Výbor branný projednal ve svých schůzích, konaných dne 24. dubna a 29. dubna 1947, uvedený iniciativní návrh a po podrobné debatě byl schválen v novém dohodnutém připojeném znění, jakožto návrh zákona poslanců celé Národní fronty.

Branný výbor pojal do návrhu zákona ustanovení, že povolení k sňatku nelze vázati na vzdání se vyživovacího příspěvku. Tím se právně znemožňuje zejména praxe, zavedená vládním nařízením č. 141/1927 Sb., podle kterého bylo žádané povolení udíleno jen tehdy, když se nevěsta vzdala vyživovacího příspěvku, jenž by jí, kdyby se provdala, nebo jejím dětem, příslušel.

Poněvadž však tato praxe byla v rozporu i s příslušným zákonem (č. 120/1921 Sb.), pojal branný výbor do předlohy také ustanovení, že prohlášení o vzdání se vyživovacího příspěvku, učiněná před účinností projednávaného zákona, jsou právně bezúčinná od 1. dubna 1947, takže oprávněné osoby budou dostávat vyživovací příspěvek již od 1. dubna 1947.

Aby v budoucnu příslušníci rodin oprávněných osob nemohli býti zbaveni nároku na vyživovací příspěvek nějakým jiným způsobem prohlášení o vzdání se tohoto nároku, ustanovil branný výbor v druhé větě čl. III. osnovy, že taková prohlášení jsou právně bezúčinná i tehdy, byla-li učiněna po účinností tohoto zákona.

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi, konané dne 29. dubna 1947, tento iniciativní návrh a usnesl se doporučiti jej k přijetí plenu ve znění schváleném výborem branným, jako návrh zákona poslanců celé Národní fronty.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení § 36 branného zákona se mění a zní:

Osoby konající presenční službu nebo vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy, jakož i vojenští gážisté z povolání, potřebují k sňatku povolení příslušného vojenského úřadu.

Totéž platí o vojenských osobách konajících další činnou službu, o vojenských gážistech ve výslužbě, povolaných přechodně k činné službě, a o vojenských osobách, které jsou v zaopatření vojenské invalidovny, jakož i o vojenských osobách na trvalé dovolené, jejichž povinnost k zákonné presenční službě skončí později než za 3 měsíce.

Povolení k sňatku podle předchozích odstavců nelze vázati na vzdání se vyživovacího příspěvku.

Povolení k sňatku neposkytuje výhod při plnění branné povinnosti."

Ustanovení § 3 zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb., kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacích příspěvků rodinám osob, vykonávajících činnou službu vojenskou, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, se mění a zní:

Nárok na vyživovací příspěvek nepřísluší manželce osob uvedených v § 1, č. 1 tohoto zákona, byl-li sňatek uzavřen bez povolení potřebného podle § 36 branného zákona."

Prohlášení podle § 3 zákona č. 120/1921 Sb., učiněná před účinností tohoto zákona, jsou právně bezúčinná, a to od 1. dubna 1947. Rovněž právně bezúčinná jsou prohlášení tohoto druhu, která budou učiněna po účinnosti tohoto zákona.

Právní předpisy, odporující tomuto zákonu, se zrušují.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři národní obrany a vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.