Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Peněžité závazky znějící na říšské marky, pokud trvají v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, mezi tuzemci na Slovensku navzájem nebo mezi tuzemcem v zemi České nebo Moravskoslezské na jedné straně a mezi tuzemcem na Slovensku na straně druhé, je dlužník povinen splniti v československých korunách v poměru 1 říšská marka = 10 Kčs.

(²) Tuzemci ve smyslu odstavce 1 se rozumějí osoby fysické nebo právnické, které mají v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, bydliště nebo sídlo na území Československé republiky. Stejně platí o filiálkách, závodech a representacích cizozemských podniků, mají-li sídlo na tomto území.

Bez zřetele na ustanovení § 1, odst. 1 je dlužník povinen splniti v československých korunách v poměru 1 říšská marka = 10 Kčs peněžité závazky znějící na říšské marky, které trvají v den, kdy tento zákon nabude účinnosti:

1. je-li věřitelem některá pokladna československého státu nebo veřejnoprávní korporace nebo jejich fond, ústav, podnik nebo jiné zařízení na území Slovenska, ačli nejde o závazky z cenných papírů cizozemských, nebo

2. pocházejí-li z vkladů na vkladní knížky u peněžních ústavů nebo peněžních podniků na území Slovenska, počítajíc v to filiálky cizozemských ústavů a podniků na tomto území, nebo

3. jsou-li zajištěny zástavním právem na nemovitosti ležící na území Slovenska.

O plnění peněžitých závazků z pojistných smluv jakéhokoliv druhu, znějících na říšské marky, budou dána ustanovení zvláštní; až do jich vydání je dlužník oprávněn plniti v československých korunách v poměru 1 říšská marka = 10 Kčs.

(¹) Předchozími ustanoveními zůstávají nedotčena ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 36 Sb., o plnění závazků znějících na říšské marky, a ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny.

(²) Rovněž zůstávají nedotčena obmezení stanovená platnými předpisy co do nakládání s nepřátelským majetkem a co do placení závazků vůči osobám státně nespolehlivým.

Ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou v Úředním listu, na Slovensku též v Úředním věstníku, upravil způsob náhrady za platidla markové měny, pokud obíhala na území Slovenska.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti a financí.

Po provedení měnové rozluky českých zemí a Slovenska, nastavší zavedením samostatné slovenské měny (vl. nař. č. 45/1939 Sl. z.), byly až do 1. října 1940 vyrovnávány peněžité závazky mezi českými zeměmi a Slovenskem v poměru 1 K = 1 Ks. Změna nastala po revalvaci koruny v zemích českých, přivoděné nuceným celním zapojením těchto zemí do celního a mezinárodně-platebního styku Německé říše (vl. nař. č. 321/1940 Sb.). Závazky vzniklé po 1. říjnu 1940 byly vyrovnány v poměru 1 RM = 10 K = 11.628 Ks (obráceně 100 Ks = 8.60 RM = 86 K). K zachování dosavadních cenových relací bylo jako opatření cenové politiky zavedeno na podkladě vl. nař. č. 150/1939 Sb. t. zv. cenové vyrovnávání v tom smyslu, že při clearingových platech pro Slovensko zaplatil dlužník ze zemí českých zvláštní příplatek, věřiteli ze zemí českých byl pak poskytován doplatek. Výše příplatků a doplatků byla často měněna, příplatek v zemích českých se pak již od 1. října 1944 nevybíral a doplatek se neposkytoval z vývozních obchodů uzavřených po 1. listopadu 1943. Na Slovensku byl vyrovnávací systém příplatků a doplatků zaveden v červenci 1945 zároveň s úpravou platebního styku mezi Slovenskem a českými zeměmi a trval do jeho uvolnění, t. j. do 31. října 1945 (srv. vyhlášky pověřence financí č. 108/1945 a č. 5/1946 Sb. n. SNR).

Faktickou cestou, zejména tlakem v povolovacím řízení dovozním a vývozním v době okupace, bylo dosaženo toho, že se za války obchody mezi českými zeměmi a Slovenskem fakturovaly téměř výhradně v říšských markách a jen výjimečně v slovenských korunách. Dosud zůstává nevyrovnán poměrně značný počet markových závazků, t. j. pohledávek z výměny zboží za okupace a je sporné, mají-li se tyto závazky plnit v poměru 1 RM = 10 Kčs, či v poměru 1 RM = 11.628 Kčs, který v době sjednání obchodu platil jako kurs clearingový. Poněvadž zastavením cenového vyrovnávání odpadl instrument, kterým bylo možno odstranit nebo aspoň zmírnit důsledky kursové disparity české a slovenské koruny, a poněvadž by se těžko vystačilo s obecnými ustanoveními občanského práva o plnění peněžitých závazků, zejména proto, že říšská marka není předmětem peněžního trhu a nemá tedy mezinárodní kurs, je třeba řešit věc normativně, aby se předešly spory a právní nejistota.

