Sociálně politický výbor projednal
ve schůzi dne 6. května 1947 vládní
návrh, týkající se přechodné
úpravy placené dovolené na zotavenou a usnesl
se doporučiti osnovu ku přijetí s následujícími
změnami:
1. V § 2, odst. 1 škrtá se celý pátý
řádek, počínající slovy
"o činnost", dále celý šestý
řádek, končící slovy "vedlejší
nebo", takže text konce uvedeného odstavce zní
(řádek čtvrtý): ... "nejde-li
o zaměstnání příležitostné."
2. V § 3, odst. 1 mění se první věta
takto: "(1) Základní výměra
dovolené činí 2 kalendářní
týdny v roce."
3. V § 6, odst. 2 doplňuje se věta druhá
za slovy "část dovolené," takto:
"nebo peněžitou náhradu za tuto část,"
a pokračuje nezměněně dále
"přísluší zaměstnanci ...".
4. V § 9, odst. 1 vkládá se za prvou větu,
končící slovy "jako kdyby pracoval"
ustanovení: "Změnila-li se za dovolené
výše služebních požitků zaměstnancových,
vztahuje se tato změna i na peněžité
požitky příslušející zaměstnanci
po dobu dovolené, a to ode dne, kdy ke změně
došlo." Věta druhá stává
se pak odstavcem druhým, v jehož prvé větě
se škrtá slovo "dosažený" a
dále za slovem dovolené z čárky se
dělá tečka. Další slova "po
které pracoval" se škrtají. Taktéž
ve větě druhé se škrtá slovo
"dosažený", za slovem "dovolené"
se čárka mění na tečku a slova
"po které pracoval" se též škrtají.
5. V § 10, odst. 2 za druhou větu, za slovo "zaměstnancovým"
vkládá se před třetí větu
nová věta: "Dovolená ve vedlejším
zaměstnání budiž poskytnuta pokud možno
současně s dovolenou v hlavním zaměstnání".
Věta třetí stává se větou
čtvrtou.
6. V témže §, odst. 3 škrtá se v
druhém řádku slovo "učňovských"
a nahrazuje se slovy "základních odborných".
7. V § 12, odst. 2 třetí řádka,
škrtají se slova "nebo z důvodu naléhavé
potřeby podniku." V řádce 6 a 7 škrtají
se slova: "odst. 1 až 3,". V témže
odstavci připojuje se další věta, jako
poslední: "Totéž platí, nemohl-li
zaměstnanec vyčerpati dovolenou, nebo její
část z důvodu naléhavé potřeby
podniku s odchylkou, že zaměstnanec, jemuž přísluší
prodloužená dovolená podle § 3, odst.
4, musí si vyčerpati kromě dodatečného
kalendářního týdne dovolené
nejméně polovinu dovolené, která mu
náleží podle § 3, odst. 1 až 3."
V odst. 3 téhož paragrafu v druhé řádce,
vkládá se za slovo vyčerpání
"celé délky". V řádce třetí
škrtají se slova "v celé délce".
8. V § 13, odst. 3 škrtají se na konci slova:
"za poměrnou část dovolené"
a nahrazují se doslovem "za dobu dovolené,
která by mu příslušela vzhledem k trvání
pracovního poměru podle předchozího
odstavce."
V odst. 6 v prvé větě škrtají
se slova "bez důležitého důvodu",
dále v téže větě, čtvrtá
řádka, vkládají se za slovo "dovolená"
slova: "bez výpovědi, nemaje k tomu důležitého
důvodu,".
9. V § 15, odst. 1 škrtají se slova: "poslední
den kalendářního roku" a uvádí
se: "31. prosince."
10. § 16 se celý mění takto: "Zaměstnancům
zemědělským a lesním, kteří
za trvání pracovního poměru nekonají
nepřetržitě práci, náleží
dovolená podle § 3. Jestliže nepracovali u téhož
zaměstnavatele aspoň 150 dní v kalendářním
roce, náleží jim poměrná část
dovolené ve výši jedné dvanáctiny
za každý odpracovaný měsíc. Dny
v zaměstnání se sčítají.
