Od přechodu fronty uplynula dvě léta a zbourané a vybombardované obytné domy, zemědělské usedlosti a živnostenské provozovny jsou ve stejném stavu jako za bojů před dvěma lety. Lidé v těchto obcích dosud bydlí v kolnách a stájích. Zálohy na válečné škody stačily právě na to, aby se rodiny mohly obléci, neboť ve spálených domech nezůstalo nic, co by se dalo upotřebit. Zálohy pak byly dávány v prvé řadě těm, kteří byli částečně poškozeni, ti kteří byli úplně zničeni dostávají po takových částkách, které sotva stačily na nejnutnější existenci.

Konkretně uvádím: obec Lanžhot má z 924 čísel 229 obytných domů úplně vypálených a zbouraných, 483 domy hrubě poškozené a ostatní zaznamenaly menší škody.

Hrubé škody byly na domech a usedlostech vlastními prostředky a silami majitelů opraveny, kdežto ze 229 zničených započalo asi deset stavebníků, kteří dosud pro různé okolnosti nedokončili.

Zákon o obnově nemohl být využit pro neochotu peněžních podniků k dání příslibu I hypotéky a II hypotéky státní podle zákona o obnově (86/46 Sb.).

Stavebník nemá nač dostat I hypotéku, neboť tam, kde stál jeho domek je holá zem, event. spáleniště bez ceny.

Obyvatelstvo trpí, a obzvláště u dětí se tento stav objevuje velkým počtem nemocných a tuberkulosních, takže obce mají průměrný záznam 6 -10 nemocničních protokolů denně.

Je třeba okamžité pomoci finanční z prostředků státních, neb peněz určených k sociálním účelům, aby poškození mohli svépomocnou pracovní akcí a výrobou náhradního staviva "cementostruskové kvádry" vybudovat aspoň po jedné světnici.

K tomu účelu je potřeba pro obec Tvrdonice 2 miliony Kčs, Kostice 1 milion Kčs, Lanžhot 10 milionů Kčs.

Podepsaní poslanci se táží vlády:

1. Je-li jí tato situace známa?

2. Hodlá vláda těmto zvlášť poškozeným obcím poskytnout pomoc ze svých finančních neb jiných zdrojů?

3. Je ochotna uvolniti pro vyhořelé a vybombardované v těchto obcích jejich vázané vklady?