Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé souhlasí s Dohodou
o zachování nebo obnově práv živnostenského
vlastnictví, dotčených druhou světovou
válkou se závěrečným protokolem
a závěrečným dodatkovým protokolem,
podepsanými v Neuchâtelu dne 8. února 1947.
K návrhu ratifikace Neuchâtelské dohody dne
8. února 1947 o zachování nebo obnově
práv živnostenského vlastnictví, dotčených
druhou světovou válkou a dvou závěrečných
protokolů.
Druhá světová válka zasáhla
rušivě do práv živnostenského vlastnictví,
zejména práv, týkajících se
patentů, živnostenských vzorků a ochranných
známek. Tato práva nemohla býti v mnoha případech
buď vůbec uplatněna anebo aspoň nikoli
včas a proto nemohla býti jednak získána
a jednak práva již získaná nemohla býti
udržena.
Těmto nepříznivým důsledkům
snažila se čelit vnitřní zákonodárství
jednotlivých států. Československá
republika upravila tuto otázku, pokud jde o ochranné
vzorky a ochranné známky, zákony ze dne 8.
května 1946, č. 124 a 125 Sb. Pokud pak jde o ochranu
vynálezů, řeší otázku
mimořádných poměrů osnova zákona
o některých opatřeních v oboru ochrany
vynálezů a ochrany užitných vzorků.
Výsledky těchto snah nemohly v mezistátních
poměrech plně uspokojiti, jelikož jde jednak
o řešení jednostranná, a jednak ovšem
nejednotná.
K určité úpravě mezistátních
poměrů ochrany práv živnostenského
vlastnictví došlo též v uzavřených
již mírových smlouvách. Též
snahy o uzavření dvoustranných smluv, upravujících
uvedené otázky, mají zjednati odpomoc.
Všechny zmíněné úpravy mají
však tu nevýhodu, že důsledky války
na práva živnostenského vlastnictví
neřeší jednotně a závazně
pro pokud možno největší počet
států. Pokud pak jde o mírové smlouvy,
třeba podotknouti, že upravují jen poměry
mezi poraženými a vítězi, netýkají
se neutrálů a neřeší ani poměry
mezi poraženými navzájem, jakož i mezi
vítězi.
Důsledkům první světové války,
v oboru živnostenského vlastnictví čelila
se zdarem Bernská dohoda ze dne 30. června 1920,
ratifikovaná též Československou republikou
(č. 340/1921 Sb.). Důsledky druhé světové
války, jež byly složitější
nežli důsledky první světové
války, vyvolaly potřebu podobného řešení
jako zmíněná Bernská dohoda z r. 1920.
Proto byly na podnět Československa i jiných
států svolány členské země
Pařížské unie na ochranu živnostenského
vlastnictví, založené v r. 1883, na mezinárodní
konferenci v Neuchâtelu, která se skončila
dne 8. února 1947 podpisem dohody o zachování
nebo obnově práv živnostenského vlastnictví,
dotčených druhou světovou válkou a
dvou závěrečných protokolů.
Československo podepsalo jak dohodu tak i oba protokoly.
Neuchâtelská dohoda má tato ustanovení:
Čl. 1 prodlužuje prioritní lhůty stanovené
v čl. 4 Pařížské unijní
úmluvy jednotně do 31. prosince 1947, avšak
za podmínek, že tyto lhůty neuplynuly dne 3.
září 1939, anebo vznikly po tomto datu, avšak
přede dnem 1. ledna 1947.
Priority, opírající se o přihlášky
podané v Německu nespadají pod ustanovení
čl. 1 dohody, ježto Německo není signatářem
dohody. Československým státním příslušníkům
byly však podle článku II. závěrečného
protokolu uznány priority jejich přihlášek
z doby, kdy podatelna pražského patentního
úřadu byla z nařízení okupantů
uzavřena. Podmínkou je však, že vynález
nebyl učiněn v Německu.
Ustanovení čl. 2 dohody se týká lhůt,
vyplývajících ze zákonů a nařízení
jednotlivých unijních zemí. Jeho účelem
je napraviti újmy, jež vznikly majitelům práv
v důsledku toho, že nebyly dodrženy vnitrostátní
předpisy. Rozeznávají se tu dvě skupiny
práv, totiž práva, jichž bylo již
dne 3. září 1939 nebo po tomto datu nabyto,
ale nebyla udržena a které tudíž mají
býti nadále zachována, a dále práva,
kterých mohlo býti v době od 3. září
1939 na žádost podanou přede dnem 30. června
1947 nabyto, kdyby bylo války nebylo a která tudíž
mohou býti teprve získána. K uplatnění
těchto práv se povoluje lhůta do 30. června
1948.
