku, zmíněný ve všeobecné části důvodové zprávy, který je t. č. provozován jako afilovaný ústav státní nemocnice v Bratislavě.

Ústavy sloužící veřejným účelům a provozované korporacemi dobročinnými a charitativními stejně jako nositeli nemocenských pojištění mají stejné postavení, jako úřady veřejné.

V lázeňských místech má řada lékařů lázeňských ve svých soukromých domech omezený počet lůžek, kde nemocní a lázeňští hosté vyžadují neustálého lékařského dozoru a péče, jsou umísťováni v zájmu svého zdraví. Bylo by nehospodárné, aby stát nebo veřejné korporace musely podobné malé podniky provozovat a naopak jejich uzavřením přišli bychom o několik set ústavních lůžek. Naproti tomu nesmějí touto výminkou být kryti lékaři, kteří ve velkých městech mají t. zv. soukromá sanatoria výdělečná, pokoutná a nezákonné lékařské praxe (potraty).

Předmětem vyvlastnění je pouze takový majetek, který výlučně nebo alespoň převážně slouží nebo je určen k provozu vyvlastňovaných ústavů. Vyvlastnění tedy nepostihne na příklad zařízení soukromého bytu majitele vyvlastněného ústavu, i když tento přímo v ústavu bydlel.

Soukromé výdělečné ústavy léčebné a ošetřovací se vyvlastňují přímo ze zákona. Výměr podle odstavce 1 není tedy aktem konstitutivním, nýbrž pouze deklaratorním, to znamená, že k vyvlastnění nedochází teprve vydáním výměru, nýbrž již dnem počátku účinnosti tohoto zákona. Výměr pouze uvede ve veřejnou známost, které ústavy byly zákonem vyvlastněny.

Za vyvlastněný majetek se poskytne náhrada ve výši jeho obecné ceny, tedy podle zásady, kterou se řídily všechny vyvlastňovací zákony z doby první republiky i staré zákony rakouské. Pro určení náhrady je rozhodný stav majetku a závazků v den převzetí do správy státu, takže se přihlédne i k závazkům, které vzešly dosavadnímu provozovateli ústavu ještě po nabytí účinnosti tohoto zákona, dříve než byl státními orgány ústav převzat. Při určování náhrady se od obecné ceny odečtou pouze ty závazky, které stát přejímá. O tomto ručení státu bude blíže promluveno v odůvodnění § 6. Kromě toho se ovšem odečítají investiční podpory, poskytované dosavadnímu vlastníku z veřejných prostředků, tak jak je to na příklad již stanoveno v § 4, odst. 2 vlád. návrhu zákona o poradenské zdravotní péči.

Toto ustanovení umožňuje okresnímu národnímu výboru rychlým způsobem zjistiti skutečný stav závazků na vyvlastňovaném majetku.

Podle § 1409 obč. zákona odpovídá ten, kdo převzal jmění nebo podnik, bez újmy dalšího ručení zcizitelova, věřitelům přímo pouze za dluhy, náležející ke jmění nebo podniku, které při odevzdání znal nebo musel znáti. Ručení jest však zbaven, jakmile zaplatil na takových dluzích již tolik, kolik činí hodnota převzatého jmění nebo podniku. Ve smyslu této zásady je upraveno i ručení státu za závazky k vyvlastněnému majetku podle této osnovy. Při tom se za dluhy, které nabyvatel znal nebo musil znáti, pokládají pouze ony, které jsou vyznačeny v pozemkových knihách nebo byly pojaty do soupisu podle § 5. Za závazky knihovně zajištěné bude stát ručiti vzhledem k jejich právní povaze neomezeně, za ostatní pouze omezeně. Avšak v případě, kdy pro množství knihovních závazků je majetek předlužen, bude se stát moci zprostiti ručení tím, že příslušnou hodnotu složí soudu a dá případně podnět k zavedení konkursního řízení.

Až po převzetí vyvlastněného majetku státem bude jej museti provozovati dosavadní provozovatel s péčí řádného hospodáře na vlastní účet. V těch případech, kde by bylo nebezpečí, že dosavadní provozovatel nebude do převzetí majetku státem ústav řádně a nerušeně provozovati, bude moci okresní národní výbor zavést prozatímní národní správu na účet dosavadního vlastníka. Tato národní správa se zruší odevzdáním majetku do správy státu nebo zjistí-li ministerstvo vnitra, že ústav nebyl tímto zákonem vyvlastněn.

Toto ustanovení čelí případným pokusům dosavadního vlastníka (provozovatele) ústavu poškoditi nebo ztížiti vyvlastnění.

Nositelé veřejnoprávního pojištění mohou za podmínek tohoto ustanovení získati vlastnictví vyvlastněných ústavů. Převezmou všechny závazky, které státu vyvlastněním vzejdou, ale i všechna práva a oprávnění státu, podle tohoto zákona, t. j. na příklad právo odpůrčí. Vedle toho nahradí státu případně debetní saldo, které mu získáním a provozem ústavu vzešlo.

Osnova chce vyloučiti, aby se na příště vydělávalo na zdraví národa soukromovýdělečným provozem léčebných a ošetřovacích ústavů. K tomu nestačí vyvlastnění stávajících ústavů tohoto druhu, nýbrž jest zapotřebí i pro budoucnost zakázati tvoření podobných ústavů.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přidělen výboru zdravotnickému a rozpočtovému.