Okresní národní výbor v Českém Brodě předložil 5. února 1946 zemskému národnímu výboru v Praze s odkazem na usnesení rady ze dne 4. února 1946 několik návrhů na rozhodnutí podle § 3, odst. 2 dekretu čís. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Zemský národní výbor však po přezkoumání průkazního materiálu nerozhodl ve všech případech kladně. O jednání a obsahu usnesení rady okresního národního výboru ze dne 4. února 1946 vznikly později spory, zda někteří členové hlasovali pro návrh na konfiskaci či pro vyšetření trestních případů zemským národním výborem. Kromě toho v červenci 1946 bylo podáno jedním členem rady trestní oznámení na neznámého pachatele, pokud jde o správnost zápisu o schůzi rady. Na dotyčného člena bylo opět podáno trestní oznámení pro zločin křivého obvinění podle § 209 tr. z. Výsledek trestních řízení není dosud znám. Platností usnesení ze dne 4. února 1946 zabývala se opětně rada okresního národního výboru a ve schůzi konané dne 26. února 1947 se usnesla na stanovisku, že jednala správně a kdyby opět případy projednávala, usnesla by se podle svého nejlepšího svědomí znovu předložiti návrhy zemskému národnímu výboru k prozkoumání, aby rozhodl, zda osoby, o něž šlo, spadají pod ustanovení dekretu čís. 12/1945 Sb. Předseda okresního národního výboru při tom zároveň prohlásil, že zemskému národnímu výboru byl předložen návrh usnesený a neporušený. Usnesením ze dne 26. února 1947 jest tudíž obsah sporného usnesení ze dne 4. února 1946 a podaných návrhů nyní objasněn.

K námitce týkající se platnosti rozhodnutí zemského národního výboru sluší podotknouti, že v případě Jaroslava Nováka zemský národní výbor své původní rozhodnutí o konfiskaci zrušil v obnoveném řízení výměrem ze dne 21. února 1947 vzhledem k novým průkazům pozměnivším v podstatě skutkový stav, na němž bylo založeno dřívější rozhodnutí. O obnově konfiskačního řízení u Jiřího Černého nemohlo býti zemským národnímu výborem rozhodnuto, ježto výsledek trestního řízení o podaném trestním oznámení není dosud znám a zvláštní okolnosti, jako v případě Novákově, zjištěny nebyly. K parcelaci zde však nedošlo a vlastnické dekrety nebyly vydány.

Při posuzování stížnosti na postup některých složek okresního národního výboru v případě reálného rozdělení statku Novákových s hlediska předpisů o národních výborech nelze opomenouti ustanovení § 31 jednacího řádu pro radu a § 32 jednacího řádu pro plenární schůze okresního národního výboru. Podle těchto ustanovení jsou členové okresního národního výboru ve věcech náležejících do působnosti okresního národního výboru a členové rady ve věcech náležejících do působnosti rady oprávněni vznášeti dotazy a stížnosti na jednotlivé složky okresního národního výboru, pokud se týče na jednotlivé členy rady. Tato ustanovení zaručují lidové správě samotné nejširší pravomoc pro uplatnění vlastní kontrolní funkce a pro vlastní vyřizování takovýchto případů. Bude tedy záležeti i v interpelovaném případě na samotných členech okresního národního výboru, zda těchto ustanovení použijí.

Po vydání výměru zemského národního výboru o konfiskaci ideálního spoluvlastnického podílu Jaroslava Nováka dožadovala se místní rolnická komise jakožto autonomní orgán přídělců urychleného přidělení zkonfiskované půdy. V případech, kdy konfiskaci propadl ideální spoluvlastnický podíl, musí přirozeně dojíti k reálnému rozdělení, ježto jinak by nemohlo býti vůbec přikročeno k přidělování části zkonfiskované. Byl-li dán celý majetek pod národní správu, jsou právní jednání knihovních vlastníků podle § 20 dekretu č. 5/1945 Sb. o národních správách neplatná a disposiční oprávnění přecházejí na národní správce. Nelze tudíž spatřovati závadu v tom, bylo-li v případě reálného rozdělení statku Novákových jednáno s národním správcem. Ministerstvu zemědělství, kterému byl předložen přídělový plán, bylo však již tehdy známo, že proti rozhodnutí o konfiskaci byly vzneseny určité námitky a proto přídělový plán schválilo jen pod rozvazovací podmínkou, že konfiskace zůstane v platnosti. Z toho důvodu i vydané dekrety jsou vázány touto podmínkou. Jak výše bylo podotknuto, zemský národní výbor v tomto případě původní své rozhodnutí o konfiskaci zrušil výměrem ze dne 21. února 1947.

K případům zmíněným v odst. III. interpelace nutno poukázati na ustanovení § 3, odst. 2, posl. věta dekretu č. 12/1945 Sb., podle něhož zemský národní výbor má případy pochybné předložiti k rozhodnutí ministerstvu zemědělství, které rozhodne v dohodě s ministerstvem vnitra. Ustanovení toto jednak stanoví povinnost zemského národního výboru, aby případy takové předkládal, jednak zakládá kompetenci ministerstva zemědělství, aby výhradně ono v dohodě s ministerstvem vnitra v těchto případech rozhodovalo. Nelze proto popírati kompetenci ministerstva zemědělství a tím méně namítati, že by svémocně zasahovalo do pravomoci zemského národního výboru. Vzhledem k imperativně vyjádřené vůli zákonodárcově, aby jednou pro vždy česká a slovenská půda byla zbavena nepřátel a zrádců republiky a urychleně rozdělena mezi české a slovenské rolníky a bezzemky, mohou zajisté i průtahy v rozhodování znamenati, že jde o případy pochybné, takže jest zde dána ze zákona příslušnost ministerstva zemědělství.

Ministerstvo zemědělství, jemuž zvláště záleží na nejužší spolupráci se všemi složkami lidové správy, jak ji vyžaduje zdárné provádění dekretu č. 12/1945 Sb., pečlivě zkoumá a dbá při všech svých opatřeních jak po stránce kompetenční tak i materielně právní příslušných zákonných ustanovení a proto nemůže výtky v tomto směru vznesené uznati za opodstatněné.

Ministerstvo vnitra vyjadřuje se v případech mu podle § 3, odst. 2, posl. věta, cit. dekretu zaslaných toliko po stránce materielně právní a nemůže míti již proto, jakož i vzhledem k předchozímu stanovisku ministerstva zemědělství důvodů k opatření ve smyslu požadavku interpelace.

Jak výše bylo doloženo, nebyly shledány po přezkoumání věci důvody k nějakému opatření z podnětu interpelace.