Dne 21. dubna 1947 dostavila se ke mě paní Marie
Čermáková, manželka Josefa Čermáka,
lakýrnického pomocníka, narozeného
dne 18. ledna 1910 v Praze, otce čtyř dětí
ve věku od jednoho do čtrnácti let. Paní
Marie Čermáková, bytem Nusle, Měčislavova
8, předložila mi prohlášení svého
manžela Josefa Čermáka, t. č. ošetřovaného
ve všeobecné veřejné nemocnici hlavního
města Prahy na Bulovce. Toto prohlášení
napsal pan Josef Čermák dne 23. března 1947
v nemocnici na Bulovce a to proto, že jeho zdravotní
stav je kritický. Prohlášení p. Josefa
Čermáka zní doslovně takto:
"Byl jsem vzat do vyšetřovací vazby v
Mostě. Můj švakr Bohumil Šmejkal, který
se mnou pracoval v Mostě, vzal různé věci.
Jelikož bydlel se mnou a my jsme se museli vystěhovati,
protože z bytů dělali kanceláře,
vzal jsem věci, které tam byly a odvezl domů.
Radio jsem si od něho koupil. Sám jsem neukradl
ničeho, ale že jsem ho neudal, byl jsem takovým
způsobem vyslýchán. Vzali si mne do sklepa,
musel jsem se zout, ruce dozadu byly mně dány do
želez, facek jsem dostal tolik, že jsem ani nevěděl
čí jsem, načež jsem byl svalen na zem.
Kopali do mne. Jeden si na mne sedl, zacpal mi ústa a druhý
mě bil do bosých nohou dutkami Tak se to opakovalo
tři dny. Pan Brouzil mně řekl: "to nic
není, to se pomočíš, poděláš,
omdlíš, vleju na tebe vědro vody a dostaneš
znovu." Ovšem, neřekl to takto s obalem, ale
docela sprostě. Když mě pan Brouzil, kriminální
orgán vyšetřoval 21. nebo 22. VII. 1946, kopl
mne do levého varlete. Dostal jsem zánět
varlete. Ve vyšetřování jsem byl tři
měsíce, ačkoli jsem měl stále
vysoké teploty, byla mi dána jen černá
mast a byl jsem odbyt, že to nic není. Na varleti
se mi utvořil velký nádor, a když mně
nebyla poskytnuta lékařská pomoc, zhnisal.
Když jsem byl propuštěn, vyhledal jsem lékařskou
pomoc. Byl jsem odeslán na operaci, bylo mně amputováno
levé varle, ale to ještě nebyl konec mého
velkého utrpení. Jsem nemocen již devět
měsíců, mé bolesti jsou hrozné.
Nebyl jsem nikdy trestaný a z naší rodiny také
nikdo. Můj švagr je nevlastní bratr mé
manželky. To přece nebylo v dekretu pana presidenta,
že kriminální orgán může
takovým surovým způsobem vyšetřovati
a zmrzačiti až smrtelně člověka.
Narodil jsem se v Praze XIV, dne 18. ledna 1910. Jsem živitelem
čtyř dětí od jednoho do 14. roků.
Byl jsem lakýrnickým dělníkem. Moje
rodina je nyní bez prostředků, odkázána
na nemocenské, které činí 27.50 Kčs
denně. Je viděti, že to dělat neměli,
neb když mě měli jednou ve sklepě, někdo
nahoře vykřikl: "starej je tady" a všichni
ode mne utekli a nechali mne tam samotného.
Josef Čermák v. r."
I když by v tomto případě šlo o
občana, kterému by byl dokázán přečin
nebo zločin, není to důvodem k tomu, aby
v lidové demokratické republice byl vyslýchán
podle method gestapa, odporujícím zásadám
lidství.
Podle prohlášení pí Marie Čermákové
a lékařského potvrzení je pan Josef
Čermák t. č. léčen v nemocnici
na diagnosu: Metast ad pulmones - St. post semicasrationem propter
seminoma a naděje na jeho uzdravení již vůbec
není.
Podepsaní poslanci táží se pana ministra
vnitra:
1 Jsou Vám tyto skutečnosti a způsob vyšetřování
některých členů kriminální
úřadovny v Mostě známy?
2. Nařídíte přísné vyšetřování
tohoto případu a jaká opatření
učiníte proti vinníkům, kteří
používali při vyšetřování
gestapáckých method nehodných národu
Husova a Masarykova?
3 Jaká opatření učiníte, aby
byly navždy vymýceny vyšetřovací
methody, připomínající hrůzovládu
nacistických okupantů?
4 Jakým způsobem bude v případě
trvalé invalidity nebo smrti živitele čtyř
dětí Josefa Čermáka postaráno
o obživu jeho rodiny?
Ve chvíli, kdy tato interpelace je psána, bylo mi
hlášeno, že Josef Čermák dnes ráno,
t. j. 23. dubna 1947, zemřel.