Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) V právních rozepřích
o nároky ze smlouvy uzavřené v době
nesvobody přeruší soud na návrh žalované
strany řízení v každém jeho období,
předloží-li žalovaná strana prohlášení
věcně příslušného ministerstva,
na Slovensku prohlášení pověřenectva
vydané podle směrnic příslušného
ministerstva, nebo orgánu, na něhož ministerstvo
tuto působnost vyhláškou v Úředním
listě přeneslo, že jde o nárok ze smlouvy
uzavřené v době nesvobody v souvislosti s
válečnými dodávkami a že důležité
důvody (§ 2, odst. 1) vyžadují, aby nárok
dočasně nebyl na žalované straně
vymáhán.
(2) V exekučním řízení
pro nároky uvedené v odstavci 1 odloží
soud na návrh povinné strany exekuci, předloží-li
povinná strana prohlášení podle odstavce
1.
(3) Návrhu podle odstavce 1 nebo 2 nelze vyhověti,
osvědčí-li žalující (vymáhající)
strana, že by přerušení řízení
(odklad exekuce) ohrozilo výživu její nebo
osob, které je povinna živiti podle zákona,
anebo že by ohrozilo její drobný podnik, provozovaný
zpravidla nejvýše s pěti zaměstnanci.
(4) Zatímní opatření podle
exekučního řádu jsou po přerušení
řízení (odstavec 1) a po odkladu exekuce
(odstavec 2) nepřípustná; rovněž
nepřípustná jsou po přerušení
řízení zajišťovací opatření
podle § 223, odst. 1 a §§ 237 a násl. ex.
zák. Dříve povolená taková
opatření soud na návrh zruší;
toto ustanovení se netýká zápovědi
podle § 382, č. 5 ex. ř. anebo opatření
podle § 237, písm. d) ex. zák.
(5) Proti rozhodnutím soudu druhé stolice,
vydaným ve věcech podle předcházejících
odstavců, není přípustný další
opravný prostředek.
(1) Prohlášení podle § 1, odst.
1 nebo 2 lze vydati,
a) je-li ve veřejném zájmu, aby nárok
nebyl dočasně vymáhán, nebo
b) nemůže-li se žadatel sám domoci uspokojení
svých nároků vzniklých ze smluv uzavřených
v době nesvobody v souvislosti s válečnými
dodávkami alespoň ve výši svých
závazků téhož druhu a octl-li by se
uspokojením nároku dotčeného v §
1, odst. 1 nebo 2 ve vážné hospodářské
tísni.
(2) Před vydáním prohlášení
podle § 1, odst. 1 nebo 2 třeba slyšeti vrcholné
hospodářské organisace.
Dříve než přeruší řízení,
provede soud důkazy, které pokládá
podle stavu věci za rozhodné, je-li obava, že
by za přerušení řízení
mohl býti průvodní prostředek jinak
ztracen nebo jeho užití znemožněno.
(1) Soud nařídí pokračování
v přerušeném nebo odloženém řízení,
navrhne-li to žalovaná (povinná) strana; na
návrh žalující (vymáhající)
strany učiní tak soud, jen
a) bylo-li prohlášení podle § 1, odst.
1 nebo 2 odvoláno (zrušeno) nebo
b) osvědčí-li žalující
(vymáhající) strana, že se pro okolnosti
nastalé po přerušení nebo po odkladu
řízení octla beze své viny v poměrech,
za kterých by podle § 1, odst. 3 nemohlo býti
řízení přerušeno nebo odloženo.
(2) Prohlášení je odvolati zejména
tehdy, jakmile bude otázka náhrad za ztráty
z válečných dodávek konečně
upravena.
Do lhůt, jejichž uplynutí je spojeno s právní
újmou, nelze počítati dobu, po kterou oprávněný
nemohl pro opatření podle tohoto zákona uplatňovati
svá práva.