Doba rozhodná pro délku dovolené podle §
3 se zjistí součtem kalendářních
let, ve kterých zaměstnanec pracoval aspoň
150 dní."
Právní výbor pojednal ve schůzi dne
7. května 1947 o vládním návrhu zákona
o přechodné úpravě placené
dovolené na zotavenou (tisk 515) a přijal jej ve
znění navrhovaném výborem sociálně-politickým.
Průmyslový výbor pojednal ve schůzi
dne 7. května 1947 o vládním návrhu
zákona o přechodné úpravě placené
dovolené na zotavenou (tisk 515). Průmyslový
výbor přijal osnovu ve znění navrhovaném
výborem sociálně-politickým a právním
a usnesl se na připojené resoluci.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Tento zákon upravuje placenou dovolenou
na zotavenou (v dalším jen "dovolenou")
zaměstnanců v roce 1947.
(2) Kde tento zákon mluví o zaměstnancích,
rozumějí se tím i učňové,
pokud výslovně není stanoveno jinak.
(1) Zaměstnanci, který je nepřetržitě
zaměstnán v témž podniku nebo u téhož
zaměstnavatele alespoň 6 měsíců,
náleží v kalendářním roce
placená dovolená na zotavenou, nejde-li o zaměstnání
příležitostné.
(2) Zaměstnanci mladšímu 18 roků
náleží dovolená po tříměsíčním
zaměstnání, splňuje-li ostatní
podmínky odstavce 1.
(3) Přerušení pracovního
poměru kratší 6 týdnů staví,
ale nepřerušuje dobu uvedenou v odstavci 1 a 2, pokud
zaměstnanec po tuto dobu nebyl zaměstnán
jinde.
(1) Základní výměra dovolené
činí 2 kalendářní týdny
v roce.
(2) Dovolená podle odstavce 1 se prodlužuje
o další kalendářní týden
zaměstnancům:
a) mladším 18 roků,
b) starším 50 roků,
c) jejichž pracovní poměr po dosažení
18. roku trvá v témž podniku nebo u téhož
zaměstnavatele, po případě v témž
oboru nebo v téže skupině povolání,
déle než 5 roků.
(3) Dovolená podle odstavce 1 se prodlužuje
o 2 kalendářní týdny zaměstnancům,
jejichž pracovní poměr po dosažení
18. roku trvá v témž podniku nebo u téhož
zaměstnavatele, po případě v témž
oboru nebo v téže skupině povolání,
déle než 15 roků.
(4) Ministr sociální péče
stanoví v dohodě se zúčastněnými
ministry vyhláškou v Úředním
listě, za jakých podmínek se prodlužuje
dovolená horníkům pracujícím
v podzemí a zaměstnancům konajícím
práce zdraví zvlášť škodlivé
o další kalendářní týden,
při čemž zároveň stanoví,
které druhy práce jsou zdraví zvlášť
škodlivé.
Pokud délka dovolené závisí podle
ustanovení § 3 na zaměstnancově věku
nebo trvání jeho pracovního poměru
v témž podniku, nebo u téhož zaměstnavatele,
po případě v témž oboru nebo
skupině povolání, rozhoduje stav ke dni 1.
května kalendářního roku.
Do doby rozhodné pro délku dovolené podle
§ 3 se započítává také
doba, po kterou zaměstnanec nemohl býti zaměstnán,
protože konal vojenskou službu v československé
nebo spojenecké armádě a doba, po kterou
nemohl býti za doby nesvobody zaměstnán z
důvodu národnostního, rasového nebo
politického útisku.