Osnova volila řešení obdobné úpravě provedené pro země české dekretem presidenta republiky č. 36/1945 Sb., o plnění závazků znějících na říšské marky; přitom ovšem nebyla převzata ustanovení jeho §§ 2 a 4, která nemají vzhledem k odlišným poměrům na Slovensku praktický význam pro materii zde upravovanou.

Přepočítací kurs byl stanoven shodně s ustanovením § 1, odst. 1 dekretu č. 36/1945 Sb. v poměru 1 říšská marka = 10 Kčs. Ve vztahu k bývalému clearingovému kursu 1 RM =11.628 Ks to sice znamená určitou újmu pro slovenského věřitele, který mohl počítat s tím, že za každou účtovanou říšskou marku dostane úhradu 11.628 Ks, resp. dnes 11.628 Kčs. Naproti tomu je tím do určité míry zvýhodněn slovenský dlužník, jemuž se úhrada markového závazku poměrem 1 RM = 10 Kčs zlevňuje. Dlužník v zemích českých získává určitý prospěch odpadnutím příplatkové povinnosti v cenovém vyrovnávání. Poněvadž se však tento příplatek již od 1. října 1944 nevybíral vůbec (a před tím od 1. července 1944 jen sazbou 5%), bude okruh věřitelů takto zvýhodněných zcela nepatrný, protože starší obchody, při nichž se ještě musilo kalkulovat s příplatkem, jsou patrně z největší části již zlikvidovány. Věřitel v českých zemích je při poměru 1 RM = 10 Kčs postižen ztrátou odpadnutím doplatku, pokud ovšem na něj měl nárok. Těchto případů bude pravděpodobně rovněž málo, neboť při obchodech sjednaných po 1. listopadu 1943 se nemohlo již s doplatkem počítat.

Z toho je patrno, že stanovení poměru 1 RM = 10 Kčs pro vyrovnání závazků dosud neuhrazených nelze pokládat za zásah hospodářsky neúnosný (zvláště když se prakticky obmezuje ve vztahu k českým zemím jen na pohledávky a závazky z výměny zboží za války), naopak má po úpravě provedené dekretem č. 36/1945 Sb. výhodu jednotného poměru pro celé státní území. Trvání na bývalém clearingovém kursu by hospodářský život nevítaným způsobem komplikovalo. Podobnou zjednodušovací cestu volil též dekret č. 36/1945 Sb., když nepřihlížel k t. zv. Goeringovu kursu v pohraničí (1 K = 12 Rpf), ač prakticky zasáhl daleko hlouběji, neboť postihl nejen závazky za zboží, nýbrž i veškeré závazky kapitálové, kdežto při vyrovnávání peněžitých závazků mezi zeměmi českými a Slovenskem půjde zásadně jen o závazky z výměny zboží za války. Úprava vyrovnávání závazků mezi subjekty na Slovensku navzájem bude praktická jen co do několika obcí u Petržalky, které byly v roce 1938 odtrženy od Slovenska a včleněny do německého území a kde byla během okupace říšská marka zákonným platidlem. Půjde tu také o jednoduché právní poměry.

Ustanovení tato byla převzata z § 1, odst. 2 a 3 a z § 3 dekretu č. 36/1945 Sb., § 2 ovšem s místním obmezením na Slovensko, a jen pokud jde o závazky trvající v den, kdy zákon nabude účinnosti. V § 4, odst. 1 je z opatrnosti citován též dekret č. 36/1945 a dekret č. 91/1945 Sb.

Ustanovení toto se sice obsahově z rámce osnovy vymyká; poněvadž však je třeba upravit otázku markových platidel, pokud byla zákonným platidlem na území Slovenska, připojeném k Německé říši, obdobně jak tomu bylo v § 4 vl. nař. č. 7/1945.Sb. pro země České, a poněvadž by nebylo úsporné upravit tuto otázku samostatným zákonem, zvláště když jde o nepatrnou část území Slovenska, bylo zmocnění ministra financí k úpravě způsobu náhrady za marková platidla pojato do této osnovy. Vyhlášku vydá ministr financí po vyjádření pověřence financí (čl. II, odst. 1 a 4 dohody mezi vládou a Slovenskou národní radou ze dne 28. června 1946).

Obsahuje obvyklou závěrečnou klausuli.

Provedení zákona si nevyžádá žádných výdajů ze státní pokladny.