Přerušení nebo odklad řízení
podle § 1 nejsou přípustné, jde-li o
nároky ze smlouvy služební.
Tento zákon nabývá účinnosti
sedmým dnem po vyhlášení; provede jej
ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými
ministry.
V době německé okupace byly průmyslové
podniky na území Československé republiky,
zejména v českých zemích plně
zapojeny do německé válečné
výroby. Specialisace výroby byla provedena tak,
že některé podniky vyráběly jen
určité součástky a polotovary, jež
dodávaly k dalšímu zpracování
podnikům vyššího stupně, a tím
byl utvořen celý řetěz dodávek
z podniku na podnik. Posledním zdejším článkem
tohoto řetězu byla dodávka buď německé
branné moci a ostatním německým veřejným
zadávacím místům nebo i soukromému
podniku v Německu mimo území Československé
republiky. Takovýmito stupňovitými dodávkami
mezi zdejšími podniky vznikly i věcně
souvislé řady pohledávek a závazků.
Pokud německá zadávací místa
proplácela účty přímých
dodavatelů, propláceli tito i účty
svých poddodavatelů. Když však zhroucením
Německa byly pohledávky přímých
dodavatelů immobilisovány, zastavili přímí
dodavatelé placení svých závazků
poddodavatelům. Poddodavatelé vymáhají
však své pohledávky na přímých
dodavatelích, poukazujíce na to, že immobilita
pohledávek přímých dodavatelů
je pro právní existenci a splatnost jejich pohledávek
nerozhodnou. Kdyby však měly být splněny
všechny nároky poddodavatelů, nesli by ztrátu
jen dodavatelé přímí. Jsou to zpravidla
podniky hospodářsky nejdůležitější,
které mimo to byly nejvíce postiženy i přímými
činy válečnými.
Podle sdělení Ústředního svazu
průmyslu činí pohledávky za Německem
jen v kovodělném a strojírenském průmyslu
okrouhle 91/2 miliardy Kčs; z toho
připadá na pohledávky za veřejnou
správou podíl asi 3 miliardy Kčs a za soukromými
podniky podíl asi 61/2 miliardy Kčs.
Uspokojení nároků poddodavatelů by
vedlo v mnohých případech k podstatnému
porušení finanční rovnováhy přímých
dodavatelů. Poněvadž však na zisku z válečných
dodávek měli podíl jak dodavatelé
přímí, tak i poddodavatelé, jimiž
jsou průmyslové i řemeslné podniky,
je spravedlivé, aby až do likvidace pohledávek
za Německem nesli společně i nastalé
ztráty a aby celé toto břemeno zůstalo
prozatím rozloženo.
Jak známo, poskytl zákon ze dne 16. května
1946, č. 129 Sb., o procesních opatřeních
v soudních řízeních pro některé
nároky z doby nesvobody, ochranu před vymáháním
nároků z právních poměrů
vzešlých ze smluv nebo z jiných skutečností
z doby nesvobody, jen státu a některým jiným
veřejnoprávním subjektům. Má-li
býti učiněno vhodné opatření
i ve prospěch dodavatelů shora jmenovaných,
zejména dodavatelů býv. Německé
říše, bude nejlépe volit podobný
postup jako v cit. zák. č. 129/1946 Sb. Dosavadní
předpisy neposkytují dostatečné ochrany,
zejména nebylo lze vystačiti s § 7 vl. nař.
č. 44/1940 Sb. (nyní § 4 zákona ze dne
21. listopadu 1946, č. 227 Sb., o některých
opatřeních v občanských věcech
právních, protože je třeba zabrániti
zbytečným sporům a tím i procesním
útratám do té doby, nežli bude otázka
všeobecné likvidace těchto pohledávek
provedena. Obsahově navazuje navržená úprava
na citovaný již zákon č. 129/1946 Sb.