(1) Nemohl-li zaměstnanec konati práce
v kalendářním roce nepřetržitě
po 3 měsíce pro důležitou příčinu
týkající se jeho osoby, kterou nezpůsobil
úmyslně nebo hrubou nedbalostí, zejména
pro nemoc, úraz nebo vojenskou službu, zkracuje se
mu dovolená podle § 3 za každý další
celý zameškaný měsíc o jednu
dvanáctinu.
(2) Zaměstnanci nepřísluší
dovolená, poskytl-li mu ji celou v kalendářním
roce jiný zaměstnavatel. Poskytl-li jiný
zaměstnavatel zaměstnanci v kalendářním
roce část dovolené, nebo peněžitou
náhradu za tuto část, přísluší
zaměstnanci po splnění podmínek uvedených
v § 2 u nového zaměstnavatele v témž
roce zbytek dovolené podle výměry rozhodné
pro nové pracovní místo. Zaměstnanec
je povinen prokázati novému zaměstnavateli,
že mu dosud nebyla poskytnuta dovolená nebo její
část, ani náhrada za ni. Dřívější
zaměstnavatel nebo zaměstnavatelé jsou povinni
potvrditi mu tuto okolnost písemně, požádá-li
o to.
(1) Pracovní doba, která byla po vyčerpání
předešlé dovolené zaměstnancem
zanedbána bez důležité příčiny
(§ 6, odst. 1), se odečte bez náhrady od příští
dovolené.
(2) Toto odečtení provede zaměstnavatel
po slyšení zaměstnance a po projednání
se závodním zastupitelstvem zaměstnanců.
(3) Ustanovení předchozích odstavců
platí obdobně pro nároky učňů
na dovolenou, nenavštěvují-li řádně
bez důvodné omluvy základní odbornou
školu.
Čas, který zaměstnanec zameškal v důsledku
léčebné péče poskytnuté
mu nositelem veřejnoprávního sociálního
pojištění, nezapočítává
se do doby dovolené.
(1) Zaměstnanci přísluší
po dobu dovolené všechny peněžité
požitky a přídavky k nim, kromě náhrady
hotových výloh tak, jako kdyby pracoval Změnila-li
se za dovolené výše služebních
požitků zaměstnancových, vztahuje se
tato změna i na peněžité požitky
příslušející zaměstnanci
po dobu dovolené, a to ode dne, kdy ke změně
došlo.
(2) Za základ výpočtu peněžitých
požitků po dobu dovolené u zaměstnance
pracujícího v úkolu nebo podle prémiové
soustavy, jakož i u jakýchkoliv jiných proměnlivých
přídavků, na které by měl zaměstnanec
nárok, kdyby po dobu dovolené pracoval, bere se
průměrný týdenní výdělek
v posledních 3 měsících před
nástupem dovolené. U zaměstnance, který
část svých požitků nebo všechny
požitky pobírá jako provisi, bere se za základ
jejich výpočtu po dobu dovolené průměrný
týdenní výdělek v posledních
6 měsících před nástupem dovolené.
(3) Po dobu dovolené náleží
zaměstnanci i veškeré naturální
požitky, pokud jich může užívati.
Za stravu a jiné naturální požitky s
výjimkou bytu, světla a otopu, pokud těchto
požitků nemůže užíti, náleží
mu náhrada v penězích. Výše této
náhrady se řídí příslušnými
předpisy vydanými k účelům
veřejnoprávního sociálního
pojištění, pokud zvláštní
předpisy pro jednotlivé pracovní obory nemají
ustanovení příznivější.
(4) Peněžité požitky a náhrada
naturálních požitků připadající
na dobu dovolené jsou splatny při nastoupení
dovolené, pokud zaměstnanec o to požádá,
jinak v obvyklých výplatních dnech. Tím
však nejsou dotčeny předpisy o srážení
daně důchodové podle výplatních
období.
(5) Po dobu dovolené se platí nezkráceně
příspěvky veřejnoprávního
sociálního pojištění.
(1) Zaměstnanci, u něhož jsou splněny
podmínky § 2, je zaměstnavatel povinen v kalendářním
roce poskytnouti dovolenou, kromě případů
uvedených v odstavci 4. Dovolená má býti
zásadně nepřetržitá.
