Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení tohoto zákona se vztahují na přistěhovalce, t. j. na osoby uvedené v § 1, odst. 1 a 2 zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 75 Sb., o přiznávání hospodářských a právních úlev krajanům vracejícím se do vlasti, zejména z Maďarska, které se přestěhovaly (navrátily)

a) před vyhlášením tohoto zákona,

b) po vyhlášení tohoto zákona,

přestěhovaly-li (navrátily-li) se v souvislosti s československou úřední přesidlovací akcí; v případech hodných zvláštního zřetele, může ministerstvo sociální péče tuto podmínku prominouti.

Péči o přistěhovalce - pokud není zvláštními předpisy svěřena jiným orgánům - provádí ministerstvo sociální péče.

(¹) Přistěhovalci mají za předpokladu, že jinak vyhovují podmínkám stanoveným pro všechny uchazeče, bez újmy přednostních práv osob uvedených v § 1 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a v § 84 zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, dále bez újmy nároků národních správců a uživatelů rodinných domků na přidělení drobných živnostenských podniků jimi spravovaných nebo rodinných domků jimi užívaných podle oddílu III. zákona ze dne 14. února 1947, č. 31 Sb., o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku zkonfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, přednostní právo

a) na udělení živnostenského oprávnění a na povolení provozování výdělečných podniků jiného druhu, jakož i na připuštění k výkonu svobodných povolání,

b) na přidělení zkonfiskovaného majetku, zejména podniku zemědělského nebo živnostenského nebo jiného nemovitého i movitého nepřátelského majetku podle příslušných předpisů, jakož i na nájem (pacht) takového majetku,

c) na ustanovení národními správci majetku uvedeného pod písmenem b).

(²) Nárok na přiznání přednostních práv uvedených v předchozím odstavci jest uplatniti nejpozději do dvou let ode dne vyhlášení tohoto zákona. Vláda může nařízením prodloužiti tuto lhůtu a stanoviti další podmínky a omezení pro uplatnění přednostního práva.

Všechny úřady a orgány veřejné správy jsou povinny spolupůsobiti v mezích své působnosti při provádění tohoto zákona.

Ministr (ministerstvo) sociální péče vykonává svou působnost podle tohoto zákona na Slovensku zásadně prostřednictvím pověřence (pověřenectva) sociální péče, který se při tom řídí směrnicemi vydanými ministrem (ministerstvem) sociální péče.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Vláda se ve svém dvouletém plánu rozhodla, že poskytne účinnou pomoc Čechům a Slovákům v cizině usedlým při jejich snaze o návrat do vlasti. K tomuto rozhodnutí vládu vedly především pohnutky rázu hospodářského, t. j. aby reemigranti přispěli k odstranění nedostatku pracovních sil a k dokončení velkého osidlovacího díla. Nepochybně hrály však při tomto rozhodnutí úlohu též pohnutky jiné než hospodářské. Z důvodů etnických a strategických je nutno posílit slovanský živel uvnitř našich hranic a v tom hlavní úkol by připadl reemigraci. Nelze nemíti na zřeteli, že část našich zahraničních krajanů žije v zemích s rozvráceným hospodářstvím, takže jejich reemigrací je můžeme zachránit před zkázou hospodářskou a v některých případech též před škodami na zdraví a životech. To platí především o krajanech v Německu a v Rakousku, kde v důsledku odsunu Němců z Československa do těchto zemí vznikla nenávist proti Čechům a Slovákům, čímž klidný život našich krajanů jest tam úplně znemožněn.

Hlavním problémem reemigrace je usidlování reemigrantů na území Československé republiky. Na hladkém průběhu tohoto usidlování závisí úspěch celé reemigrační akce a její příznivé hospodářské důsledky. Je proto nutno zaručiti reemigrantům přednostní práva při umisťování, zejména v samostatné výdělečné činnosti. Jelikož reemigranti přicházejí k nám z úplně odlišného prostředí, je nutno jim věnovati zvláštní péči a tuto péči nutno soustřediti u jednoho resortu, a to u ministerstva sociální péče, které pro tuto agendu vzhledem k její sociální povaze je především příslušné. Jde o péči rozmanitou, pokud zvláštními předpisy není dána do působnosti jiných úřadů (orgánů), zejména o dopravu reemigrantů a jejich svršků, o jejich přechodné ubytování a stravování a sociální pomoc všeho druhu (ošacování, poskytování podpor a zápůjček), poskytování právních porad a pomoci při vyřizování právních a hospodářských záležitostí v souvislosti s likvidací jejich hospodářských a právních vztahů v cizině a založení takových vztahů v tuzemsku a pod. Rozsah této péče nelze pro její rozmanitost vymeziti ani taxativním ani demonstrativním výpočtem a nutno proto se spokojiti se všeobecnou formulací, jak uvedeno v § 2.

Náklady spojené s prováděním tohoto zákona mají býti hrazeny z řádného rozpočtu. Do rozpočtu na rok 1947 byly již pojaty příslušné položky.

Toto ustanovení určuje okruh osob, na které se ostatní ustanovení zákona mají vztahovati.

Toto ustanovení určuje působnost ministerstva sociální péče při provádění péče o přistěhovalce.

Toto ustanovení obsahuje taxativní výpočet přednostních práv, jež se poskytují přistěhovalcům a určuje pořadí těchto přednostních práv v poměru k přednostním právům, jež přiznávají osobám jiným jiné zákonné normy. Odstavec 2 omezuje možnost uplatniti přednostní práva na 2 roky ode dne vyhlášení tohoto zákona, dává zároveň vládě možnost, aby nařízením tuto lhůtu prodloužila a zároveň stanovila další podmínky a omezení.

Podle tohoto ustanovení všechny úřady a orgány veřejné správy jsou povinny spolupůsobiti v mezích své působnosti při provádění tohoto zákona.

Toto ustanovení upravuje vykonávání působnosti dané tímto zákonem ministru (ministerstvu) sociální péče na Slovensku.