Vláda republiky československé majíc
na zřeteli rozsáhlé úkoly, jež
čekají veřejné zaměstnance
při budovatelské práci v osvobozené
vlasti, považovala za jeden z předních svých
úkolů, aby škody a újmy, jež tito
zaměstnanci utrpěli v době nesvobody na svých
právech a nárocích ze služebního
poměru, byly v intencích košického vládního
programu v mezích možnosti a k spokojenosti zaměstnanců
co nejdříve odčiněny.
Rozsah těchto škod i jejich příčiny
jsou však, jak známo, velmi rozmanité, takže
k jejich nápravě bylo třeba vydati několik
zákonných i interních opatření.
Při tom vláda měla samozřejmě
zájem na tom, aby se dostalo v prvé řadě
odškodnění zaměstnancům, kteří
se stali obětí politické persekuce a byli
tudíž zvláště potřební
a ohleduplní.
Stalo se tak dekretem presidenta republiky č. 53/ 1945
Sb., o odčinění křivd čs. veřejným
zaměstnancům.
Dekretu tohoto, jak z celé jeho konstrukce se podává,
se mohou dovolávati jen oni veřejní zaměstnanci,
proti nimž bylo v době nesvobody z politických
příčin zakročeno (§§ 1 a
4 dekretu). Z tohoto hlediska dlužno také posuzovati
i jednotlivé druhy škod, jak plyne z úvodní
věty § 5 dekretu. Náleží-li tedy
podle § 5, písm. f) dekretu ke škodám,
jež dlužno podle něho odčiniti, též
předčasné přeložení do
výslužby z moci úřední, nelze
tím rozuměti každé takové přeložení,
nýbrž jen ono přeložení, jež
je kvalifikováno zvláštními politickými
znaky uvedenými v §§ 1 a 4 dekretu. Znaky tyto
tvoří především politické
chování zaměstnancovo nebo jiných
osob blíže objasněné v § 4, odst.
1, dále osobní vlastnosti zaměstnancovy nebo
jiných osob na něž se blíže poukazuje
v § 4, odst. 2 (legionáři, židé,
míšenci) a konečně souvislost s politickými
poměry, jež je podle § 4, odst. 3 dána
tím, že zaměstnanec byl "stihán"
z důvodů v tomto ustanovení blíže
uvedených (v rámci odvetných opatření,
jako rukojmí a pod).
Předčasné přeložení do
výslužby provedené z moci úřední
v důsledku toho, že zaměstnanec dosáhl
fysického věku stanoveného svého času
všeobecně platnou normou do souboru škod ve smyslu
§ 5 dekretu tedy zřejmě nespadá, neboť
při tomto pensionování na politickém
postoji zaměstnancově vůbec nezáleželo
a s hlediska této personální restrikce rozhodoval
jedině fysický věk zaměstnance. Kdyby
zákonodárce byl zamýšlel i škody
plynoucí z restrikčních opatření
(restrikce provdaných zaměstnankyň, 55 letých,
likvidace čs. armády) zahrnouti pod pojem škod
podle dekretu č. 53/1945 Sb., byl by musil nutně
dáti výraz této okolnosti přímo
v dekretu, což se však nestalo.
Že však nebylo úmyslem zákonodárce
takto restringované zaměstnance odškodňovati
podle dekretu č. 53/ 1945 Sb., toho dokladem jest skutečnost,
že povolávání těchto osob do
činné služby bylo zvláště
upraveno, což se stalo dekrety presidenta republiky č.
68/1945 Sb., o reaktivaci veřejných zaměstnanců
a č. 74/1945 Sb., o reaktivaci a o opětném
ustanovení provdaných žen ve veřejné
službě.
Vyloučením restringovaných zaměstnanců
z dosahu dekretu č. 53/1945 Sb., není ovšem
řečeno, že takto postižení zaměstnanci
neutrpěli žádných škod a že
nebudou účastni odškodnění. Vláda
se již naopak touto otázkou zabývala ve svém
personálním komitétu ministrů a uložila
příslušným ministerstvům, aby
po zjištění personálního okruhu
osob, jež pro odškodnění z důvodů
restrikčních přicházejí v úvahu,
jakož i dosahu těchto škod, vypracovaly návrh
příslušné zákonné úpravy.
Z uvedeného tedy plyne, že okolnosti v interpelaci
uvedené jsou ministerstvům vnitra a financí
dobře známy a že jsou již v běhu
práce za účelem legislativního řešení
této otázky.