(2) Zaměstnavatel určuje za spolupůsobení
závodního zastupitelstva zaměstnanců,
kdy jednotliví zaměstnanci nastoupí dovolenou.
Při tom přihlédne jak k potřebě
podniku, tak k oprávněným zájmům
zaměstnancovým. Dovolená ve vedlejším
zaměstnání budiž poskytnuta pokud možno
současně s dovolenou v hlavním zaměstnání.
Zaměstnavatel je povinen oznámiti zaměstnanci
den, kdy má nastoupiti dovolenou, alespoň 14 dní
před jejím nastoupením.
(3) Zaměstnancům povinným návštěvou
základních odborných škol, musí
býti poskytnuta dovolená v době, kdy se na
těchto školách nevyučuje.
(4) Výjimečně lze zaměstnanci
poskytnouti dovolenou nebo její část za kalendářní
rok také po jeho uplynutí, požádá-li
o to, nebo nemohl-li ji vyčerpati do konce kalendářního
roku z důvodu naléhavé potřeby podniku.
V takových případech musí zaměstnanec
nastoupiti dovolenou tak, aby skončila nejpozději
do 31. března příštího kalendářního
roku. Nestalo-li se tak, pozbývá zaměstnanec
nároku na dovolenou.
(1) Udělí-li se v závodě
hromadná závodní dovolená, mají
zaměstnanci, kterým v době této dovolené
nepřísluší buď vůbec nárok
na dovolenou, nebo kterým přísluší
nárok jen na dovolenou kratší, než je
hromadná závodní dovolená, po celou
dobu této dovolené nárok na všechny
požitky podle ustanovení § 9, i když nemohou
býti po dobu hromadné závodní dovolené
přiměřeně zaměstnáni.
Nabudou-li tito zaměstnanci dodatečně v kalendářním
roce nárok na dovolenou, nebo nárok na vyšší
dovolenou, započte se jim do jejich dovolené doba
hromadné závodní dovolené, po kterou
byli placeni a nepracovali. Jinak jsou zaměstnanci povinni
konati na zaměstnavatelovu žádost bezplatně
náhradní práce po dobu, rovnající
se pracovní době, za kterou dostali požitky
podle ustanovení první věty v době
hromadné závodní dovolené.
(2) Vláda může nařízením
omeziti možnost poskytovati hromadné závodní
dovolené.
(1) Poskytování peněžité
náhrady za nevyčerpanou dovolenou je kromě
případů uvedených v tomto zákoně
zásadně nepřípustné.
(2) Nemohl-li zaměstnanec vyčerpati dovolenou
nebo její část z příčin
uvedených v § 6, odst. 1 ani do 31. března
příštího kalendářního
roku, má nárok na peněžitou náhradu
za dovolenou, která by mu náležela podle §
3, po případě podle § 6, nebo za její
nevyčerpanou část. Totéž platí,
nemohl-li zaměstnanec vyčerpati dovolenou, nebo
její část z důvodu naléhavé
potřeby podniku s odchylkou, že zaměstnanec,
jemuž přísluší prodloužená
dovolená podle § 3, odst. 4, musí si vyčerpati
kromě dodatečného kalendářního
týdne dovolené nejméně polovinu dovolené,
která mu náleží podle § 3, odst.
1 až 3.
(3) Vláda může nařízením
buď všeobecně nebo pro určité obory
omeziti vyčerpání celé délky
dovolené stanovené tímto zákonem a
upraviti právní poměry s tím související.
(4) Peněžitá náhrada za dovolenou
se rovná peněžitým požitkům
připadajícím na dobu dovolené včetně
naturálních požitků podle § 9.
(5) Peněžitá náhrada za dovolenou
se nepovažuje za mzdu (plat) podle předpisů
o veřejnoprávním sociálním
pojištění a nepodléhá dani důchodové.