V jednotlivostech se poznamenává:
Podmínky, za nichž lze řízení
přerušiti nebo odložiti, jsou stanoveny v §
1 a negativně v § 6. Z uvedených předpisů,
především ovšem z ustanovení §
1, plyne, že zjišťování těchto
podmínek je svěřeno jednak soudu, jednak
správnímu úřadu. Soudu je přitom
vyhrazeno rozhodování o otázce, zda nejde
o smlouvu služební a zda jsou dány skutečnosti
tvrzené podle § 1, odst. 3, kdežto otázku,
jde-li o smlouvu uzavřenou v době nesvobody v souvislosti
s válečnými dodávkami a jsou-li dány
důležité důvody podle § 2, řeší
správní úřad; to plyne jasně
z doslovu odstavce 1 o obsahu prohlášení.
Jinak upravuje § 1, odst. 1 také příslušnost
úřadů, resp. orgánů pro vydání
prohlášení. Netřeba zdůrazňovati,
že věcná příslušnost se
řídí podle žadatele, t. j. podle oboru,
k němuž patří osoba žádající
za vydání prohlášení. Toto prohlášení
je ovšem vzhledem k své povaze rozhodnutím
podle § 2 zákona o nejvyšším správním
soudě.
Ustanovení § 1, odst. 3 je odůvodněno
úvahou, že zájem na odložení vymáhání,
který - jak je patrno z § 2 - může býti
podložen i zřeteli na hospodářské
ohrožení žalované strany, nemůže
jíti tak daleko, aby bylo způsobeno zase hospodářské
ohrožení strany žalující (vymáhající).
Tím je ovšem výslovně postaráno
jen o hospodářsky slabé jednotlivce, zvláště
jsou-li vlastníky podniků drobných, u nichž
odklad vymáhání může snadno ohrozit
jejich existenci; pokud půjde o podniky větší,
bude třeba, aby příslušný úřad
nebo orgán při úvaze, je-li na straně
žalované (povinné) veřejný zájem
na odložení vymáhání nároku,
měl na zřeteli i případný veřejný
zájem na udržení podniku strany žalující.
Pojem "drobný podnik" nebyl zvláště
vymezen, protože jde o označení běžné
obecnému nazírání, které nevyžaduje
podrobnějšího rozvedení, a jen jako
jediné měřítko byl stanoven počet
pěti zaměstnanců. Přitom se slovem
"zpravidla" naznačuje zejména, že
střední nebo velký podnik nelze pokládati
za drobný, jestliže v něm počet zaměstnanců
klesl na pět nebo méně jen dočasně
z důvodů mimořádných; naopak
zase malý podnik neztratí tento svůj charakter
jen proto, že přechodně v něm bylo o
něco více zaměstnanců než pět.
K odstavcům 1 až 3 bylo by ještě poznamenati,
že pro řízení o návrhu na přerušení
nebo odklad platí všeobecné předpisy,
dané pro ten druh řízení, v němž
se návrh uplatňuje. Tyto předpisy jsou také
rozhodné pro případné slyšení
odpůrce před rozhodnutím o návrhu.
Ustanovení odstavců 4 a 5 jsou obdobná ustanovením
§ 1, odst. 3 a 4 zák. č. 129/1946 Sb.
Kromě případů, kdy je výlučně
ve veřejném zájmu, aby nárok nebyl
na žalované (povinné) straně vymáhán
(tak tomu bude na př. tehdy, byl-li by ohrožen provoz
žadatelova podniku důležitého pro obranu
státu nebo ohroženo plnění úkolů
stanovených zákonem o dvouletém hospodářském
plánu nebo předpisy podle něho vydanými),
může být potvrzení vydáno také
tehdy, jsou-li splněny obě podmínky uvedené
§ 2, odst. 1, písm. b). Tím bylo přihlédnuto
i k zájmu do jisté míry soukromému,
který zde byl pro svou závažnost (vážná
hospodářská tíseň) postaven
na roveň zájmu veřejnému.
