Po vyšetření a zjištění
všech okolností případu povolení
"Románových novinek" mohu na dotazy hořejší
interpelace odpověděti takto:
1. Souhlas k vydání "Románových
novinek" byl ministerstvem informací dán teprve
tehdy, když otázku posoudila Státní
publikační komise. Tato komise, která působí
při ministerstvu informací jako poradní sbor
o zásadních otázkách a směrnicích
regulace knižního trhu, byla požádána
o posudek o žádosti nakladatelství Práce,
jež chtělo zahájiti vydávání
levné knižnice, určené nejširším
vrstvám lidovým. Státní publikační
komise, do níž byli přizváni zástupci
Syndikátu českých spisovatelů, Svazu
českých knihkupců a nakladatelů, Svazu
českých knihovníků, mezi jinými
též zástupci ministerstva školství
a osvěty, Státního úřadu plánovacího,
Ústřední rady odborů a jiných
úřadů a institucí, projednávala
žádost nakladatelství Práce ze dne 3.
července 1946, v níž se výslovně
uvádělo, že půjde o edici, jež
formou sešitů má za nepatrný peníz
šířiti mezi lidem hodnotnou a dobrou četbu
od vynikajících romanopisců jak českých,
tak i světových. Po doplnění programu
knižnice, která teprve obdržela název
"Románové novinky", protože původní
název "Po práci" nebyl shledán
správným, a po vyžádání
záruky, že knihovna bude redigována skutečnými
odpovědnými pracovníky z řad spisovatelů,
bylo přikročeno k meritornímu projednávání
případu. V úvaze, že redakcí
"Románových novinek" byl pověřen
mladý český prosaik J. Pilař a za
výběr publikovaných prací měl
odpovídati kritik a vedoucí redaktor nakladatelství
Práce A. M. Píša, bylo dáno povolení
k vydání Garyho "Zosie vyzvědačky",
což byl změněný název za původní
"Evropská výchova". Ministerstvo informací
nemá za úkol prováděti censuru připravovaných
prací, zvláště ne v případech,
mezi něž náležel i tento případ,
kdy za edicí stojí významný spisovatel.
Ministerstvo informací učinilo by tak jen v tom
případě, kdyby Státní publikační
komise byla učinila své stanovisko závislým
na hodnotě díla. Ježto Státní
publikační komise nežádala předložení
rukopisu ani originálu "Zosie vyzvědačky",
bylo dáno povolení k jejímu vydání.
2. Aby se po druhé podobný případ
neopakoval, rozhodlo se ministerstvo informací v dohodě
s jmenovanou komisí, že bude věnována
soustavnější péče i pozornost
zejména knihám přeloženým, nikoliv
ovšem jen z úzkého hlediska kritiky mravnostní,
nýbrž i z hlediska kritiky umělecké,
která bude zjišťovati prostřednictvím
lektorského sboru, složeného z úředníků
- spisovatelů ministerstva informací a externích
spolupracovníků z řad literárních
a uměleckých kritiků, do jaké míry
jde v konkretním případě o dílo
nesporných hodnot a tudíž pro naši kulturní
orientaci nezbytné. Tím bude vyloučena možnost,
aby zejména v oblasti literatury přeložené,
vycházely publikace brakové. Existují vážné
pochybnosti o tom, že by uvedený román Garyho
patřil do kategorie brakové literatury, jak je patrno
z okolností, že byl stejně prudce odmítán,
jako zase na druhé straně hájen.
3. Další otázka, aby totiž v budoucnosti
nedošlo k podobnému případu, vynořila
se i ve Státní publikační komisi a
byla jí probrána a uvážena. Státní
publikační komise se totiž usnesla, že
"Románové novinky" mají vycházeti
v jediném nakladatelství, aby se tak vyloučila
možnost nezdravé konkurence, jež by měla
za následek podstatné snížení
literární úrovně a návrat k
útvaru t. zv. Rodokapsů i po stránce obsahové.
Stejné stanovisko sdílel i výbor Syndikátu
českých spisovatelů, jenž po diskusi
svých členů beletristů postavil se
za vydávání sešitové románové
edice v jediném nakladatelství a spatřoval
v tom záruku, že prostřednictvím svých
členů, v redakci zastoupených, bude moci
snadno uplatňovati svůj vliv i na ideový
profil knižnice. Fakt, že mezi vydanými svazky
je Puškinova "Kapitánova dcerka" v překladu
J. Kopty, Vachkova "Zlá minuta", Sinclairův
román "Neprojdou", Stevensův "Poklad
na ostrově" v přetlumočení Jana
Čepa, a konečně nový román
mladého spisovatele J. Pilaře, je nejlepším
důkazem toho, že redakce "Románových
novinek", sestávající z básníka
Jar. Seiferta, kritika Pavla Eisnera a Dr. Waltra Feldsteina,
člena kulturní komise Ústřední
rady odborů, koná svou práci odpovědně.
4 V tomto bodu dlužno poznamenati, že jedině
nakladatelství Práce byla knižnice "Románových
novinek" povolena za předpokladu, že jde o útvar
přechodný, jehož účelem bude
dostati hodnotnou literaturu do širokých pracujících
vrstev, které si nemohou kupovati stokorunové svazky
románové a povídkové, jak dnes vycházejí.
Je snahou naučiti nejšiřší vrstvy
čísti hodnotné věci tak, aby se jejich
čtení stalo samozřejmou potřebou.
Tyto důvody vedly ministerstvo informací, resp.
Státní publikační komisi a Syndikát
českých spisovatelů k tomu, aby se postavily
kladně k "Románovým novinkám",
které jsouce odpovědně vedeny, postačí
čeliti morzakorové záplavě.