(1) Dá-li zaměstnanec sám před
nastoupením dovolené výpověď,
má nárok na poměrnou část dovolené.
(2) Dostane-li zaměstnanec před nastoupením
dovolené výpověď nebo bude-li pracovní
poměr rozvázán vzájemnou dohodou stran,
má nárok na celou dovolenou, byl-li v kalendářním
roce alespoň 6 měsíců v pracovním
poměru. Trval-li pracovní poměr v kalendářním
roce méně než 6 měsíců,
přísluší mu poměrná část
dovolené.
(3) Byl-li pracovní poměr zrušen
před nastoupením dovolené bez výpovědi
zaměstnavatelem bez důležitého důvodu
nebo zaměstnancem z důležitého důvodu
zaviněného zaměstnavatelem, náleží
zaměstnanci náhrada v penězích za
dobu dovolené, která by mu příslušela
vzhledem k trvání pracovního poměru
podle předcházejícího odstavce.
(4) Zaměstnanci nenáleží
ani dovolená, ani náhrada v penězích,
byl-li jeho pracovní poměr před nastoupením
dovolené zrušen z důležitého důvodu
jím zaviněného, nebo zrušil-li zaměstnanec
pracovní poměr bez důležitého
důvodu.
(5) Zruší-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel
před nastoupením dovolené pracovní
poměr bez výpovědi z důležitého
důvodu druhou stranou nezaviněného, přísluší
zaměstnanci náhrada za poměrnou část
dovolené.
(6) Zruší-li zaměstnanec pracovní
poměr po vyčerpání dovolené
před uplynutím kalendářního
roku, za který mu byla poskytnuta dovolená bez výpovědi,
nemaje k tomu důležitého důvodu, nebo
je-li propuštěn z důležitého důvodu
jím zaviněného, může zaměstnavatel
požadovati náhradu v penězích za poměrnou
část dovolené, připadající
na zbývající část roku. Zaměstnanec
je povinen dáti si započítati tuto částku
při poslední výplatě peněžitých
požitků.
(7) Poměrná část dovolené
se stanoví tak, že se poskytne za každý
měsíc trvání pracovního poměru
jedna dvanáctina dovolené, jež by zaměstnanci
příslušela podle § 3 po splnění
podmínek uvedených v § 2, odst. 1 a 2.
(1) Skončil-li pracovní poměr
dříve než zaměstnanec vyčerpal
dovolenou, náleží mu za nevyčerpanou
její část náhrada v penězích.
(2) O určení náhrady v penězích
platí ustanovení § 12, odst. 4.
(1) Domáckým dělníkům
a domáckým živnostníkům, kteří
zaměstnávají nejvýše 2 cizí
pomocné síly, přísluší
za dovolenou 31. prosince peněžitá náhrada,
a to:
za dovolenou 2 kalendářních týdnů
4%,
za dovolenou 3 kalendářních týdnů
6% a
za dovolenou 4 kalendářních týdnů
8%
částky rovnající se pracovní
odměně dosažené v posledních
bezprostředně předcházejících
12 kalendářních měsících.
Skončí-li pracovní poměr před
31. prosincem, platí pro výměru peněžité
náhrady za dovolenou obdobně ustanovení §
13.
(2) Pracovní odměnou se rozumí
hrubá odměna bez příplatku za hotová
vydání.
(3) Podnikatelé domácké práce
jsou povinni nahraditi zprostředkovatelům domácké
práce částky, které tito vyplatili
domáckým dělníkům a jim na
roveň postaveným domáckým živnostníkům
podle ustanovení odstavce 1.
(4) Peněžitá náhrada podle
odstavce 1 se nepovažuje za mzdu (plat) podle předpisů
o veřejnoprávním sociálním
pojištění.
