Interpelace uvádí, že ustanovení § 17, odst. 2 jednacího řádu pro okresní národní výbory dává možnost zasahovati při plenárních schůzích ONV do debaty komukoliv z řad posluchačů a že jest obava, že tohoto ustanovení bude zneužito k obstrukčním účelům.

Při budování národních výborů a vytýčení principů jejich organisačních a jednacích řádů vycházelo ministerstvo vnitra z těchto základních zásad:

a) Podle § 1, odst. 3 vládního nařízení ze dne 5. května 1945, č. 4 ve znění vládního nařízení ze dne 7. srpna 1945, č. 44 o volbě a pravomoci národních výborů podléhají národní výbory kontrole lidu.

b) V kapitole V. košického vládního programu charakterisují se národní výbory jako orgány stojící pod neustálou kontrolou lidu.

Tyto zásady vnášejí do soustavy našich zastupitelských orgánů lidových nový prvek v tom směru, že vliv lidu na jeho volené zástupce neomezuje se jen na výkon volebního aktu, nýbrž že tento vliv trvá po celé funkční období. Tím se liší národní výbory od dřívějších zastupitelských orgánů.

Jednací řády usilují o to, sjednati lidu vhodné a účinné prostředky ke kontrole vyžadované cit. vládním nařízením. Jest to především zásadní veřejnost schůzí, dále aktivní účast občanstva na pololetních sjezdech a konečně i aktivní účast občanstva na jednání plenárních schůzí národních výborů. Je ovšem podstatný rozdíl mezi orgány menších správních jednotek, obcí a okresů, v nichž je možný a nutný úzký kontakt lidu s jeho zástupci, a mezi orgány větších správních jednotek, jako je země, nebo dokonce orgány celostátními. Povaha agendy místních a okresních národních výborů, dotýkající se běžných zájmů občanstva, vyžaduje si dokonce určité účinné a stálé kontroly, která může pro výkon administrativy přinášeti plodné podněty a zlepšiti kvalitu úřadování. U orgánů větších územních celků nelze tento přímý kontakt plně uskutečniti a také povaha záležitostí těmito orgány obstarávaných nevyžaduje v takové míře tohoto ustavičného kontaktu.

Jednací řád poskytuje dostatečně možností, aby bylo zabráněno pokusům zneužití účasti občanstva na jednání národního výboru k obstrukčním účelům. Jednací řád poskytuje předsedovi právo i moc pečovati o zachování klidu a pořádku při jednání a o jeho nerušený průběh; předseda může dáti ze zasedací síně odstraniti posluchače, kteří ruší průběh schůze, ačkoliv byli napomenuti; podle § 21 může předseda odníti slovo řečníku, který byl dvakrát marně volán k pořádku nebo upozorněn, aby mluvil k věci. Podle § 35 může předseda ukončiti schůzi, nastanou-li okolnosti znemožňující nerušené projednávání.

Jednací řád zabraňuje případnému zneužívání tohoto ustanovení také předpisem, že osoby z řad posluchačů mohou se účastniti rozpravy jen tenkráte, navrhne-li to některý člen národního výboru.

Jednací řád umožňuje vedle účasti posluchačů také ještě účast odborníků, která však má jiný význam a smysl nežli účast posluchačů, sloužící kontrole občanstva nad národním výborem. Pololetní sjezdy okresní jsou sice rovněž účinným prostředkem této kontroly, avšak již vzhledem k tomu, že se konají jen dvakrát do roka, nemůže se jimi plně vyjádřiti a uplatniti stálá kontrola lidová, jakou požaduje košický vládní program.

Interpelace uvádí, že je nedemokratické ustanovení § 24 cit. jednacího řádu, podle něhož se k platnosti usnesení vyžaduje nadpoloviční většiny hlasů členů, kteří hlasovali. § 24 jednacího řádu vychází z předpokladu, že členové okresního národního výboru, byvše zvoleni lidem, jsou tomuto lidu odpovědni a jsou povinni projevovati aktivně zájem o věci, o nichž plenární schůze rozhoduje. Členové, kteří by se z jakýchkoliv důvodů zdráhali projeviti své stanovisko nebo neměli by o nějakou věc zájem, nemají míti vlivu na tvoření vůle plenární schůze.

Smyslem a cílen ustanovení § 24 jest snaha přiměti volené zástupce, aby hlasovali a plnili tak povinnost, k níž byli volbou povoláni. Jednací řád, jehož znění vyplynulo z porad s odborníky a zástupci národních výborů, poskytuje dostatečné možnosti k tomu, aby všichni volení zástupcové mohli projeviti svou skutečnou vůli, buď hlasováním pro podaný návrh nebo hlasováním proti podanému návrhu, nebo tím, že vyvolají hlasování o vlastních, jimi podaných návrzích. Mají tak možnost hlasováním o podaném návrhu nebo podáním vlastního návrhu a hlasováním o něm zabrániti, aby nebyl odhlasován návrh, pro který se vysloví nepoměrně malá část členů národního výboru. Jednací řád zaručuje jinak dostatečně, aby usnesení schůze bylo projevem vůle většiny tohoto sboru a je na členech, aby absencí nebo zdržením se hlasování neponechávali menšině možnost tuto vůli určovati.