Slyšení vrcholných hospodářských
organisací, které nejlépe mohou posoudit
hospodářské poměry strany, je zárukou,
že rozhodnutí bude věcně správné.
Pojem těchto organisací nebylo třeba blíže
definovati, neboť nebudou žádné pochybnosti,
že dnes jsou tím míněny v zemích
České a Moravskoslezské zejména ústřední
svazy zřízené na podkladě vládního
nařízení č. 168/1939 Sb., na př.
Ústřední svaz průmyslu podle nařízení
min. průmyslu, obchodu a živností č.
197/1939 Sb., Ústřední svaz obchodu podle
nařízení téhož ministerstva č.
37/1940 Sb., Ústřední svaz řemesel
podle nařízení č. 85/1940 Sb. a pod.
Na Slovensku není sice úpravy obdobné shora
uvedeným svazům, ale se zřetelem k tomu,
že i tam působí v oboru průmyslu, řemesel
a obchodu určité ústřední organisace
(ústřední sdružení slovenského
průmyslu, obchodní a průmyslové komory)
bude patrně i tam jasno, koho třeba slyšeti
před vydáním prohlášení
jako vrcholnou hospodářskou organisaci. Po provedení
chystané úpravy zavádějící
místo dosavadních ústředních
svazů různá ústředí,
na př. Ústředí čs. zemědělství,
Ústředí čs. průmyslu atd.,
nebude posouzení otázky, které ústředí
má být v konkretní věci dotázáno,
působit žádné obtíže.
Shoduje se s § 5 zák. č. 129/1946 Sb.
Podle § 4 dojde k pokračování v přerušeném
nebo odloženém řízení vždy
jen na návrh a nikoliv z úřední moci.
Pokračování mohou navrhovat obě strany.
Z povahy věci jde, že navrhne-li pokračování
strana žalovaná (povinná), která si
dříve přerušení nebo odklad řízení
vymohla, není důvodu vyžadovati pro to splnění
nějakých zvláštních podmínek
Jinak však tomu je, navrhne-li pokračování
žalující (vymáhající)
strana. Tu lze připustit pokračování,
jen jsou-li dány pro to zvláštní důvody;
tyto důvody jsou uvedeny pod písm. a) a b) a třeba
k nim poznamenat:
Skutečnosti, které byly rozhodné pro vydání
prohlášení podle § 1, odst. 1, mohou se
časem změnit tak, že kdyby nyní bylo
rozhodováno, nebylo by prohlášení vydáno.
Pro takový případ se dává úřadu,
resp. orgánu, jenž prohlášení vydal,
možnost je odvolati. To se může státi
nejen k návrhu (navrhující zde bude patrně
vždy strana žalující-vymáhající,
jíž se tak umožňuje dosíci pokračování
v řízení), ale v případě
dotčeném v odstavci 2, kdy úpravou otázky
náhrady za ztrátu z válečných
dodávek odpadne vlastní důvod, pro který
bylo řízení přerušeno nebo odloženo,
i z moci úřední. Stejně tak třeba
počítat s možností zrušení
prohlášení v důsledku stížnosti
k nejvyššímu správnímu soudu V
obou těchto případech, kdy existence prohlášení
zanikne, třeba připustit pokračování
v řízení z důvodu uvedeného
pod písm a).
S druhé strany je spravedlivé umožnit pokračování
také tehdy, nastanou-li později skutečnosti,
které by byly, kdyby byly existovaly před rozhodováním
o návrhu na přerušení nebo na odklad
způsobily, že by návrh tehdy byl býval
zamítnut [písm b)].
Shoduje se s § 2 zák. č. 129/1946 Sb.
Zvláštní povaha pohledávek ze smlouvy
služební nedovoluje, aby jich vymáhání
bylo oddalováno.
S prováděním tohoto zákona nevzniknou
žádné finanční náklady
pro stát.