Pokud jde o obnovu zápisů ochranných známek,
a to jak národních tak i mezinárodních,
upravuje tuto otázku vlastně již čl.
2 dohody. Pokud přece jen došlo k zvláštní
úpravě zařazením čl. 3 a 4,
z nichž prvý se týká známek národních
a druhý známek mezinárodních, stalo
se tak vlastně jen proto, aby bylo výslovně
vyjádřeno, že doba, která uplynula mezi
dvěma ochrannými obdobími, připočítává
se k novému ochrannému období.
Ustanovením čl. 5 dohody se poskytuje majitelům
ochranných práv odklad povinnosti, aby předmět
těchto práv byl v zemi, kde je chráněn,
v náležitém rozsahu prováděn.
Odstavec 1 cit. článku ustanovuje, že období
mezi dnem 3. září 1939 a dnem 30. června
1947 nebude započteno ani do lhůty stanovené
pro započetí využitkování patentu,
pro užívání ochranné známky
nebo pro využitkování živnostenského
vzorku nebo modelu, ani do tříleté lhůty
stanovené v čl. 6bis, odst. 2 Pařížské
unijní úmluvy, t. j. do lhůty stanovené
pro žádost (žalobu) o výmaz poznámky
totožné nebo zaměnitelně podobné.
V odst. 1, čl. 6 dohody se ustanovuje, že třetí
osoby, které po dni 3. září 1939 až
do dne 31. prosince 1946 bezelstně počaly užívati
vynálezu, užitného vzoru, nebo živnostenského
vzorku nebo modelu, budou moci v tomto užívání
pokračovati. Za jakých podmínek se pokračování
v užívání bude díti se v dohodě
nepředpisuje, nýbrž jich stanovení se
přenechává vnitřnímu zákonodárství.
Ochranné známky jsou z tohoto ustanovení
vyloučeny.
Ustanovením odst. 2, čl. 6 dohody se umožňuje,
aby bezelstnému uživateli byl naroveň postaven
vynálezce, který prokáže, že je
původcem a který podal patentovou přihlášku
mezi dnem 3. září 1939 a dnem 1. ledna 1946,
a to vzhledem k některé patentové přihlášce,
podané s použitím výhody čl.
1, tato výhoda mu pak přísluší,
i když svého vynálezu skutečně
neužíval, avšak prokáže-li, že
započetí užívání bylo
zabráněno válkou.
Články 7 a 8 upravují poměr k jiným
právním úpravám, totiž k vnitrostátnímu
zákonodárství, k mezistátním
dohodám a mírovým smlouvám.
Podle čl. 9 dohody má býti tato dohoda jednotlivými
státy ratifikována co nejdříve. Nabude
pak ihned účinnosti mezi zeměmi, které
ji budou ratifikovat.
Článek 1 závěrečného
protokolu a závěrečný protokol dodatkový
upravují podmínky amnestie v oboru ochranných
známek a patentů. Podmínkou jest, že
dovoz zboží se stal na účet vlády
v době mezi dnem 3. září 1939 a dnem
30. června 1947. Tato amnestie se týká především
dodávek válečného materiálu,
dodávek organisace UNRRA a pod.
Neuchâtelská dohoda je významným přínosem
pro stabilisaci hospodářských poměrů
po druhé světové válce. Vyvěrá
z osvědčených základů stále
životné a národům prospěšné,
Pařížské unijní úmluvy
na ochranu živnostenského vlastnictví z roku
1883.
Dohodu podepsalo 24 zemí a zbývající
unijní země v počtu 14 mají podle
čl. 9, odst. 2 možnost dodatečného přístupu.
Lze očekávati, že převážná
většina unijních zemí, zejména
země hospodářsky nejvýznamnější
budou dohodu ratifikovat.
Ratifikace Československou republikou přinese československému
hospodářství značný prospěch
v oboru živnostenského vlastnictví. Českoslovenští
chranitelé, jichž převážnou část
tvoří národní podniky a podniky v
národní správě, budou mít tak
příležitost, a to příležitost
poslední, aby napravili škody, které jim v
důsledku druhé světové války
vznikly na právech živnostenského vlastnictví
v cizině. Má-li však Neuchâtelská
dohoda splnit svůj účel, musí být
ratifikována co nejdříve, jelikož lhůty
v ní stanovené jsou poměrně krátké
a neprodlužitelné.
Poněvadž včasné rozmnožení
těchto dohod tiskem působí značné
obtíže, rozhodlo předsednictvo ústavodárného
Národního shromáždění
upustiti od úplného jich vytištění.
Úplné znění těchto dohod je
v kanceláři pomocných úřadů
k nahlédnutí.