Zaměstnancům zemědělským a
lesním, kteří za trvání pracovního
poměru nekonají nepřetržitě práci,
náleží dovolená podle § 3. Jestliže
nepracovali u téhož zaměstnavatele aspoň
150 dní v kalendářním roce, náleží
jim poměrná část dovolené ve
výši jedné dvanáctiny za každý
odpracovaný měsíc. Dny v zaměstnání
se sčítají. Doba rozhodná pro délku
dovolené podle § 3 se zjistí součtem
kalendářních let, ve kterých zaměstnanec
pracoval aspoň 150 dní.
(1) Zaměstnancům přijatým
na práce sezónní a kampaňové,
které podle své povahy netrvají 6 měsíců,
poskytne se místo dovolené za každý
měsíc trvání pracovního poměru
peněžitá náhrada ve výši
jedné dvanáctiny požitků, které
by jim příslušely za dovolenou podle §
3, po splnění podmínek uvedených v
§ 2. Doba rozhodná pro délku dovolené
se zjistí součtem dob, po které trvaly jednotlivé
pracovní poměry.
(2) Peněžitá náhrada podle
odstavce 1 se nepovažuje za mzdu (plat) podle předpisů
o veřejnoprávním sociálním
pojištění.
Vláda stanoví nařízením, jak
se poskytují dovolené a platí mzdy za dobu
dovolené zaměstnancům ve stavebních
a vedlejších stavebních živnostech podléhajícím
zákonu ze dne 9. října 1924, č. 221
Sb., o pojištění zaměstnanců
pro případ nemoci, invalidity a stáří,
ve znění předpisů jej měnících
a doplňujících, s výjimkou učňů,
a stanoví povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců
vyplývající z této úpravy.
Tento zákon se nevztahuje na zaměstnance státu
a svazků zájmové a územní samosprávy,
jejich ústavů, podniků a fondů, jakož
i ústavů, podniků a fondů jimi spravovaných,
jichž platové poměry jsou upraveny zvláštními
zákonnými předpisy nebo služebními
řády podle § 210, odst. 1 zákona ze
dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě
platových a některých služebních
poměrů státních zaměstnanců
(platového zákona) nebo podle obdoby těchto
předpisů.
Dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti,
zrušuje se platnost, po případě použivatelnost,
všech předpisů a ustanovení, které
všeobecně upravují věci placené
dovolené na zotavenou, pokud nejsou pro zaměstnance
příznivější.
Ujednání odporující tomuto zákonu
jsou neplatná.
(1) Pokud ministr sociální péče
všeobecně upraví podle předcházejících
ustanovení některou věc, učiní
tak pro Slovensko po vyjádření pověřence
sociální péče, který se po
případě dohodne se zúčastněnými
pověřenci. Vyjádření musí
býti podáno v přiměřené
lhůtě podle povahy věcí.
(2) Ministr (ministerstvo) sociální péče
vykonává svou působnost podle tohoto zákona
na Slovensku zásadně prostřednictvím
pověřence (pověřenectva) sociální
péče, který se při tom řídí
směrnicemi vydanými ministrem (ministerstvem) sociální
péče.
(3) Vyhlášky ministra sociální
péče v Úředním listě
ve věcech upravených tímto zákonem
uveřejní pověřenec sociální
péče též v Úředním
věstníku (Úradnom vestníku).
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1947; provede jej ministr sociální
péče v dohodě se zúčastněnými
členy vlády.
Plánovitý vývoj naší průmyslové
výroby a její hospodářská stabilita
vyžadují, aby otázka úpravy placených
dovolených byla vyřešena předem a na
delší hospodářské období.
Úpravy přechodného rázu se zpětnou
platností zasahují do vývoje podniku rušivě.
Vyzýváme proto vládu, aby zavčas předložila
ústavodárnému Národnímu shromáždění
ke schválení návrh zákona na dlouhodobou
úpravu placených dovolených a při
tom vzala náležitý zřetel nejen na diferencované
sociální a zdravotnické potřeby jednotlivých
pracujících vrstev, ale i na skutečnou hospodářskou
únosnost výroby všeho druhu.