Rozhodnutím Zemského národního výboru
v Brně ze dne 18. března 1947 č. 2606-IVa-29-47
bylo uloženo firmě Moravské elektrotechnické
závody (MEZ), národní podnik v Mohelnici,
předati podnik firmy Schmiedeberger Metallwarenfabrik v
Mohelnici bývalé majitelce, firmě Bratří
Grätrerové, resp. K. Grätrerovi a O. Grätrerovi,
členům čsl. zahraniční armády.
Národní správa firmy Schmiedeberger byla
totiž organisačně zapojena na kombinát
MEZ, jehož úředník byl národním
správcem prve uvedené firmy.
Předáním podniku byl pověřen
okresní národní výbor v Zábřehu
(Morava), který k tomu určil den 26. dubna 1947
a vyzval zavčas národní správu firmy
Schmiedeberger, aby vše potřebné ku předání
připravila.
Když se však dne 26. dubna 1947 dostavila do Mohelnice
ku provedení příkazu ZNV v Brně komise
ONV v Zábřehu se zástupcem MNV v Mohelnici,
projevil národní správce se zástupci
osazenstva národního podniku MEZ s předáním
podniku fy Schmiedeberger bývalým vlastníkům
nesouhlas, poněvadž prý práce s odevzdáním
podniku spojené nejsou dosud skončeny a že
osazenstvo kombinátu MEZ se vyslovilo proti vrácení
a trvá na zapojení podniku do MEZ. Komise ONV v
Zábřehu, vyslechnuvši námitky býv.
vlastníků, rozhodla se zjistiti přání
osazenstva firmy Schmiedeberger hlasováním, jehož
se zúčastnilo 51 zaměstnanců. Pro
odevzdání podniku fě Bratří
Grätrerové hlasovalo 21 členů osazenstva,
proti 30 členů.
V té době bylo už komisi hlášeno,
že v podniku MEZ v Mohelnici bylo svoláno tovární
sirénou osazenstvo, které pak v počtu 720
zaměstnanců táhlo do továrny firmy
Schmiedeberger, v níž zaujalo hrozivé postavení.
Demonstranti vyslali pak ke komisi jako mluvčího
předsedu odborové organisace p. Trbuška, který
prohlásil, že zaměstnanci firmy MEZ jsou solidární
se zaměstnanci fy Schmiedeberger, usilující
o přičlenění této firmy ku
znárodněnému průmyslu. Toto prohlášení
za chvíli znovu opakoval a důrazně žádal
předsedu komise, aby sdělil netrpělivému
osazenstvu fy MEZ výsledek komisionelního jednání.
Mezi tím však demonstranti dopustili se vůči
některým dělníkům firmy Schmiedeberger
násilností.
Sama úřední komise zjistila, že dělníci
Alois Rosipal, Miroslav Komínek, Alfred Váňa
byli demonstranty napadeni. Rosipal dostal dvě facky, Komínkovi
byla roztržena košile, Váňa se uchránil
tím, že utekl. Dav nadával dělníkům
zrádců a hrozil jim bitím a vyhozením
z továrny.
V důsledku toho nezbylo předávací
komisi než jednání přerušiti, od
odevzdání podniku upustiti a odevzdati spisy paritní
komisi při ministerstvu průmyslu.
Teprve po té demonstranti z podniku fy Schmiedeberger odešli.
Víc než 700 zaměstnanců firmy MEZ na
plné dvě hodiny přerušilo práci
za tím účelem, aby se demonstrativně
vzepřelo proti nařízení Zemského
národního výboru v Brně a zmařilo
úřední výkon Okresního národního
výboru v Zábřehu. Vina ovšem nepadá
na osazenstvo, nýbrž na původce této
bezdůvodné stávky, kteří proti
povinnostem, uloženým zákonem o dvouletém
hospodářském plánu, způsobili,
že byly zameškány dvě hodiny pracovní
a že tím byl národní podnik poškozen
nejen ve své výrobě, ale patrně i
finančně (správními výlohami).
V Mohelnici se tedy opakoval případ ve Varnsdorfu
v jiné obměně.
Podepsaní se proto táží pana ministra
vnitra a pana ministra průmyslu:
1. zda jsou jim známy shora uvedené skutečnosti,
2. zda jsou ochotni pachatele bezdůvodné demonstrace
zjistiti, pohnati je k zodpovědnosti a uložiti jim
náhradu škody národnímu podniku způsobené,
3. zda jsou ochotni zaříditi, aby případné
další porušování právního
řádu v národních podnicích
bylo zamezeno.