Interpelace uvádí, že v § 27 o schůzích rady a v § 30 o schůzích plena jsou ustanovení, že předseda hlasuje jako poslední a že při rovnosti hlasů je přijat ten návrh, pro který hlasuje předseda, což odporuje demokratickým zásadám, neboť by jeho hlas prakticky platil za dva hlasy.

Předseda okresního národního výboru nezaujímá postavení okresního hejtmana, který měl právo jménem úřadu samostatně rozhodovati a činiti opatření ve všech věcech, které nebyly vyhrazeny voleným sborům. Byl to úředník, který z moci svého úřadu předsedal okresnímu zastupitelstvu. Předseda okresního národního výboru je však voleným členem tohoto sboru jako jiní členové a má proto zásadně stejná práva jako ostatní členové, zvláště též hlasovací právo. Kdyby předseda okresního národního výboru nehlasoval a měl se omeziti toliko na dirimování v případě rovnosti hlasů, znamenalo by to ve skutečnosti, že by byl jednak sám zkrácen vůči ostatním členům národního výboru, jednak, že by jeho volební skupina byla prakticky zmenšena o jedem hlas. Proto předseda okresního národního výboru hlasuje. Jednací řád v § 30 stanoví ovšem také, že předseda hlasuje až jako poslední.

Při řešení otázky, jak má býti postupováno, nastane-li rovnost hlasů, třeba především míti na paměti, že k tomuto případu dochází jen velmi zřídka, takže jde o nepatrný počet případů. Pro takové případy nabízel se v podstatě trojí druh řešení:

a) Předseda nehlasuje a toliko dirimuje při rovnosti hlasů. To, jak již uvedeno, znamenalo by nejen jeho vlastní zkrácení, ale i nespravedlivé zkrácení předsedovy volební skupiny o jeden hlas.

b) Při rovnosti hlasů považuje se návrh za zamítnutý. Tento způsob řešení dává většinu v každém případě oposici proti návrhu a činí z oposiční poloviny většinu, která rozhoduje o nepřijetí návrhu. Z tohoto důvodu není ani tento způsob zcela demokratický a pro mechaničnost řešení nebyl pojat do jednacího řádu.

c) Vzhledem k tomu, že prvé řešení jevilo se nedemokratickým, protože zkracovalo neprávem práva předsedy jako člena i předsedovu volební skupinu, a druhé řešení dávalo neodůvodněně a zcela mechanicky pro všechny případy přednost a výhody skupině členů, hlasujících proti návrhu, bylo hledáno řešení jiné. Toto řešení vycházelo z kvalitního rozložení mezi oběma co do počtu rovnými skupinami členů okresního národního výboru, aby tak bylo možno vyhnouti se nevhodnému a neodůvodněnému preferování jedné z těchto skupin. Vycházelo se při tom z úvahy, že předseda okresního národního výboru representuje národní výbor před veřejností a že mu přísluší větší míra odpovědnosti nežli ostatním členům okresního národního výboru. Kromě toho bylo přihlíženo k tomu, že předseda má důvěru většiny národního výboru a že tuto většinu také representuje. Proto byla nalezena ve větší váze předsedova hlasu ona skutečnost, která usnadnila a umožnila řešení otázky, jak kvalitně rozlišiti dvě co do počtu rovné skupiny hlasů členů. Z těchto příčin nestanovil jednací řád apriorně a mechanicky, že v případě rovnosti hlasů je návrh považovati za zamítnutý nebo za přijatý, nýbrž pokusil se vyřešiti tuto otázku tím, že stanovil, že v případě rovnosti hlasů je návrh považovati za přijatý, hlasoval-li proň předseda.

K tomu se připomíná, že když byl po vydání jednacího řádu pro ONV projednáván návrh prozatímního jednacího řádu pro statutární města, vyslovili se zástupci statutárních měst, ač byli na tuto věc zvlášť upozorněni, pro tuto zásadu.

Text jednacích řádů vyplynul z podrobného připomínkového řízení a porad s národními výbory. Ministerstvo vnitra sleduje, jak se jednotlivá jeho ustanovení osvědčují a zkušeností, které budou při tom získány, použije při zpracování definitivních osnov jednacích řádů a jejich zásad. Ukáže-li se, že se některá z ustanovení prozatímních jednacích řádů neosvědčila a že ztěžují dělnost národních výborů, budou při vypracování tohoto definitivního textu osnov nahrazena ustanoveními vhodnějšími.

Z uvedených důvodů nejeví se zatím vhodným měniti dotčené ustanovení jednacích řádů pro okresní národní výbory.