Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) K důchodům z invalidního a starobního, pensijního a provisního pojištění, na jejichž výplatu měl oprávněný nárok v prosinci 1946, se poskytují pro rok 1946 tyto jednorázové přídavky:

Přídavek se neposkytuje k starobním odměnám z provisního pojištění.

(²) Požívá-li oprávněná osoba několika důchodů uvedených v odstavci 1, poskytuje se jí pouze přídavek nejvyšší. Přídavek podle tohoto zákona nepřísluší poživatelům odpočivných a zaopatřovacích platů z prostředků veřejných, leč by přídavek podle tohoto zákona byl vyšší; dále nepřísluší zaměstnaným důchodcům, jestliže měli ze svého zaměstnání nárok na plný vánoční příspěvek v roce 1946.

(¹) K důchodům z úrazového pojištění, na jejichž výplatu měl oprávněný nárok v prosinci 1946, se poskytují pro rok 1946 tyto jednorázové přídavky:

(²) Přídavek se neposkytuje osobám, které měly nárok na jednorázový přídavek již z důchodového pojištění, poživatelům odpočivných a zaopatřovacích platů z prostředků veřejných, leč by přídavek podle tohoto zákona byl vyšší, jakož i zaměstnaným důchodcům, jestliže měli ze svého zaměstnání nárok na plný vánoční příspěvek v roce 1946. Požívá-li oprávněná osoba několika důchodů z úrazového pojištění, poskytne se jí pouze přídavek nejvyšší.

K důchodům vypláceným do ciziny se přídavek neposkytuje.

Neprávem přijaté přídavky jest nositel pojištění oprávněn sraziti si z běžného důchodu nebo z jiné dávky, na kterou má týž příjemce nárok.

Přídavky podle tohoto zákona jsou osvobozeny od daně důchodové.

Náklady spojené s výplatou přídavků podle tohoto zákona hradí nositelé pojištění ze svého.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1946; provede jej ministr sociální péče.

Stejně jako tomu bylo v roce 1945, ukázala se i v roce 1946 potřeba poskytnouti k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění alespoň jednorázové přídavky, protože ani v tomto roce se nemohlo ještě přikročiti k všeobecné úpravě důchodů a k jejich přizpůsobení dnešní cenové hladině. Dalším důvodem bylo, že jednorázové přídavky byly poskytnuty podle usnesení vlády i příjemcům odpočivných a zaopatřovacích platů z prostředků veřejných a že přídavky dostali také všichni aktivní zaměstnanci, ať již soukromí nebo veřejní. Ježto provedení výplaty přídavků bylo sociálně politicky velmi naléhavé, byla výplata přídavků k důchodům ze sociálního pojištění již provedena podle zásad navrhovaného zákona, a to zároveň s výplatou přídavků veřejným pensistům a soukromým i veřejným zaměstnancům.

Předkládanou osnovou má býti toto sociálně politicky odůvodněné opatření sankcionováno.

Obsahově navazuje osnova na zákon č. 157/1945 Sb. o jednorázových přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění za rok 1945.

Výše přídavků podle osnovy jest stejná jako výše přídavků poskytovaných v roce 1946 k odpočivným a zaopatřovacím platům z prostředků veřejných a jest přizpůsobena i výši vánočního příspěvku náležejícího zaměstnancům.

Nárok na přídavky není - na rozdíl od zákona č. 157/1945 Sb. - omezen horní hranicí, ježto podobné omezení nebylo stanoveno také pro obdobné přídavky poskytované k odpočivným a zaopatřovacím platům z prostředků veřejných.

Se zřetelem ke zkušenostem získaným při provádění zákonů č. 156/1945 Sb. a č. 157/1945 Sb. byly do osnovy pojaty klausule zabezpečující, aby při souběhu nároků na přídavky z různých důvodů byl poskytován přídavek toliko jediný, při čemž se přihlíží i k přídavkům poskytovaným k odpočivným a zaopatřovacím platům z prostředků veřejných a k vánočnímu příspěvku náležejícímu zaměstnancům.

Přídavky se podle osnovy poskytují i k důchodům z úrazového pojištění. Jest totiž poměrně značný počet osob, které jsou neschopné výdělku pro úraz utrpěný v práci, které však požívají důchodu toliko z úrazového pojištění. Nedalo by se proto sociálně politicky odůvodniti, aby se výplata přídavků k důchodům z úrazového pojištění zcela odpírala. Aby se však zabezpečila výplata přídavků toliko v případech skutečně potřebných, mají přídavky k důchodům zraněného podle osnovy náležeti pouze tehdy, činí-li ztráta schopnosti k výdělku nejméně 50%, t. j. toliko k důchodům těžce zraněných. K tomuto řešení vedla úvaha, že při menší neschopnosti k výdělku poživatel důchodu bude zpravidla zaměstnán a bude míti tudíž nárok na vánoční příspěvek ze svého zaměstnání, nebo bude míti jiný postačující zdroj výdělku. Kdyby i v těchto případech měl příslušeti přídavek k úrazovému důchodu, bylo by nutné pečlivě přezkoumávati, zda poživatel důchodu není zaměstnán nebo není jinak výdělečně činný, což by vedlo k neúměrnému administrativnímu zatížení nositelů pojištění.

Náklad na přídavky si vyžádá podle odhadu jen v českých zemích částky asi 258 mil. Kčs. Pokud jde o úhradu, navrhuje se, aby náklad nesli nositelé pojištění ze svého. Pro stát nevyplývá tudíž z osnovy žádné zatížení.